ECLI:CZ:NSS:2020:3.AS.113.2020:22
sp. zn. 3 As 113/2020 - 22
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně LUKO
STROJÍRNY s. r. o., se sídlem Jablůnka 626, zastoupené Mgr. Václavem Voříškem, advokátem
se sídlem Praha 8, Ledčická 649/15, proti žalovanému Krajskému úřadu Zlínského kraje,
se sídlem Zlín, Třída Tomáše Bati 21, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 28. 2. 2020, č. j. 72 A 36/2018-40,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobkyni se v rac í zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč,
který jí bude vrácen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto
usnesení.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojí kasační stížností proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 28. 2. 2020, č. j. 72 A 36/2018-40, jímž soud
zamítl její žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 7. 2018, č. j. KUZL-3683/2018-2.
Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky a potvrzeno rozhodnutí Městského
úřadu Valašské Meziříčí ze dne 3. 1. 2018, č. j. MěÚVM/113482/2017, kterým byla stěžovatelka
uznána vinnou ze spáchání přestupku podle §125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu
na pozemních komunikacích.
[2] Ve včas podané kasační stížnosti se stěžovatelka, prostřednictvím svého zástupce, omezila
na stručné konstatování, že proti shora uvedenému rozsudku podává kasační stížnost
s tím, že ji doplní ve lhůtě stanovené Nejvyšším správním soudem. Současně navrhla,
aby Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení
[3] Podle ustanovení §106 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) musí kasační
stížnost, kromě obecných náležitostí podání (§37 odst. 3 s. ř. s.), obsahovat označení rozhodnutí,
proti němuž směřuje, sdělení, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom,
kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení §37 s. ř. s. platí obdobně . Z ustanovení §106 odst. 3 s. ř. s.
se dále podává, že nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být doplněny ve lhůtě
jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může
stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu může soud
na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc (§106 odst. 3 s. ř. s.).
Obecně přitom platí, že nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno
pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný
procesní důsledek; o tom musí být podatel ve výzvě poučen (§37 odst. 5 s. ř. s.).
[4] Protože předmětná kasační stížnost neobsahovala náležitosti stanovené
v §106 odst. 1 s. ř. s., vyzval Nejvyšší správní soud stěžovatelku, prostřednictvím jejího právního
zástupce, usnesením ze dne 16. 4. 2020, č. j. 3 As 113/2020-14, aby ve lhůtě jednoho měsíce
ode dne doručení tohoto usnesení doplnila kasační stížnost o dostatečně konkrétní důvody,
pro které rozsudek krajského soudu napadá; stěžovatelku rovněž poučil o procesních následcích,
pokud k doplnění kasační stížnosti ve stanovené lhůtě nedojde. Toto usnesení bylo zástupci
stěžovatelky doručeno datovou zprávou dne 17. 4. 2020; v souladu s §40 odst. 2 s. ř. s. ve spojení
s §40 odst. 3 s. ř. s. tedy připadl poslední den lhůty k doplnění kasační stížnosti na pondělí
18. 5. 2020. Jelikož stěžovatelka v průběhu stanovené lhůty kasační stížnost nedoplnila
a nepožádala ani o prodloužení lhůty k tomu určené, lhůta marně uplynula dne 18. 5. 2020.
[5] Z již výše citovaného ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s. je zřejmé, že řízení o kasační
stížnosti je ovládáno zásadou dispoziční a uplatňuje se v něm i obecný princip vigilantibus iura
(viz například rozsudek tohoto soudu ze dne 13. 4. 2004, č. j. 3 Azs 18/2004-47; všechny
rozsudky Nejvyššího správního soudu jsou dostupné z www.nssoud.cz). Stěžovatel tak má, mimo
jiné, povinnost označit rozsah napadení rozhodnutí krajského soudu a skutkové a právní důvody
jeho tvrzené nezákonnosti; takovým rozsahem a důvody kasační stížnosti (s výjimkami
uvedenými v §109 odst. 3 větou za středníkem s. ř. s., a §109 odst. 4 větou za středníkem s. ř. s.)
je pak Nejvyšší správní soud vázán. V rozsudku rozšířeného senátu zdejšího soudu ze dne
20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005-58, publikovaném pod č. 835/2006 Sb. NSS, se k tomu podává,
že „[l]íčení skutkových okolností v žalobě proti rozhodnutí správního orgánu nemůže být toliko typovou
charakteristikou určitých ´obvyklých‘ nezákonností, k nimž při vyřizování věcí určitého druhu může docházet,
nýbrž zcela jasně individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových dějů či okolností
jednoznačně odlišitelným popisem. Žalobce je též povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů,
úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného
rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má
jednat o nezákonnosti. Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá
ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami. Pokud žalobce odkazuje na okolnosti, jež jsou popsány
či jinak zachyceny ve správním či soudním spise, nemůže se jednat o pouhý obecný, typový odkaz na spis či jeho
část, nýbrž o odkaz na konkrétní skutkové děje či okolnosti ve spisu zachycené, a to tak, aby byly zřetelně
odlišitelné od jiných skutkových dějů či okolností obdobné povahy a aby bylo patrné, jaké aspekty těchto dějů
či okolností považuje žalobce za základ jím tvrzené nezákonnosti.“ Tyto závěry lze přiměřeně vztáhnout
i pro náležitosti kasační stížnosti.
[6] Stěžovatelkou podaná kasační stížnost zůstala, i přes výzvu a poučení zdejšího soudu,
nedoplněna a v této podobě nesplňuje podmínky projednatelnosti uvedené v ustanovení
§106 odst. 1 s. ř. s. Z kasační stížnosti lze sice (již z povahy věci) dovodit nesouhlas stěžovatelky
s rozsudkem krajského soudu, nicméně není z ní seznatelné, v čem má konkrétně spočívat
vytýkaná nezákonnost soudního rozhodnutí, a proto na tuto kasační stížnost Nejvyšší správní
soud nahlíží jako na podání nesplňující základní zákonem stanovené náležitosti, v důsledku
čehož ji není možné meritorně projednat.
[7] Protože nedostatky kasační stížnosti nebyly ani přes výzvu a poučení zdejšího soudu
odstraněny a jelikož z tohoto důvodu nelze v řízení pokračovat, Nejvyšší správní soud
ji, v souladu s ustanovením §37 odst. 5 s. ř. s., ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., odmítl.
[8] O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu §60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
[9] O vrácení zaplaceného soudního poplatku stěžovatelce bylo rozhodnuto v souladu
s ustanovením §10 odst. 3 in fine zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném
znění, dle kterého byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu
zaplacený poplatek.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. června 2020
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu