ECLI:CZ:NSS:2020:10.AZS.47.2020:31
sp. zn. 10 Azs 47/2020 - 31
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně
Michaely Bejčkové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: T. T. L. zast. Mgr. Petrem
Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalované: Komise pro
rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti
rozhodnutí žalované ze dne 12. 7. 2018, čj. MV-56195-4/SO-2018, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 1. 2020, čj. 30 A 185/2018-44,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobci se v rací soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku ve výši
1 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do rukou jeho zástupce
Mgr. Petra Václavka, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
[1] Žalobce požádal dne 28. 6. 2017 o povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka
občana EU (§87b ve spojení s §15a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území
České republiky). Ministerstvo vnitra však žalobcovu žádost dne 10. 4. 2018 zamítlo
podle §87e odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců, neboť se žalobce nedostavil k výslechu
a neprokázal žádné závažné důvody, které mu znemožnily se výslechu účastnit. Odvolání
proti tomuto rozhodnutí zamítla žalovaná dne 12. 7. 2018.
[2] Žalobu, kterou žalobce podal proti rozhodnutí žalované, zamítl Krajský soud v Plzni
rozsudkem ze dne 15. 1. 2020. Ve shodě se správními orgány vyhodnotil žalobcovu omluvu
z nařízeného výslechu jako nedostatečnou, neboť žalobce Ministerstvu vnitra nedoložil důvod
omluvy navzdory poučení, které se mu od ministerstva dostalo. Krajský soud shledal
nedůvodnou rovněž námitku, že se správní orgány měly zabývat posouzením přiměřenosti
dopadů rozhodnutí do žalobcova soukromého a rodinného života.
[3] V kasační stížnosti žalobce (stěžovatel) setrval na svých dosavadních postojích. Domnívá
se, že ministerstvo pochybilo, neboť ho nevyzvalo, aby dodatečně doplnil svou omluvu,
a nepoučilo ho o tom, co konkrétně má doložit. Jelikož správní orgány neposuzovaly přiměřenost
zásahu do stěžovatelova soukromého a rodinného života, jsou jejich rozhodnutí
nepřezkoumatelná. Stěžovatel současně navrhl, aby Nejvyšší správní soud přiznal jeho kasační
stížnosti odkladný účinek.
[4] Kasační stížnost není důvodná.
[5] Ze správního spisu vyplývají následující informace rozhodné pro posouzení věci. Stěžovatel
žádal o přechodný pobyt z důvodu partnerského soužití s paní S. H. Stěžovatel a jeho družka byli
přípisy ze dne 14. 9. 2017 předvoláni k výslechu a podání svědecké výpovědi na 1. 11. 2017.
Stěžovatelův zástupce zaslal dne 25. 10. 2017 ministerstvu omluvu z důvodu své dlouhodobě
plánované dovolené a zároveň sdělil, že si jeho klient přeje, aby byl zástupce u výslechu přítomen.
Ministerstvo stěžovatelovu omluvu přijalo a přípisem ze dne 22. 11. 2017 opakovaně předvolalo
stěžovatele a jeho družku k výslechu (podání svědecké výpovědi) na 13. 12. 2017. Současně
předvolané poučilo, že nemohou-li se v uvedený termín dostavit ze závažných důvodů, jsou
povinni bezodkladně se omluvit s uvedením důvodu, který je třeba rovněž doložit. Stěžovatel byl
informován, že nedostaví-li se bez vážného důvodu na předvolání, bude jeho žádost zamítnuta.
Dne 11. 12. 2017 sdělila stěžovatelova družka telefonicky ministerstvu, že se pro úmrtí v rodině
nemohou spolu se stěžovatelem dostavit k výslechu. Pracovnice ministerstva stěžovatelovu
družku vyzvala, aby zaslala písemné odůvodnění své omluvy. Dne 12. 12. 2017 zaslal stěžovatelův
zástupce písemnou omluvu stěžovatele i jeho družky, a to ze zdravotních důvodů, které přislíbil
upřesnit v průběhu deseti dnů. Dne 13. 12. 2017 obdrželo ministerstvo písemnou omluvu
stěžovatele a jeho družky pro úmrtí v rodině. Do protokolu ze dne 17. 1. 2018 stěžovatelův
zástupce uvedl, že se chce k podkladům pro vydání rozhodnutí vyjádřit a učiní tak ve lhůtě
dvaceti dnů, avšak do vydání rozhodnutí tak neučinil.
[6] Podle §87e odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců ve znění účinném do 14. 8. 2017
ministerstvo zamítne žádost o povolení k přechodnému pobytu, jestliže se žadatel bez vážného
důvodu nedostaví k výslechu.
[7] NSS se zcela ztotožňuje se způsobem, jakým věc posoudil krajský soud.
[8] Krajský soud správně uvedl, že aby mohla být omluva považována za řádnou,
musí účastník vážný důvod omluvy doložit (srov. rozsudek NSS ze dne 21. 6. 2013,
čj. 6 As 25/2013-23, v přestupkové věci, ze kterého krajský soud vycházel a který lze obdobně
uplatnit i na nyní posuzovanou věc; tato povinnost ostatně vyplývá i z rozsudku NSS
ze dne 13. 12. 2018, čj. 5 Azs 163/2018-26, na který odkazuje stěžovatel). Stěžovatel o tom byl
předem poučen (na rozdíl od situace řešené ve věci sp. zn. 5 Azs 163/2018), ministerstvo
stěžovatele poučilo i o následcích nedodržení této povinnosti. Stěžovatelův zástupce
sám v přípisu ze dne 12. 12. 2017 přislíbil důvod omluvy (zdravotní důvody) „specifikovat správnímu
orgánu v průběhu deseti dnů“. Neučinil tak však ve lhůtě, kterou si sám stanovil, ani později v řízení
před ministerstvem, v odvolacím řízení, v řízení před krajským soudem ani v řízení před NSS.
Správní orgány neměly žádný důvod předpokládat, že si stěžovatel (ostatně již ve správní řízení
zastoupený advokátem) nebyl vědom své povinnosti doložit důvod omluvy, případně nevěděl,
jakým způsobem má tak učinit: právě naopak. Nebyly proto ani povinny stěžovatele dodatečně
vyzývat k prokázání rozporně tvrzených důvodů neúčasti na výslechu. Stěžovatel měl dostatek
prostoru k tomu, aby svou neúčast omluvil a vysvětlil důvody své neúčasti, avšak neučinil
tak dříve ani později a musí nést procesní důsledky s tím spojené.
[9] Argument stěžovatele rozhodnutím ministerstva v jiné věci (rozhodnutí ze dne 13. 5. 2014,
čj. MV-56942-4/SO-2014) neobstojí. NSS nemá toto rozhodnutí k dispozici, aby mohl srovnat
skutkové okolnosti, obecně však jistě nelze dovozovat vadu řízení způsobující nezákonnost
rozhodnutí v tom, že jednou správní orgán vyzval účastníka řízení k doplnění omluvy a jindy ne.
[10] NSS nepřisvědčil ani argumentaci týkající se zásahu do soukromého a rodinného života.
Krajský soud správně uvedl, že i v případech, kdy zákon výslovně neukládá povinnost zabývat se
posouzením přiměřenosti dopadů do soukromého a rodinného života cizince, má správní orgán
za určitých okolností tuto otázku posuzovat. Tato povinnost je však dána jen ve výjimečných
případech, kterým nyní posuzovaná věc není (srov. obdobně rozsudek NSS ze dne 22. 1. 2020,
čj. 10 Azs 256/2019-39). Stěžovatel neuvedl dostatečně konkrétní skutečnosti,
ze kterých dovozuje nepřiměřenost rozhodnutí, a to ani v kasační stížnosti. Jak podotkl krajský
soud, stěžovatel uvádí pouze obecná tvrzení a ani správní spis nijak nesvědčí o výjimečnosti
situace. Přestože žalovaná ve svém rozhodnutí poněkud nepřesně paušalizuje, že v případech
rozhodnutí podle §87e odst. 1 písm. e) se přiměřenost dopadů neposuzuje (teoreticky by opačná
situace mohla nastat), v nynější věci skutečně nebyl k takovému posuzování důvod.
Ostatně i žalovaná správně dodává, že rozhodnutí ministerstva považuje „za odpovídající okolnostem
případu“. S tímto závěrem lze jistě souhlasit. NSS nemůže odhlédnout ani od toho,
že se stěžovatel v návrhovém řízení sám obrátil na ministerstvo s žádostí o povolení k pobytu,
ministerstvo v řízení o žádosti chtělo v součinnosti se stěžovatelem zjistit a posoudit
jeho soukromé a rodinné poměry, avšak stěžovatel to svým postupem ministerstvu znemožnil.
NSS proto považuje stěžovatelovu argumentaci v tomto bodě za účelovou.
[11] NSS neshledal stěžovatelovy námitky důvodnými, a kasační stížnost proto zamítl
podle §110 odst. 1 věty poslední s. ř. s.
[12] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl
úspěch; žalované v řízení před NSS nevznikly žádné náklady.
[13] Jelikož NSS vzhledem k bezodkladnému vynesení rozsudku ve věci nerozhodoval o návrhu
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, rozhodl současně o vrácení zaplaceného
soudního poplatku za tento návrh podle §10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, a to ve lhůtě podle §10a citovaného zákona.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. března 2020
Ondřej Mrákota
předseda senátu