ECLI:CZ:NSS:2020:2.AS.185.2019:33
sp. zn. 2 As 185/2019 - 33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: T. R., zastoupený
JUDr. Lukášem Zárybnickým, advokátem se sídlem Sevastopolská 322/6, Praha 10, proti
žalovanému: Bc. P. V., o nejasné žalobě ze dne 7. 11. 2018, doplněné dne 27. 11. 2018 a dne
12. 5. 2019, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem –
pobočka v Liberci ze dne 3. 6. 2019, č. j. 59 A 36/2019 – 36,
takto:
I. Kasační stížnost se za mí t á.
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Lukáši Zárybnickému, advokátovi,
se p ři zn áv á odměna za zastupování ve výši 3400 Kč, která mu bude vyplacena
do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením označeným v záhlaví
(dále jen „krajský soud“ a „napadené usnesení“) odmítl žalobu poté, co dospěl k závěru,
že žalobce, ač byl k tomu vyzván, neodstranil vady své žaloby a pro tento nedostatek nebylo
možno v řízení pokračovat.
[2] Žalobce, toho času ve výkonu trestu odnětí svobody, napadl usnesení krajského soudu
kasační stížností a žádal, aby soud rozhodl o navrácení finančních prostředků, které mu byly
ve věznici neoprávněně sraženy. Požadoval rovněž prověření svých kázeňských potrestání,
jimiž se cítí poškozen, a vyjádřil zájem o odškodnění. Ustanovený zástupce pak kasační stížnost
doplnil, uplatnil důvod podle §103 odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“) a navrhl zrušení napadeného usnesení a vrácení věci krajskému soudu
k dalšímu řízení.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) uvedl, že soudu adresoval žalobu proti rozhodnutí
o kázeňských trestech, žalobu proti nezákonnému zásahu a žalobu proti neoprávněnému
strhávání částek z účtu během výkonu trestu odnětí svobody. Původní podání ze dne 7. 11. 2018
doplnil již 27. 11. 2018 o důkazy tak, že označil osobu, u níž si měl soud potřebné důkazy vyžádat
(vychovatele, zde uvedeného jako žalovaného), neboť stěžovatel sám je nemá k dispozici.
K podání z 12. 5. 2019 přiložil jako přílohu mimo jiné i kopii rozhodnutí o uložení kázeňského
trestu (č. j. VS-20304/ČJ-2018-802632) a co do žalobních důvodů uvedl, že jeho jednání nebylo
protiprávní, uložení kázeňského trestu bylo neadekvátní a správní orgán překročil svou
pravomoc. Že se domáhal ochrany proti trvajícímu či hrozícímu zásahu, bylo patrné
již ze žalobního návrhu z 5. 11. 2018, kdy jasně žádal o zastavení vytýkaného jednání,
respektive zabránění jeho opakování, podobně jako i v doplnění ze dne 27. 11. 2018. Pokud
jde o neoprávněné strhávání peněžních prostředků z účtu, stěžovatel podáním ze dne 12. 5. 2019
žalobu doplnil o podnět krajskému státnímu zastupitelství z 23. 5. 2018, kam ručně dopsal
žalobní důvody, konkrétně neoprávněné a nesprávné strhávání peněz ve věznici, a jednoznačně
uvedl, že napadá postup správního orgánu, čímž byl míněn zásah. Předložil k důkazu řadu
příloh a mimo jiné vymezil i výši nesprávně stržených částek (20 884 Kč a 33 940 Kč), a určil
tak předmět řízení.
[4] Podle stěžovatele byla žaloba po doplnění (27. 11. 2018 a 12. 5. 2019) dostatečně určitá
a obsahovala požadované náležitosti, proto ji krajský soud nebyl oprávněn odmítnout. Odkázal
na judikaturu Ústavního soudu o povinnosti soudu interpretovat za pomoci podatele jeho podání
se zohledněním jeho skutečného záměru tak, aby bylo umožněno meritorní projednání.
V pochybnostech je třeba přístup k soudu umožnit. Podle stěžovatele však krajský soud
nevyvinul dostatečnou aktivitu k tomu, aby věcné projednání umožnil, ačkoli stěžovatel,
který nemá právnické vzdělání, projevil mimořádnou snahu o vyhovění výzvě soudu k doplnění
žaloby. Napadeným rozhodnutím mu bylo upřeno právo na řádné projednání jeho věci.
[5] Nejvyšší správní soud nejprve ověřil, zda kasační stížnost splňuje formální náležitosti,
a shledal, že je podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.), osobou oprávněnou (§102 s. ř. s.), a stěžovatel
je v řízení zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud následně
přezkoumal napadený rozsudek v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody,
které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti; neshledal přitom vady, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti.
[6] Podstatou věci je posouzení, zda krajský soud v souladu se zákonem vyhodnotil
stěžovatelova podání včetně všech doplnění jako neprojednatelná a důvodně je odmítl.
[7] Podle §37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě
nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno
nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud podání
usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě
poučen.
[8] Nejvyšší správní soud ze spisu krajského soudu zjistil, že stěžovatelovými podáními
se nejprve zabýval Okresní soud v Jablonci nad Nisou, kterému byla původně doručena.
Poté, co stěžovatel své podání, které bylo hodnoceno jako nejasné, k výzvě v listopadu 2018
doplnil, vyslovil tento soud, že k projednání věci není příslušný a postoupil ji k vyřízení krajskému
soudu jako soudu správnímu. Ten pak usnesením ze dne 30. 4. 2019, č. j. 59 A 36/2019 - 16,
stěžovatele vyzval, aby nedostatky žaloby (sestávající z podání ze dne 7. 11. 2018 doplněného
dne 27. 11. 2018) odstranil. Krajský soud stěžovateli podrobně vysvětlil, jakými nedostatky
jeho podání trpí a co je třeba doplnit. Jasně popsal, jaké možnosti ochrany ze strany správního
soudu soudní řád správní předjímá, jaké žalobní typy jsou pro tu kterou aktivitu veřejné správy
určeny a jaké náležitosti bude třeba u každého z nich doplnit. Soud také podrobně a přehledně
vysvětlil, jak má stěžovatel postupovat. Připojil i poučení o možnosti požádat o ustanovení
zástupce, kterým může být i advokát, a uvedl, za jakých podmínek je možné žádosti vyhovět.
[9] Na výzvu stěžovatel zaslal soudu 15 stran ručně psaného textu a dalších listin (kopie
založeny na č. l. 23 - 33 spisu krajského soudu). Nejvyšší správní soud se s nimi podrobně
seznámil a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[10] S krajským soudem je třeba souhlasit, že tvrzení, která jsou obsahem
stěžovatelových podání z listopadu 2018 a pozdějších doplnění, neposkytují navzdory velmi
srozumitelně formulovaným instrukcím, jež stěžovatel od krajského soudu obdržel, dostatečný
základ pro posouzení, jaké žaloby podává a čeho se jimi domáhá. Z jeho vyjádření
je patrné, že nesouhlasí s tím, že by z jeho peněz měly být hrazeny náklady výkonu trestu,
a rád by si je nechal pro nákupy v kantýně. Stěžoval si na příslušníky vězeňské služby proto,
že mu opakovaně udělují kázeňské tresty, a žádal, aby státní zastupitelství zrušilo oddělení
kázeňských trestů a „udělalo pořádek s vězeňskou službou“. Nelíbilo se mu, že byl dvakrát
postižen za ležení na neustlaném lůžku v době, kdy to není dovoleno, na nástupním
oddělení věznice Oráčov. Přiložil dvě neúplná rozhodnutí o uložení kázeňského trestu
odsouzenému (č. j. VS-20304/ČJ-2018-802632 a č. j. VS-20305/ČJ-2018-802632, obě bez data),
z nichž je patrný výrok, popis skutku a část odůvodnění. Prvým byla uložena důtka a druhým
kázeňský trest umístění do uzavřeného oddělení s výjimkou doby stanovené k plnění určených
úkolů programu zacházení na dobu 3 dnů nepodmíněně. Ze stěžovatelových podání,
která jsou srozumitelná jen obtížně, nelze seznat ani skutečnosti, na jejichž základě by bylo
možné posoudit včasnost žaloby, případně žalob.
[11] I když lze s jistotou konstatovat, že stěžovatel zjevně není spokojen s režimem
ve věznicích, v nichž byl umístěn, ani s postupem některých příslušníků vězeňské služby
či ekonomického oddělení věznice, nevyvinul dostatečné úsilí potřebné k tomu, aby vylíčil
rozhodné skutečnosti svými slovy tak, aby soud mohl identifikovat, čeho se stěžovatel domáhá,
a zvolit adekvátní procesní postup (ověřování zachování podmínek řízení, případně vydání
rozhodnutí ve věci).
[12] Z množství výhrad, jež stěžovatel předestřel krajskému soudu, se podává
jako nejzřetelnější nesouhlas s tím, že byl kázeňsky potrestán. Soud by si tak mohl nanejvýš
učinit úsudek, že stěžovatel mínil podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu podle
§65 a násl. s. ř. s. Z přiložených fragmentů rozhodnutí je však patrné (a krajský soud si toho
správně povšimnul), že výtky směřují proti rozhodnutím vydaným v prvním stupni, kterými
se správní soud zabývat tak jako tak nemůže.
[13] V daném případě stěžovatel mohl na vady kázeňského řízení a nezákonnost
z něj vzešlého rozhodnutí poukázat ve stížnosti, kterou jako opravný prostředek účastníku
kázeňského řízení poskytuje §52 odst. 3 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody
a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „ZVTOS“). Takový postup totiž plně
koresponduje principům, na nichž stojí správní soudnictví, jež plynou z §5 s. ř. s., tedy principům
subsidiarity a posteriority. Stěžovatel však zjevně stížnost jako prostředek ochrany v rámci
veřejné správy nevyužil (netvrdil, že by stížnost podal), takže nadřízený správní orgán neměl
příležitost rozhodnutí o kázeňském trestu přezkoumat.
[14] K rozhodnutí, na něž poukazoval v doplnění kasační stížnosti
(č. j. VS-20304/ČJ-2018-802632) s tím, že vůči němu dostatečně vymezil žalobní body,
kterými se měl soud věcně zabývat, lze navíc dodat, že jeho výsledkem bylo uložení trestu
spočívajícího v důtce. Takové rozhodnutí ovšem není díky zákonné výluce vůbec soudně
přezkoumatelné. Žaloba proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu - důtky je nepřípustná
podle §68 písm. e) ve spojení s §70 písm. f) s. ř. s., neboť přezkoumání vylučuje zvláštní
zákon, konkrétně §52 odst. 4 ZVTOS. Krajský soud by proto neměl jinou možnost než žalobu
podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítnout, a to i kdyby se ukázalo, že proti němu stěžovatel
podal opravný prostředek, kterému nadřízený správní orgán nevyhověl. V této souvislosti
se již jen sluší dodat, že soulad právní úpravy §46 odst. 3 písm. a) zákona o výkonu trestu
odnětí svobody ve spojení s §52 odst. 4 téhož zákona (tedy výluky ze soudního přezkumu)
s Listinou základních práv a svobod opakovaně dovodil Ústavní soud (viz bod 28 nálezu ze dne
29. 9. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 32/08, nebo též usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 1. 2015,
sp. zn. I. ÚS 3688/14).
[15] Nejvyšší správní soud shledal, že napadené usnesení krajského soudu není nezákonné
z důvodů, které stěžovatel uvedl v kasační stížnosti. Krajský soud stěžovatele řádně poučil
o tom, jak vady podání odstranit, a poté adekvátně vyhodnotil jeho doplnění jako nedostatečné.
Stěžovatel nevěnoval dostatečné úsilí tomu, aby srozumitelně vylíčil, v jakých konkrétních
záležitostech žádá soud o poskytnutí ochrany a co požaduje. Přesto, že byl poučen o tom,
že lze požádat o ustanovení zástupce z řad advokátů, a zajistit si tak odbornou právní pomoc,
návrh nepodal.
[16] Nejvyšší správní soud na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé zamítl.
[17] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti vychází z §60 odst. 1 věta první
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů
řízení. Žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, nebyla mu tedy jejich náhrada přiznána.
[18] Stěžovateli soud ustanovil usnesením ze dne 18. 12. 2019, č. j. 2 As 185/2019 - 14,
zástupcem pro řízení o kasační stížnosti advokáta, a v takovém případě platí jeho odměnu
včetně hotových výdajů stát (§35 odst. 8 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.). Podle vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), náleží ustanovenému zástupci stěžovatele odměna za jeden úkon právní služby
podle §11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu – písemné podání ve věci samé (kasační stížnost)
ve výši 3100 Kč [§7 ve spojení s §9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu]. Náhrada hotových
výdajů činí za učiněný úkon podle §13 odst. 3 advokátního tarifu 300 Kč. Protože ustanovený
zástupce není plátcem daně z přidané hodnoty, je částka 3400 Kč konečná.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. února 2020
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu