ECLI:CZ:NSS:2020:3.AS.391.2019:15
sp. zn. 3 As 391/2019 - 15
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
JUDr. Tomáše Rychlého a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: L. K., proti žalované:
Vězeňská služba České republiky, Věznice Valdice, se sídlem nám. Míru 55, Valdice, ve věci
ochrany před nezákonným zásahem žalované, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 10. 2019, č. j. 30 A 10/2019 – 33,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností ze dne 18. 11. 2019 se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení
usnesení Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) ze dne 22. 10. 2019,
č. j. 30 A 10/2019 – 33. Krajský soud výrokem I. uvedeného usnesení řízení o žalobě zastavil,
výrokem II. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Stěžovatel
současně s podáním kasační stížnosti též požádal o osvobození od soudních poplatků a navrhl,
aby mu byl ustanoven zástupce z řad advokátů.
[2] Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost není přípustná.
[3] Podle §102 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) kasační stížnost je opravným
prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení,
z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení soudního
rozhodnutí. Kasační stížnost je přípustná proti každému takovému rozhodnutí, není-li dále stanoveno jinak.
Dle §104 odst. 2 s. ř. s. kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti
důvodům rozhodnutí soudu, je nepřípustná. V §104 odst. 4 s. ř. s. je dále stanoveno, že kasační stížnost
není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v §103, nebo o důvody, které stěžovatel
neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
[4] Podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh,
jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný.
[5] Stěžovatel napadl usnesení krajského soudu výslovně z důvodu uvedeného
v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném
posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, a dále z důvodu
v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., tedy z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající
v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před
soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Takto
vymezené důvody kasační stížnosti v prvé řadě opomíjí fakt, že krajský soud napadeným
usnesením řízení o žalobě stěžovatele zastavil a meritorně ji tak neposuzoval. V takové situaci
přichází v úvahu pouze důvod kasační stížnosti uvedený v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., konkrétně
tvrzená nezákonnost rozhodnutí o zastavení řízení. Nejvyšší správní soud k tomu ovšem
zdůrazňuje, že ze zásady iura novit curia (soud zná právo) plyne, že stěžovatel není povinen
podřadit tvrzené důvody kasační stížnosti pod konkrétní ustanovení právního předpisu; soud
je posuzuje podle jejich obsahu.
[6] Pokud by tedy stěžovatel věcně brojil proti zákonnosti usnesení krajského soudu
o zastavení řízení a fakticky tak důvod kasační stížnosti uvedený v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
naplnil, nešlo by mu k tíži, že svoje námitky nesprávně podřadil pod jiná písmena uvedená
v citovaném ustanovení. Tak tomu však v posuzovaném případě není.
[7] Stěžovatel totiž v kasační stížnosti sice formálně brojí proti oběma výrokům usnesení
krajského soudu, avšak proti výroku I. tohoto usnesení, jímž krajský soud řízení zastavil, uvádí
pouze to, že dle jeho přesvědčení „ve výroku usnesení musí být uvedeno, že ' Řízení se zastavuje
pro uspokojení navrhovatele (žalobce)', popř. 'Řízení se zastavuje z důvodu zpětvzetí návrhu pro pozdější chování
odpůrce (žalované).'.“ Dále dovozuje, že „jestliže je ve výroku I. uvedeno pouze, že 'Řízení se zastavuje',
pak navrhovatel (žalobce) nemůže mít právo na náhradu nákladů řízení.“Z obsahu této části kasační
stížnosti je tak zřejmé, že stěžovatel napadá pouze formulaci výroku krajského soudu o zastavení
řízení, nikterak však fakticky nebrojí proti zákonnosti usnesení o zastavení řízení. Stěžovatel
nezpochybňuje, že podáním ze dne 1. 7. 2019 vzal žalobu zpět a řízení tak mělo být zastaveno.
Nedomáhá se jiného rozhodnutí krajského soudu o žalobě, jen je nespokojený s formulací výroku
o zastavení řízení, neboť podle jeho názoru se od ní odvíjí rozhodnutí o nákladech řízení.
Ve zbytku kasační stížnosti pak nesouhlasí právě s tím, že mu krajský soud právo na náhradu
nákladů řízení nepřiznal. Skutečným smyslem kasační stížnosti je toliko snaha stěžovatele zvrátit
nepříznivé rozhodnutí krajského soudu o nákladech řízení.
[8] Podle Nejvyššího správního soudu je takto podaná kasační stížnost nepřípustná
dle §104 odst. 4 s. ř. s., neboť se opírá jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny
v §103 odst. 1 s. ř. s. Námitky obsažené v kasační stížnosti stěžovatele nelze podřadit pod žádný
z důvodů kasační stížnosti, které jsou uvedeny v posledně citovaném ustanovení s. ř. s.
[9] V této souvislosti kasační soud poukazuje na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 1. 6. 2010, č. j. 7 Afs 1/2007 – 64, publ. pod č. 2116/2010 Sb. NSS
(všechna rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), ve kterém rozšířený senát
mimo jiné konstatoval následující: „Podle názoru rozšířeného senátu zákonodárce nemínil absolutně
a bezvýjimečně vyloučit přezkum výroku o nákladech řízení, ale naopak umožnit jej tam, kdy
Nejvyšší správní soud věcně přezkoumává výrok o věci samé. Ustanovení §104 odst. 2 s. ř. s.
je tudíž aplikovatelné pouze na kasační stížnosti podané výlučně proti výroku o nákladech řízení. Logicky vzato,
bude-li nepřípustná kasační stížnost do výroku o věci samé z některého z důvodů zde uvedených, pak osud této
kasační stížnosti směřující proti výroku ve věci samé bude následován i tou její částí, kterou bude napaden výrok
o nákladech řízení. (…) Právní názor zaujatý rozšířeným senátem vychází rovněž z nutnosti
dodržování zásady nezatěžovat Nejvyšší správní soud podružným rozhodováním, když vylučuje z přezkumu
nejen kasační stížnosti, směřující toliko proti výroku o nákladech řízení, ale i ty, které
sice obsahují námitky proti výroku o věci samé, avšak ty jsou z hlediska ustanovení
§104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustné“ (zvýraznění přidáno).
[10] Kasační stížnost stěžovatele neobsahuje přípustné námitky proti výroku o věci samé
(tedy výroku o zastavení řízení), Nejvyšší správní soud tak není oprávněn přezkoumat ani výrok
o nákladech řízení. V souladu s výše citovaným rozhodnutím rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu jsou v nyní posuzovaném případě dány důvody pro odmítnutí kasační stížnosti
jako celku podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.
[11] Závěrem se Nejvyšší správní soud pro úplnost vyjadřuje k žádosti stěžovatele
o osvobození od soudních poplatků a k jeho návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů
pro řízení o kasační stížnosti. V prvé řadě soud podotýká, že stěžovatel byl usnesením krajského
soudu ze dne 5. 2. 2019, č. j. 30 A 10/2019 – 12, osvobozen od soudních poplatků v plném
rozsahu. Podle §36 odst. 3, věty poslední s. ř. s. se přiznané osvobození vztahuje i na řízení
o kasační stížnosti. Zdejší soud proto o žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků
nerozhodoval. S ohledem na odmítnutí kasační stížnosti pro nepřípustnost nerozhodoval dále
tento soud ani o návrhu stěžovatele na ustanovení advokáta, neboť by to bylo za daného stavu
věci bezpředmětné.
[12] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud na základě §60 odst. 3, věty první
s. ř. s., ve spojení s §120 téhož zákona, dle něhož platí, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 15. ledna 2020
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu