ECLI:CZ:NSS:2020:3.AZS.408.2019:47
sp. zn. 3 Azs 408/2019 - 47
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: S. I., alias K. S.,
zastoupená Organizací pro pomoc uprchlíkům, se sídlem Praha 9, Kovářská 4, proti žalované:
Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Praha 3,
Olšanská 2176/2, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 27. 11. 2019, č. j. 4 A 74/2019-22,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně brojila u Krajského soudu v Praze žalobou proti rozhodnutí žalované ze dne
31. 10. 2019, č. j. CPR-28913-4/ČJ-2019-930310-V241, kterým bylo zamítnuto její odvolání
a potvrzeno rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, ze dne 7. 7. 2019,
č. j. KRPA-250355-21/ČJ-2019-000022-SV, jímž bylo žalobkyni uloženo správní vyhoštění
a stanovena doba, po kterou jí nemá být umožněn vstup na území členských států EU v délce
jednoho roku. Krajský soud v Praze podanou žalobu postoupil Městskému soudu v Praze
usnesením ze dne 14. 11. 2019, č. j. 42 A 15/2019-13, jako soudu věcně i místně příslušnému.
Usnesením ze dne 27. 11. 2019, č. j. 4 A 74/2019-22, městský soud žalobu odmítl
pro opožděnost podle §46 odst. 1 písm. b) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
[2] Městský soud konstatoval, že v §172 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území ČR a o změně některých zákonů, je stanovena zvláštní lhůta pro podání žaloby proti
rozhodnutí o správním vyhoštění, která činí 10 dnů od doručení rozhodnutí správního orgánu
v posledním stupni. Zmeškání této lhůty nelze prominout. Městský soud zjistil, že rozhodnutí,
které je napadeno žalobou, bylo žalobkyni prostřednictvím jejího zástupce doručeno dne
31. 10. 2019. Desátým dnem lhůty pro podání žaloby byla v případě žalobkyně neděle
10. 11. 2019, proto se posledním dnem této lhůty stalo pondělí 11. 11. 2019. Žaloba však byla
podána až dne 12. 11. 2019, jednalo se proto o žalobu podanou opožděně.
[3] Proti usnesení městského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační
stížnost, v níž požádala o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti ve smyslu
§36 odst. 3 s. ř. s. a §35 odst. 10 s. ř. s.
[4] Usnesením ze dne 31. 1. 2020, č. j. 3 Azs 408/2019-34, Nejvyšší správní soud návrh
na ustanovení zástupce výrokem I. zamítl z důvodu zjevné neúspěšnosti. Ze spisu městského
soudu v projednávané věci bylo totiž prima facie zřejmé, že žaloba byla podána opožděně, a proto
nebylo možné postupovat jinak, než ji odmítnout podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
[5] S ohledem na zamítnutí návrhu o ustanovení zástupce vyzval Nejvyšší správní soud
stěžovatelku výrokem II. usnesení ze dne 31. 1. 2020, č. j. 3 Azs 408/2019-34, k doložení splnění
podmínky stanovené v §105 odst. 2 s. ř. s., tedy aby ve lhůtě 15 (patnácti) dnů ode dne doručení
tohoto usnesení předložila plnou moc udělenou jí advokátovi k zastupování v řízení o kasační
stížnosti, nebo ve stejné lhůtě prokázala, že má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle
zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie; zároveň byla stěžovatelka poučena
o následcích spojených s nevyhověním této výzvě.
[6] Usnesení ze dne 31. 1. 2020, č. j. 3 Azs 408/2019-34, bylo doručeno dne 4. 2. 2020
do datové schránky zástupce stěžovatelky, kterého v řízení o správním vyhoštění a zajištění
zmocnila mimo jiné „k podávání řádných a mimořádných opravných prostředků, včetně podání žaloby proti
zajištění, přebírání písemností a případné kasační stížnosti “ (viz plná moc stěžovatelky ze dne 6. 8. 2019
na čl. 2 spisu zdejšího soudu). Poslední den patnáctidenní lhůty stanovené výrokem II. shora
citovaného usnesení připadl na středu 19. 2. 2020. Na tuto výzvu však stěžovatelka ani její
zástupce v uvedené lhůtě ani později nereagovali.
[7] Jak uvedl zdejší soud již v usnesení ze dne 31. 1. 2020, č. j. 3 Azs 408/2019-34, s ohledem
na zjevnou neúspěšnost kasační stížnosti nebyly naplněny podmínky pro ustanovení zástupce
[§35 odst. 10 ve spojení s §36 odst. 3 in fine s. ř. s.]. Bylo proto na stěžovatelce, aby sama nesla
náklady na zastoupení advokátem, pokud si přála, aby o její kasační stížnosti Nejvyšší správní
soud rozhodoval věcně. Stěžovatelka ve stanovené lhůtě neprokázala splnění podmínky
dle §105 odst. 2 s. ř. s. Nedostatek kvalifikovaného (tj. zákonem vyžadovaného) zastoupení
stěžovatelky přitom brání věcnému vyřízení kasační stížnosti. Jedná se o nedostatek podmínky
řízení, který nebyl přes výzvu soudu odstraněn, a proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost
podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., ve spojení s §120 téhož zákona odmítl.
[8] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle
§60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s §120 téhož zákona, dle něhož žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne ní opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. března 2020
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu