ECLI:CZ:NSS:2020:3.ADS.171.2020:32
sp. zn. 3 Ads 171/2020 – 32
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce R. N., zastoupeného
opatrovnicí M. H., právně zastoupeného Mgr. Michalem Fidrem, advokátem se sídlem České
Budějovice, Antonína Barcala 1446/26a, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních
věcí, se sídlem Praha 2, Na Poříčním právu 376/1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 4. 2020, č. j. 55 Ad 1/2020-28,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Michalu Fidrovi se nepřiznává odměna
za zastupování.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí kasační stížností proti rozsudku Krajského soudu
v Českých Budějovicích ze dne 6. 4. 2020, č. j. 55 Ad 1/2020-28, kterým byla zamítnuta jeho
žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 11. 2019, č. j. MPSV-2019/227517-913. Tímto
rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky
– krajské pobočky v Českých Budějovicích ze dne 17. 7. 2019, č. j. 13102/2019/SOB, jímž byla
zamítnuta jeho žádost o změnu výše příspěvku na péči podaná podle zákona č. 108/2006 Sb.,
o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, a toto rozhodnutí potvrdil.
[2] Ve včas podané kasační stížnosti, podané prostřednictvím své opatrovnice, se stěžovatel
omezil na konstatování, že se rozhodl využít svého práva podat proti rozsudku krajského soudu
(který přiložil, a jehož spisovou značku uvedl v záhlaví svého podání) kasační stížnost
s tím, že současně požádal o ustanovení zástupce pro řízení o dané kasační stížnosti.
[3] Podle ustanovení §106 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) musí
kasační stížnost, kromě obecných náležitostí podání, obsahovat označení rozhodnutí,
proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom,
kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení §37 s. ř. s. platí obdobně. Nemá-li kasační
stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být doplněny ve lhůtě jednoho měsíce
od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může
stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu
může soud na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další
měsíc (§106 odst. 3 s. ř. s.). Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení
nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením
odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek; o tom musí být podatel ve výzvě poučen
(§37 odst. 5 s. ř. s.).
[4] Z citovaného ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s., je zřejmé, že řízení o kasační stížnosti
je ovládáno zásadou dispoziční a zásadou vigilantibus iura (viz například rozsudek zdejšího soudu
ze dne 13. 4. 2004, č. j. 3 Azs 18/2004 – 47; všechny rozsudky Nejvyššího správního soudu jsou
dostupné z http://www.nssoud.cz). Stěžovatel tak má, mimo jiné, povinnost označit rozsah
napadení rozhodnutí krajského soudu a skutkové a právní důvody jeho tvrzené nezákonnosti;
takovým rozsahem a důvody kasační stížnosti (s výjimkami uvedenými v §109 odst. 3 větou
za středníkem s. ř. s. a §109 odst. 4 větou za středníkem s. ř. s.) je pak Nejvyšší
správní soud vázán. V rozsudku rozšířeného senátu zdejšího soudu ze dne 20. 12. 2005,
č. j. 2 Azs 92/2005 - 58, publikovaném pod č. 835/2006 Sb. NSS, se k tomu podává, že „[l]íčení
skutkových okolností v žalobě proti rozhodnutí správního orgánu nemůže být toliko typovou charakteristikou
určitých ‚obvyklých‘ nezákonností, k nimž při vyřizování věcí určitého druhu může docházet, nýbrž zcela jasně
individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových dějů či okolností jednoznačně
odlišitelným popisem. Žalobce je též povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů,
úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí
či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat
o nezákonnosti. Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá ustanovení
zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami. Pokud žalobce odkazuje na okolnosti, jež jsou popsány či jinak
zachyceny ve správním či soudním spise, nemůže se jednat o pouhý obecný, typový odkaz na spis či jeho část,
nýbrž o odkaz na konkrétní skutkové děje či okolnosti ve spisu zachycené, a to tak, aby byly zřetelně odlišitelné
od jiných skutkových dějů či okolností obdobné povahy a aby bylo patrné, jaké aspekty těchto dějů či okolností
považuje žalobce za základ jím tvrzené nezákonnosti.“ Tyto závěry lze přiměřeně vztáhnout
i pro náležitosti kasační stížnosti.
[5] K žádosti stěžovatele o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti zdejší soud
usnesením ze dne 11. 6. 2020, č. j. 3 Ads 171/2020-22, ustanovil stěžovateli zástupcem
Mgr. Michala Fidra, advokáta se sídlem České Budějovice, Antonína Barcala 1446/26a (výrok I.).
Protože předmětná (včasná) kasační stížnost neobsahovala náležitosti stanovené
v §106 odst. 1 s. ř. s., Nejvyšší správní soud současně vyzval stěžovatele, aby prostřednictvím
ustanoveného zástupce ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení tohoto usnesení doplnil
kasační stížnost o důvody, pro které rozsudek krajského soudu napadá (výrok II.); stěžovatele
rovněž poučil o procesních následcích, pokud k doplnění kasační stížnosti ve stanovené lhůtě
nedojde. Toto usnesení bylo doručeno zástupci stěžovatele do datové schránky dne 17. 6. 2020.
Poslední den lhůty k doplnění kasační stížnosti tedy, v souladu s §40 odst. 2 s. ř. s., připadl
na 17. 7. 2020. Stěžovatel však kasační stížnost v této lhůtě, ani později, nedoplnil.
[6] Z kasační stížnosti lze sice (již z povahy věci) dovodit nesouhlas stěžovatele s rozsudkem
krajského soudu, nicméně z ní není seznatelné z jakých důvodů je podána, proto na tuto kasační
stížnost Nejvyšší správní soud nahlíží jako na podání nesplňující základní zákonem stanovené
náležitosti, v důsledku čehož ji není možné meritorně projednat.
[7] Protože nedostatky kasační stížnosti nebyly ani přes výzvu a poučení zdejšího soudu
odstraněny a jelikož z tohoto důvodu nelze v řízení pokračovat, Nejvyšší správní soud
ji, v souladu s ustanovením §37 odst. 5 s. ř. s., ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., odmítl.
[8] O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu §60 odst. 3 s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s., a to tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[9] Nejvyšší správní soud ustanovil stěžovateli k jeho žádosti zástupce z řad advokátů;
náklady řízení v tomto případě hradí stát (§35 odst. 10 s. ř. s., §120 s. ř. s.). Protože však v dané
věci nebyly provedeny ustanoveným advokátem žádné úkony (dle výzvy nedoplnil kasační
stížnost o důvody, pro které byl rozsudek krajského soudu napaden, a nenaplnil tak účel
kvalifikovaného právního zastoupení), nebyly naplněny zákonné předpoklady pro přiznání
odměny ve smyslu platné právní úpravy dané vyhláškou č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších
předpisů. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že ustanovenému zástupci stěžovatele
odměnu za zastupování v řízení o kasační stížnosti nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. srpna 2020
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu