ECLI:CZ:NSS:2020:3.AS.301.2020:69
sp. zn. 3 As 301/2020 - 69
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce A. H., proti
žalovanému Nejvyššímu správnímu soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí 611/6, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 8. 2020, č. j. 30 A
30/2020-12,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á .
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 11. 9. 2020 kasační stížnost žalobce (dále jen
„stěžovatel“) proti shora označenému usnesení Krajského soudu v Brně, jímž byly výrokem
I. ke společnému projednání a rozhodnutí spojeny a výrokem II. odmítnuty jeho žaloby proti
usnesením žalovaného – Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2019, č. j. 7 As 366/2019-11,
ze dne 5. 12. 2019, č. j. 5 As 390/2019-10, ze dne 5. 12. 2019, č. j. 5 As 424/2019-13, ze dne
5. 12. 2019, č. j. 5 As 402/2019-29, ze dne 5. 12. 2019, č. j. 5 As 372/2019-11 ze dne 28. 11. 2019,
č. j. 3 As 372/2019-16, ze dne 23. 1. 2020, č. j. 3 As 17/2020-13, ze dne 23. 1. 2020,
č. j. 2 As 6/2020-14, ze dne 29. 1. 2020, č. j. 2 As 33/2020 14, a ze dne 29. 1. 2020,
č. j. 2 As 32/2020-14. Nejvyšší správní soud těmito usneseními odmítl kasační stížnosti proti
rozhodnutím Krajského soudu v Brně, Krajského soudu v Ostravě a Městského soudu v Praze
pro nedostatek podmínek řízení podle §46 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (dále jen
„s. ř. s.“), respektive pro nepřípustnost podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.
[2] Spolu s uvedenou kasační stížností podal stěžovatel obsahově totožné kasační stížnosti
směřující proti usnesením krajského soudu v každé další věci (sp. zn. 30 A 32/2020,
sp. zn. 30 A 33/2020, sp. zn. 30 A 34/2020, sp. zn. 30 A 35/2020, sp. zn. 30 A 36/2020,
sp. zn. 30 A 50/2020, sp. zn. 30 A 51/2020, sp. zn. 30 A 52/2020, a sp. zn. 30 A 53/2020), která
byla napadeným usnesením spojena ke společnému projednání. Vzhledem k tomu, že o žalobách
pod vyjmenovanými spisovými značkami rozhodl krajský soud jedním, v záhlaví uvedeným
usnesením, všechna stěžovatelova podání směřují proti tomuto jednomu usnesení, a jedná se tedy
o jednu kasační stížnost.
[3] Podle §4 odst. 1 písm. a) s. ř. s., „[s]oudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti
rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku,
jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech
a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen ‚správní orgán‘).“
[4] Podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. „[n]estanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh,
jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky
řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení
pokračovat.“
[5] Stěžovatel v projednávané věci podal u Krajského soudu v Brně „žaloby“ proti
rozhodnutím Nejvyššího správního soudu vydaným v řízeních o kasačních stížnostech podaných
stěžovatelem v jiných věcech. Soudní řád správní nicméně nepřipouští, aby bylo správní žalobou
napadeno rozhodnutí správního soudu (srov. výše citovaný §4 odst. 1 s. ř. s., dle něhož soudy
rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy). Jakkoliv bylo podání
stěžovatele učiněné u krajského soudu označeno jako „žaloba“, je zřejmé, že v uvedených
souvislostech se dle jejího obsahu o žalobu ve správním soudnictví vůbec nemohlo jednat, a toto
podání tudíž ani nebylo „způsobilé “ řízení o žalobě zahájit. Bylo proto zcela namístě, aby krajský
soud vyrozuměl o této skutečnosti stěžovatele toliko neformálním přípisem a věc bez dalšího
založil. Rozhodl-li krajský soud o odmítnutí stěžovatelových „žalob“ usnesením, poskytl
mu tím určitý procesní „nadstandard “ , který nicméně nemůže neexistenci návrhu jako jednu
z podmínek řízení zhojit.
[6] Jestliže pak stěžovatel napadl takovéto usnesení kasační stížností, nelze na ni hledět
jako na kasační stížnost podanou proti usnesení o odmítnutí návrhu ve smyslu
§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (neboť o návrh se v případě jeho „žalob“ vůbec nejednalo) a nutno
ji hodnotit jako nepřípustnou ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší
správní soud kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona
odmítl.
[7] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona, dle něhož žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. října 2020
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu