ECLI:CZ:NSS:2020:3.AS.38.2020:26
sp. zn. 3 As 38/2020 - 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce Mgr. J. H.,
proti žalované České advokátní komoře, se sídlem Praha 1, Národní tř. 16, v řízení o kasační
stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2020 č. j. 14 A
251/2018 – 25, o návrhu žalované na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se n ep ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2020 č. j. 14 A 251/2018 – 25, bylo
určeno, že zásah žalované, spočívající v nezapsání žalobce do seznamu advokátních koncipientů
(již) ke dni 16. 10. 2018, je nezákonný, a zároveň bylo žalované přikázáno zapsat žalobce
do seznamu advokátních koncipientů (již) ke dni 16. 10. 2018. Proti tomuto rozsudku brojí
žalovaná kasační stížností, s níž spojila návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[2] Předmětnou žádost žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) zdůvodnila tím, že vykonává
veřejnou správu na úseku advokacie, v důsledku čehož by měla dostát principům správné, řádné
a předvídatelné správy (ve smyslu §2 až 8 správního řádu), a tedy i v případě dalších obdobných
žádostí o zápis do seznamu advokátních koncipientů by měla rozhodnout v intencích
napadeného rozsudku. Jestliže by však v kasačním přezkumu názor stěžovatelky obstál, musela
by mezitím provedené zápisy měnit. Podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
jsou splněny i tím, že neprovedení zápisu ke dni 16. 10. 2018 nebude pro žalobce
nenahraditelnou újmou; žalobce do seznamu advokátních koncipientů zapsán je, byť k datu o 23
dní pozdějšímu, přičemž stěžovatelka předpokládá, že Nejvyšší správní soud o předmětné kasační
stížnosti rozhodne dříve, než žalobci uplyne tříletá doba přípravné odborné praxe, potřebná
k podání přihlášky k advokátní zkoušce. Neprovedení zápisu ke dni 16. 10. 2018 se přitom
dle stěžovatelky nedotkne nepřiměřeným způsobem ani nabytých práv třetích osob,
a to s ohledem na časovou prodlevu mezi faktickým ukončením studia jeho absolvováním
a získáním dokladu o absolvování studia; do 6 měsíců může stěžovatelka uznat
(a zásadně uznává) jinou odbornou praxi žadatelů o zápis do seznamu advokátních koncipientů
vykonanou u advokáta. Dle stěžovatelky neprovedení zápisu ke dni 16. 10. 2018 dle napadeného
rozsudku není ani v rozporu s veřejným zájmem; takovým zájmem je, aby byl postup stěžovatelky
předvídatelný, respektive obdobný u žádostí obsahově totožných (podobných). Rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu o předmětné kasační stížnosti přitom bude právě tím rozhodnutím,
které způsob posouzení žádostí žadatelů o zápis do seznamu advokátních koncipientů sjednotí.
[3] Žalobce se k žádosti stěžovatelky o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vyjádřil
podáním ze dne 20. 2. 2020, v němž označil návrh stěžovatelky za nedůvodný. Dle žalobce
povinnost stěžovatelky zapsat žalobce k jinému (dřívějšímu) dni pro ni neznamená žádnou újmu,
neboť jde o prostý evidenční úkon; v případě úspěchu stěžovatelky postačí opětovné zapsání
žalobce k původnímu datu, což je opět prostý úkon, který není způsobilý přivodit stěžovatelce
újmu. Žalobce nesouhlasí s tvrzením stěžovatelky, že by v případě nepřiznání odkladného účinku
v dané věci byla nucena postupovat shodně i u jiných advokátních koncipientů. Správní praxe
stěžovatelky je totiž otázkou posouzení (ne)zákonnosti jí prováděného postupu, který si může
a musí vyhodnotit sama bez ohledu na (ne)přiznání odkladného účinku v předmětné věci;
formálně vzato jde v daném případě o incidenční přezkum bez obecné závaznosti, a stěžovatelka
tak nemá povinnost striktně a okamžitě do své obecné správní praxe promítat každou změnu
právních účinků s ohledem na (ne)přiznání odkladného účinku v této konkrétní věci.
Oproti tomu nezapsání žalobce do seznamu advokátních koncipientů k dřívějšímu dni by dle
žalobce pro něj újmu znamenalo, neboť ode dne zápisu se odvíjejí různá práva [právo zastoupit
advokáta při činění prohlášení o pravosti podpisu po 2 letech výkonu praxe advokátního
koncipienta (§25a odst. 5 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii), právo vykonat advokátní zkoušku
či právo na zápis do seznamu advokátů po 3 letech výkonu praxe advokátního koncipienta
(§7 odst. 1 písm. a) a §5 odst. 1 téhož zákona)]. Ve vztahu k uvedeným právům přitom
dle žalobce nelze brát v úvahu možnost uznání jiné praxe za právní praxi advokátního
koncipienta s ohledem na čl. II odst. 8 sdělení představenstva stěžovatelky. Jelikož však soudní
řízení může trvat déle, než uplynou uvedené doby ode dne 16. 10. 2018, představovalo by
přiznání odkladného účinku kasační stížnosti pro žalobce nepochybnou újmu. Dle žalobce tedy
není splněna zákonná podmínka pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, tedy že by
výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatelku nepoměrně větší újmu,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám (v daném případě žalobci).
[4] Podle §107 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) nemá kasační stížnost
odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat.
Přitom se přiměřeně užije ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s.
soud na návrh žalobce přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Podle §73 odst. 3
s. ř. s. se přiznáním odkladného účinku pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného
rozhodnutí.
[5] Jak již Nejvyšší správní soud konstatoval ve své četné judikatuře, správní soudy poskytují
primárně ochranu subjektivním veřejným právům a rovněž institut odkladného účinku je
koncipován především jako dočasná procesní ochrana účastníka správního řízení před okamžitým
výkonem pro něj nepříznivého rozhodnutí, jsou-li pro to splněny zákonem předepsané
podmínky. Situace, kdy bude možno dovozovat vznik nepoměrně větší újmy na straně
žalovaného správního orgánu v důsledku rozhodnutí krajského (zde městského) soudu, než jaká
přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, tak budou nepochybně
představitelné na straně žalovaného správního orgánu v podstatně omezenější míře, než jak tomu
bude na straně žalobce. Nelze totiž přehlédnout, že správní orgán není nositelem žádných
veřejných subjektivních práv, která by mohla být v důsledku účinku rozhodnutí krajského soudu
dotčena (k tomu viz usnesení rozšířeného senátu tohoto soudu ze dne 1. 7. 2015,
č. j. 10 Ads 99/2020-158; citovaná rozhodnutí jsou dostupná z www.nssoud.cz).
[6] Návrh stěžovatelky, která je správním orgánem, na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti, je třeba hodnotit také ve světle názoru vyjádřeného v usnesení rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, publikovaného
pod č. 1255/2007 Sb. NSS, dle kterého „[s] ohledem na postavení správního orgánu v systému veřejné
správy bude přiznání odkladného účinku kasační stížnosti k jeho žádosti vyhrazeno zpravidla ojedinělým
případům, které zákon opisuje slovy o nenahraditelné újmě.“ V citovaném usnesení rozšířený senát
příkladmo uvádí jako relevantní situaci pro udělení odkladného účinku případy vrácení řidičského
oprávnění duševně choré osobě, vystavení zbrojního průkazu nebezpečnému recidivistovi
či udělení povolení k obchodu s vojenským materiálem zločinnému podniku. Rozšířený senát
tohoto soudu v dané souvislosti též v usnesení ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 – 58,
uvedl, že “[v]ýše uvedené neznamená, že odkladný účinek kasační stížnosti nemůže být žalovanému přiznán
za žádných okolností. Půjde však o případy výjimečné, kdy odložení účinků rozhodnutí krajského soudu bude
podmíněno ochranou důležitého veřejného zájmu, jehož ohrožení bude v konkrétním případě představovat právě
onu nepoměrně větší újmu, než která přiznáním odkladného účinku vznikne jiným osobám a jež nebude
v rozporu s jiným veřejným zájmem. Žalovaný musí stejně jako žalobce újmu tvrdit a osvědčit, tj. vysvětlit,
v čem tato újma a její intenzita spočívá (…) újmou žalovaného proto nebude ohrožení jakéhokoliv veřejného
zájmu, resp. veřejného zájmu v širším slova smyslu, tj. např. zájmu na obecném výběru daní, na jednotném
postupu správních orgánů či na procesně hladkém průběhu řízení.“
[7] Aby Nejvyšší správní soud mohl kasační stížnosti odkladný účinek přiznat, musí tedy
stěžovatel (a pouze on) v prvé řadě dostatečně podrobně a určitě tvrdit, že mu hrozí újma
nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám
(srov. například usnesení tohoto soudu ze dne 29. 2. 2012 č. j. 1 As 27/2012 - 32). Hrozící újma
musí přitom být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická či bagatelní. Vylíčení podstatných
skutečností o nepoměrně větší újmě pak musí svědčit tomu, že negativní následek, jehož se
stěžovatel v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského soudu obává, by pro něj byl zásadním
zásahem (viz například usnesení tohoto soudu ze dne 5. 1. 2017, č. j. 10 Ads 313/2016 - 27).
[8] Stěžejní důvod pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti shledává stěžovatelka
v povinnosti dostát základním zásadám činnosti správních orgánů, zejména zásadě
předvídatelnosti, respektive legitimního očekávání (§2 odst. 4 in fine správního řádu), s ohledem
na nutnost postupovat v případech obdobných žádostí o zápis do seznamu advokátních
koncipientů v intencích napadeného rozsudku městského soudu. Tuto situaci ovšem ve světle
shora citované judikatury nelze považovat za ojedinělý případ, který zákon opisuje slovy o nenahraditelné
újmě, jemuž je přiznání odkladného účinku na návrh správního orgánu vyhrazeno. Ostatně
Nejvyšší správní soud se neztotožňuje s odůvodněním návrhu stěžovatelky ani věcně,
neboť nezastává názor, že nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti v předmětné věci by se
nutně muselo odrazit v další praxi stěžovatelky při posuzování jednotlivých žádostí o zápis
do seznamu advokátních koncipientů. Takové tvrzení by mohlo najít své opodstatnění
až po konečném rozhodnutí dané věci, v němž bude vysloven názor kasačního soudu
k podkladům pro zápis do seznamu advokátních koncipientů.
[9] S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že v případě
stěžovatelky není splněna již první podmínka pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
uvedená v §73 odst. 2 s. ř. s. (existence relevantní újmy spojené s účinky napadeného rozsudku),
proto odkladný účinek kasační stížnosti nepřiznal. Tím však Nejvyšší správní soud žádným
způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé (srov. usnesení tohoto soudu ze dne
4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, publ. pod č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. března 2020
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu