ECLI:CZ:NSS:2020:3.AS.198.2020:21
sp. zn. 3 As 198/2020 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Radovana
Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého, v právní věci žalobce
Mgr. M. B., zastoupeného Mgr. Janem Skotnicou, advokátem se sídlem Frýdek-Místek, Hlavní
třída 15, proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, se sídlem Ostrava, 28.
října 117, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
28. 4. 2020, č. j. 19 A 4/2020-28,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce byl rozhodnutím Magistrátu města Ostravy ze dne 20. 1. 2019,
č. j. SMO/649153/19/DSČ/Jaš, uznán vinným ze spáchání přestupku podle §125c
odst. 1 písm. f) bodu 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích
a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, kterého se dopustil tím, že dne
23. 10. 2019, v 17:03 hodin, v Ostravě, v ulici Mariánskohorská, u sjezdu k ulici Grmelova,
ve směru jízdy k ulici Cihelní, jako řidič motorového vozidla značky X, RZ X, překročil nejvyšší
dovolenou rychlost jízdy o 82 km/h. Za tento přestupek mu byla uložena pokuta ve výši 9 000
Kč, trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu 10 měsíců a povinnost uhradit náhradu
nákladů řízení v paušální částce 1 000 Kč. Odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný
rozhodnutím ze dne 21. 12. 2019, č. j. MSK 178450/2019, zamítl a rozhodnutí správního orgánu
I. stupně potvrdil. Rozhodnutí žalovaného žalobce napadl žalobou u Krajského soudu v Ostravě,
který ji v záhlaví označeným rozsudkem zamítl.
[2] Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, s níž spojil
žádost o prominutí lhůty k jejímu podání, respektive o prominutí zmeškání lhůty k provedení
úkonu podle §40 odst. 5 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Tuto žádost odůvodnil tím,
že náhle došlo ke zhoršení jeho zdravotního stavu v důsledku chůze o berlích, zátěže
na operovanou nohu a zátěže na obě ruce. Stěžovateli byl nenadále a okamžitě zakázán pohyb,
bere léky a nemůže plně zatěžovat obě ruce, do nichž dostává injekce. V důsledku toho si nebyl
fyzicky schopen zajistit ochotného právníka, který by jej zastupoval. Advokát Mgr. Jan Skotnica
byl prvním, kdo byl za stěžovatelem ochoten dojet do jeho bydliště a kasační stížnost za něho
podat.
[3] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny podmínky, za nichž může
ve věci jednat (podmínky řízení). Jednou z podmínek, jejíž absence neumožňuje správnímu soudu
věc meritorně projednat [viz §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.], je i dodržení zákonem stanovené lhůty
pro podání návrhu (zde kasační stížnosti).
[4] Podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne
návrh, jestliže návrh byl podán předčasně nebo opožděně.
[5] Podle §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení
rozhodnutí, proti němuž směřuje. Zmeškání této lhůty nelze prominout.
[6] Již z toho, že stěžovatel kasační stížnost spojil se žádostí o prominutí lhůty k jejímu
podání, je zjevné, že si je vědom, že kasační stížnost podává opožděně. Z předloženého soudního
spisu krajského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že napadený rozsudek nebyl stěžovateli
doručen (vhozem do domovní schránky) dne 15. 5. 2020, jak stěžovatel uvádí, ale již dne
11. 5. 2020. Jelikož stěžovatel nebyl při doručování napadeného rozsudku zastižen,
byla mu zásilka s rozsudkem uložena a připravena k vyzvednutí na poště, o čemž mu byla
dne 30. 4. 2020 zanechána výzva (§49 odst. 2 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“,
ve spojení s §42 odst. 5 s. ř. s., viz doručenka na č. l. 30 soudního spisu krajského soudu). Podle
§49 odst. 4 o. s. ř. platí, že nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla
připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou,
i když se adresát o uložení nedozvěděl. Jelikož si stěžovatel zásilku nevyzvedl ve lhůtě 10 dnů
ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se rozsudek krajského soudu za doručený
v pondělí dne 11. 5. 2020 (poslední den desetidenní lhůty připadl na neděli dne 10. 5. 2020,
posledním dnem lhůty je proto podle §40 odst. 3 s. ř. s. nejbližší následující pracovní
den). Na uvedené datum doručení nemá vliv, že byla daná písemnost stěžovateli následně, dne
19. 5. 2020 (nikoliv 15. 5. 2020 jak stěžovatel uvádí), vhozena do domovní schránky. Napadený
rozsudek krajského soudu obsahuje řádné poučení o lhůtě k podání kasační stížnosti; v souladu
s §106 odst. 2 a 4 věta před středníkem s. ř. s. je zde správně uvedeno, že kasační stížnost proti
tomuto rozsudku lze podat ve lhůtě dvou týdnů od dne jeho doručení u Nejvyššího správního
soudu.
[7] Podle §40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím
soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její
počátek. To neplatí o lhůtách stanovených podle hodin. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, lhůta
určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje
se dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního
dne tohoto měsíce. Podle ustanovení §40 odst. 4 téhož zákona je lhůta zachována, bylo-li podání
v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence,
anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.
Podle §106 odst. 4 věta za středníkem s. ř. s. je lhůta pro podání kasační stížnosti
rovněž zachována, byla-li kasační stížnost podána u soudu, který napadení rozhodnutí vydal.
[8] Jelikož napadený rozsudek byl stěžovateli doručen v pondělí dne 11. 5. 2020, lhůta dvou
týdnů k podání kasační stížnosti skončila v pondělí dne 25. 5. 2020. K zachování této lhůty bylo
třeba, aby nejpozději dne 25. 5. 2020 byla kasační stížnost předána soudu, nebo soudu zaslána
prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky, prostřednictvím držitele poštovní
licence, anebo předána orgánu, který má povinnost podání doručit.
[9] Ze záznamu o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu
Nejvyššího správního soudu však plyne, že kasační stížnost byla podána prostřednictvím datové
schránky právního zástupce stěžovatele teprve dne 15. 6. 2020. Kasační stížnost
je proto opožděná.
[10] Pokud jde o žádost stěžovatele o prominutí zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti,
je třeba zdůraznit ustanovení §106 odst. 2 in fine s. ř. s., podle něhož zmeškání lhůty k podání
kasační stížnosti nelze prominout. Nejvyšší správní soud přitom konstantně judikuje, že v případě
opožděné kasační stížnosti, nelze použít ustanovení o prominutí zmeškání lhůty k provedení
úkonu podle §40 odst. 5 s. ř. s. (viz např. usnesení ze dne 15. 10. 2003, č. j. 5 Azs 8/2003-34,
či ze dne 16. 9. 2003, č. j. 4 Azs 10/2003-34, citovaná rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná
z webu www.nssoud.cz). Je třeba zdůraznit, že §106 odst. 2 in fine s. ř. s. je, stejně jako
§72 odst. 4 s. ř. s. (lhůta pro podání správní žaloby), ve vztahu k §40 odst. 5 s. ř. s. ustanovením
speciálním. Z judikatury tohoto soudu se rovněž podává, že z uvedených důvodů je otázka
vážnosti a omluvitelnosti stěžovatelem tvrzených důvodů zmeškání této lhůty irelevantní
(viz například usnesení ze dne 18. 5. 2005, č. j. 1 Azs 127/2004-43, k tomu srov. též rozsudek ze
dne 18. 3. 2004, č. j. 1 Ads 4/2004-57). Nejvyšší správní soud proto ani nemohl
rozhodnout o žádosti stěžovatele o prominutí zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti,
neboť §106 odst. 2 in fine s. ř. s. takovou možnost vůbec nepředpokládá. Touto žádostí se soud
zabývá pouze v odůvodnění usnesení o odmítnutí kasační stížnosti (viz usnesení tohoto soudu
ze dne 27. 8. 2003, č. j. 4 Azs 9/2003-37).
[11] S ohledem na nouzový stav vyhlášený v souvislosti s epidemií nemoci SARS CoV-2
na území České republiky a na řadu mimořádných opatření učiněných v této souvislosti, byla
zákonem č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru
SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické
osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu (dále jen „zákon
č. 191/2020 Sb.“), z výše citované právní úpravy, obsažené v s. ř. s., stanovena výjimka.
Podle §3 odst. 1 zákona č. 191/2020 Sb. platí, že zmeškala-li osoba v řízení před soudem jednajícím
a rozhodujícím ve správním soudnictví lhůtu k provedení úkonu z vážného omluvitelného důvodu spočívajícího
v mimořádném opatření při epidemii, které této osobě znemožňovalo nebo podstatně ztěžovalo úkon učinit,
promine soud zmeškání této lhůty podle §40 odst. 5 s. ř. s. i v případech, ve kterých to zákon jinak vylučuje.
O prominutí zmeškání lhůty rozhoduje soud, který je příslušný k projednání zmeškaného úkonu a rozhodnutí
o něm. O prominutí zmeškání lhůty z důvodu podle §3 odst. 1 zákona č. 191/2020 Sb. soud
rozhoduje na žádost, již je třeba podat do dvou týdnů od ukončení nebo zrušení mimořádného
opatření při epidemii, z něhož plynulo omezení znemožňující nebo podstatně ztěžující učinění
úkonu, a je třeba s ní spojit i zmeškaný úkon; lhůta pro podání žádosti však neskončí dříve
než dva týdny po ukončení nebo zrušení nouzového stavu (§3 odst. 2 citovaného zákona).
[12] Z obsahu kasační stížnosti stěžovatele v nynější věci, respektive jeho žádosti o prominutí
zmeškání lhůty k podání dané kasační stížnosti, je zjevné, že stěžovatel nežádá o prominutí
zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti podle citovaného §3 zákona č. 191/2020 Sb. Formálně
stěžovatel svou žádost opřel o ustanovení §40 odst. 5 s. ř. s.; jak přitom bylo již vyloženo výše,
podle §106 odst. 2 in fine s. ř. s., které je ve vztahu k tomuto ustanovení speciální, lhůtu k podání
kasační stížnosti prominout nelze. Ani z obsahu stěžovatelova podání nevyplývá, že by stěžovatel
uplatnil žádost o prominutí zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti podle ustanovení
§3 zákona č. 191/2020. Netvrdí totiž, že by lhůtu k podání kasační stížnosti zmeškal z důvodu,
který by jakkoli spočíval v mimořádném opatření při epidemii. Z obsahu podání stěžovatele
a k němu přiložených lékařských zpráv namísto toho vyplývá, že stěžovatel je v období
rekonvalescence po ortopedické operaci, jíž se podrobil již dne 9. 1. 2020, a po níž stále pociťuje
určité obtíže a bolest. S mimořádnými opatřeními přijatými v souvislosti s epidemií koronaviru
SARS CoV-2 však tyto zdravotní potíže stěžovatele nikterak nesouvisí a stěžovatel to ani netvrdí.
Nejvyšší správní soud proto žádost stěžovatele o prominutí zmeškání lhůty k podání kasační
stížnosti neposoudil jako žádost podle §3 zákona č. 191/2020 Sb. a jako o takové o ní výrokem
tohoto usnesení nerozhodoval.
[13] S ohledem na výše uvedené proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §46 odst.
1 písm. b) s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., odmítl.
[14] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu
s §60 odst. 3 věty první za použití §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. srpna 2020
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu