ECLI:CZ:NSS:2020:3.AS.329.2020:30
sp. zn. 3 As 329/2020 - 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana
Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobců
a) Mgr. et Mgr. V. M., Ph.D., b) Mgr. A. L., obou zastoupených Mgr. Zuzanou Candigliotou,
advokátkou se sídlem Brno, Burešova 615/6, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem
Praha 7, Nad Štolou 936/3, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 7. 9. 2020, č. j. 65 A 1/2016-167, o návrhu
žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného
rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci (dále jen „krajský soud“),
kterým daný soud výrokem I. určil, že zásah ze dne 31. 10. 2015, spočívající ve výzvě k prokázání
totožnosti žalobců nprap. S., osobní prohlídce žalobce a), přiložení pout žalobci a), zajištění a
znemožnění odchodu z ulice Opletalova v prostoru mezi ulicí Ostružnickou a ulicí 8. května
žalobci b) v Olomouci v době od 15:45 do 17:10 hodin, zajištění a znemožnění odchodu z ulice
Opletalova v Olomouci v prostoru mezi ulicí Ostružnickou a ulicí 8. května žalobci a) od 15:45
hodin do následné individuální výzvy k prokázání totožnosti směřující vůči němu, byl nezákonný.
Výrokem II. napadeného rozsudku krajský soud žalovanému přikázal zlikvidovat veškeré
obrazové a zvukové záznamy žalobců pořízené v souvislosti s jejich ztotožněním dne 31. 10.
2015 a zlikvidovat záznamy o tomto jejich ztotožnění, to vše do 30 dnů od právní moci
napadeného rozsudku. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta (výrok III.).
[2] Proti výrokům I. a II. rozsudku krajského soudu nyní brojí stěžovatel kasační
stížností, s níž spojil návrh na přiznání odkladného účinku, který odůvodnil
tím, že za předpokladu, že by byl s kasační stížností úspěšný, by nezvratnou likvidací veškerých
obrazových a zvukových záznamů žalobců pořízených v souvislosti s jejich ztotožněním dne
31. 10. 2015 byly tyto záznamy definitivně ztraceny a nebylo by je možné použít v následném
soudním řízení; nepřiznání odkladného účinku by proto představovalo neodčinitelnou újmu.
Stěžovatel má z důvodu svého dalšího počínání při bezpečnostních zásazích eminentní zájem
na řádném přezkoumání celé věci a zachování veškerých důkazních prostředků, zejména
pak těch, které jednoznačně a nezaměnitelně identifikují možné škůdce zákona. Zachování těchto
klíčových dokumentů je podle jeho názoru v zájmu celé společnosti. Stěžovatel současně
poukázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 11. 2016, č. j. 3 As 205/2016-31,
kterým bylo v téže právní věci návrhu jednoho z tehdejších žalovaných (Krajského ředitelství
policie Olomouckého kraje) na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vyhověno.
[3] Žalobci se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyjádřili.
[4] Před samotným zhodnocením důvodů uváděných stěžovatelem a skutečností
vyplývajících ze správního spisu se musel Nejvyšší správní soud zabývat otázkou přípustnosti
návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti v nyní souzené věci.
[5] Podle §107 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) nemá kasační stížnost
odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však na návrh stěžovatele může kasační stížnosti
přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se zde užije přiměřeně.
[6] Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ve svém usnesení ze dne 29. 3. 2016,
č. j. 4 As 217/2015-182 (citovaná rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná na webu
www.nssoud.cz), vyřešil do té doby existující rozkol rozhodovací praxe a odmítl do budoucna
názor, že institut odkladného účinku (na rozdíl od institutu předběžného opatření) může nalézt
uplatnění jen v rámci řízení o žalobách proti rozhodnutí správního orgánu (§65 a násl. s. ř. s.),
potažmo v řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutím soudů o těchto žalobách. Rozšířený senát
tohoto soudu s konečnou platností dovodil, že pokud výrok rozsudku krajského soudu obsahuje
příkaz nebo zákaz, nelze vyloučit, že návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti může
mít reálné opodstatnění a sistace jeho účinků v konkrétním případě může být žádoucí. Přiznání
odkladného účinku podle §107 s. ř. s. proto v těchto případech možné je, neboť toto
ustanovení umožňuje přiznání odkladného účinku obecně jakékoli kasační stížnosti, bez ohledu
na to, zda směřuje proti rozhodnutí o žalobě proti správnímu rozhodnutí, proti nečinnosti
či proti jinému zásahu správního orgánu, eventuelně proti rozhodnutí o zrušení opatření obecné
povahy.
[7] Vzhledem k tomu, že návrh na přiznání odkladného účinku je přípustný, přistoupil
Nejvyšší správní soud k posouzení stěžovatelem uvedených konkrétních důvodů.
[8] Institut odkladného účinku má zcela mimořádnou povahu. Kasační stížnost proti
rozhodnutí soudu ve správním soudnictví není řádným opravným prostředkem, u nějž by bylo
možno odkladný účinek bez dalšího očekávat. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti
odnímá Nejvyšší správní soud před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky
pravomocnému rozhodnutí krajského soudu, na které je jinak třeba hledět jako na zákonné
a věcně správné, není-li následně zákonným postupem zrušeno; tento postup proto musí být
vyhrazen jen pro výjimečné případy.
[9] Podle ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného
usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem (toto ustanovení se užije přiměřeně v řízení
o kasační stížnosti – viz §107 odst. 1 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud při rozhodování o návrhu
na přiznání odkladného účinku tedy reflektuje na jedné straně hledisko veřejného zájmu,
při současném porovnání újmy stěžovatele (nebude-li odkladný účinek přiznán), s možnou újmou,
která by mohla vzniknout jiným osobám (bude-li odkladný účinek přiznán), jako hledisko druhé.
K přiznání odkladného účinku může tedy kasační soud přistoupit teprve poté, osvědčí-li
stěžovatel, že jeho újma, jako důsledek nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti, by byla
nepoměrně větší oproti případné újmě jiné osoby, bylo-li by takovému návrhu vyhověno,
a současně teprve poté, co vyloučí kolizi odkladného účinku s důležitým veřejným zájmem.
[10] Důvody existence nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou zásadně
individuální a jsou také závislé na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik
újmy má proto stěžovatel zpravidla poukazem na konkrétní skutkové okolnosti případu. Hrozící
újma přitom nesmí být hypotetická či bagatelní, nýbrž naopak významná (srov. usnesení tohoto
soudu ze dne 21. 5. 2014, č. j. 6 Afs 73/2014-56). O takovou újmu půjde tehdy, nebude-li
v případě úspěchu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti již možné v podstatných ohledech
zvrátit následky či dopady způsobené výkonem napadeného správního rozhodnutí. Významnou
bude újma též tehdy, půjde-li sice o následky vratné či napravitelné, avšak takového rázu,
že způsobí žadateli vážné obtíže či významné poruchy v jeho životě, fungování nebo činnosti.
Pokud jde o splnění druhého zákonného předpokladu, tj. že přiznání odkladného účinku není
v rozporu s veřejným zájmem, soud vychází z povahy věci, z obsahu spisového materiálu,
případně z vyjádření účastníků řízení o kasační stížnosti. Rozhodnutí o odkladném účinku
je rozhodnutím předběžné povahy, kterým Nejvyšší správní soud nijak nepředjímá (ani nemůže
předjímat) výsledek meritorního posouzení věci.
[11] Nejvyšší správní soud aplikoval uvedené závěry na nyní posuzovanou věc, a dospěl
k závěru, že újmu hrozící stěžovateli lze pokládat za natolik významnou, že je na místě účinky
pravomocného rozsudku krajského soudu odložit. Likvidace obrazových a zvukových záznamů
jakožto důkazního materiálu tak, jak ji stěžovateli krajský soud přikázal výrokem II. napadeného
rozsudku, by v případě úspěchu stěžovatele v řízení o dané kasační stížnosti přinejmenším
vyloučila možnost provedení řádného dokazování v dalším řízení před krajským soudem,
ukázalo-li by se to po provedeném kasačním přezkumu jako nezbytné. Pořízené záznamy jsou
totiž ve vztahu k posouzení zákonnosti zásahu stěžovatele významným důkazním prostředkem
ke zjištění, jakým způsobem faktické úkony činěné vůči žalobcům probíhaly. Pokud by tedy měl
mít výrok II. napadeného rozsudku za následek kompletní likvidaci části důkazního materiálu
před tím, než bude s konečnou platností rozhodnuto, zda obstojí závěr krajského soudu
o nezákonnosti naříkaných faktických úkonů stěžovatele, bylo by na místě hovořit o hrozbě
nepoměrně větší újmy, než která přiznáním odkladného účinků vznikne jiným osobám. Ostatně,
v souzené věci nic neindikuje, že by odložením těchto účinků napadeného rozsudku mohla
žalobcům nebo jiným osobám vůbec nějaká újma vzniknout; nic takového netvrdí ani žalobci.
[12] Jak rovněž podotkl stěžovatel ve svém návrhu, Nejvyšší správní soud se v usnesení ze dne
23. 11. 2016, č. j. 3 As 205/2016-31, zabýval obdobným návrhem tehdejšího žalovaného 1),
Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje, na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
proti rozsudku krajského soudu ze dne 11. 5. 2016, č. j. 65 A 1/2016-78, který byl tímto soudem
následně zrušen a věc vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud danému
návrhu vyhověl; neshledává přitom důvod, pro který by se od důvodů, které jej k danému závěru
vedly, nyní odchýlil.
[13] Nejvyšší správní soud posoudil konečně návrh na přiznání odkladného účinku i z hlediska
zbývající podmínky uvedené v §73 odst. 2 s. ř. s. Neshledal přitom žádné skutečnosti,
pro které by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[14] Za situace, kdy Nejvyšší správní soud shledal obě podmínky uvedené v §73 odst. 2 s. ř. s.
za splněné, postupem podle §107 s. ř. s. kasační stížnosti odkladný účinek přiznal.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. listopadu 2020
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu