ECLI:CZ:NSS:2020:2.AZS.57.2020:19
sp. zn. 2 Azs 57/2020 - 19
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: S. O. A, zastoupený
Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava, proti žalované: Policie
České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, proti
rozhodnutí žalované ze dne 12. 11. 2019, č. j. CPR-41065-2/ČJ-2019-930310-V241, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 1. 2020,
č. j. 41 A 81/2019 – 47,
takto:
I. Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek.
II. Soud v yzý v á žalobce, aby ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení tohoto
usnesení doplnil kasační stížnost o důvody, pro které napadá rozsudek Krajského soudu
v Brně ze dne 24. 1. 2020, č. j. 41 A 81/2019 – 47.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje,
Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly ze dne 23. 9. 2019,
č. j. KRPB-207855-48/ČJ-2019-060022-SVZ (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) bylo žalobci
dle §119 odst. 1 písm. b) bod 1, 3 a 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České
republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), uloženo správní
vyhoštění a doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie,
byla stanovena na 5 let.
[2] V záhlaví označeným rozhodnutím žalované (dále jen „napadené rozhodnutí“) bylo
prvostupňové rozhodnutí potvrzeno a odvolání směřující proti němu zamítnuto.
[3] Krajský soud v Brně následně v záhlaví uvedeným rozsudkem (dále jen „napadený
rozsudek“) zamítl žalobu, kterou žalobce brojil proti napadenému rozhodnutí.
[4] Proti napadenému rozsudku nyní žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí kasační stížností
a navrhuje, aby jí Nejvyšší správní soud přiznal odkladný účinek. V návrhu na přiznání
odkladného účinku s odkazem na §107 odst. 1 a §73 odst. 2 až 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní (dále jen „s. ř. s.“) uvádí, že se domnívá, že nepřiznání odkladného účinku by mělo
za následek ukončení jeho pobytu na území České republiky, což by pro něho znamenalo nejen
nemožnost hájit svá práva v řízení o kasační stížnosti osobně, být v častějším kontaktu se svým
zástupcem a aktivně se podílet na řízení o kasační stížnosti, ale i zásah do jeho soukromého
života, jelikož si v České republice vybudoval pracovní, sociální a ekonomické zázemí. Přiznání
odkladného účinku se přitom podle žalobce nemůže nikterak negativně projevit vůči žádné osobě
či orgánu veřejné moci. Svým pobytem nikoho neohrožuje, neexistuje nebezpečí, že by se ukrýval
či nerespektoval případný výkon správního vyhoštění. Nelze se proto ani domnívat,
že by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[5] Žalovaná s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nesouhlasí, neboť by bylo
v rozporu s důležitým veřejným zájmem, který spočívá v tom, aby se na území České republiky
zdržovali pouze ti cizinci, kteří dodržují právní předpisy a respektují právní řád. Má-li být správní
vyhoštění při zjištění protiprávního jednání účinné, musí jeho účinky nastat co nejdříve
po spáchání protiprávního jednání. Samotné vycestování nebude zásahem do práva cizince
na spravedlivý proces, neboť je v řízení zastoupen.
[6] Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[7] Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám
jsou zásadně individuální, závislé na osobě a konkrétní situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit
a prokázat vznik újmy má proto stěžovatel, zpravidla poukazem na konkrétní skutkové okolnosti
případu. Pokud jde o splnění druhého zákonného předpokladu, tj. že přiznání odkladného účinku
není v rozporu s veřejným zájmem, soud vychází z povahy věci, z obsahu spisového materiálu,
případně z vyjádření účastníků řízení o kasační stížnosti.
[8] Nejvyšší správní soud nicméně konstantně judikuje, že je-li přezkoumáváno rozhodnutí
příslušných správních orgánů, které mají přímý následek v podobě správního vyhoštění, je újma
hrozící stěžovateli z jeho výkonu zřejmá již ze samotné povahy tohoto rozhodnutí. To platí
přinejmenším, pokud jde o zajištění práva na spravedlivý proces a práva na respektování
soukromého a rodinného života. K tomu musí soud přihlédnout i tehdy, jestliže stěžovatel
v žádosti o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti netvrdí konkrétní skutkové
okolnosti svého případu ani nenavrhuje důkazy k jejich prokázání (srov. zejména usnesení
ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 – 25, publ. pod č. 3169/2015 Sb. NSS, dostupné
z www.nssoud.cz).
[9] Uložené správní vyhoštění a povinnost cizince vycestovat z České republiky představují
zásah do práva na respektování rodinného, či alespoň soukromého života ve smyslu čl. 8 Úmluvy
o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Z tohoto ustanovení kromě
substantivních negativních a pozitivních závazků vyplývají i závazky procedurální. Zásahy
do zájmů chráněných čl. 8 Úmluvy totiž musí vyplývat z rozhodovacího procesu,
který je spravedlivý, a poskytuje dostatečný respekt k zájmům vyplývajícím z práva
na respektování soukromého a rodinného života (srov. rozsudek velkého senátu Evropského
soudu pro lidská práva ze dne 10. 5. 2001 ve věci T. P. a K. M. proti Spojenému království,
č. 28945/95, §72, či rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 25. 9. 1996 ve věci
Buckley proti Spojenému království, č. 20348/92, §76). Osobám, do jejichž práv je v určitém
řízení zasaženo, musí být dostatečným způsobem umožněno v tomto řízení chránit své zájmy.
V tomto ohledu proto existuje určitá provázanost mezi čl. 8 Úmluvy a zárukami, která garantuje
právo na spravedlivý proces dle čl. 6 Úmluvy (viz Kmec, J., Kosař, D., Kratochvíl, J., Bobek,
M. Evropská úmluva o lidských právech. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 887).
[10] Ostatně i zákonodárce si byl výše uvedených skutečností zřejmě vědom, když žalobě
proti rozhodnutí správních orgánů o správním vyhoštění přiznal odkladný účinek přímo ex lege,
ze zákona samého (§172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců).
[11] Zákonodárce tak sice neučinil (na rozdíl například od věcí mezinárodní ochrany)
též ve vztahu ke kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu ve věcech správního
vyhoštění, Nejvyšší správní soud má ale za to, že i zde je to nezbytné pro ochranu práv žalobce,
a to nejen pro možnost jeho účasti na samotném řízení o kasační stížnosti, ale zejména
pro případ, že by věc byla zrušena a vrácena krajskému soudu, případně žalovanému
nebo správnímu orgánu prvostupňovému. Kasační soud při rozhodování o žádosti o odkladném
účinku nemůže předjímat, že k takové situaci na základě věcného přezkumu napadeného
rozhodnutí krajského soudu nemůže dojít, a musí proto žalobci zajistit možnost plnohodnotné
účasti na případném dalším řízení.
[12] Vyhošťovanému cizinci je tedy obvykle zachována možnost setrvat na území
České republiky i po dobu probíhajícího řízení o jeho kasační stížnosti, neboť pro případ,
že by byl se svou kasační stížností úspěšný, nelze vyloučit příčinnou souvislost mezi důsledky
realizace rozhodnutí o vyhoštění a možným vznikem bezprávné újmy. Takovou újmu lze zásadně
považovat za velmi výrazně zasahující právní sféru cizince (tu stěžovatele), často i s nevratnými
důsledky.
[13] S ohledem na shora uvedené má Nejvyšší správní soud za to, že ve vztahu ke kasační
stížnosti stěžovatele je namístě odkladný účinek přiznat, neboť jinak by stěžovatel mohl utrpět
újmu nikoliv zanedbatelnou. Podle napadeného rozhodnutí žalované spočívalo protiprávní
jednání stěžovatele v prokázání své totožnosti padělaným dokladem či dokladem jiné osoby
jako dokladem vlastním. Stěžovatel pobýval na území bez platného cestovního dokladu
a bez platného oprávnění k pobytu, ačkoliv k tomu nebyl oprávněn [§119 odst. 1 písm. b)
bod 1, 3 a 4 zákona o pobytu cizinců]. Nejvyšší správní soud s ohledem na to pokládá
za nepravděpodobné, že by v případě přiznání odkladného účinku kasační stížnosti hrozila újma
třetím osobám, jelikož tomu žádné indicie nenasvědčují. Nejvyšší správní soud neshledal existenci
skutečností, pro které by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným
zájmem.
[14] Bez významu přitom není ani to, že souzená věc musí být soudy řešena přednostně
(§56 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.), a doba, po kterou budou sistovány účinky
napadeného rozsudku (potažmo napadeného rozhodnutí), tak bude jen krátká.
[15] Ze shora uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti
stěžovatele odkladný účinek. Tímto rozhodnutím nicméně Nejvyšší správní soud žádným
způsobem nepředjímá své rozhodnutí o věci samé.
[16] Ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody,
nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly, může Nejvyšší správní soud toto usnesení i bez návrhu
zrušit (§73 odst. 5 ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s.).
[17] Nejvyšší správní soud doposud obdržel pouze blanketní kasační stížnost stěžovatele
bez uvedení, jaké jsou konkrétní důvody jejího podání. Formulace konkrétních důvodů
(kasačních námitek) je nezbytným předpokladem perfektní kasační stížnosti, neboť stěžovatel
prostřednictvím námitek vymezí okruh přezkumu rozhodnutí krajského soudu ze strany
Nejvyššího správního soudu, který je uplatněnými důvody vázán
[§109 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“)]. Kasační stížnost, jež neobsahuje žádné námitky, nelze projednat.
[18] K formulaci žalobních bodů se podrobně vyjádřil rozšířený senát Nejvyššího správního
soudu v rozsudku ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 – 58 (publ. pod č. 835/2006 Sb. NSS),
v němž mj. uvedl: „Žalobce je též povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů,
úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí
či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat
o nezákonnosti.“ Tyto závěry rozšířeného senátu lze plně vztáhnout i na formulaci důvodů kasační
stížnosti s tím, že důvody musí směřovat proti rozhodnutí krajského soudu, neboť podstatou
řízení o kasační stížnosti je přezkum soudního rozhodnutí (§102 s. ř. s.).
[19] Nesplňuje-li kasační stížnost všechny náležitosti podle §106 odst. 1 s. ř. s., je v takových
případech povinností soudu vyzvat stěžovatele k odstranění nedostatků kasační stížnosti,
spočívajících v absenci důvodů stížnosti s tím, že musí být doplněny ve lhůtě jednoho měsíce
od doručení usnesení s výzvou (§106 odst. 3 s. ř. s.).
[20] Veškeré písemnosti je třeba zaslat ke sp. zn. 2 Azs 57/2020 na adresu Nejvyšší správní
soud, Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, případně elektronicky na elektronickou podatelnu
(podatelna@nssoud.cz) nebo do datové schránky Nejvyššího správního soudu (wwjaa4f).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
Nebude-li ve stanovené lhůtě vyhověno výzvě k odstranění vad kasační stížnosti a v řízení
nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud kasační stížnost podle §37 odst. 5
ve spojení s §120 s. ř. s. od m ít n e .
V Brně dne 2. dubna 2020
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu