ECLI:CZ:NSS:2020:3.ADS.62.2020:24
sp. zn. 3 Ads 62/2020 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce Ing. J. H., proti
žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Hradec Králové, Slezská 839, v
řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 1.
2020, č. j. 31 Ad 12/2019-38,
takto:
I. Kasační stížnost se od mí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce brojil u Krajského soudu v Hradci Králové žalobou proti rozhodnutí žalované
ze dne 6. 5. 2019, č. j. X. Tímto rozhodnutím žalovaná zamítla odvolání žalobce proti rozhodnutí
Okresní správy sociálního zabezpečení v Jičíně ze dne 19. 3. 2019, o ukončení dočasné pracovní
neschopnosti od 5. 8. 2018, a to dnem 19. 3. 2019. Usnesením ze dne 23. 1. 2020, č. j. 31 Ad
12/2019-38, krajský soud žalobu odmítl podle §46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §68 písm. e)
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) jako nepřípustnou, neboť žaloba směřovala proti
rozhodnutí, které je ze soudního přezkumu vyloučeno. Krajský soud odkázal na §158 písm. b)
zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, z něhož se podává, že ze soudního přezkumu
jsou vyloučena mimo jiné rozhodnutí o ukončení nebo neuznání dočasné pracovní neschopnosti.
Krajský soud nerozhodoval o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě a
osvobození od soudního poplatku, neboť žalobu shledal jako zjevně nepřípustnou. Ze stejných
důvodů nerozhodoval ani o žalobcově návrhu na ustanovení zástupce, neboť z důvodu
nepřípustnosti žaloby nebyla naplněna podmínka nezbytnosti ochrany jeho práv.
[2] Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, kterou spojil
s návrhem na osvobození od soudního poplatku a ustanovení zástupce pro řízení o kasační
stížnosti. Žalobce současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[3] Usnesením ze dne 6. 3. 2020, č. j. 3 Ads 62/2020-12, Nejvyšší správní soud návrh
na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti výrokem I. zamítl z důvodu zjevné
neúspěšnosti kasační stížnosti. Z žaloby stěžovatele v projednávané věci bylo totiž prima facie
zřejmé, že žaloba je nepřípustná, neboť směřuje proti rozhodnutí, které je ze soudního přezkumu
vyloučeno.
[4] S ohledem na zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce vyzval Nejvyšší správní soud
stěžovatele výrokem II. usnesení ze dne 6. 3. 2020, č. j. 3 Ads 62/2020-12, k doložení splnění
podmínky stanovené v §105 odst. 2 s. ř. s., tedy aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto
usnesení předložil plnou moc udělenou jím advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti;
zároveň byl stěžovatel poučen o následcích spojených s nevyhověním této výzvě.
[5] Na výzvu, která mu byla doručena dne 18. 3. 2020, stěžovatel reagoval podáním ze dne
25. 3. 2020, doručeným soudu téhož dne, v němž vznesl námitku podjatosti vůči soudcům
rozhodujícího senátu. Toto podání stěžovatel učinil prostřednictvím e-mailu bez použití
uznávaného elektronického podpisu. Podle §37 odst. 2 s. ř. s., „[p]odání obsahující úkon, jímž
se disponuje řízením nebo jeho předmětem, lze provést písemně, ústně do protokolu, popřípadě v elektronické formě.
Bylo-li takové podání učiněno v jiné formě, musí být do tří dnů potvrzeno písemným podáním shodného obsahu
nebo musí být předložen jeho originál, jinak se k němu nepřihlíží […].“ Elektronickou formou ve smyslu
citovaného ustanovení se přitom rozumí podání v elektronické podobě podepsané podle
§6 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Námitku
podjatosti je pak třeba považovat za úkon, jímž se disponuje řízením ve smyslu §37 odst. 2 s. ř. s.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel námitku podjatosti zaslal soudu prostým e-mailem
bez uznávaného elektronického podpisu, bylo třeba toto podání do tří dnů potvrdit písemným
podáním shodného obsahu nebo předložením jeho originálu. Stěžovatel však podání shodného
obsahu předal k poštovní přepravě až dne 31. 3. 2020 (viz čl. 20 spisu zdejšího soudu), lhůta
stanovená v §37 odst. 2 tak uplynula marně. K námitce podjatosti proto Nejvyšší správní soud
nepřihlížel.
[6] Jak již bylo uvedeno v usnesení ze dne 6. 3. 2020, č. j. 3 Ads 62/2020-12, s ohledem
na zjevnou neúspěšnost kasační stížnosti nebyly naplněny podmínky pro ustanovení zástupce
[§35 odst. 10 ve spojení s §36 odst. 3 in fine s. ř. s.]. Bylo proto na stěžovateli, aby sám nesl
náklady na zastoupení advokátem, pokud si přál, aby o jeho kasační stížnosti Nejvyšší správní
soud rozhodoval věcně. Stěžovatel však ve stanovené lhůtě splnění obligatorní podmínky dle
§105 odst. 2 s. ř. s. neprokázal. Nedostatek zastoupení stěžovatele přitom brání věcnému
vyřízení kasační stížnosti. Jedná se o nedostatek podmínky řízení, který nebyl přes výzvu soudu
odstraněn, a proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
ve spojení s §120 téhož zákona odmítl.
[7] O návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud
nerozhodoval, neboť bez prodlení ve věci činil procesní úkony a rozhodl usnesením o skončení
řízení, čímž důvod návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti odpadl.
[8] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle
§60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s §120 téhož zákona, dle něhož žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne ní opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. dubna 2020
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu