ECLI:CZ:NSS:2020:3.ADS.282.2020:59
sp. zn. 3 Ads 282/2020 - 59
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: J. G., zastoupený
JUDr. Monikou Čírtkovou, advokátkou se sídlem Politických vězňů 44, Kolín, proti žalovanému:
Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2020,
č. j. 49 Ad 24/2019 – 25,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce, JUDr. Monice Čírtkové, advokátce, se odměna
za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti n ep ři zn áv á .
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá kasační stížností rozsudek Krajského soudu v Praze
(dále jen „krajský soud“) ze dne 27. 7. 2020, č. j. 49 Ad 24/2019 – 25, jímž krajský soud zamítl
jeho žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 6. 2019, č. j. MPSV-2019/132906-912.
Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Úřadu práce České
republiky – krajské pobočky v Příbrami ze dne 21. 3. 2019, č. j. 6480/2019/NYM
(dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a toto rozhodnutí potvrdil. Prvostupňovým rozhodnutím úřad
práce nepřiznal stěžovateli příspěvek na živobytí od července 2015 a současně mu tento
příspěvek přiznal od srpna 2015 ve výši 3 410 Kč měsíčně.
[2] Stěžovatel společně s podanou blanketní kasační stížností požádal o ustanovení zástupce
z řad advokátů. Nejvyšší správní soud jeho návrhu vyhověl a ustanovil mu usnesením ze dne
24. 9. 2020, č. j. 3 Ads 282/2020 – 35, k ochraně jeho práv zástupkyni JUDr. Moniku Čírtkovou.
Toto usnesení bylo zástupkyni stěžovatele doručeno do její datové schránky dne 30. 9. 2020
(viz doručenka na č. l. 36 spisu Nejvyššího správního soudu).
[3] Podle §106 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) musí kasační stížnost,
kromě obecných náležitostí podání, obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje,
v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo
doručeno. Ustanovení §37 s. ř. s. platí obdobně. Nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti
již při jejím podání, musí být doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl
stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může stěžovatel rozšířit kasační stížnost
na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu může soud na včasnou žádost
stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc (§106 odst. 3 s. ř. s.).
Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento
nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný
procesní důsledek; o tom musí být podatel ve výzvě poučen (§37 odst. 5 s. ř. s., §120 s. ř. s.).
[4] Protože kasační stížnost stěžovatele neobsahovala všechny zákonem vyžadované
náležitosti stanovené v §106 odst. 1 s. ř. s., vyzval Nejvyšší správní soud stěžovatele
již zmiňovaným usnesením č. j. 3 Ads 282/2020 – 35, aby ve lhůtě jednoho měsíce od jeho
doručení doplnil prostřednictvím ustanovené zástupkyně svou kasační stížnost o důvody, pro
které napadá v záhlaví označený rozsudek krajského soudu; stěžovatele rovněž poučil
o procesních následcích, pokud k doplnění kasační stížnosti ve stanovené lhůtě nedojde. Toto
usnesení bylo – jak již zdejší soud uvedl výše – zástupkyni stěžovatele doručeno do její datové
schránky dne 30. 9. 2020 (viz doručenka na č. l. 36 spisu Nejvyššího správního soudu). Poslední
den lhůty k doplnění kasační stížnosti tedy, v souladu s §40 odst. 2 s. ř. s., připadl na pátek
30. 10. 2020. Jelikož stěžovatel v průběhu stanovené lhůty kasační stížnost nedoplnil
a o prodloužení lhůty k tomu určené také nepožádal, lhůta marně uplynula dne 30. 10. 2020.
[5] Z již výše citovaného ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s. je zřejmé, že řízení o kasační
stížnosti je ovládáno zásadou dispoziční a zásadou vigilantibus iura (viz například rozsudek tohoto
soudu ze dne 13. 4. 2004, č. j. 3 Azs 18/2004 – 47; všechny rozsudky Nejvyššího správního
soudu jsou dostupné na www.nssoud.cz). Stěžovatel tak má, mimo jiné, povinnost označit rozsah
napadení rozhodnutí krajského soudu a skutkové a právní důvody jeho tvrzené nezákonnosti;
takovým rozsahem a důvody kasační stížnosti (s výjimkami uvedenými v §109 odst. 3, větou
za středníkem s. ř. s. a §109 odst. 4, větou za středníkem s. ř. s.) je pak Nejvyšší správní soud
vázán. Stěžovatelem podaná kasační stížnost však zůstala, i přes výzvu a poučení zdejšího soudu,
nedoplněna a v této podobě nesplňuje podmínky uvedené v §106 odst. 1 s. ř. s. V důsledku toho
ji není možné meritorně projednat.
[6] Nejvyšší správní soud nad rámec výše uvedeného dodává, že nepřehlédl, že ustanovená
zástupkyně požádala dne 13. 10. 2020 o zproštění povinnosti zastupovat stěžovatele v řízení
o kasační stížnosti z důvodu ztráty důvěry mezi ní a klientem. K tomu stručně uvedla, že poté,
co stěžovateli opětovně sdělila svůj právní názor na jím podanou kasační stížnost, jí sdělil,
že k ní nemá důvěru. Kromě toho odmítl podepsat potřebná „poučení, včetně souhlasu se zpracováním
osobních údajů“. Nakonec zástupkyně uvedla, že za daných podmínek nemůže dostát povinnosti
k doplnění kasační stížnosti stanovené usnesením č. j. 3 Ads 282/2020 – 35. V tomto přípisu
(ani později) však nepožádala o prodloužení lhůty k doplnění kasační stížnosti, ani v soudem
stanovené lhůtě kasační stížnost nedoplnila (viz odstavec [4] shora), ačkoli její povinnost
zastupovat stěžovatele dosud trvala, a proto byla povinna činit veškeré neodkladné úkony
tak, aby stěžovatel neutrpěl újmu na svých právech nebo oprávněných zájmech.
[7] Pro úplnost lze zmínit, že stěžovatel na výzvu soudu v přípisech ze dne 29. 10. 2020
a 3. 11. 2020, které byly Nejvyššímu správnímu soudu doručeny dne 2. 11. 2020 a 6. 11. 2020,
potvrdil, že došlo ke ztrátě důvěry mezi ním a ustanovenou zástupkyní, a požádal o ustanovení
nového zástupce. Jelikož však Nejvyšší správní soud obdržel vyjádření stěžovatele teprve
po marném uplynutí lhůty k doplnění kasační stížnosti, již nerozhodoval o návrhu na zproštění
povinnosti ustanovené zástupkyně k zastupování stěžovatele ani návrhu stěžovatele
na ustanovení nového zástupce.
[8] Protože nedostatky kasační stížnosti nebyly ani přes výzvu a poučení tohoto soudu
odstraněny a jelikož z tohoto důvodu nelze v řízení pokračovat, Nejvyšší správní soud ji odmítl
v souladu s §37 odst. 5 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s. (výrok I. tohoto usnesení).
[9] O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu §60 odst. 3 s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s., a to tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta (výrok II. tohoto usnesení).
[10] Ustanovená zástupkyně sice formálně učinila ve věci jeden úkon právní služby spočívající
v převzetí a přípravě zastoupení [§11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách
advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)], Nejvyšší
správní soud jí však odměnu za tento úkon nepřiznal, jelikož kasační stížnost v soudem
stanovené lhůtě nedoplnila (ani nepožádala o prodloužení lhůty k jejímu doplnění). Je proto
zřejmé, že adekvátním způsobem nesplnila hlavní účel svého ustanovení, jímž je řádná ochrana
práv svého klienta. Nejvyšší správní soud proto rozhodl, že se ustanovené zástupkyni odměna
za zastupování nepřiznává (výrok III. tohoto usnesení).
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. listopadu 2020
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu