ECLI:CZ:NSS:2020:3.AS.337.2019:45
sp. zn. 3 As 337/2019 - 45
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
JUDr. Tomáše Rychlého a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: P. J., zastoupený
JUDr. Stanislavem Machkem, advokátem se sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4, proti
žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České
Budějovice, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Českých Budějovicích ze dne 24. 9. 2019, č. j. 50 A 18/2019 – 30,
takto:
I. Řízení se zas t av u je .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobci se v rací část zaplaceného soudního poplatku za kasační stížnost ve výši
4 000 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám
zástupce žalobce JUDr. Stanislava Machka, advokáta, a to do 30 dnů od právní moci
tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 11. 10. 2019 kasační stížnost žalobce
(dále jen „stěžovatel“) proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský
soud“) ze dne 24. 9. 2019, č. j. 50 A 18/2019 – 30. Tímto rozsudkem byla jako nedůvodná
zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 1. 2019,
č. j. KUJCK 149877/2018. Posledně uvedeným rozhodnutím zamítl žalovaný odvolání
stěžovatele proti rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice (dále jen „vyvlastňovací úřad“)
ze dne 10. 10. 2018, č. j. SU/7816/2017-12 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), podle §92 odst. 1
správního řádu jako opožděné. Prvostupňovým rozhodnutím vyvlastňovací úřad
rozhodl o omezení vlastnického práva stěžovatele a dalších spoluvlastníků k pozemku parc. č. X
v katastrálním území S., a to zřízením inženýrské sítě za účelem provedení stavby SO 350 –
Odkaliště, přeložka potrubí v km 136,650 v rozsahu vymezeném geometrickým plánem ze dne
13. 6. 2016, č. 2532-13-141-1/2016, ve prospěch společnosti Teplárna České Budějovice, a. s.
(dále jen „vyvlastnitel“). Za toto omezení vlastnického práva stanovil vyvlastňovací úřad náhradu
a určil lhůtu k zahájení uskutečňování účelu vyvlastnění.
[2] Podáním ze dne 6. 2. 2020, které bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno téhož dne,
vzal stěžovatel svou kasační stížnost zpět. K věci uvedl, že vyvlastňovací úřad vydal dne
3. 1. 2020 rozhodnutí o zrušení vyvlastnění (č. j. SU/5984/2019-11). Kopii tohoto rozhodnutí
stěžovatel k podání připojil. Dále konstatoval, že byl fakticky plně uspokojen a kasační stížnost
je tak nadbytečná. Jeho faktické uspokojení plyne i z toho, že vyvlastňovací úřad (podle
stěžovatele evidentně pod vlivem podané žaloby) upřesnil formulaci poučení o možnosti podat
proti rozhodnutí odvolání. Stěžovatel uzavřel, že kasační stížnost bere zpět pro pozdější chování
odpůrce, respektive pro uspokojení navrhovatele, a proto navrhl, aby mu zdejší soud podle
§60 odst. 3 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) přiznal náhradu nákladů řízení, jejíž výši
vyčíslil na 24 456 Kč.
[3] Nejvyšší správní soud zaslal uvedené podání stěžovatele k vyjádření žalovanému. Ten
následně uvedl, že s požadavkem stěžovatele na přiznání náhrady nákladů řízení nesouhlasí,
neboť předpoklady uvedené v §60 odst. 3 s. ř. s. nejsou splněny. Upozornil
na to, že vyvlastňovací úřad rozhodl na žádost stěžovatele o zrušení vyvlastnění postupem podle
§26 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo
ke stavbě (zákon o vyvlastnění), a to z toho důvodu, že vyvlastnitel nezaplatil včas náhradu
za vyvlastnění.
[4] Žalovaný též upřesnil, že rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu ze dne 3. 1. 2020,
č. j. SU/5984/2019-11, dosud nenabylo právní moci, neboť vyvlastnitel jej včas napadl
odvoláním. O tomto odvolání žalovaný dosud nerozhodl. Žalovaný dále konstatoval,
že k uspokojení navrhovatele (stěžovatele) ve smyslu §62 s. ř. s. nedošlo. Žalovaný se nadále
neztotožňuje s námitkami stěžovatele, které se týkají merita nyní posuzovaného případu. Nedošlo
ani k takovému pozdějšímu chování žalovaného, které by odůvodňovalo při zpětvzetí kasační
stížnosti přiznání náhrady nákladů řízení stěžovateli. Důvodem pro zrušení rozhodnutí
o vyvlastnění bylo porušení povinností ze strany vyvlastnitele, které stěžovateli jako
vyvlastňovanému umožnilo dosáhnout jeho zrušení. Žalovaný rovněž uvedl, že považuje
za irelevantní tvrzení o tom, že stěžovatel byl uspokojen změnou formulace poučení ze strany
vyvlastňovacího úřadu.
[5] Podle §37 odst. 4 s. ř. s., za použití §120 téhož zákona, může navrhovatel vzít svůj návrh
zcela nebo zčásti zpět, a to dokud o něm soud nerozhodl.
[6] Podle §47 písm. a) věty před středníkem s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., soud řízení
usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět.
[7] S ohledem na zpětvzetí návrhu – kasační stížnosti – Nejvyšší správní soud v souladu
s výše citovanými ustanoveními s. ř. s. řízení o kasační stížnosti zastavil (výrok I. tohoto
usnesení).
[8] O náhradě nákladů řízení kasační soud uvážil následovně. V prvé řadě dává za pravdu
žalovanému v tom, že v daném případě nelze hovořit o uspokojení navrhovatele ve smyslu
§62 s. ř. s., ve spojení s §153 správního řádu, neboť k postupu předvídanému v citovaných
ustanoveních vůbec nedošlo [tedy především nedošlo ke zrušení rozhodnutí správního orgánu
v přezkumném řízení dle §153 odst. 1 písm. a) správního řádu]. Zdejší soud pak především
zdůrazňuje, že i kdyby došlo k uspokojení navrhovatele (zde stěžovatele) teprve v řízení o kasační
stížnosti, není namístě zastavení řízení o kasační stížnosti podle §62 odst. 4 s. ř. s., za použití
§120 s. ř. s., a nelze v takovém případě aplikovat ani postup podle §110 odst. 1 věty první s. ř. s.
(viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2007, č. j. 8 Afs 37/2007 – 112,
dostupný na www.nssoud.cz). Předmětem přezkumu v řízení o kasační stížnosti je totiž
rozhodnutí krajského soudu, nikoli rozhodnutí správního orgánu (žalovaného).
[9] Stěžovatel dále odkázal na §60 odst. 3 s. ř. s. Dle tohoto ustanovení žádný z účastníků nemá
právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta. Vzal-li však navrhovatel
podaný návrh zpět pro pozdější chování odpůrce nebo bylo-li řízení zastaveno pro uspokojení
navrhovatele, má navrhovatel proti odpůrci právo na náhradu nákladů řízení.
[10] Stěžovatel tvrdí, že vzal kasační stížnost zpět pro pozdější chování odpůrce,
zde žalovaného. Nejvyšší správní soud se s tímto tvrzením neztotožňuje.
[11] Předně je třeba uvést, že předmětem přezkumu krajského soudu v řízení o žalobě bylo
rozhodnutí žalovaného, kterým zamítl opožděné odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí
o omezení vlastnického práva stěžovatele a dalších osob (viz odstavec [1] výše). V žalobě
stěžovatel vznesl námitky směřující proti tomu, že poučení v prvostupňovém rozhodnutí
o možnosti podat odvolání vykazovalo podstatné vady, a proto odvolání podal včas. Ke zrušení
rozhodnutí o vyvlastnění však došlo ze strany vyvlastňovacího úřadu (tedy nikoli ze strany
žalovaného) proto, že vyvlastnitel ve stanovené lhůtě neuhradil náhradu za vyvlastnění. Byly
tak naplněny zákonné podmínky (§26 zákona o vyvlastnění), aby vyvlastňovací úřad k žádosti
stěžovatele prvostupňové rozhodnutí zrušil. Z uvedeného je patrné, že ačkoli se stěžovatel
subjektivně cítí postupem správních orgánů uspokojen, objektivně nedošlo k jeho uspokojení
vlivem podané žaloby v této věci. Ke zrušení prvostupňového rozhodnutí o vyvlastnění vůbec
nedošlo v souvislosti s tímto soudním řízením. Žalovaný dále správně podotknul,
že je irelevantní, jestliže vyvlastňovací úřad v rozhodnutí, jímž zrušil prvostupňové rozhodnutí
o vyvlastnění, upřesnil či změnil formulaci poučení o opravném prostředku.
[12] V daném případě tak nelze dospět k závěru, že pozdější chování žalovaného
představovalo důvod pro zpětvzetí kasační stížnosti. Sám žalovaný žádné kroky k uspokojení
navrhovatele po podání žaloby, respektive kasační stížnosti neučinil. Ke zrušení prvostupňového
rozhodnutí, a tím i k faktickému uspokojení stěžovatele, pak došlo z důvodů nesouvisejících
s tímto soudním řízením.
[13] O nákladech řízení o kasační stížnosti proto zdejší soud rozhodl na základě
§60 odst. 3 věty první s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., dle něhož nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
[14] Podle §10 odst. 3, věty první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen
„zákon o soudních poplatcích“), soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek za řízení, který je splatný
podáním kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1000 Kč, bylo-li řízení zastaveno
před prvním jednáním. Vzhledem k tomu, že soud zastavil řízení v důsledku zpětvzetí kasační
stížnosti před prvním jednáním, rozhodl o vrácení soudního poplatku ve výši 4 000 Kč.
Dle §10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích se soudní poplatek vrací ve lhůtě 30 dnů
od právní moci rozhodnutí, kterým bylo o vrácení rozhodnuto.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j s o u opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 27. března 2020
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu