ECLI:CZ:NSS:2020:3.AS.342.2020:9
sp. zn. 3 As 342/2020 - 9
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce A. H., proti žalovanému
Obvodnímu soudu pro Prahu 2, se sídlem Praha 2, Francouzská 2, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2020, č. j. 10 A 102/2020-10,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á .
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 2. 11. 2020 kasační stížnost žalobce
(dále jen „stěžovatel“) proti shora označenému usnesení Městského soudu v Praze (dále jen
„městský soud“), jímž byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného – usnesení
Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 6. 2020, č. j. 37 C 53/2020-33, pro nedostatek
pravomoci soudu podle §46 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“).
[2] Podle §4 odst. 1 písm. a) s. ř. s., „[s]oudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti
rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku,
jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech
a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen ‚správní orgán‘).“
[3] Podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. „[n]estanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh,
jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky
řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení
pokračovat.“
[4] Stěžovatel v projednávané věci podal u městského soudu „žalobu“ proti výše uvedenému
usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2, kterým bylo potvrzeno usnesení téhož soudu ze dne
4. 5. 2020, č. j. 37 C 53/2020-16. Soudní řád správní nicméně nepřipouští, aby bylo správní
žalobou napadeno rozhodnutí jiného (obecného) soudu (srov. výše citovaný §4 odst. 1 s. ř. s.,
podle něhož soudy rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy),
s výjimkou případů, kdy soud sám rozhoduje v oblasti veřejné správy. O takové rozhodnutí však
v projednávané věci nejde, a především sám stěžovatel ani netvrdil, že by se o rozhodnutí
v oblasti veřejné správy jednalo. Jakkoliv bylo podání stěžovatele učiněné u městského soudu
označeno jako „žaloba“, je zřejmé, že v uvedených souvislostech se dle jejího obsahu o žalobu
ve správním soudnictví vůbec nemohlo jednat, a toto podání tudíž ani nebylo „způsobilé “ řízení
o žalobě zahájit. Bylo by proto vhodnější, aby městský soud vyrozuměl o této skutečnosti
stěžovatele toliko neformálním přípisem a věc bez dalšího odložil. Rozhodl-li však městský soud
z důvodu procesní jistoty o odmítnutí stěžovatelovy „žaloby“ usnesením, poskytl mu tím určitý
procesní „nadstandard “ , který nicméně nemůže neexistenci návrhu, jako jednu z podmínek řízení,
zhojit.
[5] Jestliže pak stěžovatel napadl takovéto usnesení kasační stížností, nelze na ni hledět
jako na kasační stížnost podanou proti usnesení o odmítnutí návrhu ve smyslu
§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (neboť o návrh se v případě jeho „žaloby“ vůbec nejednalo) a nutno
ji hodnotit jako nepřípustnou ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší
správní soud kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona
odmítl.
[6] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona, dle něhož žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. listopadu 2020
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu