ECLI:CZ:NSS:2020:3.AZS.252.2020:34
sp. zn. 3 Azs 252/2020 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: A. S., zastoupený Mgr.
Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Praha 1, Opletalova 25, proti žalované: Komise pro
rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem Praha 4, náměstí Hrdinů 1634/3, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 7. 2020,
č. j. 30 A 252/2018-48,
takto:
Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamí t á .
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 4. 10. 2018, č. j. MV-84358-6/SO-2016, zamítla žalovaná
odvolání žalobce proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „správní orgán I. stupně“)
ze dne 22. 4. 2016, č. j. OAM-33435-18/DP-2015, a toto rozhodnutí potvrdila.
Posledně uvedeným rozhodnutím byla žalobci podle §44a odst. 3 ve spojení
s §35 odst. 3, §37 odst. 2 písm. b) a §56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu
cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítnuta žádost
o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky
za účelem podnikání – účasti v právnické osobě. Rozhodnutí žalované napadl žalobce žalobou
u Krajského soudu v Plzni, který ji rozsudkem ze dne 15. 7. 2020, č. j. 30 A 252/2018-48, zamítl.
[2] Proti tomuto rozsudku brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností, kterou spojil
s návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“).
[3] Úvodem tohoto návrhu stěžovatel cituje z judikatury Nejvyššího správního soudu týkající
se rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti. Žádost o přiznání odkladného účinku
odůvodňuje tím, že jeho nucené vycestování by mělo fatální dopad na jeho soukromý a rodinný
život. Stěžovatel žije na území České republiky již více než pět let a nikdy se zde nedopustil
protiprávního jednání. V současnosti sdílí společnou domácnost se svými rodiči. Stěžovatel
se v případě vycestování do země původu (Ruské federace) obává zpřetrhání jeho rodinných
vazeb; možnost opětovného podání žádosti o pobytové oprávnění a sloučení s jeho rodinou
je přitom v důsledku přetrvávajících restriktivních opatření v souvislosti s pandemií onemocnění
COVID-19 nejistá.
[4] Stěžovatel připomněl, že v jeho věci se jedná o prodloužení jeho pobytového oprávnění,
nikoli jeho zrušení. Do této politováníhodné situace se přitom dostal v důsledku velkého
pracovního vytížení. Stěžovatel má na území České republiky svoji společnost,
v níž je jednatelem, a plní veškeré povinnosti s tím spojené. V neposlední řadě by nepřiznáním
odkladného účinku kasační stížnosti došlo k nepřiměřenému zásahu do práva stěžovatele
na spravedlivý proces. Poukázal také na skutečnost, že podmínky pro přiznání odkladného
účinku shledal již krajský soud v řízení o žalobě.
[5] Žalovaná s přiznáním odkladného účinku nesouhlasí. Ve vyjádření k tomuto návrhu
uvedla, že není splněna podmínka spočívající ve vzniku nepoměrně větší újmy
(§73 odst. 2 s. ř. s.). Ta by mohla stěžovateli vzniknout teprve na základě správního vyhoštění
ze země (zde odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 23/11).
V řízení o správním vyhoštění přitom správní orgán zkoumá dopady rozhodnutí do soukromého
a rodinného života cizince. Proti případnému rozhodnutí o správním vyhoštění má stěžovatel
možnost podat žalobu, která má ze zákona odkladný účinek. Stěžovatel je nadto zastoupen
advokátem, a jeho práva jsou tak náležitě chráněna. K návštěvě České republiky může stěžovatel
využít víza k pobytu do 90 dnů. Přiznal-li by v této věci Nejvyšší správní soud kasační stížnosti
odkladný účinek, musel by jej přiznat v případě každého cizince, jehož žádost o prodloužení
platnosti povolení k pobytu byla zamítnuta; takový postup však zákonodárce podle názoru
žalované nezamýšlel.
[6] Nejvyšší správní soud úvodem předesílá, že institut odkladného účinku má zcela
mimořádnou povahu. Kasační stížnost proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví není
řádným opravným prostředkem, u nějž by bylo možno odkladný účinek bez dalšího očekávat.
Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud prolamuje
před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského
soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným
postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy,
které zákonodárce vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
[7] Podle citovaného ustanovení soud přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné
právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Uvedené
podmínky platí přiměřeně i pro odkladný účinek kasační stížnosti (§107 s. ř. s.).
[8] Je třeba upozornit, že řízení o návrhu na přiznání odkladného účinku je, stejně jako
samotné řízení o kasační stížnosti, ovládáno přísnou dispoziční zásadou. To znamená, že soud
je při posuzování důvodnosti návrhu oprávněn vycházet pouze z důvodů, které účastník uvede
ve svém návrhu. Není úkolem ani oprávněním soudu za účastníka dohledávat či domýšlet
konkrétní okolnosti a důvody, které by měly svědčit jeho požadavku vznesenému v návrhu
na přiznání odkladného účinku.
[9] Z výše uvedeného plyne, že návrh na přiznání odkladného účinku musí být dostatečně
individualizován a doložen konkrétními důkazy, protože navrhovatel nese jak břemeno tvrzení,
tak břemeno důkazní. K tomu, aby Nejvyšší správní soud mohl kasační stížnosti odkladný účinek
přiznat, proto musí stěžovatel v prvé řadě dostatečně podrobně a určitě tvrdit, že mu hrozí újma
nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, v čem
konkrétně tato újma spočívá a jaký je její rozsah Na podporu svých tvrzení pak stěžovatel musí
navrhnout provedení odpovídajících důkazů (viz například usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012-32; citovaná rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná
z www.nssoud.cz). Stěžovatel v odůvodnění svého návrhu musí konkretizovat, jakou újmu
by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí a z jakých konkrétních
okolností to vyvozuje. Hrozící újma musí přitom být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická
či bagatelní.
[10] Stěžovatel ve svém návrhu toliko uvedl, že nucené vycestování by pro něj znamenalo
újmu, spočívající zejména ve ztrátě kontaktu s jeho rodiči a dále v nemožnosti plně realizovat
svá procesní práva v řízení o kasační stížnosti. Svá tvrzení ovšem nepodložil konkrétními důkazy,
ze kterých by byla zřejmá jemu hrozící újma, ani jejich provedení soudu nenavrhl. Žádné takové
skutečnosti Nejvyššímu správnímu soudu nevyplynuly ani ex officio z povahy projednávané věci,
tj. ze skutečnosti, že žalovaná zamítla odvolání stěžovatele proti neprodloužení platnosti povolení
k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání. Nutnost dostatečně konkrétně tvrdit hrozící újmu
a doložit tato tvrzení příslušnými důkazy byla v případě stěžovatele o to naléhavější, že důvodem
nevyhovění jeho žádosti o prodloužení pobytového oprávnění byla právě zjištění správního
orgánu I. stupně a žalované, že se stěžovatel po dobu platnosti povolení k dlouhodobému pobytu
(od 21. 10. 2013 do 20. 10. 2015) nezdržoval na území České republiky v součtu déle než 17 dní;
tato zjištění přitom nebyla relevantním způsobem zpochybněna ani v řízení před krajským
soudem. Bylo proto na stěžovateli, aby intenzitu a pevnost svých rodinných vazeb na území
České republiky zdejšímu soudu náležitě prokázal.
[11] Nejvyšší správní soud konečně nemůže odhlédnout ani od „formulářové“ podoby
návrhu, obsahujícího toliko obecná a blíže nekonkretizovaná tvrzení o zásahu do soukromého
a rodinného života cizince a práva na spravedlivý proces, která jsou podpořena obecnými odkazy
na judikaturu Nejvyššího správního soudu, aniž by byly citované judikaturní závěry vztaženy
na konkrétní případ stěžovatele. Nelze pominout ani zjevně nesprávnou a k případu stěžovatele
se nevztahující formulaci „zastoupen ustanoveným opatrovníkem“ v části návrhu týkající se zásahu
do práva na spravedlivý proces; stěžovatel je totiž v nyní projednávané věci zastoupen advokátem
na základě plné moci.
[12] Pokud jde o argumentaci stěžovatele, že důvody pro přiznání odkladného účinku žalobě
shledal již krajský soud, je nutno poukázat na skutečnost, že krajský soud založil své vyhovující
rozhodnutí (usnesení ze dne 20. 11. 2018, č. j. 30 A 252/2018-28) toliko na možném vzniku
újmy na právu na spravedlivý proces; vycházel přitom ze stěžovatelem citovaného
usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011-100. V této
souvislosti je však třeba upozornit na usnesení rozšířeného senátu tohoto soudu ze dne
16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019-38, č. 4039/2020 Sb. NSS, podle něhož „[o]becně vyjádřený zájem
cizozemského stěžovatele na osobní účasti v řízení o kasační stížnosti či jeho právo být v kontaktu s advokátem
a s tím související ochrana spravedlivého procesu nemohou být samy o sobě bez dalších individuálních okolností
důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.“ Vzhledem k tomu, že se stěžovatel
ve své argumentaci omezil pouze na konstatování o možném narušení jeho práva na spravedlivý
proces, bude-li nucen opustit území České republiky, aniž by poukázal na případné specifické
okolnosti jeho věci, plně se na danou věc uplatní shora uvedený názor rozšířeného senátu.
Stěžovateli nic nebrání, aby se z Ruska spojil se svým advokátem prostřednictvím celé řady
prostředků umožňujících efektivní komunikaci na dálku, a zajistil tak, že jeho zástupce bude
náležitě informován o všech podstatných skutečnostech a jeho vůli. Takový postup je v době
rozvinutých informačních technologií zcela běžný.
[13] Nejvyšší správní soud uzavírá, že stěžovatel neunesl břemeno tvrzení a zejména břemeno
důkazní., jimiž by svůj návrh podepřel. Kasační soud se proto již nezabýval poměřováním
tvrzené újmy stěžovatele k možným újmám jiných osob a ani otázkou dotčení důležitého
veřejného zájmu přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti.
[14] Z důvodů výše vyložených proto Nejvyšší správní soud podle §107 s. ř. s. ve spojení
s §73 odst. 2 s. ř. s. nepřiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Tímto rozhodnutí se nikterak
nepředjímá podoba budoucího rozhodnutí ve věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. září 2020
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu