ECLI:CZ:NSS:2020:3.AZS.398.2019:28
sp. zn. 3 Azs 398/2019 - 28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně: M. O.,
zastoupená JUDr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem Archangelská 1568/1, Praha 10, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí
žalovaného ze dne 3. 7. 2019, č. j. OAM-56/ZA-ZA11-K02-2019, o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2019, č. j. 1 Az 41/2019 – 34,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně v záhlaví uvedený rozsudek Městského
soudu v Praze (dále jen „městský soud“), jímž jí nebyla udělena mezinárodní ochrana podle
§12, §13, §14, §14a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Při posouzení věci vycházel městský
soud z následujícího skutkového stavu.
[2] Žalobkyně podala dne 16. 1. 2019 žádost o udělení mezinárodní ochrany. Dne 21. 1. 2019
poskytla údaje k podané žádosti a konkrétně sdělila, že je vdaná a její manžel pobývá v České
republice (dále jen ČR) na základě povolení k trvalému pobytu. Žalobkyně na Ukrajině naposledy
žila v Ivanofrankivské oblasti. V roce 2017 jí bylo v ČR uděleno vízum na sloučení rodiny.
O udělení mezinárodní ochrany žádá z důvodu, že její manžel zde žije a 15 let pracuje.
Od poloviny listopadu 2018 v ČR pobývá i jejich nezletilý syn. V ČR mají zázemí a chtěli
by zde společně žít. Na Ukrajině není bezpečno. Žalobkyně si chtěla vyřídit trvalý pobyt, ale její
žádost byla zamítnuta. V listopadu 2017 byla kontrolována při práci v obchodním centru, bylo
s ní zahájeno řízení o správním vyhoštění a následně obdržela výjezdní příkaz na 4 měsíce
s povinností vycestovat do 30. ledna 2019. Mezinárodní ochrana je pro ni jediná možnost
k setrvání v ČR s rodinou. V opačném případě by musela odcestovat na 4 měsíce na Ukrajinu.
Potvrdila dále, že před odjezdem z vlasti neměla žádné potíže, a to ani se státními orgány, policií,
soudy nebo armádou. V případě návratu do vlasti by tam byla sama, a pokud by vypukla válka,
bylo by to pro ni nebezpečné.
[3] Po vyhodnocení uvedených skutečností dospěl městský soud k závěru, že podmínky
pro poskytnutí mezinárodní ochrany u žalobkyně nejsou splněny a napadené rozhodnutí žalované
je zákonné.
[4] Kasační stížnost podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) formálně z důvodů
uvedených v §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s. Konkrétně namítala, že skutkové závěry
napadeného rozsudku nemají oporu ve spise a rozsudek samotný je nepřezkoumatelný. Městský
soud se dle jejího názoru nevypořádal se všemi prezentovanými důvody žádosti o mezinárodní
ochranu, tyto naopak zčásti nemístně zlehčoval a zčásti ignoroval. Soud nesprávně vyhodnotil
především situaci v západní části Ukrajiny, kde sice neprobíhají boje, ale došlo zde k opakovaným
násilnostem ze strany Pravého sektoru v Mukačevu a ve Lvově. Tyto skutečnosti by měly být
důvodem minimálně pro poskytnutí doplňkové ochrany podle §14a zákona o azylu.
Nepřezkoumatelnost rozsudku pak stěžovatelka spatřuje v tom, že nebyla řádně vyvrácena její
argumentace ohledně nebezpečí, které jí v zemi původu hrozí. Stěžovatelka proto navrhla, aby byl
napadený rozsudek zrušen a věc vrácena městskému soudu k dalšímu řízení. K důvodům
přijatelnosti kasační stížnosti se nevyjádřila.
[5] Dříve, než mohl Nejvyšší správní soud přistoupit k vypořádání uplatněných kasačních
námitek, musel posoudit otázku přijatelnosti kasační stížnosti.
[6] Podle §104a odst. 1 s. ř. s. jestliže kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany svým
významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud
pro nepřijatelnost.
[7] Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39
„Přesahem vlastních zájmů stěžovatele je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě ochrany
veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor
k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě
rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího
správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných
subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.“
[8] Stěžovatelka sama neuvedla v kasační stížnosti žádné skutečnosti, v nichž by spatřovala
důvody její přijatelnosti, takovéto důvody nenalezl z úřední povinnosti ani Nejvyšší správní soud.
Městský soud řádně popsal skutkový stav, uvedl přitom, z jakých důkazů vycházel,
tento skutkový stav vyhodnotil standardním způsobem a o věci stěžovatelky rozhodl
tak, jak to v obdobných případech bývá obvyklé; rozsudek přitom obsahuje všechny předepsané
náležitosti. Pouhý nesouhlas stěžovatelky s hodnocením zjištěných skutečností soudem
přijatelnost kasační stížnosti nezakládá, žádný přesah vlastních zájmů stěžovatelky, natožpak
významný, Nejvyšší správní soud v projednávané věci nezjistil, žádná právní otázka, již by byl
nucen řešit za účelem sjednocování judikatury, nebyla v této věci nastolena.
[9] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle výše citovaného
ustanovení §104a odst. 1 s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl.
[10] Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 26. listopadu 2020
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu