ECLI:CZ:NSS:2020:2.AFS.388.2019:39
sp. zn. 2 Afs 388/2019 - 39
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců
JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: Johnson Controls
Czech, s. r. o., se sídlem Líbalova 2348/1, Praha 4, zastoupen JUDr. Luďkem Chvostou,
advokátem se sídlem Na Příkopě 854/14, Praha 1 proti žalovanému: Specializovaný finanční
úřad, se sídlem nábřeží Kpt. Jaroše 1000/7, Praha 7, proti nezákonnému zásahu žalovaného,
v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
5. 12. 2019, č. j. 11 A 34/2019 – 46, o návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek v části výroku II., kterou Městský soud
v Praze přikázal zastavení daňové kontroly.
Odůvodnění:
[1] Včasně podanou kasační stížností se žalovaný, jakožto stěžovatel, domáhá zrušení shora
označeného rozsudku (dále jen „napadený rozsudek“) Městského soudu v Praze (dále
jen „městský soud“). Výrokem I. napadeného rozsudku byla zamítnuta žalobcova žaloba
na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného v té části, v níž se žalobce domáhal určení,
že daňová kontrola daně z příjmů právnických osob vedená Specializovaným finančním úřadem
u společnosti Johnson Controls Czech s. r. o., zahájená protokolem
č. j. 128700/18/4225-21791-506621, ze dne 1. 8. 2018, je nezákonným zásahem. Výrokem II.
napadeného rozsudku městský soud žalovanému zakázal, aby pokračoval v daňové kontrole
z příjmů právnických osob u žalobce, zahájené výše uvedeným protokolem, a to ve vztahu
k daňové ztrátě za hospodářský rok 2008/2009, a přikázal žalovanému, aby daňovou kontrolu
v uvedeném rozsahu zastavil ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem
III. pak městský soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o žalobě.
[2] Stěžovatel v kasační stížnosti mj. navrhl, aby jí Nejvyšší správní soud přiznal odkladný
účinek, neboť vyhovění napadenému rozsudku by znamenalo zastavení předmětné daňové
kontroly (lhostejno za jaká zdaňovací období a v jakém rozsahu). Pokud by stěžovatel daňovou
kontrolu zastavil a následně byl se svou kasační stížností úspěšný, byl by takový úspěch pouze
akademický, neboť daňovou kontrolu by již nebylo možné znovu zahájit, a to kvůli nesplnění
podmínek dle §85 odst. 5 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „daňový řád“).
[3] Žalobce se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vyjádřil podáním
ze dne 9. 1. 2020, s tím, že v případě přiznání odkladného účinku by došlo k dokonání
nezákonného zásahu, před kterým byla žalobci poskytnuta městským soudem ochrana. Stěžovatel
sám totiž v návrhu na přiznání odkladného účinku avizoval, že v takovém případě přistoupí
seznámení žalobce s výsledkem kontrolního zjištění a posléze i ke stanovení daně. Tím by mohl
být zmařen i účel samotného řízení o kasační stížnosti. Kasační stížnosti navazující na řízení
ve věcech žalob na ochranu před nezákonným zásahem jsou ze zákona projednávány
v přednostním režimu, což indikuje nevhodnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
žalovaného v obecné rovině. Přiznáním odkladného účinku by v konečném důsledku
byl obnoven stav představující trvající nezákonný zásah žalovaného.
[4] Nejvyšší správní soud vycházel při posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti z následujících skutečností, úvah a závěrů.
[5] Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Soud jej však může
na návrh stěžovatele přiznat; §73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně. Podle §73 odst. 2 s. ř. s.
ve spojení s §107 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným
zájmem.
[6] Jak již dříve Nejvyšší správní soud ve své četné judikatuře konstatoval, soudy ve správním
soudnictví poskytují primárně ochranu subjektivním veřejným právům a rovněž institut
odkladného účinku je koncipován především jako dočasná procesní ochrana žalobce – účastníka
správního řízení – před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého rozhodnutí,
jsou-li pro to splněny zákonem předepsané podmínky. Situace, kdy bude možno dovozovat
vznik nepoměrně větší újmy na straně žalovaného správního orgánu v důsledku rozhodnutí
správního soudu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
tak budou nepochybně představitelné na straně žalovaného správního orgánu v poněkud
omezenější míře, než jak tomu bude na straně žalobce. V usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 – 49, publ. pod č. 1255/2007 Sb. NSS,
jsou mezi příkladmo uvedenými situacemi relevantními pro udělení odkladného účinku zařazeny
případy vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení zbrojního průkazu
nebezpečnému recidivistovi, nebo také udělení povolení k obchodu s vojenským materiálem
zločinnému podniku.
[7] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v této věci se nejedná s ohledem na její povahu
a skutkové i právní okolnosti o jeden z výjimečných případů, ve kterých je třeba návrhu
žalovaného správního orgánu na přiznání odkladného účinku vyhovět.
[8] Podle citovaného ustanovení soud při rozhodování o odkladném účinku poměřuje
závažnost újmy, která může vzniknout stěžovateli nepřiznáním odkladného účinku, a újmy,
která může naopak vzniknout jiným osobám přiznáním odkladného účinku. Možná újma hrozící
stěžovateli přitom musí být nepoměrně vyšší a zároveň nesmí být přiznání odkladného účinku
v rozporu s veřejným zájmem. Odkladný účinek kasační stížnosti má charakter institutu
mimořádného, vyhrazeného pro ojedinělé případy. Přiznáním odkladného účinku kasační
stížnosti je prolamována právní moc soudního rozhodnutí, což je zákonem podmíněno splněním
stanovených podmínek.
[9] Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má stěžovatel (viz např. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 – 32, nebo ze dne 23. 1. 2014,
č. j. 6 Ads 99/2013 – 11). K tomu, aby soud mohl o návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti rozhodnout, musí stěžovatel konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal
výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí a z jakých konkrétních okolností to vyvozuje.
[10] Stěžovatel svůj návrh opřel v zásadě o argument, že pokud bude muset postupovat
v souladu s výrokem napadeného rozsudku, dojde k zastavení daňové kontroly a v této nebude
možno s ohledem na restrikce uvedené v §85 odst. 5 daňového řádu pokračovat, čímž bude
zmařeno potenciální stanovení daně i v případě, kdy by kasační stížnost nakonec byla shledána
důvodnou, resp. žalobou napadené jednání žalovaného bylo Nejvyšším správním soudem
shledáno zákonným.
[11] Podle §85 odst. 5 daňového řádu nelze opakovat daňovou kontrolu v rozsahu
skutečností, které již byly kontrolovány. Výjimky jsou stanoveny pod písm. a) a b) téhož
ustanovení a případ, že kontrola byla ukončena z příkazu soudu, který byl následně v kasačním
řízení zrušen, pod ně podřadit nelze. Otázkou je, zda by se nutně muselo jednat o kontrolu
opakovanou. Pro odpověď je rozhodný výrok II. rozsudku městského soudu, kterým bylo
žalovanému přikázáno nejen v kontrole nepokračovat, ale i kontrolu zastavit. Pokud by bylo
nařízeno pouze nepokračování v kontrole, bylo by to možné vnímat jako pozastavení kontroly
(jakési „zmrazení“ jejího provádění), přičemž v případě zrušení rozsudku městského soudu
by bylo možno pokračovat (jednalo by se o tutéž kontrolu). Městský soud ovšem současně
přikázal kontrolu zastavit. Nemůže se ovšem jednat o zastavení řízení ve smyslu §106 daňového
řádu, neboť daňová kontrola není řízením, ale postupem; to znamená, že by po zrušení
„rozhodnutí o zastavení kontroly“ nepřicházel v úvahu postup podle §124a daňového řádu.
Městský soud blíže neobjasnil, co míní zastavením daňové kontroly, a vzhledem k tomu,
že nemůže jít o rozhodnutí, může se jednat jen o úkony fakticky ukončující daný postup v části
týkající se soudem posuzovaného zdaňovacího období. V každém případě, ať by žalovaný učinil
jakýkoliv úkon, jímž by daňovou kontrolu ukončil, po zrušení rozsudku krajského soudu by tento
úkon nebyl odstranitelný ani pominutelný; tj. žalovaný by musel přikročit k opakované kontrole,
pro niž by ovšem neměl splněny zákonné podmínky. To nasvědčuje názoru žalovaného.
[12] Na druhé straně nelze pominout, že městský soud vycházel z názoru, že stále probíhající
daňová kontrola je ve vztahu k žalovanému zdaňovacímu období nezákonným zásahem. Přiznání
odkladného účinku by nebylo jen oddálením ukončení kontroly, ale popřením rozhodnutí
jako celku a v podstatě umožněním v pokračování nezákonného zásahu. V tom je třeba
přisvědčit žalobci.
[13] Oba dva důsledky jsou závažné, první pro žalovaného, druhý pro žalobce, aniž by bylo
jednoznačné, který z nich je nepoměrně významnější než druhý. Nejvyšší správní soud spatřuje
řešení v tom, že výrok II. městského soudu obsahuje dva na sebe navazující příkazy, jednak
nepokračovat v daňové kontrole, jednak daňovou kontrolu zastavit. Z hlediska zajištění možnosti
případného pokračování v daňové kontrole postačí provedení prvního příkazu, který současně
chrání žalobce před pokračováním postupu, projednáním výsledků kontroly a doměřením daně.
Proto Nejvyšší správní soud přiznal odkladný účinek části výroku II. napadeného rozsudku,
a to části přikazující daňovou kontrolu zastavit. To znamená, že žalovaný bude respektovat první
příkaz městského soudu a v daňové kontrole nebude pokračovat do doby rozhodnutí o kasační
stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. ledna 2020
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu