ECLI:CZ:NSS:2020:3.AS.211.2020:19
sp. zn. 3 As 211/2020 - 19
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
JUDr. Tomáše Rychlého a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: J. S., proti
žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze
dne 4. 6. 2020, č. j. 72 A 40/2019 – 29,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 24. 6. 2020 kasační stížnost, kterou se žalobce (dále jen
„stěžovatel“) domáhá zrušení „rozhodnutí“ Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále
jen „krajský soud“) ze dne 4. 6. 2020, č. j. 72 A 40/2019 – 28, které mu bylo doručeno dne
9. 6. 2020. Kopii napadeného „rozhodnutí“ stěžovatel ke kasační stížnosti nepřiložil.
[2] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda byla kasační stížnost podána v zákonné lhůtě,
neboť pouze v takovém případě může být meritorně projednána. Dospěl přitom k závěru,
že stěžovatel podal kasační stížnost předčasně.
[3] Z předloženého spisu krajského soudu kasační soud zjistil, že písemnost, která byla
stěžovateli dne 9. 6. 2020 doručena, nebylo rozhodnutí, jak mylně uvádí stěžovatel v kasační
stížnosti, ale protokol z jednání ze dne 4. 6. 2020, č. j. 72 A 40/2019 – 28. Rozsudek ze dne
4. 6. 2020, č. j. 72 A 40/2019 – 29 (vyhlášený na zmiňovaném jednání), byl stěžovateli doručen
teprve dne 9. 7. 2020 (což potvrdil svým podpisem na doručence), tedy více než dva týdny poté,
co podal kasační stížnost.
[4] V návaznosti na shora uvedené Nejvyšší správní soud připomíná, že rozsudek krajského
soudu lze napadnout kasační stížností do dvou týdnů po doručení napadeného rozhodnutí
(§106 odst. 1 soudního řádu správního; dále jen „s. ř. s.“). Z §102 s. ř. s. dále vyplývá, že kasační
stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu; právní moc
rozsudku je přitom spojena s jeho doručením (§54 odst. 5 s. ř. s.). Ustanovení o lhůtě k podání
kasační stížnosti přitom nelze interpretovat jen jako stanovení nejzazšího okamžiku, kdy může
být kasační stížnost podána. Ostatně ve vztahu k tzv. opomenutým osobám zúčastněným
na řízení zákon výslovně stanoví, že lhůta začíná běžet ode dne doručení rozhodnutí poslednímu
z účastníků.
[5] Protokol z jednání, který byl stěžovateli doručen, však není pravomocným rozhodnutím
krajského soudu (za které jej stěžovatel nesprávně považoval nejspíše proto, že je v něm mimo
jiné uvedeno znění výroků rozsudku krajského soudu), od jehož doručení by se odvíjela lhůta
k podání kasační stížnosti. Lhůta k podání kasační stížnosti začala stěžovateli běžet
až od doručení písemného vyhotovení rozsudku krajského soudu (což nastalo dne 9. 7. 2020),
jelikož od tohoto okamžiku měl možnost se s ním seznámit, a to včetně důvodů, které soud
k vydání tohoto rozsudku vedly. Teprve pak mohl předestřít Nejvyššímu správnímu soudu
důvody, pro které by mělo dojít ke zrušení tohoto rozhodnutí (§103 s. ř. s.). Pro úplnost Nejvyšší
správní soud dodává, že je mu z úřední činnosti známo, že stěžovatel po doručení rozsudku
krajského soudu včasnou kasační stížnost podal (řízení o ní je vedeno u Nejvyššího správního
soudu pod sp. zn. 2 As 254/2020).
[6] Jelikož stěžovatel podal v nyní projednávané věci kasační stížnost dříve, než mu byl
doručen rozsudek krajského soudu, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl
pro předčasnost [§46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.].
[7] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. srpna 2020
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu