ECLI:CZ:NSS:2020:3.AS.145.2020:11
sp. zn. 3 As 145/2020 - 11
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce A. H., proti
žalovanému Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci, se sídlem Liberec, U
Soudu 540/3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad
Labem – pobočky v Liberci ze dne 2. 4. 2020, č. j. 59 A 25/2020-14,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á .
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 4. 5. 2020 kasační stížnost
žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti shora označenému usnesení Krajského soudu v Ústí
nad Labem – pobočky v Liberci, jímž byla odmítnuta jeho správní žaloba proti rozhodnutí
žalovaného – usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 7. 1. 2020,
č. j. 59 A 96/2019-91, pro nepřípustnost podle §46 odst. 1 písm. d) soudního řádu správního
(dále též „s. ř. s.“).
[2] Podle §4 odst. 1 písm. a) s. ř. s., „[s]oudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti
rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku,
jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech
a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen ‚správní orgán‘).“
[3] Podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. „[n]estanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh,
jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky
řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení
pokračovat.“
[4] Stěžovatel v projednávané věci podal u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky
v Liberci „žalobu“ proti rozhodnutí tohoto soudu vydanému v řízení o žalobě podané
stěžovatelem v jiné věci. Soudní řád správní nicméně nepřipouští, aby bylo správní žalobou
napadeno rozhodnutí správního soudu (srov. výše citovaný §4 odst. 1 s. ř. s., dle něhož soudy
rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy). Jakkoliv bylo podání
stěžovatele učiněné u krajského soudu označeno jako „žaloba“, je zřejmé, že v uvedených
souvislostech se dle jejího obsahu o žalobu ve správním soudnictví vůbec nemohlo jednat, a toto
podání tudíž ani nebylo „způsobilé “ řízení o žalobě zahájit. Bylo proto zcela namístě, aby krajský
soud vyrozuměl o této skutečnosti stěžovatele toliko neformálním přípisem a věc bez dalšího
založil. Rozhodl-li krajský soud o odmítnutí stěžovatelovy „žaloby“ usnesením, poskytl
mu tím určitý procesní „nadstandard “ , který nicméně nemůže neexistenci návrhu jako jednu
z podmínek řízení zhojit.
[5] Jestliže pak stěžovatel napadl takovéto usnesení kasační stížností, nelze na ni hledět
jako na kasační stížnost podanou proti usnesení o odmítnutí návrhu ve smyslu
§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (neboť o návrh se v případě jeho „žaloby“ vůbec nejednalo) a nutno
ji hodnotit jako nepřípustnou ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší
správní soud kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona
odmítl.
[6] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona, dle něhož žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. května 2020
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu