ECLI:CZ:NSS:2020:3.AFS.104.2020:27
sp. zn. 3 Afs 104/2020 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: P. R., zastoupený Mgr.
Magdalénou Poncza, advokátkou se sídlem Ostrava, Českobratrská 1403/2, proti žalovanému:
Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 427/31, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 2. 2020, č. j. 62 Af 100/2017
– 131,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se zas t av u j e.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobci se v rac í zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5000 Kč,
který mu bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám jeho zástupkyně,
advokátky Mgr. Magdalény Poncza, do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí kasační stížností proti rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 27. 2. 2020, č. j. 62 Af 100/2017 – 131, jímž byla zamítnuta jeho
žaloba, kterou se domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 10. 2017,
č. j. 45296/17/5300-21444-711869. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto stěžovatelovo odvolání
a potvrzeno celkem pět dodatečných platebních výměrů ze dne 20. 10. 2015,
č. j. 1830015/16/3307-50524-805713, č. j. 1830168/16/3307-50524-805713,
č. j. 1830218/16/3307-50524-805713, č. j. 1830258/16/3307-50524-805713
a č. j. 1830314/16/3307-50524-805713, kterými Finanční úřad pro Zlínský kraj stěžovateli
doměřil daň z přidané hodnoty za zdaňovací období února až června roku 2011.
[2] Vzhledem k tomu, že stěžovatel současně s podáním kasační stížnosti nezaplatil soudní
poplatek za řízení o kasační stížnosti, vyzval ho Nejvyšší správní soud, prostřednictvím jeho
právní zástupkyně, výrokem I usnesení ze dne 26. 3. 2020, č. j. 3 Afs 104/2020 – 11, ke splnění
poplatkové povinnosti, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení. Zároveň zdejší soud
stěžovatele poučil o následcích spojených s nevyhověním této výzvě.
[3] Podle §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), vzniká poplatková povinnost
podáním kasační stížnosti. Podle §7 odst. 1 téhož zákona se stal soudní poplatek za kasační
stížnost splatným okamžikem jejího podání.
[4] Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích dále platí, že „[n]ebyl-li poplatek za řízení
splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve
poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu
kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty
se nepřihlíží.“
[5] Jak již bylo uvedeno výše, povinnost zaplatit soudní poplatek vznikla stěžovateli společně
s podáním kasační stížnosti. Této povinnosti stěžovatel nedostál. Nejvyšší správní soud ho proto
vyzval, prostřednictvím jeho právní zástupkyně, k úhradě soudního poplatku výrokem I usnesení
č. j. 3 Afs 104/2020 – 11. Toto usnesení bylo doručeno do datové schránky jeho zástupkyně dne
8. 4. 2020 (viz č. l. 12 spisu Nejvyššího správního soudu). Patnáctidenní lhůta k uhrazení
soudního poplatku tedy začala plynout dne 9. 4. 2020, přičemž jejím posledním dnem byl čtvrtek
23. 4. 2020 [§40 odst. 1 soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„s. ř. s.“)]. Ze záznamu o složení ze dne 27. 4. 2020 (viz č. l. 24 spisu Nejvyššího správního
soudu) vyplývá, že dne 24. 4. 2020 došlo k zaplacení soudního poplatku ve výši 5000 Kč. Pokud
byl soudní poplatek připsaný na účet soudu dne 24. 4. 2020, byl zaplacen až po uplynutí
vymezené patnáctidenní lhůty, tedy opožděně. V souladu s §9 odst. 1 in fine zákona o soudních
poplatcích se k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty nepřihlíží.
[6] Podle §47 písm. c) s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., soud řízení usnesením zastaví,
stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. Jelikož soudní poplatek nebyl ve stanovené lhůtě
zaplacen, byly naplněny podmínky předvídané v §9 odst. 1, větě druhé zákona o soudních
poplatcích. Nejvyššímu správnímu soudu proto nezbylo, než řízení o kasační stížnosti zastavit.
[7] O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, neboť řízení bylo zastaveno (§60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s.).
[8] Jak uvedl Nejvyšší správní soud již výše, platí, že v souladu s §9 odst. 1 in fine zákona
o soudních poplatcích se k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty nepřihlíží. Jinými slovy
lze konstatovat, že stěžovatel není po marném uplynutí lhůty určené soudem k úhradě soudního
poplatku již povinen tento hradit, neboť tímto postupem už není způsobilý nic změnit
na skutečnosti, že (zavčas) nedostál své poplatkové povinnosti. S ohledem na uvedené rozhodl
Nejvyšší správní soud za využití §10 odst. 1, věty první citovaného zákona o vrácení opožděně
zaplaceného soudního poplatku ve výši 5000 Kč, který bude stěžovateli vyplacen k rukám jeho
právní zástupkyně, advokátky Mgr. Magdalény Poncza.
[9] Dle §10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích se soudní poplatky vrací ve lhůtě 30 dnů
od právní moci rozhodnutí, kterým bylo o vrácení rozhodnuto.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. dubna 2020
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu