ECLI:CZ:NSS:2020:3.AS.320.2020:17
sp. zn. 3 As 320/2020 - 17
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: S. M.,
zastoupeného obcí X, opatrovníkem žalobce, proti žalované: Česká správa sociálního
zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 1. 10. 2020, č. j. 65 A 90/2020 – 33,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 8. 10. 2020 kasační stížnost žalobce (dále jen
„stěžovatel“) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci (dále jen „krajský
soud“) specifikovanému v záhlaví, jímž byla odmítnuta žaloba stěžovatele na ochranu
před nezákonným zásahem žalované, neboť podání žaloby nebylo schváleno opatrovníkem
stěžovatele.
[2] Nejvyššímu správnímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že stěžovatel
je rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 18. 12. 2019,
č. j. 70 Co 255/2019 – 2770, omezen ve svéprávnosti na dobu pěti let tak, že je schopen
samostatně právně jednat jen v běžných záležitostech každodenního života (I. výrok). Dospěl
proto k závěru, že stěžovatel nemohl úkon v podobě podání kasační stížnosti ve shora
specifikované věci učinit samostatně, neboť jej nelze podřadit pojmu „běžné záležitosti každodenního
života“. V souladu s výrokem II. odkazovaného rozsudku, jímž byla opatrovníkem stěžovatele
jmenována obec X (dále též „opatrovník“ či „opatrovník stěžovatele“), proto usnesením ze dne
14. 10. 2020, č. j. 3 As 320/2020 – 12, vyzval tuto obec ke sdělení, zda v souladu s §65 odst. 2
občanského zákoníku schvaluje podání kasační stížnosti stěžovatelem proti napadenému
usnesení. Současně opatrovníka stěžovatele Nejvyšší správní soud poučil, že nevyhoví-li uvedené
výzvě, případně tomuto soudu sdělí, že podání kasační stížnosti neschvaluje, soud předmětnou
kasační stížnost dle §46 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), ve spojení
s §120 s. ř. s., odmítne. Přípisem ze dne 19. 10. 2020, č. j. OBBO 939/2020, opatrovník
Nejvyššímu správnímu soudu sdělil, že pan X s ním o svých podáních nekomunikuje s tím, že
„obec X mu nemá právo do jeho podání jakkoli zasahovat“. Dále opatrovník uvedl, že jelikož k dané
kasační stížnosti neví žádné podrobnosti ani důvody, z jakých ji stěžovatel podal, nemůže se s ní
ztotožnit.
[3] Nejvyšší správní soud považuje v souvislosti s citovaným sdělením ze dne 19. 10. 2020
za vhodné opatrovníka stěžovatele opětovně upozornit, že jeho odpověď na výzvu tohoto soudu
provedenou usnesením č. j. 3 As 320/2020 -12, by měla být formulována zcela konkrétně, tedy
tak, aby bez dalšího nevzbuzovala jakékoliv pochybnosti o tom, zda podání svého opatrovance
(stěžovatele) schvaluje, či nikoliv. Tuto skutečnost považuje Nejvyšší správní soud za nezbytné
zdůraznit i s ohledem na možné budoucí obdobné výzvy tohoto soudu vůči opatrovníkovi, které
lze vzhledem k četnosti případů, v nichž se stěžovatel na Nejvyšší správní soud obrací, očekávat.
[4] Ve vztahu k obsahu sdělení, tak jak jej opatrovník stěžovatele formuloval nyní,
pak Nejvyšší správní soud uvádí, že v projednávané věci dospěl k závěru, že nebyl naplněn
požadavek schválení podání stěžovatele jeho opatrovníkem. Tento závěr lze dovodit zejména
z poslední části přípisu ze dne 19. 10. 2020, kdy opatrovník výslovně uvedl, že se s kasační
stížností stěžovatele nemůže ztotožnit.
[5] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že kasační stížnost podal sám stěžovatel, jenž však
je omezen na svéprávnosti v rozsahu, který mu neumožňuje takové podání učinit samostatně
(viz výše uvedený výrok I. rozsudku č. j. 70 Co 255/2019 – 2770), přičemž jeho opatrovník
se ve smyslu shora řečeného k jeho podání neaproboval. O důsledcích neschválení
podání kasační stížnosti stěžovatelem byl přitom jeho opatrovník v usnesení tohoto soudu
č. j. 3 As 320/2020 – 12, náležitě poučen. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že kasační
stížnost podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., odmítl, neboť není splněna
podmínka řízení a tento nedostatek nebyl přes výzvu soudu opatrovníkem stěžovatele odstraněn,
pročež v řízení nelze pokračovat.
[6] Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z §60 odst. 3, věty první, s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., dle nichž nemá žádný z účastníků řízení o kasační stížnosti právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 29. října 2020
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu