ECLI:CZ:NSS:2020:3.AFS.424.2019:33
sp. zn. 3 Afs 424/2019 - 33
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: K. H.,
zastoupený Mgr. Ĺubomírem Vdovcem, advokátem se sídlem Brno, Hlinky 135/68,
proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 427/31, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2019,
č. j. 62 Af 121/2015 – 108,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se z as t av u j e.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 11. 12. 2019 kasační stížnost žalobce
(dále jen „stěžovatel“) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2019,
č. j. 62 Af 121/2015 – 108. Předmětným rozsudkem krajský soud zamítl žaloby stěžovatele
proti rozhodnutím žalovaného ze dne 24. 8. 2015, č. j. 27590/15/5300-21441-702127,
č. j. 27592/15/5300-21441-702127, č. j. 27594/15/5300-21441-702127, č. j. 27595/15/5300-
21441-702127, č. j. 27596/15/5300-21441-702127, č. j. 27599/15/5300-21441-702127,
č. j. 27601/15/5300-21441-702127 a č. j. 27602/15/5300-21441-702127, kterými tento změnil
dle §116 odst. 1 písm. a) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „daňový řád“), dodatečné platební výměry vydané Finančním úřadem pro Jihomoravský kraj
ze dne 18. 11. 2014, č. j. 4063437/14/3007-50523-702328, ze dne 26. 11. 2014,
č. j. 4073824/14/3007-50523-702328, č. j. 4075519/14/3007-50523-702328, č. j. 4076815/14/
3007-50523-702328, č. j. 4077096/14/3007-50523-702328, č. j. 4095391/14/3007-50523-702328,
č. j. 4096557/14/3007-50523-702328 a č. j. 4096841/14/3007-50523-702328. Uvedenými
dodatečnými platebními výměry byla stěžovateli podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané
hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a podle §98 odst. 1, §143 a §147 daňového řádu
doměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 1. - 4. čtvrtletí roku 2011 a 1. - 4. čtvrtletí
roku 2012, přičemž stěžovateli současně vznikla povinnost uhradit penále ve smyslu
§251 daňového řádu.
[2] Stěžovatel současně s jeho podáním nezaplatil soudní poplatek za kasační
stížnost. On ani projednávaná věc není přitom od soudních poplatků osvobozen
[srov. §11 odst. 1 a 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“)]. Nejvyšší správní soud proto stěžovatele,
prostřednictvím jeho právního zástupce, k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost vyzval
usnesením ze dne 13. 12. 2019, č. j. 3 Afs 424/2019 – 22. Toto usnesení bylo doručeno do datové
schránky zástupce stěžovatele Mgr. Ĺubomíra Vdovce dne 18. 12. 2019. Lhůta k zaplacení
soudního poplatku za kasační stížnost tak začala stěžovateli plynout dne 19. 12. 2019 a marně
uplynula dne 2. 1. 2020. Stěžovatel přes uvedenou výzvu nicméně soudní poplatek ve stanovené
lhůtě nezaplatil.
[3] Podle §47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), platí, že „[s]oud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento
nebo zvláštní zákon.“
[4] Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích platí, že „[n]ebyl-li poplatek za řízení splatný
podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka
k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší.
Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty
se nepřihlíží.“
[5] Stěžovatel byl řádně vyzván k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost a byl
též poučen o následcích, které nastoupí v případě, že tak neučiní. Navzdory této výzvě
a náležitému poučení však ve stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatil. Nejvyšší správní
soud proto řízení o kasační stížnosti zastavil podle §47 písm. c) s. ř. s., ve spojení
s §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.
[6] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §60 odst. 3 s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
bylo-li řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne ní opravný prostředek přípustný
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 15. ledna 2020
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu