ECLI:CZ:NSS:2020:3.AS.176.2020:14
sp. zn. 3 As 176/2020 - 14
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: A. H., proti
žalovanému: Městský soud v Praze, sídlem Spálená 2, Praha 2, o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení žalovaného ze dne 4. 5. 2020, č. j. 5 A 42/2020 - 10,
takto:
I. Kasační stížnost se od m í t á .
II. Žádný z účastníků n em á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 26. 5. 2020 kasační stížnost žalobce (dále jen
„stěžovatel“) proti v záhlaví označenému usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský
soud“), jehož výrokem I. byla odmítnuta žaloba stěžovatele a výrokem II. bylo rozhodnuto
o nákladech řízení.
[2] Podle §4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen
„s. ř. s.“), „[s]oudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné
správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou
nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob
v oblasti veřejné správy, (dále jen „správní orgán“).“
[3] Podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. „[n]estanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh,
jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky
řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení
pokračovat.“
[4] Stěžovatel žalobou napadl usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2020,
č. j. 15 A 162/2019 - 17, vydané v soudním řízení. Z výše citovaných ustanovení vyplývá,
že soudní řád správní nepřipouští, aby bylo správní žalobou vůbec napadeno rozhodnutí soudu
(srov. výše citovaný §4 odst. 1 s. ř. s., dle něhož soudy rozhodují o žalobách proti rozhodnutím
vydaným v oblasti veřejné správy). Jakkoliv bylo podání stěžovatele učiněné u městského soudu
označeno jako „žaloba“, je zřejmé, že v uvedených souvislostech se dle jejího obsahu o žalobu
ve správním soudnictví vůbec nemohlo jednat, a toto podání tudíž ani nebylo způsobilé řízení
o žalobě zahájit. Bylo proto vhodnější, aby městský soud vyrozuměl o této skutečnosti
stěžovatele toliko neformálním přípisem a věc bez dalšího založil. Rozhodl-li městský soud
o odmítnutí této „žaloby“ usnesením, poskytl tím stěžovateli určitý procesní nadstandard,
který nicméně nemůže neexistenci návrhu jako jednu z podmínek řízení zhojit.
[5] Jestliže pak stěžovatel napadl takovéto usnesení kasační stížností, nelze na ni hledět
jako na kasační stížnost podanou proti usnesení o odmítnutí návrhu ve smyslu
§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (neboť o návrh se v případě jeho „žaloby“ vůbec nejednalo) a nutno
ji hodnotit jako nepřípustnou ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s.
[6] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle
§46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., ve spojení s §120 téhož zákona, odmítl.
[7] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle
§60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s §120 téhož zákona, dle něhož žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne n í opravný prostředek přípustný
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 11. června 2020
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu