ECLI:CZ:NSS:2020:3.AS.245.2020:18
sp. zn. 3 As 245/2020 - 18
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně: J. M., zastoupena
Mgr. Janem Aulickým, advokátem se sídlem Za Tiskárnou 327, Český Krumlov,
proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Karmelitská 7,
Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
28. 5. 2020, č. j. 22 A 17/2015 - 114,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobkyni se v rac í zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč,
který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám jejího právního zástupce
Mgr. Jana Aulického do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) v záhlaví
označený rozsudek Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), jehož výrokem I. bylo
zrušeno rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 12. 2014, č. j. MSMT- 38710/2014-2, a rozhodnutí
Ostravské univerzity ze dne 3. 9. 2014, č. j. OU-71264/POD-2014, a věc byla vrácena
žalovanému k dalšímu řízení; výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodnutím
žalovaného bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky a potvrzeno uvedené rozhodnutí Ostravské
univerzity o zamítnutí její žádosti o uznání zahraničního studia a kvalifikace v České republice.
[2] V kasační stížnosti stěžovatelka namítala, že ačkoliv krajský soud její žalobě z větší části
vyhověl, nezrušil usnesení Univerzity Karlovy ze dne 3. 7. 2014, č. j. UKRUK-4997/14/DV-Ha,
kterým byla stanovena nepříslušnost Univerzity Karlovy a věc byla postoupena Ostravské
univerzitě. Poté, co bylo ke kasaci žalovaného Nejvyšším správním soudem zrušeno původní
rozhodnutí krajského soudu, stěžovatelka v rámci „vyjádření k dalšímu postupu soudu po kasačním
rozsudku“ sice výslovně uvedla, že nadále nenamítá nicotnost uvedeného usnesení, nicméně
současně namítla jeho neplatnost, kterou namítala už v textu žaloby. Podle jejího názoru krajský
soud také nesprávně posoudil procesní charakter tohoto usnesení, které má povahu „jiného
úkonu správního orgánu“ ve smyslu §75 odst. 2 věty druhé s. ř. s., nikoli vady řízení ve smyslu
§76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. Krajský soud se tak měl zabývat zákonností tohoto usnesení, přičemž
pokud dospěl k závěru, že postoupení věci bylo nedůvodné, měl usnesení pro nezákonnost zrušit.
Dále stěžovatelka namítala nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku pro nedostatek důvodů
[§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], přičemž vyjmenovala žalobní námitky, kterými se krajský soud
údajně nezabýval. Krajský soud podle jejího názoru pochybil, také když odmítl použití vyhlášky
č. 187/2009 Sb., a když neobjasnil, v jakém směru by mělo být vedeno další zjišťování
nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhla,
aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu, obě správní rozhodnutí, i usnesení
o postoupení věci Ostravské univerzitě.
[3] Vzhledem k tomu, že kasační stížnost podal účastník, který byl v předcházejícím řízení
o žalobě před krajským soudem procesně úspěšný, zabýval se rozhodující senát Nejvyššího
správního soudu nejprve otázkou přípustnosti kasační stížnosti.
[4] Podle §102 s. ř. s. je kasační stížnost opravným prostředkem proti pravomocnému
rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto
rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení domáhá zrušení soudního rozhodnutí.
Kasační stížnost je přípustná proti každému takovému rozhodnutí, není-li stanoveno jinak. Podle
§104 odst. 2 s. ř. s. je kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení nebo
proti důvodům rozhodnutí soudu, nepřípustná.
[5] Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 1. 7. 2015,
č. j. 5 Afs 91/2012 – 41, dospěl k závěru, že „[k]asační stížnost podaná účastníkem, který byl v řízení
před krajským soudem procesně úspěšný a který nenamítá, že krajský soud měl výrokem ve věci rozhodnout jinak,
je podle §104 odst. 2 s. ř. s. nepřípustná.“
[6] V posuzované věci krajský soud zrušil prvostupňové i druhostupňové správní rozhodnutí
a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, čímž rozhodl ve prospěch stěžovatelky a umožnil
tak, aby věc byla žalovaným znovu projednána. Předmětnou kasační stížností se přitom
stěžovatelka domáhala, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu.
Nenamítá v ní však, že měl krajský soud výrokem ve věci rozhodnout jinak, než jak učinil
(tzn., že napadená správní rozhodnutí zrušit neměl).
[7] Stěžovatelka se v kasační stížnosti domáhala toho, aby krajský soud nad rámec
již vyslovených výroků rozhodl také o jejím návrhu na zrušení usnesení Univerzity Karlovy,
kterým byla věc postoupena Ostravské univerzitě. Stěžovatelce lze dát za pravdu, že zrušení
tohoto usnesení navrhovala již v žalobě (tento návrh je i součástí žalobního petitu), a krajský
soud by tedy měl o jejím návrhu formálně rozhodnout. Nejvyšší správní soud v tom však
nespatřuje takovou vadu řízení, pro kterou by bylo nutno napadený rozsudek zrušit. V daném
případě jde totiž o usnesení vydané podle §12 správního řádu, které se pouze poznamená
do spisu, a proti kterému není podle §76 odst. 5 správního řádu přípustné odvolání. Jedná
se o usnesení, které je svojí povahou rozhodnutím, jímž se pouze upravuje vedení řízení
před správním orgánem a jako takové je proto podle §70 písm. c) s. ř. s. ze soudního přezkumu
vyloučeno (k tomu viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 1. 2016,
č. j. 3 As 63/2015 - 27). Krajskému soudu by tak nezbylo, než návrh stěžovatelky na jeho zrušení
odmítnout podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. pro nepřípustnost.
[8] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není
přípustná, a proto ji podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., s odkazem na §120 s. ř. s. odmítl. O věci
Nejvyšší správní soud rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s.
[9] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 3 věty první s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož kasační
stížnost byla odmítnuta.
[10] Podle §10 odst. 3 věty třetí zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, byl-li návrh
na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek.
Protože kasační stížnost byla odmítnuta, aniž by bylo nařízeno jednání, Nejvyšší správní soud
rozhodl o vrácení soudního poplatku.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 13. srpna 2020
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu