ECLI:CZ:NSS:2020:3.AS.146.2020:13
sp. zn. 3 As 146/2020 - 13
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: A. H., proti
žalovanému: Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, se sídlem U Soudu 540/3,
Liberec, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem –
pobočka v Liberci ze dne 2. 4. 2020, č. j. 59 A 26/2020 – 12,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 4. 5. 2020 kasační stížnost žalobce (dále jen „stěžovatel“)
směřující proti shora označenému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka
v Liberci, jímž byla podle §46 odst. 1 písm. d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), tedy
pro nepřípustnost, odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného – usnesení Krajského
soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 7. 1. 2020, č. j. 59 A 106/2019 – 135.
[2] Podle §4 odst. 1 písm. a) s. ř. s., soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti
rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku,
jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech
a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen ´správní orgán‘).
[3] Podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh,
jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný.
[4] Stěžovatel v projednávané věci podal u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka
v Liberci (dále jen „krajský soud“) „žalobu“ proti rozhodnutí tohoto soudu vydanému v řízení
o žalobě podané stěžovatelem v jiné věci. Soudní řád správní nicméně nepřipouští, aby bylo
správní žalobou napadeno rozhodnutí jiného (obecného) soudu (srov. výše citovaný
§4 odst. 1 s. ř. s., dle něhož soudy rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti
veřejné správy). Jakkoliv bylo podání stěžovatele učiněné u krajského soudu označeno jako
„žaloba“, je zřejmé, že v uvedených souvislostech se dle jejího obsahu o žalobu ve správním
soudnictví vůbec nemohlo jednat, a toto podání tudíž ani nebylo „způsobilé “ řízení o žalobě
zahájit. Bylo proto zcela namístě, aby krajský soud vyrozuměl o této skutečnosti stěžovatele toliko
neformálním přípisem a věc bez dalšího odložil. Rozhodl-li krajský soud o odmítnutí
stěžovatelovy „žaloby“ usnesením, poskytl mu tím určitý procesní „nadstandard “ , který nicméně
nemůže neexistenci návrhu jako jednu z podmínek řízení zhojit.
[5] Jestliže pak stěžovatel napadl takovéto usnesení kasační stížností, nelze na ni hledět
jako na kasační stížnost podanou proti usnesení o odmítnutí návrhu ve smyslu
§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (neboť o návrh se v případě jeho „žaloby“ vůbec nejednalo)
a je nutno ji hodnotit jako nepřípustnou ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s. Z výše uvedených důvodů
Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., ve spojení
s §120 téhož zákona odmítl.
[6] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle
§60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., dle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne n í opravný prostředek přípustný
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 13. května 2020
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu