ECLI:CZ:NSS:2020:3.AZS.318.2019:107
sp. zn. 3 Azs 318/2019 - 107
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Radovana Havelce
a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: V. D.,
zastoupený Mgr. Bc. Filipem Schmidtem, LL.M., advokátem se sídlem Ovenecká 78/33, Praha 7,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2019,
č. j. 1 Az 10/2019 – 55,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobce, Mgr. Bc. Filipovi Schmidtovi, LL.M., advokátovi,
se př i zn áv á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 8 228 Kč.
Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce
od právní moci tohoto usnesení. Náklady právního zastoupení žalobce nese stát.
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností napadl žalobce rozsudek Městského soudu v Praze
(dále jen „městský soud“) ze dne 3. 9. 2019, č. j. 1 Az 10/2019 – 55 (dále jen „napadený
rozsudek“), jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 1. 2019,
č. j. OAM-396/ZA-ZA02-ZA05-R2-2015. Tímto rozhodnutím nebyla žalobci udělena
mezinárodní ochrana podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č.325/1999 Sb., o azylu,
ve znění rozhodném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o azylu“).
[2] Městský soud v napadeném rozsudku nejprve rekapituloval dosavadní průběh řízení
a poukázal na podstatné skutečnosti vyplývající ze správního spisu. Žalobce podal dne 22. 4. 2015
v pořadí druhou žádost o mezinárodní ochranu (neúspěšně o ni žádal již v roce 2008).
Při pohovoru k žádosti uvedl, že z Ukrajiny vycestoval, protože ho tam vydírali, a proto se obává
o svůj život (vyděrači po něm požadovali „výpalné“ z podnikání ve výši, kterou nebyl schopen
platit). S žádostí o pomoc se nejprve obrátil na ukrajinské policejní orgány, zjistil však, že vyděrači
s příslušnými ukrajinskými orgány spolupracují, proto odjel do České republiky. Městský soud
dále konstatoval, že žalovaný rozhodnutím ze dne 26. 10. 2015, č. j. OAM-396/ZA-ZA02-ZA05-
2015, rozhodl o druhé žádosti žalobce o mezinárodní ochranu tak, že se mu žádná z forem
mezinárodní ochrany neuděluje. Žalobu směřující proti tomuto rozhodnutí městský soud zamítl
rozsudkem ze dne 30. 11. 2017, č. j. 4 Az 49/2015 – 39 (dále jen „první rozsudek městského soudu“).
Nejvyšší správní soud následně ke kasační stížnosti žalobce rozsudkem ze dne 26. 4. 2018,
č. j. 9 Azs 440/2017 – 39 (dále jen „zrušující rozsudek“), zrušil první rozsudek městského soudu
a rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 10. 2015 a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Nejvyšší
správní soud ve zrušujícím rozsudku dospěl k závěru, že se žalovaný dostatečně nezabýval
tím, zda měl žalobce reálnou možnost obrátit se žádostí o pomoc na ukrajinské státní orgány
(jelikož žalobce v azylovém řízení namítal, že vyděrači jsou napojeni na policii, přičemž jeho
tvrzení o zkorumpovanosti policie dokládají také nezávislé zprávy o zemi původu). Po zrušujícím
rozsudku žalovaný se žalobcem provedl doplňující pohovor k jeho druhé žádosti o mezinárodní
ochranu. V něm žalobce uvedl, že s vyděrači byl naposledy v kontaktu v roce 2006. Zbili jej
za to, že se obrátil na policii a naúčtovali mu dlužnou částku. Naposledy o nich slyšel v roce 2012
nebo 2013, kdy potkali jeho sestru a ptali se na něj. Řekli jí, že až žalobce přijede, tak mu vše
„spočítají“. Žalobce dále dodal, že se na něj vyděrači znovu ptali před dvěma lety. Na jejich přesná
jména si už nevzpomene. Jeden z vyděračů by ale měl být náměstkem okresního policejního
ředitele okresu M. a ostatní jsou kriminálníci. Žalobce dodal, že by měl v případě návratu na
Ukrajinu problémy (protože žil dlouhou dobu v České republice, vyděrači si budou myslet, že je
bohatý). Na státní orgány by se s žádostí o pomoc nemohl obrátit. Pokud by se obrátil
na nadřízený orgán policie, vyděrači by se o tom dozvěděli. Na dotaz žalovaného, proč stejně
jako při poslední žádosti netvrdí, že se vyděrači dostali k moci, žalobce upřesnil, že jeden
z vyděračů je náměstkem policejního ředitele. Na doplňující otázku žalovaného ohledně muže,
který měl být poslancem městského výboru, žalobce odpověděl, že tento muž se jmenuje K. nebo
K..
[3] Poté městský soud uvedl, že nepřisvědčil námitce žalobce, dle které mu měla být udělena
mezinárodní ochrana, protože mu na Ukrajině hrozí pronásledování nebo vážná újma ze strany
vyděračů, kteří jsou provázáni se státní mocí. Neshledal důvodné ani tvrzení žalobce, že žalovaný
dospěl k závěru o zlepšení bezpečnostní situace a nezávislosti orgánů veřejné moci na Ukrajině
na základně neúplného posouzení všech pokladů založených ve správním spise.
[4] Městský soud konstatoval, že zpráva Rakouského Spolkového úřadu pro imigraci a azyl
a Francouzského úřadu pro ochranu uprchlíků a osob bez státní příslušnosti z května 2017 (dále
jen „zpráva z května 2017“), ze které žalovaný vycházel, je přiléhavá na azylový příběh žalobce.
Informace v ní obsažené jsou objektivní a aktuální. Ostatní zprávy založené ve správním
spise, ze kterých žalovaný vycházel, závěry této zprávy nevyvrací. Městský soud sice připustil,
že zpráva Úřadu Vysokého komisaře OSN pro lidská práva ze dne 19. 9. 2018 uvádí, že Ukrajina
není vždy schopna zajistit práva osob na spravedlivý proces, toto konstatování se ale vztahuje
k probíhajícímu konfliktu na východě země. Nakonec městský soud poukázal
na to, že informace Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra týkající se Ukrajiny
ze dne 14. 9. 2018 uvádí, že v červnu 2016 byly přijaty dodatky k ukrajinské ústavě, které měly
dále posílit postavení soudců a zamezit korupčnímu jednání, nicméně přesto se objevily
systémové problémy, například vliv politiky na soudní moc nebo přetrvávající korupce.
Na základě shora uvedeného městský soud dovodil, že z podkladů, z nichž vycházel žalovaný,
sice vyplývá, že Ukrajina se stále potýká s některými problémy týkajícími se korupce
a nedostatečné nezávislosti soudní moci, přesto ale nelze ukrajinským orgánům upřít, že zavádějí
reformy, které mají za cíl problémy vyřešit.
[5] Dále se městský soud ztotožnil se žalovaným, že výpověď žalobce obsahuje určité
nesrovnalosti, a proto je nevěrohodná. Žalobce totiž v roce 2015 tvrdil, že se vyděrači dostali
k moci, jeden z nich je náměstkem policejního ředitele a druhý poslancem městského výboru.
Při doplňujícím pohovoru v roce 2018 už však hovořil pouze o tom, že jeden z vyděračů
je náměstkem policejního ředitele, přičemž teprve po upozornění žalovaným dodal, že další
z vyděračů je poslancem městského výboru. Proto lze podle městského soudu považovat
za věrohodné pouze tvrzení, že jeden z údajných vyděračů je náměstkem okresního policejního
ředitele (k čemuž městský soud poznamenal, že jde o funkci v rámci malého M. okresu).
[6] Městský soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že pokud by výhružky dále
pokračovaly, žalobce by měl reálnou možnost obrátit se na ukrajinské státní orgány s žádostí
o pomoc. Na postup policejních orgánů by případně mohl podat stížnost nebo se obrátit
na prokuraturu, jejíž nezávislost byla v rámci reforem posílena.
[7] Kasační stížnost podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) z důvodů, které podřadil pod
§103 odst. 1 písm. a), b) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Ustanovený zástupce
učinil jménem stěžovatele rozsáhlé doplnění kasační stížnosti. V ní namítá řadu pochybení, která
vytýká městskému soudu (viz odstavce [8] až [12] níže), a dále uplatňuje výtky vůči rozhodnutí
žalovaného. Neuvádí však žádný důvod přijatelnosti kasační stížnosti.
[8] Stěžovatel namítá, že žalovaný i městský soud se dostatečně nezabývali tím,
zda ukrajinské státní orgány jsou schopné stěžovateli poskytnout účinnou pomoc před vyděrači.
Stejně tak nesprávně interpretovali bezpečnostní situaci na Ukrajině. V době probíhajícího
správního řízení byl navíc na Ukrajině vyhlášen výjimečný stav, který měl zásadní vliv
na dostupnost ochrany a práva, neboť některá práva občanů byla suspendována. Žalovaný ani
městský soud tuto skutečnost podle stěžovatele nezohlednili, stejně jako nepřihlédli k tomu,
že bezpečnostní situace na Ukrajině se od roku 2006 stále zhoršuje.
[9] Městskému soudu pak stěžovatel vytýká, že se v napadeném rozsudku detailně zabýval
reformami soudnictví a dalšími opatřeními k zabránění korupce na Ukrajině, pro věc podstatnější
části zpráv o zemi původu však opomenul. Stěžovatel připouští, že současná ukrajinská vláda
se snaží o určité zlepšení ve fungování bezpečnostních složek, tyto změny však nemají žádný vliv
na to, zda stěžovatel má možnost domoci se v zemi původu účinné ochrany před vyděrači, kteří
jsou napojeni na policii a někteří z nich navíc zastávají veřejné funkce. Stejně tak je bez významu
poznámka městského soudu, že jeden z vyděračů zastává veřejnou funkci pouze v rámci malého
M. okresu.
[10] Stěžovatel v neposlední řadě namítá nepřezkoumatelnost závěru městského soudu,
že ačkoli má Ukrajina stále problémy s korupcí a nedostatečnou nezávislostí soudní moci, přesto
nelze „ukrajinským orgánům upřít, že jsou zaváděny reformy, které mají za cíl problémy vyřešit“. Vnitřní
rozpornost rozsudku pak spatřuje v tom, že městský soud tvrdí, že nezávislost prokuratury byla
na Ukrajině posílena, v jiné části rozsudku pak uvádí, že reforma prokuratury probíhá značně
pomalu. Nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku je podle stěžovatele dána i nevypořádáním
jedné z žalobních námitek. V ní stěžovatel namítal, že mu měla být udělena doplňková ochrana
podle §14a zákona o azylu, protože jeho vycestování by bylo v rozporu s mezinárodními závazky
České republiky, konkrétně s čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod,
čl. 3 Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání
a čl. 16 Mezinárodní úmluvy na ochranu všech osob před nuceným zmizením.
[11] Dále stěžovatel nesouhlasí s tím, že mu městský soud přičítal k tíži, že nepředložil žádné
informace o zemi původu, které by závěry zprávy z května 2017 vyvracely, ačkoli jako žadatel
o mezinárodní ochranu povinnost k jejich doložení neměl.
[12] Stěžovatel nakonec namítá, že žalovaný neposoudil jeho věrohodnost v souladu
s judikaturou Nejvyššího správního soudu, která se touto otázkou zabývá. Kladl mu totiž k tíži,
že si nedovedl vybavit detaily vydírání, které zažil před více než 10 lety. Stěžovatel nesouhlasí
s tím, že žalovaný bez adekvátního vysvětlení přihlédl pouze k některým částem jeho výpovědi
a městský soud tento postup aproboval.
[13] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhuje odmítnutí kasační stížnosti
pro nepřijatelnost, případně její zamítnutí. Je přesvědčen, že své rozhodnutí dostatečně
odůvodnil. Žádostí stěžovatele o mezinárodní ochranu se zabýval důkladně, vycházel ze zpráv
o zemi původu, které jsou z „renomovaných“ zdrojů a jsou aktuální. Neshledal však žádné
okolnosti, které by odůvodňovaly udělení některé z forem mezinárodní ochrany. K námitce,
že se dostatečně nezabýval tím, zda by ukrajinské státní orgány byly schopné stěžovateli
poskytnout dostatečnou ochranu proti kriminálnímu jednání ze strany soukromých osob, uvedl,
že ze zpráv o zemi původu založených ve správním spise je patrné, že problémy v oblasti výkonu
práva na území Ukrajiny jsou politickou reprezentací reflektovány a postupně jsou přijímána
opatření k jejich zlepšení. Nakonec žalovaný uvedl, že stěžovatelovo vysvětlení rozporu v jeho
výpovědi není dostatečné.
[14] Stěžovatel v replice k vyjádření žalovaného (kterou však podal po uplynutí měsíční lhůty
k doplnění důvodů kasační stížnosti, stanovené usnesením tohoto soudu ze dne 1. 11. 2019,
č. j. 3 Azs 318/2019 – 42) uvádí, že městský soud jeho námitku ohledně nedostatečně zjištěného
skutkového stavu nemohl adekvátně posoudit. V napadeném rozsudku totiž porovnává situaci
na Ukrajině v roce 2006 (informace o ní jsou součástí správního spisu ke stěžovatelově první
žádosti o mezinárodní ochranu), kdy stěžovatel ze země odjel, s nynější situací. Stěžovatel však
při nahlížení do spisu zjistil, že podklady týkající se jeho první žádosti o mezinárodní ochranu
nejsou součástí spisu vedeného k jeho druhé žádosti o mezinárodní ochranu (která je předmětem
nynějšího řízení). Nakonec stěžovatel přikládá článek z ukrajinského zpravodajského serveru
glavkom.ua - jedna kopie je v ukrajinském jazyce a druhá je předložena do češtiny (nejedná
se o úřední překlad) - která hovoří o nefunkčnosti ukrajinských justičních orgánů.
[15] Dříve, než mohl Nejvyšší správní soud posoudit námitky uplatněné v kasační stížnosti,
musel posoudit otázku její přijatelnosti. Podle §104a odst. 1 s. ř. s. totiž platí, že jestliže kasační
stížnost ve věci mezinárodní ochrany svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy
stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost.
[16] Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39
(všechna judikatura tohoto soudu je dostupná na www.nssoud.cz), je přesahem vlastních zájmů
stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě ochrany veřejného
subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor
k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen
v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu.
Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech
mezinárodní ochrany je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž
také výklad práva a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů (respektive městského
soudu).
[17] Jak je uvedeno výše, v kasační stížnosti stěžovatel neuvedl výslovně žádný důvod
přijatelnosti a ani jinak nepředestřel žádnou právní otázku, jež by mohla mít obecný dopad
na rozhodovací činnost krajských soudů (respektive městského soudu) a k níž by se měl Nejvyšší
správní soud vyslovit za účelem sjednocování judikatury. Takovou otázku nenalezl soud ani
z obsahu napadeného rozsudku, soudního a správního spisu.
[18] Co se týče tvrzené nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku, která by mohla být
zásadní vadou v řízení způsobující přijatelnost kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud takové
pochybení nezjistil. Odůvodnění napadeného rozsudku je dostatečné a srozumitelné. Je pravdou,
že se městský soud výslovně nezabýval námitkou, že stěžovateli měla být udělena doplňková
ochrana, jelikož jeho vycestování by bylo v rozporu s mezinárodními závazky (viz odstavec
[10] shora). Takový postup však nezakládá nepřezkoumatelnost rozsudku pro nedostatek
důvodů, jelikož není povinností soudu se speciálně vyjadřovat ke všem jednotlivým argumentům
účastníka podporujícím z hlediska sporu pouze dílčí tvrzení (srovnej nález Ústavního soudu
ze dne 21. 12. 2004, sp. zn. II. ÚS 67/04, dostupný z https://nalus.usoud.cz). Podstatné
je, že z napadeného rozsudku je zřejmé, že se městský soud touto námitkou zabýval minimálně
implicitně, jelikož vysvětlil, z jakého důvodu stěžovatelovy obavy z pronásledování nejsou
relevantním důvodem pro udělení doplňkové ochrany (viz strany 4 až 5 napadeného rozsudku).
Stejně tak není napadený rozsudek vnitřně rozporný, neboť tvrzení o zlepšení nezávislosti
prokuratury nevylučuje, že reforma prokuratury probíhá pomalu. Nakonec ani závěr městského
soudu, že ačkoli má Ukrajina stále problémy s korupcí a nedostatečnou nezávislostí soudní moci,
přesto nelze „ukrajinským orgánům upřít, že jsou zaváděny reformy, které mají za cíl problémy vyřešit“, není
nepřezkoumatelný, naopak je dostatečně odůvodněný (v podrobnostech lze odkázat argumentaci
městského soudu obsaženou na straně 4 napadeného rozsudku, která je rovněž rekapitulována
v odstavci [4] shora).
[19] Kasační soud nezjistil ani jiná pochybení městského soudu takové intenzity, jakou
předvídá usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Azs 13/2006 – 39. Průběh řízení nebyl
stižen vadami, odůvodnění napadeného rozsudku je dostatečné a srozumitelné. Při posuzování
stěžejní otázky, která byla v řízení o žalobě předestřena, tedy reálné dostupnosti právní pomoci
od příslušných ukrajinských orgánů, městský soud vycházel z aktuálních a nezávislých zdrojů
o zemi původu a přiléhavě odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu (například
rozsudek ze dne 9. 5. 2018, č. j. 4 Azs 89/2018 - 27), která se touto problematikou zabývala
(viz strana 4 napadeného rozsudku).
[20] Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že neshledal žádný důvod přijatelnosti kasační
stížnosti, a proto ji podle §104a odst. 1 s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[21] Jelikož byla kasační stížnost odmítnuta, Nejvyšší správní soud rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s.).
[22] Stěžovateli byl v řízení před Nejvyšším správním soudem usnesením ze dne 1. 11. 2019,
č. j. 3 Azs 318/2019 – 42, jako zástupce ustanoven Mgr. Bc. Filip Schmidt, LL.M., advokát
se sídlem Ovenecká 78/33, Praha 7. Podle §35 odst. 10 s. ř. s. platí v takovém případě odměnu
advokáta včetně hotových výdajů stát. Podle §7 bodu 5. a §9 odst. 4 písm. d)
vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování
právních služeb (advokátní tarif) – dále jen „advokátní tarif“, s přihlédnutím
k §11 odst. 1 písm. b) a d) advokátního tarifu, náleží advokátovi odměna za dva úkony právní
služby, které spočívaly v první poradě s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a v sepisu
a podání doplnění kasační stížnosti. Za každý právní úkon náleží zástupci stěžovatele odměna
v částce 3 100 Kč, celkem tedy 6 200 Kč, k čemuž je třeba přičíst náhradu hotových výdajů
v částce 300 Kč za každý úkon právní služby (§13 odst. 4 advokátního tarifu). Ustanovený
zástupce je plátcem DPH (§14a advokátního tarifu), proto mu výše odměny byla navýšena
o částku 1 428 Kč. Celková výše odměny ustanoveného zástupce proto činí 8 228 Kč. Tato
částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce od právní moci
tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j s o u přípustné opravné prostředky
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 3. června 2020
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu