ECLI:CZ:NSS:2020:3.AZS.123.2019:41
sp. zn. 3 Azs 123/2019 - 41
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: N. V. T., zastoupený
Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Ostrava, Purkyňova 6, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2019, č. j. 63 Az 46/2018-39,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se zas t av u je .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci Mgr. Ladislavu Bártovi, se p ři zn áv á odměna
za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti ve výši 3.400 Kč, která mu bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Náklady právního zastoupení nese stát.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2019, č. j. 63 Az 46/2018-39, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 11. 2018, č. j. OAM-257/LE-LE05-BA04-2018. Tímto
rozhodnutím žalovaný zastavil řízení o žádosti stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany podle
§25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), neboť shledal žádost
nepřípustnou podle §10a odst. 1 písm. c) téhož zákona.
[2] Dne 21. 5. 2020 obdržel Nejvyšší správní soud sdělení žalovaného, že stěžovatel byl dne
29. 4. 2019 navrácen do země původu. Z potvrzení o provedení lustrace v informačním systému
základních registrů bylo zjištěno, že stěžovatel není veden v evidenci obyvatel, podle evidence
cizinců měl stěžovatel poslední známý pobyt na území České republiky do 13. 9. 2013.
Z evidenční karty žadatele se podává, že dne 29. 4. 2019 byl stěžovatel repatriován do Vietnamu.
Nejvyšší správní soud se dále obrátil na žalovaného – Odbor azylové a migrační politiky,
Policii ČR, Ředitelství služby cizinecké policie a zástupce stěžovatele s dotazem na aktuální místo
stěžovatelova pobytu (přípis ze dne 25. 5. 2020, č. j. 3 Azs 123/2019-29). Přípisem ze dne
1. 6. 2020 žalovaný sdělil, že mu místo pobytu stěžovatele není známo. Policie ČR na výzvu
soudu uvedla, že stěžovatel byl vyhoštěn z území ČR dne 29. 4. 2019 do 14. 5. 2025. Právní
zástupce stěžovatele na výzvu ke sdělení místa pobytu stěžovatele nereagoval.
[3] Podle §33 písm. b) zákona o azylu soud řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele
o udělení mezinárodní ochrany (žalobce). Smyslem citovaného ustanovení je umožnit soudům,
aby se meritorně nezabývaly azylovými žalobami těch žalobců, kteří již zmizeli ze zorného pole
orgánů veřejné moci a kteří již pravděpodobně nejsou v dosahu jurisdikce České republiky
(viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2004, č. j. 2 Azs 16/2004-45; rozhodnutí
tohoto soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). Zastavení řízení v případě naplnění hypotézy
§33 písm. b) zákona o azylu je obligatorní a uplatní se obdobně v řízení o kasační stížnosti
(viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2008, č. j. 7 Azs 91/2007-66).
[4] Nejvyšší správní soud v této věci učinil potřebné úkony ke zjištění aktuálního místa pobytu
stěžovatele, avšak bezúspěšně. Za této situace mu proto nezbylo než řízení o kasační stížnosti
podle §33 písm. b) zákona o azylu zastavit.
[5] O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu §60 odst. 3 s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť
řízení bylo zastaveno.
[6] Krajský soud ustanovil stěžovateli k jeho žádosti zástupce z řad advokátů; náklady řízení
v tomto případě hradí stát (§35 odst. 10 s. ř. s., §120 s. ř. s.). Ustanovený zástupce učinil v řízení
o kasační stížnosti jeden úkon právní služby, kterým bylo podání blanketní kasační stížnosti
včetně jejího doplnění [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném
pro posuzovanou věc (dále jen „advokátní tarif“)]. Za tento úkon mu náleží mimosmluvní
odměna ve výši 3.100 Kč [§9 odst. 4 písm. d) ve spojení s §7 bodem 5. advokátního tarifu], která
se zvyšuje o 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů dle §13 odst. 3 advokátního tarifu.
Celkem tedy ustanovenému zástupci za jeden úkon právní služby náleží 3.400 Kč. Jelikož
zástupce nedoložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, nebyla jeho odměna navýšena o částku
odpovídající této dani. Přiznaná odměna bude Mgr. Ladislavu Bártovi vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. června 2020
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu