ECLI:CZ:NSS:2020:2.AZS.42.2019:43
sp. zn. 2 Azs 42/2019 - 43
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky, soudce
JUDr. Ivo Pospíšila a soudkyně Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: O. S.,
zast. ustanoveným opatrovníkem Mgr. Silvií Rymlovou, advokátkou se sídlem náměstí
Republiky 2/1, Opava, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie
hl. m. Prahy, se sídlem Kaplanova 2055/4, Praha 4, ve věci žaloby proti rozhodnutí žalované
ze dne 12. 10. 2018, č. j. KRPA-339909-39/ČJ-2018-000022, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 1. 2019, čj. 4 A 103/2018 - 47,
takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 1. 2019, čj. 4 A 103/2018 - 47,
se z r ušuj e .
II. Žaloba proti rozhodnutí Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy
ze dne 12. 10. 2018, č. j. KRPA-339909-39/ČJ-2018-000022, se od m í t á .
III. Žádný z účastníků řízení n emá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě.
IV. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
V. Ustanovenému opatrovníkovi Mgr. Sylvii Rymlové, advokátce, se p ři zn áv á
odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v řízení o kasační stížnosti ve výši
6 800 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě
60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaná rozhodnutím ze dne 12. 10. 2018, čj. KRPA-339909-39/ČJ-2018-000022 (dále
jen „napadené rozhodnutí“), rozhodla podle §124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb.,
o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), o zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění.
Doba zajištění byla stanovena na 90 dnů ode dne 13. 10. 2018.
[2] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozsudkem ze dne 2. 1. 2019,
čj. 4 A 103/2018 - 47 (dále jen „napadený rozsudek“), žalobu zamítl, neboť se ztotožnil se závěry
žalované.
[3] Městský soud uvedl, že se s ohledem na historii žalobcova zajištění v tomto zahájeném
řízení o správním vyhoštění domnívá, že nelze jednoznačně vyjít z toho, že žalobce se správními
orgány spolupracuje v zájmu svého návratu do země původu. Ze správního spisu je zřejmé,
že žalobce poté, co bylo řízení o správním vyhoštění zahájeno a rozhodnuto o jeho zajištění dne
10. 9. 2018, neprojevil snahu o vycestování. Tím, že požádal dne 17. 9. 2018 o mezinárodní
ochranu na území ČR, dal zjevně najevo, že z území vycestovat nechce.
[4] Městský soud přisvědčil názoru žalobce, že zajištění představuje tvrdý zásah do práv
jedince a je nutné, aby jeho trvání bylo omezeno na co možná nejkratší dobu. Nicméně žalovaná
dostatečným způsobem odůvodnila uloženou dobu zajištění a činila kroky pro realizaci žalobcova
vyhoštění v době, kdy tak činit mohla. Dále poukázal na to, že v případě uloženého zajištění měl
žalobce možnost přezkumu tohoto rozhodnutí podáním žaloby u soudu. V této věci žalobce tuto
možnost využil.
II. Kasační stížnost žalobce
[5] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) v kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě uplatnil
důvody podle §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
[6] Stěžovatel má za to, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, neboť městský soud
se ztotožnil s odůvodněním žalované a odkázal na ně bez toho, aby tyto konkrétní důvody
vymezil také ve svém odůvodnění.
[7] Dále stěžovatel uvedl, že rozhodnutí o zajištění cizince je prostředek ultima ratio. Nemůže
být automaticky aplikováno ve všech případech neoprávněného pobytu cizince na území.
Zajištění jako prostředek zasahující do osobní svobody může být použit jen v případech,
kdy nepřichází v úvahu uložení zvláštního opatření. Rozhodnutí o zajištění musí být podloženo
skutečnostmi odůvodňujícími použití tohoto institutu a rozhodnutí musí být odůvodněno
s náležitou pečlivostí. Rozhodnutí musí být založeno na posouzení aktuální situace a nemůže být
postaveno na skutečnostech z minulosti. Právní rámec, že je potřeba rozhodnout o zajištění
dle aktuálního stavu, vychází i ze zákonné povinnosti pro žalovanou, která v případě rozhodnutí
o zajištění má povinnost průběžně po celou dobu trvání zajištění přezkoumávat, zda stále trvají
okolnosti odůvodňující zajištění cizince a že nelze účelu dosáhnout uložením některého
ze zvláštních opatření dle §123b odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Pokud již u cizince dojde
k zajištění, je nezbytně nutné, aby doba zajištění byla co nejkratší. V době, kdy je cizinec zajištěn
za účelem správního vyhoštění, musí být činěny kroky směřující k jeho vyhoštění. Nepřipadá
v úvahu, aby cizinec byl zajištěn bez uvedené činnosti příslušných orgánů.
[8] V případě stěžovatele, který proklamoval zájem na dobrovolném návratu na Ukrajinu,
však nemělo být rozhodnuto o zajištění cizince. Naopak, stěžovateli mělo být umožněno,
aby se dobrovolně vrátil do země původu, o což sám žádal.
[9] Uložená doba zajištění je nepřiměřeně dlouhá, a proto nezákonná. Žalovaná řádně
neodůvodnila, proč rozhodla o takto dlouhé době zajištění. U stěžovatele mělo být realizováno
vyhoštění na Ukrajinu, což je stát v Evropě. Je nepředstavitelné, že by spolupráce s úřady státu
Ukrajina byla natolik komplikovaná, že by obstrukce ze strany Ukrajiny odůvodňovaly zajištění
cizince v celkové délce 180 dní – tedy půl roku. V České republice je početná ukrajinská menšina
a proto se zde nachází rovnou dva zastupitelské úřady Ukrajiny, a to velvyslanectví v Praze
a konzulát v Brně. Tyto zastupitelské úřady v praxi běžně vyřizují pro své občany cestovní
doklady, proto i doba, do které jsou nové doklady vyřízeny, je v řádu jednoho měsíce. Celková
doba zajištění 180 dnů pro občana státu Ukrajina nemůže být odůvodněna nespoluprácí
ukrajinských úřadů.
[10] Vzhledem k výše uvedenému trvá stěžovatel na tom, že rozhodnutí o zajištění cizince
je nezákonné a že uložení zvláštního opatření dle §123b odst. 1 písm. a) nebo c) zákona o pobytu
cizinců by zajisté postačovalo.
[11] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek městského soudu
i rozhodnutí žalované a věc jí vrátil k dalšímu řízení.
[12] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[13] Kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí,
proti němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná.
[14] Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s ustanovením
§109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Shledal přitom vadu
uvedenou v §109 odst. 4 s. ř. s., k níž musel přihlédnout z úřední povinnosti.
[15] Podle §72 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy bylo rozhodnutí
žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným
způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou.
[16] Zvláštní lhůtu pro podání žaloby stanoví §172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, podle
něhož musí být žaloba proti správnímu rozhodnutí (vydanému podle tohoto zákona) podána
do 30 dnů od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni nebo ode dne sdělení
jiného rozhodnutí správního orgánu, pokud není dále stanoveno jinak. Zmeškání lhůty nelze
prominout. O zvláštní lhůtě byl stěžovatel v napadeném rozhodnutí řádně poučen.
[17] Ze správního spisu plyne, že napadené rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno dne
12. 10. 2018 (podle doručenky rozhodnutí osobně převzal). Podle §172 odst. 1 zákona o pobytu
cizinců ve spojení s §40 odst. 1 s. ř. s. počala běžet 30denní lhůta pro podání žaloby dne
13. 10. 2018 a skončila dne 11. 11. 2018 (neděle). Jestliže poslední den lhůty připadl na sobotu,
neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den (§40
odst. 3 s. ř. s.). Konec lhůty pro podání žaloby tedy připadl na pondělí 12. 11. 2018. Tento den
musela být žaloba předána soudu nebo mu zaslána prostřednictvím držitele poštovní licence,
popřípadě zvláštní poštovní licence, anebo předána orgánu, který má povinnost ji doručit. Žaloba
však byla odeslána prostřednictvím datové schránky až dne 15. 11. 2018, tedy opožděně.
[18] Na tom nic nemění ani skutečnost, že napadené rozhodnutí bylo dodáno i do datové
schránky Organizace pro pomoc uprchlíkům dne 15. 10. 2018. Lhůta k podání žaloby by v tomto
případě končila dne 14. 11. 2018 (středa). V samotné žalobě však Organizace pro pomoc
uprchlíkům zdůrazňuje, že žalobce nezastupovala ve správním řízení, jehož výsledkem
je napadené rozhodnutí, ale v řízení jiném. Rozhodným okamžikem je tak doručení napadeného
rozhodnutí žalobci, k němuž došlo 12. 10. 2018.
[19] Kasační stížnost je tedy důvodná, ovšem z jiných než stěžovatelem uplatněných důvodů;
tyto důvody nebylo možno v řízení před Nejvyšším správním soudem zkoumat.
IV. Závěr a náklady řízení
[20] Městský soud rozhodl o opožděné žalobě, a proto bylo řízení před ním podle §103
odst. 1 písm. c) zmatečné, neboť zde chyběla podmínka řízení v podobě včas podané žaloby.
K ní je nutno podle §109 odst. 3 s. ř. s. přihlížet z úřední povinnosti (viz rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 28. 1. 2010, čj. 4 Ads 154/2009 – 35).
[21] Již v řízení před Městským soudem v Praze byl dán důvod pro odmítnutí žaloby podle
§46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., neboť žaloba byla podána opožděně. Nejvyšší správní soud proto
napadený rozsudek zrušil podle §110 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.
Současně žalobu proti rozhodnutí žalované odmítl, neboť pro tento postup byly dány důvody
již v řízení před městským soudem.
[22] Podle §110 odst. 3 věty druhé s. ř. s. pak Nejvyšší správní soud rozhodl nejen
o nákladech řízení o kasační stížnosti, ale i o nákladech řízení před městským soudem. Právo
na náhradu nákladů ani jednoho z těchto řízení nemají, byla-li žaloba odmítnuta (§60 odst. 3
věta první s. ř. s.).
[23] Stěžovateli byla usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2019,
čj. 2 Azs 42/2019 - 22, ustanovena opatrovnice pro řízení o kasační stížnosti, Mgr. Silvie
Rymlová, advokátka se sídlem náměstí Republiky 2/1, Opava. Hotové výdaje a odměnu
za zastupování tedy platí stát (§35 odst. 9 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.)
[24] Odměna advokátky činí 6 200 Kč za dva úkony právní služby [převzetí a příprava
právního zastoupení a podání kasační stížnosti dle §7, §9 odst. 4 písm. d) a §11 odst. 1 písm. b)
a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování
právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů] a 2 x 300 Kč činí p aušální
náhrada dle §13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem tedy 6 800 Kč. Tato částka jí bude vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. srpna 2020
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu