ECLI:CZ:NSS:2020:3.ADS.357.2017:79
sp. zn. 3 Ads 357/2017 - 79
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: Ing. R. F.,
zastoupeného JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem se sídlem Praha 5, Symfonická 1496/9,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o
přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 4. 7. 2017, v řízení o kasační stížnosti žalované proti
rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2017, č. j. 49 Ad 4/2017 – 26,
takto:
Žádnému z účastníků se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Výrokem I. rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 7. 2019,
č. j. 3 Ads 357/2017 – 41, byla zamítnuta v části směřující proti výroku I. kasační stížnost
žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2017. Výrok III. citovaného
rozsudku Nejvyššího správního soudu, kterým nebyla žádnému z účastníků přiznána náhrada
nákladů řízení o kasační stížnosti, byl zrušen nálezem Ústavního soudu ze dne 27. 4. 2020,
sp. zn. II. ÚS 3158/19. Ústavní soud nesouhlasil se závěrem Nejvyššího správního soudu, že jsou
dány důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání nákladů řízení žalobci, především
pak s premisou, že podstata sporu má vzhledem k uplatňovanému nároku ve výši 1 Kč bagatelní
charakter, neboť dle jeho názoru věci rehabilitační a restituční z tohoto pohledu hodnotit nelze.
Dále měl za to, že výrok o nákladech řízení byl pro žalobce překvapivý.
[2] Vázán uvedeným právním názorem posoudil tedy Nejvyšší správní soud náklady řízení
o kasační stížnosti obou účastníků z obecných hledisek obsažených v §57 - §61 s. ř. s.
a ve vyhlášce č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování
právních služeb (advokátní tarif). Žalovaná (stěžovatelka) rozhodovala ve věci důchodového
pojištění, nemá tedy v případě jakéhokoliv výsledku právo na náhradu nákladů řízení ze zákona
(§60 odst. 1 a 2 s. ř. s.). Žalobce měl ve věci úspěch, měl by tedy právo na náhradu nákladů řízení
(§60 odst. 1 s. ř. s.), Nejvyšší správní soud má však za to, že mu v souvislosti s řízením o kasační
stížnosti žádné náklady řízení, jež by bylo možno považovat za účelně vynaložené, nevznikly.
Jeho zástupce advokát JUDr. Lubomír Müller učinil v řízení dva úkony, podal vyjádření k návrhu
žalované na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti (čl. 18 spisu) a dále k její kasační
stížnosti (čl. 31 spisu). V prvém případě v zásadě pouze navrhl, aby odkladný účinek nebyl
přiznán, v druhém (vyjádření rozsahem na půl strany) se zabýval jen otázkou doručení rozsudku
Nejvyššího správního soudu v jiné věci (sp. zn. 3 Ads 306/2016) a v souvislosti s tím poukázal
na korespondenci s žalovanou. Jakákoliv právní argumentace k procesnímu návrhu
žalované a především pak k námitkám obsaženým v kasační stížnosti však
v jeho podáních zcela chybí, tato podání nemají parametry úkonu ve smyslu
§11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb. a z hlediska ochrany práv žalobce byla v řízení
bez významu.
[3] S ohledem na výše uvedené rozhodl Nejvyšší správní soud opětovně tak, že nepřiznal
náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti žádnému z účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u přípustné opravné prostředky
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 23. července 2020
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu