ECLI:CZ:NSS:2020:3.AS.257.2020:10
sp. zn. 3 As 257/2020 - 10
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: P. N., proti žalované:
Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha, o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 7. 2020, č. j. 14 A 38/2020 - 20,
takto:
I. Kasační stížnost se o d m ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností doručenou Nejvyššímu správnímu soudu dne 5. 8. 2020 se žalobce
(dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Městského soudu v Praze
(dále jen „městský soud“).
[2] Nejvyšší správní soud dospěl po posouzení splnění zákonných náležitostí kasační stížnosti
stěžovatele k závěru, že byla podána opožděně.
[3] Podle §106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“),
„[k]asační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení,
běží tato lhůta znovu od doručení tohoto usnesení. (…) Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze
prominout.“ Podle §106 odst. 4 s. ř. s. „[k]asační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu;
lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u soudu, který napadené rozhodnutí vydal.“ Podle
§40 odst. 4 s. ř. s. také platí, že: „[l]hůta je zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu
nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno
orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.“
[4] Nejvyšší správní soud z obsahu spisu městského soudu zjistil, že napadené usnesení bylo
dne 20. 7. 2020 řádně doručeno do vlastních rukou stěžovatele prostřednictvím poskytovatele
poštovních služeb (viz doručenka připojená k čl. 20 spisu městského soudu). Lhůta pro podání
kasační stížnosti proto stěžovateli počala běžet dne 21. 7. 2020 a marně uplynula dne 3. 8. 2020
(viz pravidla o počítání lhůt obsažená v §40 odst. 1 a 2 s. ř. s.). Tento den byl posledním dnem
pro včasné podání kasační stížnosti. Nejpozději tohoto dne by tedy musela být kasační stížnost
podána u soudu, nebo alespoň předána k poštovní přepravě ve smyslu §40 odst. 4 s. ř. s. Kasační
stížnost však stěžovatel předal k poštovní přepravě až dne 4. 8. 2020 (viz poštovní podací razítko
na čl. 2 spisu Nejvyššího správního soudu), tedy opožděně. Městský soud přitom v napadeném
usnesení stěžovatele řádně poučil, že je ve věci možné podat kasační stížnost, v jaké lhůtě
a ke kterému soudu. Pozdní podání kasační stížnosti nelze nikterak zhojit, neboť zmeškání lhůty
k podání kasační stížnosti není možné prominout.
[5] S ohledem na výše uvedené tak Nejvyšší správní soud nemohl než uzavřít,
že kasační stížnost byla podána po marném uplynutí zákonné lhůty, a proto ji v souladu
s §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., ve spojení s §120 téhož zákona, podle nichž platí, že „[n]estanoví-li
tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh byl podán předčasně nebo opožděně.“,
jako opožděnou odmítl.
[6] O nákladech řízení bylo rozhodnuto na základě §60 odst. 3 věty první s. ř. s., ve spojení
s §120 téhož zákona, dle něhož přiměřeně platí, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 25. srpna 2020
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu