ECLI:CZ:NSS:2020:2.AZS.239.2020:28
sp. zn. 2 Azs 239/2020 - 28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: K. M., zastoupený
JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem Karlovo nám. 18, Praha 2, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
4. 1. 2019, č. j. OAM-936/ZA-ZA11-ZA10-2018, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2020, č. j. 13 Az 8/2019 - 28,
takto:
Kasační stížnosti se n ep ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zastavil, pro nepřípustnost, řízení o udělení
mezinárodní ochrany dle §25 písm. i) ve spojení s 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu (dále jen „zákon o azylu“), neboť žádost o udělení mezinárodní ochrany žalobce podal
opakovaně.
[2] Stěžovatel rozhodnutí žalovaného napadl žalobou u Městského soudu v Praze (dále
jen „krajský soud“). V žalobě požádal o přiznání odkladného účinku z důvodu jeho celkového
zdravotního stavu, který je nestabilní, není schopen vstát z lůžka. Svůj byt samostatně nikdy
neopouští, pouze v doprovodu manželky nebo syna za účelem návštěvy lékaře. Špatný je i jeho
psychický stav. Často zapomíná v důsledku špatné činnosti krevního oběhu a srdečních
problémů. Léky mu podává výhradně manželka a poskytuje mu pomoc při hygieně.
[3] Krajský soud odkladný účinek žalobě nepřiznal. V odůvodnění uvedl, že žalobce
nepředestřel konkrétní tvrzení a důkazy, ze kterých by byla zřejmá jemu hrozící újma. Z návrhu
žalobce nevyplývá, že by jej jeho zdravotní stav ohrožoval na životě. Do práv žalobce
by potenciálně zasáhlo až rozhodnutí o jeho správním vyhoštění. Zastavením řízení o opakované
žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalovaný nerozhodoval o povinnosti žalobce vycestovat
z území České republiky.
[4] Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti byl součástí neúplné kasační
stížnosti. Nejvyšší správní soud stěžovatele proto usnesením ze dne 29. 7. 2020,
č. j. 2 Azs 239/2020 – 18, vyzval, aby kasační stížnost doplnil a upozornil jej na skutečnost,
že podaný návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti postrádá důvody,
pro něž se žádá. Žalobce byl zpraven, že nebude-li návrh na přiznání odkladného účinku
neprodleně doplněn, nebude možno mu vyhovět. Stěžovatel svůj návrh ani do okamžiku vydání
tohoto usnesení nedoplnil.
II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[5] Nejvyšší správní soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku a po zvážení
argumentů stěžovatele dospěl k závěru, že podmínky pro vyhovění tomuto návrhu
podle §73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s. nejsou splněny.
[6] Podle §107 s. ř. s. „kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může
na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.“
[7] Podle §73 odst. 2 s. ř. s. „soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě
odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší
újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.“
[8] Z citovaných ustanovení vyplývá, že možnost přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních
podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným
zájmem. Odkladný účinek má charakter institutu mimořádného, vyhrazeného pro ojedinělé
případy; je koncipován jako dočasná procesní ochrana stěžovatele jako účastníka řízení před okamžitým
výkonem pro něj nepříznivého soudního, resp. správního rozhodnutí (viz usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 27. 8. 2015, č. j. 6 Azs 163/2015 - 38).
[9] Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou
vždy individuální, závislé pouze na konkrétní situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat
vznik újmy má proto stěžovatel, který musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí, její intenzitu a z jakých konkrétních okolností vznik
této újmy vyvozuje. Stěžovatelem uvedená tvrzení musí svědčit o tom, že negativní následek,
jehož se v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského soudu (resp. s napadeným správním
rozhodnutím) obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma přitom musí být závažná
a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní. Na podporu svých tvrzení proto musí stěžovatel
navrhnout dostatečně přesvědčivé důkazy.
[10] V nyní projednávaném případě stěžovatel návrh na přiznání odkladného účinku nijak
neodůvodnil, a to ani po upozornění ze strany Nejvyššího správního soudu. Neunesl tedy nejen
břemeno důkazní, ale ani prvotní břemeno tvrzení. Nejvyšší správní soud proto uzavřel,
že stěžovatel netvrdil, a tím méně prokázal, že by byla naplněna základní podmínka pro přiznání
odkladného účinku podané kasační stížnosti (vznik nepoměrně větší újmy na straně stěžovatele,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám).
[11] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznal. Pro úplnost
soud dodává, že rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku žádným způsobem
nepředjímá budoucí rozhodnutí o věci samé.
[12] Soud nadto podotýká, že řízení o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
není pokračováním řízení o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě. Krajský soud
rozhodnutím o návrhu toto řízení končí a není proti němu přípustná kasační stížnost
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 12. 2004, č. j. 5 As 52/2004 - 172,
č. 507/2005 Sb. NSS). Návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti tak začíná nové
řízení. Samotný návrh musí obsahovat důvody, pro něž se žádá. Není úkolem ani oprávněním
soudu za účastníka dohledávat či domýšlet tyto důvody či konkrétní okolnosti, které by měly
svědčit jeho požadavku vznesenému v návrhu na přiznání odkladného účinku, ať už ze správního
spisu či spisu soudního. Naopak, takový postup je soudu zapovězen (srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 7. 6. 2018, č. j. 1 As 170/2018 - 46).
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. srpna 2020
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu