ECLI:CZ:NSS:2020:3.AS.126.2019:27
sp. zn. 3 As 126/2019 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobců: a) Ing J. S., b) M. S.,
oba zastoupeni Mgr. Pavlem Černým, advokátem se sídlem Údolní 567/33, Brno, proti
žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 1760/18, Plzeň, v řízení
o kasační stížnosti žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 2. 2019,
č. j. 57 A 189/2018 – 50,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Usnesením ze dne 28. 2. 2019, č. j. 57 A 189/2018 – 50, Krajský soud v Plzni (dále jen
„krajský soud“) zastavil řízení o žalobě žalobců proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 10. 2018,
č. j. PK-RR/4062/2018 (výrok I.). Výrokem II. téhož usnesení krajský soud rozhodl o vrácení
soudního poplatku žalobcům a výrokem III. rozhodl o povinnosti žalovaného k náhradě nákladů
řízení žalobcům ve výši 14 729 Kč k rukám jejich zástupce. Krajský soud tak rozhodl s ohledem
na přípis žalobců, označený jako zpětvzetí žaloby, ze dne 22. 2. 2019.
[2] Proti rozsudku krajského soudu podává žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační
stížnost, kterou podřazuje pod důvody podle §103 odst. 1 písm. a) a e) soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“).
[3] V kasační stížnosti se domáhá, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil
jako nezákonné a sám rozhodl o odmítnutí žaloby podle §110 odst. 1 s. ř. s. Uvádí,
že ke zpětvzetí žaloby došlo až po přípisu soudu, ve kterém byli žalobci informováni, že nelze
využít institutu uspokojení navrhovatele podle §62 s. ř. s. Tento postup má stěžovatel
za nezákonný. Krajský soud měl namísto toho žalobu sám odmítnout podle §46 odst. 1 písm. a)
s. ř. s., nikoliv nabádat žalobce ke zpětvzetí žaloby. Dále stěžovatel brojí proti výroku III. o jeho
povinnosti k náhradě nákladů řízení. Tvrdí, že ke zpětvzetí nedošlo pro pozdější chování
stěžovatele, neboť přezkoumávané správní rozhodnutí zrušil jemu nadřízený orgán.
[4] Žalobci ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že ji považují za nepřípustnou,
neboť fakticky směřuje proti rozhodnutí o nákladech řízení. Kromě toho však dodávají,
že napadené usnesení krajského soudu je zákonné.
[5] Nejvyšší správní soud se kasační stížností zabýval nejprve z hlediska její přípustnosti,
neboť pouze přípustná kasační stížnost může být soudem projednána věcně. Zjistil, že kasační
stížnost je nepřípustná z důvodů uvedených níže.
[6] Podle právní věty usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne
26. 3. 2020, č. j. 9 Afs 271/2018 – 52 (všechna judikatura tohoto soudu je dostupná
na www.nssoud.cz), „[ž]alovaný správní orgán je osobou zjevně neoprávněnou k podání kasační stížnosti proti
usnesení krajského soudu o zastavení řízení podle §47 písm. a) s. ř. s.; taková kasační stížnost musí být
odmítnuta podle §46 odst. 1 písm. c) za použití §120 s. ř. s.“
[7] Ve výše uvedené věci rozšířený senát rozhodoval o podobné věci, totiž o otázce,
zda je přípustná kasační stížnost žalovaného správního orgánu proti usnesení městského soudu
o zastavení řízení. Také tehdejší žalovaný v kasační stížnosti tvrdil, že žaloba měla být odmítnuta,
a též brojil proti výroku, jímž mu byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení.
[8] Základem argumentace rozšířeného senátu bylo, že tehdejší stěžovatel (žalovaný správní
orgán) sice v kasační stížnosti vyjadřoval nesouhlas s výrokem o zastavení řízení, avšak veškeré
důsledky, které napadenému usnesení přičítal, pramenily výhradně z výroku, jímž soud žalobci
přiznal náhradu nákladů řízení. Následně rozšířený senát na věc aplikoval tzv. subjektivní
nepřípustnost kasační stížnosti pro nemožnost dosáhnout příznivějšího výsledku řízení, která
nastala, protože řízení o žalobě zjevně nemohlo pro tehdejšího stěžovatele skončit příznivěji,
a to ani v případě úspěšnosti kasační stížnosti. Pro posouzení příznivosti přitom nebyla
dle rozšířeného senátu rozhodná otázka náhrady nákladů řízení. Uzavřel proto, že je namístě
kasační stížnost odmítnout podle §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s., ve spojení s §120 téhož zákona.
V podrobnostech lze odkázat část III. 2 zmíněného usnesení rozšířeného senátu.
[9] Jelikož shora uvedená argumentace dopadá také na nyní projednávaný případ, Nejvyšší
správní soud kasační stížnost odmítl podle §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. , za použití §120 s. ř. s.,
pro její nepřípustnost.
[10] O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu §60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., a to tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. listopadu 2020
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu