ECLI:CZ:NSS:2020:3.AS.310.2020:10
sp. zn. 3 As 310/2020 - 10
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce A. H., proti
žalovanému Městskému soudu v Praze, se sídlem Praha 2, Spálená 6/2, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2020, č. j. 5 A 83/2020-
11,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á .
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 18. 9. 2020 kasační stížnost žalobce
(dále jen „stěžovatel“) proti shora označenému usnesení Městského soudu v Praze, jímž byla
odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného – usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 9. 4. 2020, č. j. 20 Co 104/2020-75, pro nedostatek pravomoci soudu podle
§46 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“).
[2] Podle §4 odst. 1 písm. a) s. ř. s., „[s]oudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti
rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku,
jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech
a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen ‚správní orgán‘).“
[3] Podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. „[n]estanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh,
jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky
řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení
pokračovat.“
[4] Stěžovatel v projednávané věci podal u Městského soudu v Praze „žalobu“ proti
rozhodnutí tohoto soudu vydanému v civilním řízení. Soudní řád správní nicméně nepřipouští,
aby bylo správní žalobou napadeno rozhodnutí jiného (obecného) soudu (srov. výše citovaný
§4 odst. 1 s. ř. s.), s výjimkou případů, kdy soud sám rozhoduje v oblasti veřejné správy.
O takové rozhodnutí však v projednávané věci nejde, a především sám stěžovatel ani netvrdil,
že by se o rozhodnutí v oblasti veřejné správy jednalo. Jakkoliv bylo podání stěžovatele učiněné
u městského soudu označeno jako „žaloba“, je zřejmé, že v uvedených souvislostech se dle jejího
obsahu o žalobu ve správním soudnictví vůbec nemohlo jednat, a toto podání tudíž ani nebylo
„způsobilé “ řízení o žalobě zahájit. Bylo proto vhodnější, aby městský soud vyrozuměl o této
skutečnosti stěžovatele toliko neformálním přípisem a věc bez dalšího odložil. Rozhodl-li však
městský soud z důvodu procesní jistoty o odmítnutí stěžovatelovy „žaloby“ usnesením, poskytl
mu tím určitý procesní „nadstandard “ , který nicméně nemůže neexistenci návrhu jako jednu
z podmínek řízení zhojit.
[5] Jestliže pak stěžovatel napadl takovéto usnesení kasační stížností, nelze na ni hledět
jako na kasační stížnost podanou proti usnesení o odmítnutí návrhu ve smyslu
§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (neboť o návrh se v případě jeho „žaloby“ vůbec nejednalo) a nutno
ji hodnotit jako nepřípustnou ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší
správní soud kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona
odmítl.
[6] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona, dle něhož žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. září 2020
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu