ECLI:CZ:NSS:2020:10.AZS.426.2019:31
sp. zn. 10 Azs 426/2019 - 31
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka
Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: B. K., proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
11. 6. 2019, čj. OAM-1052/ZA-ZA11-VL11-2018, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2019, čj. 52 Az 13/2019-44,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Dne 10. 12. 2018 podal žalobce žádost o mezinárodní ochranu. Rozhodnutím
ze dne 11. 6. 2019 žalovaný rozhodl, že se žalobci mezinárodní ochrana podle §12 až 14b zákona
o azylu neuděluje. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal žalobu ke krajskému soudu,
který ji v záhlaví označeným rozsudkem zamítl.
[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností.
Stěžovatel namítl vadu řízení spočívající v porušení §3 správního řádu, neboť žalovaný nezjistil
stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Dále stěžovatel vytkl žalovanému, že porušil
§2 odst. 3 a 4 správního řádu, neboť nepřihlédl ke specifickým okolnostem případu a nešetřil
oprávněné zájmy účastníka řízení. Stěžovatel rovněž namítl nepřezkoumatelnost rozhodnutí
žalovaného a krajského soudu spočívající v nedostatečném posouzení možnosti udělení
doplňkové ochrany podle §14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu. Stěžovatel uvedl, že na Ukrajině
probíhá ozbrojený konflikt neurčitého rozsahu a v případě návratu do vlasti mu hrozí odvod
do armády. Stěžovatel se domnívá, že žalovaný neshromáždil dostatečné a aktuální podklady
pro posouzení jeho žádosti. Žalovaný a následně i krajský soud zlehčovali tvrzení stěžovatele.
Stěžovatel se obává možného způsobení vážné újmy v důsledku nuceného zapojení
do ozbrojeného konfliktu, případně mu hrozí trestní stíhání, neboť odmítl výkon vojenské
služby. Stěžovatel je přesvědčen, že pokud by jím uváděné důvody neosvědčovaly oprávněnost
přiznání mezinárodní ochrany podle §12 zákona o azylu, nepochybně odůvodňují přiznání
humanitárního azylu. Krajský soud pochybil, jelikož napadený rozsudek nedostatečně odůvodnil.
[3] Stěžovatel navrhl, aby NSS zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu
řízení.
[4] Žalovaný uvedl, že se žádostí stěžovatele a zjišťováním skutečného stavu věci podrobně
zabýval, stejně tak i krajský soud. Popřel oprávněnost kasačních námitek a navrhl,
aby NSS kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost, případně ji zamítl.
[5] Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti
zabývá otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele
(§104a s. ř. s.). Není-li tomu tak, NSS kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou (viz usnesení
NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).
[6] Podle NSS v této věci nevyvstala žádná právní otázka, která by doposud nebyla
judikaturou jednotně řešena, ani taková otázka, kterou by bylo třeba řešit odlišně;
nedošlo ani k podstatným vadám řízení, které by přijatelnost kasační stížnosti založily.
[7] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[8] K nepřezkoumatelnosti soudního rozhodnutí lze poukázat na rozsudky NSS
ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003-75, č. 133/2004 Sb. NSS, ze dne 14. 7. 2005,
čj. 2 Afs 24/2005-44, č. 689/2005 Sb. NSS atd. Krajský soud postupoval v souladu s touto
judikaturou. Dostatečně se věnoval zjištěním žalovaného, jakož i tvrzením stěžovatele,
popsal rozhodný skutkový stav a se všemi žalobními námitkami se vypořádal.
[9] Stěžovatel pochází z města Volnovacha, které leží v Doněcké oblasti. Jeho manželka
a dcera žijí v Rusku. Žádost o mezinárodní ochranu podal, protože se domnívá, že by po návratu
na Ukrajinu mohl být poslán na válečnou frontu či do vězení za vyhýbání se vojenské službě.
Sdělil, že se po něm v roce 2014 a 2015 sháněla vojenská správa. V ČR je opakovaně
od roku 2014. Ke dni 11. 12. 2018 byl povinen na základě správního vyhoštění vycestovat,
den před tím však podal nyní posuzovanou žádost o mezinárodní ochranu.
[10] NSS předně předesílá, že se v minulosti již několikrát zabýval současnou bezpečnostní
situací na Ukrajině, přičemž dospěl k závěru, že se nejedná o tzv. totální konflikt,
jenž by dosahoval takové intenzity, že by byl každý civilista z důvodu své přítomnosti na území
Ukrajiny vystaven reálnému nebezpečí vážné újmy (srov. např. usnesení NSS ze dne 20. 4. 2016,
čj. 2 Azs 67/2016-24, ze dne 24. 2. 2016, čj. 6 Azs 267/2015-23, či usnesení ze dne 18. 9. 2015,
čj. 2 Azs 194/2015-28). Ze správního spisu vyplývá, že ozbrojené konflikty probíhají na východě
Ukrajiny v Doněcké a Luhanské oblasti. Stěžovatel sice pochází z Doněcké oblasti, NSS však
souhlasí se závěrem žalovaného (str. 6 a 7 jeho rozhodnutí), že stěžovatel může využít možnosti
přesídlení do jiné oblasti. Ozbrojené střety probíhají ve dvou oblastech, ve zbytku země
je bezpečnostní situace stabilní.
[11] K otázce problematiky odmítání služby v armádě jakožto azylově relevantního důvodu
lze odkázat na rozsudek ze dne 29. 3. 2004, čj. 5 Azs 4/2004-49, v němž NSS vyslovil,
že „[o]dmítání nástupu k výkonu základní vojenské služby, která je ve státě původu povinná, nelze bez dalšího
považovat za důvod pro udělení azylu podle §12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona
č. 2/2002 Sb., zvláště není-li takové odmítání spojeno s reálně projeveným politickým přesvědčením
nebo náboženstvím“. Stěžovatel v žádosti tvrdil rozpor s politickým přesvědčením. Konkrétně sdělil,
že nechce zabíjet nevinné osoby. NSS odkazuje na Informaci OAMP ze dne 14. 9. 2018,
na niž příhodně odkázal již žalovaný, podle které nebyla od roku 2017 vyhlášena žádná
mobilizace. Současně na Ukrajině existuje možnost náhradní vojenské služby.
[12] Trestní sankci za nenastoupení vojenské služby lze považovat za relevantní azylový důvod
„jen tehdy, pokud je trestní sankce důsledkem toho, že se branec odmítne zúčastnit bojových operací odporujících
mezinárodnímu právu, nebo že mu hrozí trest, jehož intenzita či způsob výkonu zakládá porušení lidských práv“.
Za bojové operace odporující mezinárodnímu právu se považují operace, ve kterých dochází
k páchání zločinů proti míru, válečných zločinů, zločinů proti lidskosti, vážných nepolitických
zločinu a činů, které jsou v rozporu se zásadami a cíli OSN (viz rozsudek NSS ze dne 7. 8. 2012,
čj. 2 Azs 17/2012-44, či již zmiňované usnesení čj. 2 Azs 67/2016-24). Z podkladů
shromážděných žalovaným, které stěžovatel nijak konkrétně nezpochybňoval, neplyne,
že by operace ukrajinské armády spadaly pod některou z těchto situací.
[13] S ohledem na výše uvedené nelze souhlasit se stěžovatelem, že by mu v případě návratu
do země původu hrozila vážná újma ve smyslu §14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu, což ve svém
rozhodnutí náležitě žalovaný zdůvodnil (str. 10).
[14] Podle stěžovatele jím tvrzené skutečnosti nepochybně osvědčovaly alespoň přiznání
humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu. NSS k tomu odkazuje na ustálenou judikaturu,
podle níž udělení humanitárního azylu spočívá na správním uvážení správního orgánu.
Míra volnosti jeho rozhodování je omezena pouze zákazem libovůle a jeho rozhodnutí
přezkoumává soud pouze v omezeném rozsahu, a to z hlediska dodržení příslušných procesních
předpisů (srov. např. rozsudky NSS ze dne 6. 4. 2005, čj. 3 Azs 59/2004-49, ze dne 15. 10. 2003,
čj. 3 Azs 12/2003-38, či ze dne 15. 12. 2003, čj. 4 Azs 31/2003-64). Ze správního spisu
vyplynulo, že žalovaný zkoumal, zda v případě stěžovatele nebyly dány důvody pro udělení
humanitárního azylu. Řádně zjistil a posoudil jak osobní situaci stěžovatele, tak i stav ve státě jeho
posledního trvalého bydliště (Ukrajina), a dospěl k závěru, že v této věci důvody pro udělení
humanitárního azylu dány nebyly (str. 8 rozhodnutí žalovaného).
[15] Ve vztahu k námitce nedostatečně a nesprávně zjištěného skutkového stavu
a nedostatečného dokazování NSS poukazuje na své rozsudky ze dne 20. 11. 2003,
čj. 2 Azs 27/2003-59, č. 181/2004 Sb. NSS, či ze dne 19. 8. 2005, sp. zn. 4 Azs 467/2004,
č. 1095/2007 Sb. NSS. Žadatel o udělení mezinárodní ochrany je primárním zdrojem
informací podstatných pro její udělení (srov. např. rozsudek NSS ze dne 18. 12. 2003,
čj. 5 Azs 22/2003-41). Rozhodnutí žalovaného je založeno na přiměřeně aktuálních informacích
ohledně situace v zemi původu stěžovatele. Současně je řádně odůvodněno a zabývá se všemi
stěžovatelem tvrzenými skutečnostmi. Krajský soud se také zabýval všemi skutečnostmi,
k nimž se vztahovaly žalobní námitky, přičemž vycházel ze skutkového stavu, který má oporu
v obsahu správního spisu.
[16] Námitku týkající se vad řízení spočívajících v porušení §2 odst. 3 a 4 a §3 správního řádu
stěžovatel formuloval pouze obecně. Nespecifikoval, jaké konkrétní skutečnosti podstatné
pro řízení nebyly zjištěny, ač zjištěny být měly, ani ke kterým specifickým okolnostem případu
nebylo přihlédnuto. Za této situace se NSS nemůže touto námitkou blíže zabývat.
[17] NSS tedy na základě výše uvedeného kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost
(§104a s. ř. s). Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá
o §60 odst. 3 větu první ve spojení s §120 s. ř. s.
[18] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první ve spojení
s §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e ní opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. června 2020
Ondřej Mrákota
předseda senátu