ECLI:CZ:NSS:2020:2.AZS.110.2020:29
sp. zn. 2 Azs 110/2020 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: P. V. T.,
zast. JUDr. Zdeňkem Veberem, advokátem se sídlem v Plzni, Purkyňova 10, proti žalované:
Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4,
proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 9. 2019, č. j. MV-114161-4/SO-2019, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 1. 2020,
č. j. 30 A 116/2019 - 42,
takto:
I. Kasační stížnosti se odkladný účinek n ep ři zn áv á .
II. Žalobci se uk l á dá zaplatit ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení tohoto
usnesení soudní poplatek ve výši 1000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti.
III. Soud v yz ýv á žalobce, aby ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení tohoto usnesení
zaplatil soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5000 Kč.
Odůvodnění:
[1] Žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítla
odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra, Odbor azylové a migrační politiky,
č. j. OAM-53573-25/ZM-2018 ze dne 24. 5. 2019, o neudělení souhlasu se změnou
zaměstnavatele podle §42g odst. 7 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců (dále jen „zákon
o pobytu cizinců“) z důvodu uvedeného v §56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců, neboť
byla zjištěna jiná závažná překážka pobytu cizince na území.
[2] Proti napadenému rozhodnutí žalované brojil žalobce žalobou u Krajského soudu v Plzni
(dále jen „krajský soud“), který ji v záhlaví označeným rozsudkem jako nedůvodnou zamítl
(dále jen „napadený rozsudek“).
[3] Rozsudek krajského soudu následně žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl kasační
stížností ze dne 9. 4. 2020 a zároveň navrhl, aby Nejvyšší správní soud přiznal jeho kasační
stížnosti odkladný účinek.
[4] Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti stěžovatel odůvodnil tím,
že v návaznosti na napadené rozhodnutí mu správní orgány uloží, aby opustil území České
republiky, popř. mu bude uloženo správní vyhoštění včetně zákazu pobytu na území. Není
důvod, aby byl nucen opustit území České republiky, jejíž zájmy nikterak neohrožuje. Přiznáním
odkladného účinku by mu byla dána možnost řádné hájit své zájmy v soudním a správním řízení.
V případě, že by napadené rozhodnutí bylo zrušeno, stěžovatel nebude disponovat dostatečnými
prostředky, aby se z Vietnamu vrátil zpět do České republiky. Tím by byl fakticky ze sociálních
důvodů zmařen jeho případný úspěch v soudním řízení. Ve Vietnamu má rodinu, která je na jeho
výdělku v České republice ekonomicky závislá. Po celou dobu svého pobytu na území České
republiky řádně plnil své zákonné povinnosti a závěry žalované v napadeném rozhodnutí nemají
oporu v zákoně.
[5] Stěžovatel dále namítá, že přiznání odkladného účinku je hospodárnější i pro Českou
republiku, jelikož správní orgány nebudou nuceny nadále pokračovat v dalších řízeních, tj. ukládat
povinnosti opustit území či správní vyhoštění. I proti těmto rozhodnutím je žalobce připraven
se bránit všemi právními prostředky.
[6] Ačkoliv k opuštění území může být stěžovatel donucen až na základě rozhodnutí
o správním vyhoštění, není z různých důvodů nereálné, že ke správnímu vyhoštění dojde,
a proto absence bezprostřední hrozby vyhoštění není důvodem k zamítnutí návrhu na přiznání
odkladného účinku. Stěžovatel odkazuje na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
27. 8. 2015, č. j. 6 Azs 177/2015 - 24, podle kterého nedojde-li k odkladu právních účinků,
stěžovatel nebude oprávněn pobývat na území České republiky. Povinnost vycestování totiž
nevzniká až rozhodnutím o správním vyhoštění, to je až následným prostředkem souvisejícím
s nelegálním pobytem, nýbrž již právní mocí rozhodnutí, jímž nebylo prodlouženo povolení
k pobytu. V případě nepřiznání odkladného účinku dojde k nepřiměřenému zásahu do ústavního
práva na spravedlivý proces stěžovatele. Součástí tohoto práva je podle judikatury Nejvyššího
správního soudu (usnesení ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011-11) i možnost být v kontaktu
se svým zástupcem a udělovat mu pokyny. Přiznání odkladného účinku nezpůsobí jiným osobám
větší újmu, než která hrozí žalobci.
[7] Žalovaná ve svém vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedla, že řízení
o žádosti o udělení souhlasu se změnou zaměstnavatele držitele zaměstnanecké karty nezakládá
cizinci na území pobytové oprávnění. Dochází jím pouze ke změně zaměstnavatele v rámci
již vydané zaměstnanecké karty, tj. k legalizaci výkonu práce. Až rozhodnutím o neprodloužení
doby platnosti zaměstnanecké karty (mimo jiné) může dojít k zániku platnosti zaměstnanecké
karty a až tímto okamžikem není cizinec oprávněn pobývat na území. Závažná újma by mohla
stěžovateli vzniknout až v případě správního vyhoštění, o němž je rozhodováno v samostatném
správním řízení, kde jsou procesní záruky umožňující předejít vážné újmě. Žalovaná dále
odkázala na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 1. 2016, č. j. 2 Azs 271/2015 - 32,
podle něhož nelze návrhu na přiznání odkladného účinku vyhovět pouze s ohledem na právo
na spravedlivý proces bez dalších individualizovaných závažných okolností, které mohou
mimořádně odložit účinky pravomocného rozhodnutí. Podle §172a zákona o pobytu cizinců
lze zajistit účast u jednání před soudem pomocí videokonferenčního zařízení. Stěžovatel může
požádat o udělení krátkodobého víza a požádat soud o nařízení jednání v době jeho platnosti.
Se zástupcem se lze spojit pomocí moderních prostředků komunikace srovnatelně osobnímu
setkání bez zvýšených nákladů na komunikaci.
[8] Podle §107 s. ř. s. „kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může
na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně“.
[9] Podle §73 odst. 2 s. ř. s. „soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě
odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší
újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem“.
[10] Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je mimořádným
institutem, kterým Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci
samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět
jako na zákonné a věcně správné, dokud není případně jako celek zákonným postupem zrušeno.
Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce
vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
[11] Jedná se tedy o výjimku z pravidla, aplikovatelnou pouze v případech, jež naplňují
zákonem předepsané podmínky. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy přitom má stěžovatel,
od něhož se tak především očekává dostatečně konkrétní a individualizované tvrzení
o tom, že mu v důsledku napadeného rozhodnutí vznikne nepoměrně větší újma než jiným
osobám, vysvětlení, v čem tato újma spočívá, a uvedení jejího rozsahu. Vylíčení
podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit o tom, že negativní následek,
jehož se stěžovatel v souvislosti s rozsudkem krajského soudu obává, by pro něj byl zásadním
zásahem.
[12] Předmětem řízení v nyní projednávané věci je neudělení souhlasu se změnou
zaměstnavatele držitele zaměstnanecké karty. Důsledkem napadeného rozhodnutí žalované
tak sice bylo, že stěžovatel neobdržel souhlas se změnou zaměstnavatele, bezprostředním
následkem nabytí právní moci rozhodnutí však není to, že by stěžovatel byl státní mocí nucen
území České republiky opustit. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu i Ústavního
soudu by k tomu mohlo dojít až při uložení správního vyhoštění s vymezením doby, po kterou
by mu nebylo umožněno vstoupit na území členských států Evropské unie. Napadené rozhodnutí
žalované v tomto řízení neukládá stěžovateli povinnost vycestovat ani ho nenutí pobývat
na území České republiky nelegálně.
[13] Namítá-li stěžovatel, že, nedojde-li k odkladu právních účinků, nebude oprávněn pobývat
na území České republiky (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2015,
č. j. 6 Azs 177/2015 - 24), odkazuje Nejvyšší správní soud na ustálenou judikaturu, podle
níž napadené rozhodnutí neznamená, že stěžovatel nemůže zažádat o jiné pobytové oprávnění,
a získat tak na území České republiky legální pobytový status. (viz usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 1. 6. 2017, č. j. 1 Azs 156/2017 – 21, nebo ze dne 27. 8. 2015,
č. j. 6 Azs 163/2015 – 38; obdobně viz usnesení Ústavního soudu ze dne
24. 4. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 23/11, bod 32).
[14] Nejvyšší správní soud se zároveň ztotožňuje se závěry judikovanými v usnesení ze dne
6. 1. 2016, č. j. 2 Azs 271/2015 - 32, že „návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
dle §107 odst. 1 s. ř. s. ve věci zrušení povolení k trvalému pobytu nelze vyhovět, opírá-li se pouze o obecnou
argumentaci právem na spravedlivý proces (právo osobně se účastnit řízení, být v úzkém kontaktu se svým
zástupcem), aniž by zde byly další, individualizované a závažné okolnosti, které mimořádné vyloučení účinků
pravomocného správního rozhodnutí odůvodňují.“
[15] Odkazuje-li stěžovatel na usnesení ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 – 100, je nutno
uvést, že nosným důvodem, pro který Nejvyšší správní soud přiznal odkladný účinek kasační
stížnosti ve věci zrušení povolení k trvalému pobytu, bylo to, že stěžovatel tvrdil, že má v České
republice vytvořeno veškeré rodinné, sociální a pracovní zázemí a v důsledku rozhodnutí
o zrušení jeho povolení k trvalému pobytu by byl nucen opustit společně se svou těhotnou
manželkou a dítětem Českou republiku, neboť jeho manželka disponovala povolením
k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny se stěžovatelem. Stěžovatel i jeho rodina
by se tak ocitli v bezvýchodné situaci, což bylo dle Nejvyššího správního soudu možno ověřit
na základě správního spisu. Uvedl-li Nejvyšší správní soud v rozebírané věci sp. zn. 5 As 73/2011
navíc i to, že pro výkon práva na spravedlivý proces může být nezbytné, aby stěžovatel zůstal
na území České republiky až do skončení řízení o jeho kasační stížnosti, neboť k právu
na spravedlivý proces náleží i právo účastníka vystupovat v tomto řízení osobně a být v kontaktu
se svým zástupcem atp., nejednalo se zjevně o stěžejní důvod pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti [obdobně viz také usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2015,
č. j. 3 Azs 100/2015 – 25, ve věci zrušení povolení k trvalému pobytu, kde bylo hlavním
rozhodovacím důvodem pro přiznání odkladného účinku to, že stěžovatel (prokazatelně) pečoval
o nezletilého občana České republiky, jehož matka byla v zahraničí a nejevila o něj zájem].
Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti je proto nutné vždy pečlivě zvažovat
okolnosti konkrétního případu.
[16] Stěžovatelem tvrzené skutečnosti, že jeho rodina žije ve Vietnamu z jeho příjmů
a že nepřiznáním odkladného účinku dojde k popření jeho práva na spravedlivý proces,
tj. možnosti být v kontaktu se svým zástupcem a udělovat mu pokyny, nenasvědčují tomu,
že jsou dány mimořádně závažné okolnosti opodstatňující odložení účinků pravomocného
rozhodnutí krajského soudu, jako tomu obdobně bylo ve shora uváděných příkladech,
kdy Nejvyšší správní soud odkladný účinek přiznal.
[17] Přiznání odkladného účinku v případech jako je ten stěžovatelův by vedlo k paušálnímu
přiznávání odkladného účinku všem kasačním stížnostem směřujícím proti rozhodnutím, jejichž
nikoliv bezprostředním důsledkem může být povinnost vycestovat z území České republiky.
Tím by byla zcela popřena výjimečná povaha institutu odkladného účinku, jakož i záměr
zákonodárce nepřiznat kasačním stížnostem brojícím proti takovému typu správních rozhodnutí
odkladný účinek automaticky, tedy přímo ze zákona.
[18] Nejvyšší správní soud proto po posouzení povahy napadeného správního rozhodnutí
a zvážení všech tvrzení stěžovatele dospěl k závěru, že výkon, resp. jiné právní následky
napadeného rozsudku pro stěžovatele samy o sobě nepředstavují bezprostředně hrozící újmu
na právech. Není proto splněna hned první podmínka pro přiznání odkladného účinku
(§73 odst. 2 ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s.), a proto nemohlo být jeho návrhu vyhověno
(výrok I.)
[19] Zamítnutím návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti však Nejvyšší
správní soud nijak nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé; svou podstatou se jedná
o rozhodnutí předběžné povahy, proto z něj nelze dovozovat žádné závěry ohledně toho,
jak bude meritorně rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, publ. pod č. 1072/2007 Sb. NSS).
[20] Vzhledem k tomu, že podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá
dle položky 20 sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, poplatkové povinnosti a stěžovatel nespadá mezi osoby osvobozené od povinnosti
soudní poplatek hradit, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto
usnesení. Soudní poplatek ve výši 1000 Kč je možno uhradit v kolcích vylepením na vyznačeném
místě v příloze tohoto usnesení (po připojení svého podpisu jej stěžovatel zašle zpět Nejvyššímu
správnímu soudu), anebo bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – 46127621/0710,
vedený u České národní banky, pobočka Brno, závazný variabilní symbol pro identifikaci platby:
1020511020.
[21] V souladu s §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích
je s podáním kasační stížnosti spojen vznik poplatkové povinnosti, jež podle položky
č. 19 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích, činí částku
5000 Kč. Stěžovatel však do dne vydání tohoto usnesení soudní poplatek neuhradil.
Proto ho Nejvyšší správní soud vyzývá ke splnění poplatkové povinnosti a stanovuje mu k tomu
přiměřenou lhůtu. Soudní poplatek lze zaplatit vylepením kolkových známek na přiloženém
tiskopisu nebo bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 - 46127621/0710, vedený
u České národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby
je: 1020511020.
[22] Veškeré písemnosti je třeba zaslat ke sp. zn. 2 Azs 110/2020 na adresu Nejvyšší správní
soud, Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, případně elektronicky na elektronickou podatelnu
(podatelna@nssoud.cz) nebo do datové schránky Nejvyššího správního soudu (wwjaa4f).
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 §120 s. ř. s.).
Nebude-li poplatek za kasační stížnost (výrok III.) ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení
zas t av í . K poplatku zaplacenému po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží
[§9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s.].
Soud však řízení nezastaví, je-li tu nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by stěžovateli mohla
vzniknout újma, a ve stanovené lhůtě sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují,
a doloží, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit.
Má-li stěžovatel za to, že splňuje podmínky pro částečné či plné osvobození od soudních
poplatků, může ve lhůtě stanovené pro zaplacení poplatku požádat soud o osvobození
od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.).
V případě placení kolkovými známkami je třeba nalepit vždy oba jejich díly (neznehodnocené)
na tiskopis na vyznačeném místě, tiskopis podepsat a vrátit jej označenému soudu.
V Brně dne 6. května 2020
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu
Vyhovuji výzvě a v kolkových známkách zasílám určený soudní poplatek 5000 Kč za kasační
stížnost.
sp. zn. 2 Azs 110/2020
podpis .................................................
Místo pro nalepení kolkových známek:
Vyhovuji výzvě a v kolkových známkách zasílám určený soudní poplatek 1000 Kč za návrh
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
sp. zn. 2 Azs 110/2020
podpis .................................................
Místo pro nalepení kolkových známek: