ECLI:CZ:NSS:2020:3.AZS.194.2020:36
sp. zn. 3 Azs 194/2020 - 36
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců Mgr. Petry Weissové a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně: V. T. B.,
zastoupena Mgr. Naďou Smetanovou, advokátkou se sídlem 28. října 1001/3, Praha,
proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů
1634/3, Praha, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze
dne 21. 5. 2020, č. j. 62 A 75/2018 - 42, o návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) v záhlaví
uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta její
žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 4. 2018, č. j. MV-91460-4/SO-2016. Tímto
rozhodnutím žalovaná zamítla odvolání stěžovatelky a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra,
odboru azylové a migrační politiky, ze dne 26. 5. 2016, č. j. OAM-435-16/ZR-2016,
jehož výrokem I. byla podle §46 odst. 1 v návaznosti na §37 odst. 2 písm. f) zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále
jen „zákon o pobytu cizinců“) stěžovatelce zrušena platnost povolení k dlouhodobému pobytu,
a výrokem II. podle §37 odst. 3 téhož zákona jí byla stanovena lhůta k vycestování z území
České republiky v délce 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí.
[2] V rámci řízení o kasační stížnosti stěžovatelka dne 22. 7. 2020 podala návrh na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti. V něm uvádí, že s ní bylo dne 20. 3. 2019 zahájeno řízení
o správním vyhoštění, přičemž rozhodnutí o správním vyhoštění bylo k jejímu odvolání zrušeno,
nicméně vyrozuměním ze dne 30. 6. 2020 byla informována o změně kvalifikace vedeného řízení
na řízení o povinnosti opustit území. Stěžovatelce tak bezprostředně hrozí, že jí bude uložena
povinnost opustit území České republiky, a pokud by na zdejším území setrvala, vystaví se riziku,
že s ní bude opětovně zahájeno řízení o správním vyhoštění. Po stěžovatelce nelze požadovat,
aby předcházela vzniku vážné újmy tím, že bude vědomě porušovat zákon nelegálním pobytem
na území České republiky.
[3] Stěžovatelka dále popsala, že na území ČR pobývá již přes 12 let. Byť zde nemá rodinu
a je svobodná, za dobu svého pobytu si zde zařídila celý svůj soukromý život. Ten je v současné
době plně orientován na její aktivity pro křesťanský spolek Vietnamská misie z.s., orientující
se na náboženské vzdělávání dětí a mládeže, charitativní a dobročinnou činnost. Její náboženské
přesvědčení také zhoršilo vztahy s její rodinou, protože všichni rodinní příslušníci jsou buddhisti
a nemají pro její vyznání pochopení. Stěžovatelka si není jistá, jestli by jí rodina poskytla pomoc
potřebnou k reintegraci a u jiných osob by s hledáním pomoci těžko uspěla. Stěžovatelka má také
vyživovací povinnost ke své dceři, proto má obavy, jak by jí po návratu do Vietnamu byla
schopna dostát. Vycestování by ji také připravilo o možnost praktikovat svou víru,
protože ve Vietnamu se jedná o okrajové náboženství, které je komunistickou stranou
považováno za nežádoucí a potenciálně ohrožující.
[4] Ke svým ekonomickým poměrům stěžovatelka uvedla, že v současné době nedisponuje
platným živnostenským oprávněním, neboť správní orgán I. stupně jí odmítl vydat překlenovací
štítek, přestože její správní žalobě byl přiznán odkladný účinek. Je přesvědčená, že tento postup
byl nezákonný, a pokud bude kasační stížnosti přiznán odkladný účinek, bude se dále domáhat
vydání překlenovacího štítku a zastavení řízení o povinnosti opustit území.
[5] Dle přesvědčení stěžovatelky se přiznání odkladného účinku nijak negativně neprojeví
v právní sféře jiných osob. Stěžovatelka nikdy nespáchala trestný čin ani svým jednáním
neohrožovala jiné osoby. Dodala také, že její záznam v SIS jako nežádoucí osoby v Norsku
již exspiroval.
[6] Žalovaná s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nesouhlasí. Uvedla,
že stěžovatelkou tvrzená újma nebyla nijak prokázána ani doložena. Její tvrzení stran
nemožnosti praktikovat svou víru ve Vietnamu se pohybuje spíše v rovině možných obav
a teoretických úvah. Odkázala také na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 7. 2019,
č. j. 8 Azs 137/2019 - 35, v němž zdejší soud vyslovil, že je přirozené, že pokud na území
některého státu žije cizinec řadu let, utvoří si zde alespoň nějaké základní společenské vazby,
avšak stěžovatel v dané věci toto své obecné tvrzení nijak nedoložil. K otázce nároku
stěžovatelky na vydání překlenovacího štítku žalovaná uvedla, že stěžovatelka podala žádost
o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání ještě
před nabytím právní moci rozhodnutí o zrušení tohoto povolení, pročež jí svědčila tzv. fikce
pobytu podle §47 odst. 4 zákona o pobytu cizinců, a to do právní moci rozhodnutí
o prodloužení platnosti uvedeného povolení. Toto řízení však bylo ukončeno dne 16. 1. 2019,
kdy také zaniklo její oprávnění pobývat na území České republiky. I v případě, že by rozhodnutí
žalované v nyní projednávané věci bylo zrušeno, stěžovatelka by byla povinna z území České
republiky vycestovat.
[7] Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s.,
podle kterého lze přiznat odkladný účinek, „jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem“.
[8] Institut odkladného účinku se primárně vztahuje k žalobě jako prostředku ochrany
veřejných subjektivních práv. Kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem proti
pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. Odkladný účinek vůči pravomocnému rozhodnutí
by proto měl být přiznáván pouze v ojedinělých případech, pro něž zákonodárce užil slova
o „nepoměrně větší újmě“. Přiznáním odkladného účinku se totiž prolamují právní účinky
pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně
správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno. Tímto zákonným
postupem je meritorní rozhodnutí o kasační stížnosti, nikoliv přiznání odkladného účinku
(srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 1. 2013, č. j. 5 Afs 84/2012 - 33).
[9] Pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být v souladu s usnesením
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 - 58,
splněny tři materiální předpoklady: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí
pro stěžovatele znamenat újmu, 2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, 3) přiznání odkladného
účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[10] Kasační soud vycházel zejména z předpokladu, že nedojde-li k odkladu právních účinků
napadeného rozsudku do doby jeho rozhodnutí o kasační stížnosti, bude stěžovatelka v důsledku
právních účinků pravomocných a vykonatelných rozhodnutí správních orgánů nucena opustit
území České republiky, a to ještě před rozhodnutím o kasační stížnosti. Vycestování stěžovatelky
by přitom vzhledem k jejím stávajícím poměrům nepochybně zasáhlo do její soukromé i pracovní
sféry, neboť na území České republiky žije již přes 12 let, během nichž zde nejen provozovala
podnikání, z jehož příjmů plnila svoji vyživovací povinnost k dceři, ale je zde také aktivně
zapojená do aktivit svého náboženského spolku, kde pracuje s dětmi a mladistvými, a má zde
pochopitelně zařízený celý svůj soukromý život. Ačkoliv může stěžovatelka ze země původu opět
požádat o povolení k dlouhodobému pobytu, obtíže spojené s vycestováním, s řízením
o případné nové žádosti o udělení pobytového oprávnění a s případným návratem
do České republiky shledal Nejvyšší správní soud jako reálnou hrozbu nenahraditelné újmy,
která by jí mohla vzniknout v případě nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Nucené
vycestování mimo území České republiky by nadto mělo za následek ztížení možností
stěžovatelky uplatňovat svá práva v řízení u soudu, přestože je zastoupena advokátem, a případně
také v dalších souvisejících správních řízeních, která jsou s ní vedena.
[11] Naopak Nejvyšší správní soud pokládá za nepravděpodobné, že by v případě přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti hrozila újma jiným osobám, jelikož tomu žádné indicie
nenasvědčují. Kasační soud tak vyhodnotil, že újma, která by mohla v případě nepřiznání
odkladného účinku vzniknout stěžovatelce, je nepoměrně větší, než jaká by mohla vzniknout
jiným osobám.
[12] Nejvyšší správní soud rovněž neshledal existenci skutečností, pro které by přiznání
odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. K otázce možného rozporu
s důležitým veřejným zájmem se Nejvyšší správní soud vyjádřil již v usnesení ze dne 19. 11. 2014,
č. j. 1 Azs 160/2014 - 25, v němž dospěl k závěru, že „[p]okud jde o možný rozpor s důležitým veřejným
zájmem, je opět nutné poměřit na jedné straně újmu hrozící stěžovateli v případě nepřiznání odkladného účinku,
a na straně druhé důležité zájmy společnosti. Pro zamítnutí návrhu přitom nepostačuje pouze existence
kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu §73 odst. 2 s. ř. s. Toto ustanovení
nutno vykládat ústavně konformním způsobem, a proto je třeba za pomoci testu proporcionality vážit intenzitu
hrozícího zásahu do základního práva svědčícího žalobci s intenzitou narušení veřejného zájmu (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008 – 131, č. 1698/2008 Sb. NSS).“
[13] V nyní posuzovaném případě nelze přehlédnout, že důvody, pro něž byla stěžovatelce
zrušena platnost povolení k dlouhodobému pobytu, nejsou natolik závažné, aby její další, avšak
přesto časově omezené dobou řízení o kasační stížnosti, setrvání na území představovalo rozpor
s důležitým zájmem, kterým je zde zájem státu, aby se na jeho území nacházely pouze osoby
mající k tomu potřebné oprávnění.
[14] Kasační soud tudíž dovodil naplnění všech shora vymezených podmínek pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti, a proto kasační stížnosti odkladný účinek přiznal. V souladu
s §73 odst. 3 s. ř. s., přiměřeně užitým na základě §107 téhož zákona, se odkladný účinek
vztahuje na kasační stížností napadený rozsudek. Vzhledem k tomu, že krajský soud usnesením
ze dne 8. 6. 2018, č. j. 62 A 75/2018 - 22, přiznal odkladný účinek žalobě stěžovatelky, fakticky
se do meritorního rozhodnutí o kasační stížnosti obnovuje i odkladný účinek ve vztahu
k vykonatelnosti žalobou napadeného správního rozhodnutí.
[15] Závěrem Nejvyšší správní soud připomíná, že usnesení o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat
budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j s o u opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 28. srpna 2020
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu