ECLI:CZ:NSS:2020:2.ADS.224.2020:73
sp. zn. 2 Ads 224/2020 - 73
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky, soudkyně
Mgr. Sylvy Šiškeové a soudce JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: FIPER, s. r. o.,
IČ 01679236, se sídlem Halenkovice 369, Halenkovice, zastoupena Mgr. Danielem Jankaničem,
advokátem se sídlem Lazarská 11/6, Praha 2, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce,
se sídlem Kolářská 451/13, Opava, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 3. 2018,
č. j. 1264/1.30/17-10, sp. zn. S9-2016-422, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2020, č. j. 30 Ad 4/2018 – 78,
takto:
I. Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek.
II. Žalobkyni se uk l á dá povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na přiznání
odkladného účinku ve výši 1 000 Kč, a to ve lhůtě 2 ( d v o u ) t ýd n ů od doručení
tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně se u Krajského soudu v Brně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného,
jež je uvedené v záhlaví a kterým žalovaný uložil žalobkyni pokutu ve výši 580 000 Kč
za spáchání správních deliktů podle §140 odst. 1 písm. b), §140 odst. 1 písm. c), §140 odst. 2
písm. e) č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění účinném do 30. 6. 2017 a podle §33a odst. 1
zákona o zaměstnanosti, ve znění účinném do 28. 7. 2017. Krajský soud dal za pravdu
žalovanému a zamítl žalobu, kterou stěžovatelka proti jeho rozhodnutí podala.
[2] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu kasační
stížnost. Současně s podáním kasační stížnosti požádala o přiznání odkladného účinku, který
odůvodnila tím, že v současné situaci je pro ni uložená pokuta likvidační. Stěžovatelčino
podnikání je od roku 2017 významně poznamenáno poklesem objemu objednávek ze strany
třetích osob, v důsledku čehož dosáhla v daném období ztrátu 330 000 Kč. Výše aktiv sice
ke dni 31. 12. 2017 činila 1 324 000 Kč, finanční prostředky z toho však tvořily pouze 4 000 Kč.
Pokles pokračoval i v dalších letech, což je způsobeno postupným poklesem poptávky
po průmyslových výrobcích. Vše vyvrcholilo začátkem roku 2020 s nástupem pandemie
coronaviru, kdy její obrat prakticky klesl na nulu a zlepšení situace nelze očekávat minimálně
do konce roku. Stěžovatelka tedy nedisponuje dostatečnými volnými finančními prostředky
pro zaplacení uložené pokuty. Na podporu svého tvrzení stěžovatelka předložila auditovanou
účetní závěrku za účetní období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017. Zároveň stěžovatelka zdůraznila,
že přiznání odkladného účinku se nedotkne žádných práv třetích osob a není v rozporu
s veřejným zájmem. Stěžovatelce hrozí, že by se vlivem špatné ekonomické situace i vlivem
uložené pokuty mohla dostat do úpadku a v rámci uspokojení žalovaného z konkurzní podstaty
by stát následně mohl obdržet méně, než za situace, kdy by stěžovatelka mohla v budoucnu
(po oživení ekonomiky) pokračovat v hospodářské činnosti s cílem dosáhnout co nejdříve
kladného hospodářského výsledku. To by jí umožnilo pokutu následně uhradit. Nadto
by v případě, že by Nejvyšší správní soud vyhověl kasační stížnosti, nemusel stát vracet celou
příslušnou částku a stěžovatelce by ani nevznikl nárok na náhradu škody v důsledku nesprávného
rozhodnutí správního orgánu.
[3] Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku vyjádřil a uvedl, že pozastavením
účinků jeho rozhodnutí by byl popřen hlavní účel zřízení orgánů inspekce práce, jehož součástí
je bezesporu uložení sankce, která musí být vnímána jako neodvratitelná.
[4] Podle §107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat. Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti
Nejvyšší správní soud zjišťuje splnění zákonných předpokladů (§73 odst. 2 s. ř. s.), tj. 1)
výrazného nepoměru újmy způsobené stěžovateli v případě, že účinky napadeného rozhodnutí
nebudou odloženy, ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí
odloženy byly, a 2) chybějícího rozporu s důležitým veřejným zájmem. Je-li odkladný účinek
přiznán, pozastavují se ty účinky napadeného správního rozhodnutí, které z povahy věci
pozastavit lze.
[5] Institut odkladného účinku je institut mimořádné povahy, tedy výjimka ze zákonného
pravidla v §107 s. ř. s.; proto i k jeho využití musejí nastat mimořádné okolnosti. Současně
je na žadateli o odkladný účinek, aby takové okolnosti tvrdil a podrobně uvedl, proč mají kvůli
nim být odloženy účinky pravomocného rozhodnutí.
[6] Po zhodnocení důvodů, které stěžovatelka předložila, dospěl Nejvyšší správní soud
k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §73 odst. 2
ve spojení s §107 s. ř. s. jsou naplněny.
[7] Nejvyšší správní soud má za to, že stěžovatelka dostatečně a přesvědčivě prokázala vznik
hrozící újmy, která spočívá v ohrožení samotné její existence. Naopak újma, která by nesplněním
uložené povinnosti hrozila státu, je v poměru ke stěžovatelčině možné újmě zanedbatelná.
Dotčen bude pouze zájem na neprodleném uhrazení pokuty, který však v tomto konkrétním
případě ustoupí prokázané hrozbě nenapravitelné újmy. Nejvyšší správní soud tedy považuje
za splněný též druhý zákonný předpoklad pro přiznání odkladného účinku, tj. chybějící rozpor
s důležitým veřejným zájmem.
[8] Nejvyšší správní soud vyhodnotil, že újma hrozící stěžovatelce nepřiznáním odkladného
účinku je podstatná, naproti tomu intenzita narušení veřejného zájmu je v daném případě nízká.
Protože obě zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku byly splněny, Nejvyšší správní
soud stěžovatelce vyhověl a přiznal kasační stížnosti odkladný účinek.
[9] Nejvyšší správní soud současně upozorňuje, že rozhodnutí o přiznání odkladného účinku
je rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. srpna 2020
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu