ECLI:CZ:NSS:2020:3.AZS.29.2020:30
sp. zn. 3 Azs 29/2020 - 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: B. I., zastoupený
JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Karlovo náměstí 287/18, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 1. 2020, č. j. 45 Az 32/2019-21,
takto:
Kasační stížnosti se ne p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného
usnesení Krajského soudu v Praze, kterým byla podle §37 odst. 5 soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“) odmítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 10. 2019,
č. j. OAM-241/ZA-ZA11-VL11-2019. Tímto rozhodnutím žalovaný zastavil řízení o žádosti
žalobce o udělení mezinárodní ochrany podle §25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále
jen „zákon o azylu“), ve spojení s §10a odst. 1 písm. e) tohoto zákona.
[2] Kasační stížnost stěžovatele byla spojena s návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti podle §107 odst. 1 soudního řádu správního (dále též jen „s. ř. s.“).
[3] Žádost o přiznání odkladného účinku stěžovatel odůvodňuje tím, že mu bylo neprávem
odňato pobytové oprávnění. Kvůli zdravotním problémům a přechodnému pobytu mimo území
ČR nemohl využít opravných prostředků, neboť neznal stav řízení. Správní orgány chybně
posoudily listinné důkazy, které předkládal, tj. doklady o ubytování a o měsíčních příjmech.
Uvedl, že na území ČR žije přibližně polovinu svého produktivního života, dodržuje platné
zákony, nikdy nežádal o pomoc v hmotné nouzi a nikdy se zde nedopustil žádné trestné činnosti.
Dle jeho názoru je relevantní zabývat se i tímto pohledem na věc. Tyto (stěžovatel nespecifikoval
jaké, pozn. soudu) negativní důsledky, plynoucí z nepřiznání odkladného účinku, by ve svém
souhrnu představovaly pro stěžovatele značnou újmu ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. Stěžovatel
se zároveň domnívá, že přiznáním odkladného účinku jeho kasační stížnosti nevznikne žádná
újma jiným osobám a že tím nebude dotčen veřejný zájem.
[4] Žalovaný k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti uvedl, že neobsahuje
konkrétní důvody, pro které by mu mohlo být vyhověno. Navrhl proto, aby kasační soud návrh
zamítl.
[5] Nejvyšší správní soud úvodem předesílá, že institut odkladného účinku má zcela
mimořádnou povahu. Kasační stížnost proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví
není řádným opravným prostředkem, u nějž by bylo možno odkladný účinek bez dalšího
očekávat. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti odnímá Nejvyšší správní soud
před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocnému rozhodnutí krajského
soudu, na které je jinak třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, není-li následně zákonným
postupem zrušeno; tento postup proto musí být vyhrazen jen pro výjimečné případy.
[6] Podle ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného
usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem (toto ustanovení se užije přiměřeně v řízení
o kasační stížnosti – viz §107 odst. 1 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud při rozhodování o návrhu
na přiznání odkladného účinku tedy reflektuje na jedné straně hledisko veřejného zájmu,
při současném porovnání újmy stěžovatele (nebude-li odkladný účinek přiznán), s možnou újmou,
která by mohla vzniknout jiným osobám (bude-li odkladný účinek přiznán), jako hledisko druhé.
K přiznání odkladného účinku může tedy kasační soud přistoupit teprve poté, osvědčí-li
stěžovatel, že jeho újma, jako důsledek nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti, by byla
nepoměrně větší oproti případné újmě jiné osoby, bylo-li by takovému návrhu vyhověno,
a současně teprve poté, co vyloučí kolizi odkladného účinku s důležitým veřejným zájmem.
[7] Nejprve je nutno upozornit, že odkladný účinek kasační stížnosti je pojmově svázán
s rozhodnutím krajského soudu; jeho přiznáním se tedy pouze odkládají účinky tohoto soudního
rozhodnutí, nikoli předcházejícího rozhodnutí správního. Podává-li tak návrh na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti stěžovatel, jenž byl v řízení před krajským soudem
v postavení žalobce, podmínkou sine qua non jakýchkoli úvah o důvodnosti takového návrhu
je, že účinky plynoucí ze správního rozhodnutí byly sistovány již v řízení před krajským soudem.
[8] V nyní posuzované věci Nejvyšší správní soud zjistil, že žaloba proti shora uvedenému
rozhodnutí žalovaného nemá podle §32 odst. 2 zákona o azylu odkladný účinek; odkladný účinek
nebyl žalobě přiznán ani rozhodnutím krajského soudu, neboť žaloba byla odmítnuta
jako neprojednatelná proto, že ani na výzvu soudu nebyla včas doplněna o žalobní body. Pokud
by však došlo k sistaci účinků napadeného usnesení, bylo by nutné nahlížet na takto vzniklou
procesní situaci tak, jako by řízení před krajským soudem nebylo pravomocně skončeno.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel spojil s žalobou i návrh na přiznání odkladného účinku, o kterém
krajský soud nerozhodl (neboť žalobu odmítl), obnovilo by se přiznáním odkladného
účinku kasační stížnosti právní postavení stěžovatele, coby žadatele o mezinárodní ochranu
[viz §2 odst. 1 písm. b) věta druhá zákona o azylu]. Za této situace tedy lze stěžovatelem uváděné
důvody věcně posoudit a uvážit, zda odůvodňují navrhovaný procesní postup.
[9] Stěžovatel nicméně ve svém návrhu nespecifikoval žádnou konkrétní újmu, kterou by měl
v důsledku nepřiznání odkladného účinku jeho kasační stížnosti utrpět. Jeho argumentace
směřuje toliko do věcného posouzení napadeného rozhodnutí žalovaného, a to přesto,
že se těmito otázkami krajský soud vůbec nezabýval. Svým obsahem se tedy důvody
uváděné stěžovatelem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zcela míjejí s důvody,
pro které by mohlo být takovému návrhu vyhověno.
[10] Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud podle §107 s. ř. s., ve spojení
s §73 odst. 2 s. ř. s., kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. března 2020
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu