ECLI:CZ:NSS:2020:3.AS.189.2018:26
sp. zn. 3 As 189/2018 - 26
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Radovana Havelce
a soudců Mgr. Vladimíra Doležala a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: A. Ch.,
zastoupený JUDr. Pavlem Zálišem, advokátem se sídlem Nádražní náměstí 299/8, Mariánské
Lázně, proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín,
v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 11.
2018, č. j. 62 A 36/2017 – 44,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 11. 2018, č. j. 62 A 36/2017 – 44, se r uší
a věc se tomuto soudu v rací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností napadl žalovaný v záhlaví uvedený rozsudek Krajského
soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), jímž bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného
ze dne 14. 12. 2016, č. j. KUZL 75270/2016. Žalovaný tímto rozhodnutím
změnil rozhodnutí Městského úřadu Uherský Brod, odboru správního, ze dne 7. 10. 2016,
č. j. OS-D/1977/7/15/Mik, tak, že se žalobce dopustil správního deliktu podle §42b odst. 1
písm. r) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění účinném do 30. 12. 2015
(dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), tím, že dne 14. 4. 2015 v 15:37 hodin na silnici
I/50 v katastrálním území Starý Hrozenkov na 101,45 km při vstupu do České republiky
provozoval při přepravě nápojů jízdní soupravu složenou ze silničního vozidla tovární značky X a
přípojného vozidla X, která při kontrolním vážení překročila maximálně přípustnou okamžitou
hmotnost silničního vozidla X nejméně o 0,63 t, tj. 3,51 %. Tímto jízdní souprava provozovaná
žalobcem překročila limitní hodnoty stanovené zákonem č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu
vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění
odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících
zákonů. Vyhláška Ministerstva dopravy č. 341/2014 Sb., o schvalování technické způsobilosti a
o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, v §37 odst. 2 písm. a)
stanoví, že největší povolená hmotnost silničních vozidel nesmí u motorových vozidel se dvěma
nápravami překročit 18 t. Za porušení uvedené povinnosti byla žalobci v souladu s §42b odst. 6
písm. a) a §43 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích uložena pokuta 7 000 Kč.
[2] Žalovaný v kasační uváděl, že důvodem zrušení jeho rozhodnutí byla podle krajského
soudu nesrozumitelnost argumentace při objasňování odečtu relativní chyby měření vážního
zařízení, neboť v odůvodnění byly k této námitce žalobce uvedeny pouze obecné informace
o relativní chybě vážení a třídách přesnosti. Nebylo přitom objasněno, zda byla relativní chyba
měřidla na nápravy a skupiny náprav odečtena, či nikoli. Přestože ostatní žalobní námitky byly
krajským soudem zamítnuty, bylo rozhodnutí žalovaného z výše uvedeného důvodu označeno
za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Rozhodnutí žalovaného bylo proto zrušeno a věc
byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení.
[3] Žalovaný v kasační stížnosti namítal, že ve svém rozhodnutí dostatečně objasnil odečet
relativní chyby měření. K tomu vysvětloval, že již v dokladu o výsledku nízkorychlostního
kontrolního vážení č. 316283/2015 je uvedeno, že ve vyhodnocení je odečtena relativní chyba
měřidla (předepsáno je 1 % na celkovou hmotnost a 2 % na nápravy a skupiny náprav). Je tedy
zřejmé, že předmětné vážní zařízení odečítá relativní chybu měřidla podle toho, o jakou hodnotu
přetížení se jedná. Je-li překročena celková hmotnost vozidla nebo jízdní soupravy, odečítá
se 1 %. Je-li překročená hmotnost nápravy nebo skupin náprav, odečítají se 2 %. Žalobce
se pravděpodobně domníval, že tyto hodnoty odečtu relativní chyby se sčítají a tudíž se celkem
od každé naměřené hodnoty odečte relativní chyba celkem 3 %. To ovšem není možné,
jelikož by to bylo v rozporu s certifikátem o schválení typu měřidla, vydaným Českým
metrologickým institutem. Žalovaný ve svém rozhodnutí uvedl, že třídy přesnosti jsou určeny dle
mezinárodního doporučení OIML R 134. Pro celkovou hmotnost vozidla je pro předmětné váhy
určena třída přesnosti v dynamickém režimu 1 nebo 2 a pro zatížení jednotlivých náprav
je určena třída přesnosti v dynamickém režimu B, C nebo D. Dále uvedl, že určení těchto tříd
po vážní zařízení proběhlo při jeho prvotním ověření a stanovilo třídu přesnosti pro celkovou
hmotnost vozidla 1, která odpovídá maximálním povoleným chybám ± 0,5 % při prvotním
ověření a ± 1 % v provozu a třídu přesnosti pro zatížení jednotlivých náprav B, která odpovídá
maximálním povoleným chybám ± 1 % při prvotním ověření a ± 2 % v provozu. Z uvedeného,
dle názoru žalovaného, jasně plyne, že dané vážní zařízení má stanoveny v dynamickém režimu
dvě třídy přesnosti: 1 a B, a každá z nich se použije pro jiné zjištěné překročení hmotnosti. Třída
1 tehdy, je-li překročená celková hmotnost vozidla, třída B, je-li překročena hmotnost náprav.
Tyto třídy přesnosti jsou uvedeny i v potvrzení o ověření stanoveného měřidla, jehož kopie
je součástí spisu. Jak dále žalovaný uvedl, z dokladu o výsledku nízkorychlostního kontrolního
vážení vozidla X je zřejmé přetížení tohoto vozidla, tj. byla překročena maximálně přípustná
okamžitá hmotnost vozidla, což je ověřovaný údaj se stanovenou třídou přesnosti 1, tedy od
skutečně zjištěné hmotnosti na váze bylo odečteno 1 % jako povolená chyba, přetížení tedy po
odečtu činilo 0,63 t, tj. 3,51 %. Na straně 5 rozhodnutí žalovaného je uvedeno, že došlo
k překročení pouze největší povolené hmotnosti vozidla. Relativní chyba ve výši 2 % tedy podle
žalovaného nemohla být odečtena proto, že v tomto konkrétním případě došlo k překročení
celkové hmotnosti vozidla. Kdyby došlo k překročení hmotnosti náprav, byla by odečtena
relativní chyba ve výši 2 %. Na téže straně odůvodnění rozhodnutí žalovaného je také vysvětleno,
jak žalovaný dospěl ke konečnému výsledku o přetížení vozidla a na straně 7 z jakého důvodu
nebyla zohledněna relativní chyba 2 %. Žalovaný proto nesouhlasil se závěrem, že jeho
rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a navrhoval zrušení rozsudku krajského
soudu a vrácení věci tomuto soudu k novému projednání.
[4] Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
[5] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána oprávněnou osobou, proti rozhodnutí, proti němuž
je kasační stížnost přípustná ve smyslu §102 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Poté
soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s ustanovením §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.
v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a z hlediska přezkoumatelnosti napadeného
rozsudku. Přitom dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
[6] Žalovaným je namítáno nesprávné posouzení právní otázky – přezkoumatelnosti
rozhodnutí žalovaného krajským soudem. Jde tedy o stížnostní důvod podle §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s.
[7] Z odůvodnění rozsudku krajského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že krajský soud
hodnotil listinu - vážní doklad č. 316283/2015, respektive údaje na této listině. Přitom uvedl:
„Z vážního dokladu (z části ´vyhodnocení´) je patrné, že kontrolním vážením byla zjištěna (…) hmotnost
vozidla 18,82 t (povolená hmotnost činí 18 t). Z vážního lístku dále vyplývá, že z hmotnosti vozidla byla
následně odečtena relativní chyba měřidla ve výši 1 % hmotnosti, čímž bylo vypočteno překročení povolené
hmotnosti nejméně o 0,63 t, tj. 3,51 %. Z vážního listu však není zřejmé, zda byla odečtena i relativní chyba
měřidla 2 % na nápravy a skupiny náprav, přičemž právě to žalobce v žalobě i v odvolání proti prvostupňovému
rozhodnutí namítal.“ Obdobně krajský soud hodnotil, že pokud žalovaný v odůvodnění svého
rozhodnutí uvedl, že „od skutečně zjištěné hmotnosti na váze bylo odečteno 1 % jako povolená chyba, přetížení
tedy po odečtu činilo 0,63 t, tj. 3,51 %“, neobjasnil tím srozumitelně, jak dospěl ke konečnému
výsledku o přetížení vozidla nejméně o 0,63 t, zejména zda byla či nebyla odečtena relativní chyba
měřidla na nápravy a skupiny náprav v souladu s údajem uvedeným ve vážním listu.
[8] Toto hodnocení je zjevně vnitřně rozporné, neboť konstatuje nedostatek úvahy o tom,
zda došlo k odečtení relativní chyby 2 % přesto, že bylo na vážním lístku zjištěno jen odečtení
relativní chyby v poměru 1 %, a přesto, že žalovaný výslovně vycházel z odečtu jen 1 %
ze skutečně zjištěné hmotnosti. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného tedy z tohoto
důvodu nelze žalovanému vytýkat.
[9] Podle krajského soudu bylo ovšem napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné
pro nedostatek důvodů také proto, že se žalovaný řádně nezabýval odvolací námitkou, že nebyla odečtena
relativní chyba měřidla na nápravu a skupiny náprav. Posouzení této námitky přitom může mít vliv na samotný
výsledek nízkorychlostního kontrolního vážení vozidla, a tedy i na závěr o tom, zda bylo vozidlo přetíženo
či nikoliv.
[10] Nejvyšší správní soud závěr o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného nesdílí.
Jako již bylo v bodě [8] vysvětleno, byla úvaha žalovaného o výši zohledněné relativní chyby
vážení zřejmá. Na straně 7 svého rozhodnutí žalovaný hodnotil, že vycházel
z certifikátu o schválení typu měřidla, vydaného Českým metrologickým institutem
(viz §14 zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii). Z dokladu o vážení přitom zjistil, že došlo
k překročení maximální přípustné okamžité hmotnosti vozidla, což je údaj s ověřovanou
přesností, kde lze zohlednit jen relativní chybu 1 %. S žalovaným lze souhlasit v tom,
že byť to nebylo explicitně vyjádřeno, je z této úvahy zřejmé, že nebylo zjištěno překročení váhy
u jednotlivé nápravy, či skupiny náprav. Proto, souladně s údajem na vážním lístku, nemohla být
ani zohledněna relativní chyba 2 %, která se týká jen údaje o váze zjištěné na nápravě, či na jedné
skupině náprav. Posouzení přezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného v předmětné části krajským
soudem tedy nebylo správné.
[11] Na základě shora uvedeného hodnocení proto Nejvyšší správní soud podle §110 odst. 1
věta první s. ř. s. rozsudek krajského soudu z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm je krajský soud podle §110 odst. 4 s. ř. s. vázán
právním názorem Nejvyššího správního soudu ohledně zde řešené otázky o přezkoumatelnosti
rozhodnutí žalovaného. V novém rozhodnutí krajský soud podle §110 odst. 3 s. ř. s. rozhodne
také o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 19. června 2020
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu