ECLI:CZ:NSS:2020:2.AZS.138.2020:30
sp. zn. 2 Azs 138/2020 - 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců
JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: M. K., zastoupeného
JUDr. Matějem Šedivým, advokátem, sídlem Václavské náměstí 21, Praha 1, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 26. 8. 2018, č. j. OAM-660/ZA-ZA11-P10-2019, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 4. 2020,
č. j. 32 Az 16/2019 – 25, o žalobcově návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se ne p ři zn áv á odkladný účinek
Odůvodnění:
[1] Včasně podanou kasační stížností brojí žalobce, jakožto stěžovatel, proti shora
označenému rozsudku (dále jen „napadený rozsudek“) Krajského soudu v Hradci Králové (dále
jen „krajský soud“), jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti shora označenému rozhodnutí
žalovaného. Rozhodnutím žalovaného bylo podle §25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu,
v rozhodném znění (dále jen „zákon o azylu“) zastaveno řízení o stěžovatelově opakované
žádosti o udělení mezinárodní ochrany, která byla žalovaným shledána nepřípustnou dle §10a
písm. e) téhož zákona.
[2] Současně s podáním kasační stížnosti navrhl stěžovatel, aby jí Nejvyšší správní soud
přiznal odkladný účinek. Stěžovatel k důvodům žádosti uvedl, že považuje za vhodné,
aby mu bylo umožněno pobývat na území České republiky alespoň do doby vydání rozhodnutí
o kasační stížnosti. V případě vykonatelnosti rozhodnutí žalovaného však stěžovatel pozbude
oprávnění k pobytu a bude nucen vycestovat, aniž by se mohl podílet na probíhajícím kasačním
řízení, v důsledku čehož bude zkrácen na svých právech. Současně stěžovatel poukázal na trvající
nouzový stav související s virovou epidemií, s tím, že za této okolnosti by bylo jeho nucené
vycestování spojeno se zvýšenou pravděpodobností nakažení. Stěžovatel by nemohl do země
svého původu cestovat pozemními dopravními prostředky, přičemž letecká doprava je natolik
omezena, že není vůbec reálné, aby stěžovatel dodržel lhůtu k vycestování.
[3] Žalovaný naopak nesouhlasí s tím, aby byl kasační stížnosti odkladný účinek přiznán. Jeho
rozhodnutí totiž stěžovateli nemůže způsobit nenahraditelnou újmu. Nevede ani k ukončení
stěžovatelova pobytu v České republice, a tedy ani k namítané nemožnosti vyčkat zde skončení
řízení o kasační stížnosti. Nemožnost vycestování s ohledem na aktuální virovou epidemii
by pak byla případně posuzována v řízení o správním vyhoštění.
[4] Podle §107 odst. 1 ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. lze kasační stížnosti přiznat odkladný
účinek, jestliže 1) by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a jestliže 2) to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[5] Soudní řád správní koncipuje institut odkladného účinku jako mimořádné opatření.
Jedná se o výjimku z pravidla, která musí být vyhrazena pro ojedinělé případy, jež naplňují
zákonem předepsané podmínky. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy přitom má stěžovatel,
od něhož se tak především očekává dostatečně konkrétní a individualizované tvrzení
o tom, že mu v důsledku napadeného rozhodnutí vznikne nepoměrně větší újma než jiným
osobám, vysvětlení, v čem tato újma spočívá, a uvedení jejího rozsahu. Vylíčení
podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit o tom, že negativní následek,
jehož se stěžovatel v souvislosti s rozsudkem krajského soudu obává, by pro něj byl zásadním
zásahem.
[6] Nejvyšší správní soud se předně zabýval otázkou, zda v případě nepřiznání odkladného
účinku kasační stížnosti bude stěžovatel povinen k okamžitému návratu do země původu.
Napadeným rozhodnutím bylo zastaveno řízení o udělení mezinárodní ochrany, přičemž
povinnost opustit území České republiky vzniká teprve rozhodnutím o správním vyhoštění
či rozhodnutím o povinnosti opustit území. Stěžovatelem tvrzená příčina nepoměrně větší újmy
ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. je proto lichá, a to i s přihlédnutím k argumentaci, kterou uplatnil
ve svém vyjádření žalovaný. Důvodně nelze argumentovat ani aktuální virovou epidemií
a s ní souvisejícími restrikcemi, neboť nutnost opustit území České republiky není se zastavením
řízení o opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany bezprostředně spjata. Samotná
realizovatelnost stěžovatelova případného vycestování je taktéž otázkou případných navazujících
řízení podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně
některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
[7] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že se stěžovateli nepodařilo
osvědčit naplnění již první podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, tedy že
by mu v souvislosti s výkonem nebo jinými právními následky rozhodnutí žalovaného vznikla
újma, natožpak aby tato újma dosahovala zákonem požadované intenzity. Nejvyšší správní soud
proto kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne ní opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. června 2020
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu