ECLI:CZ:NSS:2020:2.AZS.116.2020:16
sp. zn. 2 Azs 116/2020 - 16
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: L. M., zastoupeného
Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalované: Komise
pro rozhodování ve věcech pobytů cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, o žalobě
proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 9. 2019, č. j. MV-100921-4/SO-2019, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 3. 2020,
č. j. 51 A 36/2019 – 43,
takto:
I. Kasační stížnosti se odkladný účinek ne p ř i zn áv á.
II. Žalobci se uk l á dá zaplatit ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení tohoto
usnesení soudní poplatek ve výši 1000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti.
III. Soud v yz ýv á žalobce, aby ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení tohoto usnesení
zaplatil soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5000 Kč.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal kasační stížnost proti v záhlaví označenému
rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „napadený rozsudek“ a „krajský
soud“), jímž byla zamítnuta jeho žaloba ve věci žádosti o udělení povolení k přechodnému
pobytu.
[2] Současně s podáním kasační stížnosti stěžovatel navrhl, aby jí Nejvyšší správní soud
přiznal odkladný účinek. Návrh odůvodňuje tím, že přiznání odkladného účinku je jediným
prostředkem, kterým lze dosáhnout toho, aby konečný úspěch kasační stížnosti nebyl
jen formální, ale i faktický, tedy aby ochrana poskytovaná veřejným subjektivním právům
stěžovatele prostřednictvím institutu kasační stížnosti byla včasná a spravedlivá. Stěžovatel
odkazuje na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 – 100,
ve kterém bylo mimo jiné vysloveno, že ačkoliv k opuštění území České republiky může být
donucen až v souvislosti s rozhodnutím o správním vyhoštění, nemůže být tato skutečnost
důvodem k nepřiznání odkladného účinku. Nenahraditelné újmě nelze předcházet tím, že cizinec
bude vědomě porušovat zákon nelegálním pobytem na území a vystavovat se riziku, že mu bude
uloženo správní vyhoštění, s nímž je spojen i zákaz pobytu na tomto území po určitou dobu.
S odkazem na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2005, č. j. 2 Afs 77/2005 – 96,
stěžovatel namítá, že odkladný účinek může být v řízení o kasační stížnosti přiznán a působit
nejen ve vztahu k přezkoumávanému rozhodnutí krajského soudu, ale přímo i ve vztahu
ke správnímu rozhodnutí, k jehož přezkumu se dotyčné řízení před soudem vedlo.
[3] Podle stěžovatele je pro výkon jeho ústavního práva na spravedlivý proces nezbytné,
aby mohl zůstat na území České republiky do skončení řízení o jeho kasační stížnosti. Odkazuje
na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 – 100, a tvrdí,
že „[b]yť je stěžovatel v tomto řízení, jak požaduje soudní řád správní, zastoupen advokátem, nelze přehlédnout,
že k právu na spravedlivý proces náleží i právo účastníka vystupovat v tomto řízení osobně, být v kontaktu
se svým zástupcem, udělovat mu konkrétní pokyny pro výkon zastoupení atd.“
[4] Stěžovatel uvádí, že na území České republiky žije již 30 let po dobu svého dospělého
života. Vytvořil si zde silné rodinné a společenské zázemí, a tak by pro něj nucený návrat
do země jeho původu (Kosova) představoval nenahraditelnou újmu. Uvádí, že na území má
manželku H. B. a nezletilého syna P. M., který je státním občanem České republiky. Udržuje
s ním reálný vztah a pravidelně se s ním stýká. Přes svou nepříznivou ekonomickou situaci hradí
náklady na jeho výživu nad rámec vyživovací povinnosti stanovené soudem. S matkou svého
syna, M. M., udržuje korektní vztah. Na území České republiky má i svého bratra, švagrovou a
synovce. Nepřiznáním odkladného účinku dojde k zásahu do života celé rodiny, především syna
P. a manželky H. B.. Stěžovatel se nebude moci podílet na výchově svého syna, nebude se s ním
moci stýkat. Obtížně se také bude moci podílet se na nákladech výživného syna P. a na nákladech
společné domácnosti. Pro manželku by stěžovatelova povinnost opustit území znamenala
psychickou újmu. Nepřiznáním odkladného účinku by mohlo dojít ke vzniku nepoměrně větší
újmy, než jaká může vzniknout jiným osobám jeho přiznáním. Veřejný zájem není ohrožen.
[5] Žalovaná se k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřila.
[6] Podle §107 odst. 1 ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. lze kasační stížnosti přiznat odkladný
účinek, jestliže 1) by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a jestliže 2) to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[7] Soudní řád správní koncipuje institut odkladného účinku jako mimořádné opatření.
Jedná se o výjimku z pravidla, která musí být vyhrazena pro ojedinělé případy, jež naplňují
zákonem předepsané podmínky. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy přitom má stěžovatel,
od něhož se tak především očekává dostatečně konkrétní a individualizované tvrzení
o tom, že mu v důsledku napadeného rozhodnutí vznikne nepoměrně větší újma než jiným
osobám, vysvětlení, v čem tato újma spočívá, a uvedení jejího rozsahu. Vylíčení
podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit o tom, že negativní následek,
jehož se stěžovatel v souvislosti s rozsudkem krajského soudu obává, by pro něj byl zásadním
zásahem.
[8] Stěžovatel navrhuje přiznání odkladného účinku zejména s ohledem na ochranu
jeho procesních práv. Má obavu z nuceného opuštění České republiky a z něj vyplývajícího
zásahu do rodinného a soukromého života.
[9] Předmětem řízení v nyní projednávané věci je přezkum rozsudku krajského soudu,
kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalované, jímž bylo zamítnuto odvolání
stěžovatele proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí, kterým byla zamítnuta žádost
stěžovatele o vydání povolení k přechodnému pobytu na území České republiky dle §87b zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců. Důsledkem rozhodnutí žalované tak sice bylo, že stěžovatel
nedosáhl na určitou formu pobytového statusu, bezprostředním následkem nabytí právní moci
rozhodnutí žalované však není to, že by stěžovatel byl státní mocí nucen území České republiky
opustit. K tomu dochází až při uložení správního vyhoštění (či rozhodnutí o povinnosti opustit
území) s vymezením doby, po kterou by mu nebylo umožněno vstoupit na území členských
států Evropské unie (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 6. 2017,
č. j. 1 Azs 156/2017 – 21, nebo ze dne 27. 8. 2015, č. j. 6 Azs 163/2015 – 38; obdobně
viz usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 23/11, bod 32). Napadené
rozhodnutí žalované v tomto řízení neukládá stěžovateli povinnost vycestovat, ani jej nenutí
pobývat na území České republiky nelegálně. Neudělení jednoho pobytového oprávnění
neznamená, že stěžovatel nemůže požádat o jiné pobytové oprávnění, a získat tak na území České
republiky legální pobytový status.
[10] Nejvyšší správní soud proto po posouzení povahy napadeného správního rozhodnutí
a stěžovatelem tvrzených důvodů pro přiznání odkladného účinku dospěl k závěru, že výkon,
resp. jiné právní následky napadeného rozsudku (potažmo správního rozhodnutí) pro stěžovatele
samy o sobě nepředstavují bezprostředně hrozící újmu na jeho procesních právech a na právu
na respektování soukromého a rodinného života. Není proto splněna hned první podmínka
pro přiznání odkladného účinku.
[11] K odkazu stěžovatele na usnesení č. j. 5 As 73/2011 – 100 Nejvyšší správní soud
poznamenává, že tato věc se lišila od nyní souzené. Přiznání odkladného účinku ve věci
sp. zn. 5 As 73/2011 bylo odůvodněno zvláštními okolnostmi případu spočívajícími především
v tom, že účastník řízení by byl nucen opustit Českou republiku společně se svou těhotnou
manželkou a dítětem, neboť jeho manželka disponovala povolením k dlouhodobému pobytu
za účelem sloučení rodiny s účastníkem řízení.
[12] Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud uzavírá, že stěžovateli se nepodařilo
osvědčit naplnění první ze dvou podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
podle §73 odst. 2 ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s., a proto nemohlo být jeho návrhu vyhověno
(výrok I.). Rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku v žádném případě nepředjímá
výsledek řízení o kasační stížnosti.
[13] Vzhledem k tomu, že podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá
dle položky 20 sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, poplatkové povinnosti, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, jak je uvedeno
ve výroku II. tohoto usnesení. Soudní poplatek ve výši 1000 Kč je možno uhradit v kolcích
vylepením na vyznačeném místě v příloze tohoto usnesení (po připojení svého podpisu
jej stěžovatel zašle zpět Nejvyššímu správnímu soudu), nebo bezhotovostně převodem na účet
soudu číslo: 3703 – 46127621/0710, vedený u České národní banky, pobočka Brno, závazný
variabilní symbol pro identifikaci platby: 1020511620.
[14] V souladu s §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích
je s podáním kasační stížnosti spojen vznik poplatkové povinnosti, jež podle položky
č. 19 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích, činí částku
5000 Kč. Stěžovatel však do dne vydání tohoto usnesení soudní poplatek neuhradil.
Proto ho Nejvyšší správní soud vyzývá ke splnění poplatkové povinnosti a stanovuje mu k tomu
přiměřenou lhůtu. Soudní poplatek lze zaplatit vylepením kolkových známek na přiloženém
tiskopisu, nebo bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 - 46127621/0710, vedený
u České národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby
je: 1020511620.
[15] Veškeré písemnosti je třeba zaslat ke sp. zn. 2 Azs 116/2020 na adresu Nejvyšší správní
soud, Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, případně elektronicky na elektronickou podatelnu
(podatelna@nssoud.cz) nebo do datové schránky Nejvyššího správního soudu (wwjaa4f).
Poučení: Proti tomuto usnesení ne ní opravný prostředek přípustný.
Nebude-li poplatek za kasační stížnost (výrok III.) ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení
zas t av í . K poplatku zaplacenému po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží
[§9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s.].
Soud však řízení nezastaví, je-li tu nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by stěžovateli mohla
vzniknout újma, a ve stanovené lhůtě sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují,
a doloží, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit.
Má-li stěžovatel za to, že splňuje podmínky pro částečné či plné osvobození od soudních
poplatků, může ve lhůtě stanovené pro zaplacení poplatku požádat soud o osvobození
od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.).
V případě placení kolkovými známkami je třeba nalepit vždy oba jejich díly (neznehodnocené)
na tiskopis na vyznačeném místě, tiskopis podepsat a vrátit jej označenému soudu.
V Brně dne 13. května 2020
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu
Vyhovuji výzvě a v kolkových známkách zasílám určený soudní poplatek 1000 Kč za návrh
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
ke sp. zn. 2 Azs 116/2020
podpis .................................................
ˇ místo pro nalepení kolkových známek ˇ
Vyhovuji výzvě a v kolkových známkách zasílám určený soudní poplatek 5000 Kč za kasační
stížnost.
sp. zn. 2 Azs 116/2020
podpis .................................................
ˇ místo pro nalepení kolkových známek ˇ