ECLI:CZ:NSS:2020:4.ADS.124.2020:29
sp. zn. 4 Ads 124/2020 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: M&K Unit s.r.o.,
IČ 02666651, se sídlem Raisova 1718/16, Plzeň, zast. Mgr. Marianem Francem, advokátem,
se sídlem Škroupova 796/10, Plzeň, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, se sídlem
Kolářská 451/13, Opava, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 5. 2018,
č. j. 8194/1.30/17-5, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu
v Plzni ze dne 27. 2. 2020, č. j. 30 A 155/2018 - 76, o návrhu žalobkyně na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti,
takto:
I. Kasační stížnosti se p ř iz ná v á odkladný účinek.
II. Žalobkyni se uk l á dá zaplatit ve lhůtě tří dnů od doručení tohoto usnesení
Nejvyššímu správnímu soudu soudní poplatek ve výši 1.000 Kč za podání návrhu
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Shrnutí předcházejícího řízení a důvodů návrhu na přiznání odkladného účinku
[1] Rozhodnutím Oblastního inspektorátu práce pro Plzeňský kraj a Karlovarský kraj (dále
jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 10. 10. 2017, č. j. 4948/6.30/17-33, byla žalobkyně
uznána vinnou ze spáchání správních deliktů dle §140 odst. 2 písm. e) a §140 odst. 1 písm. d)
zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále jen „zákon
o zaměstnanosti“), a správního deliktu dle §25 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2005 Sb.,
o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o inspekci práce“). Podstata
deliktů spočívala v tom, že 1) žalobkyně neměla během kontroly dne 24. 11. 2017 v místě
pracoviště kopie dokladů prokazujících existenci pracovněprávního vztahu pěti zaměstnanců,
2) že včas neinformovala příslušnou pobočku Úřadu práce o tom, že zaměstnává slovenského
občana a 3) že v dohodách o provedení práce se čtyřmi zaměstnanci neuvedla dobu,
na níž je smlouva uzavírána. Za tyto správní delikty byla žalobkyni uložena pokuta ve výši
210.000 Kč. Rozhodnutím ze dne 25. 5. 2018, č. j. 8194/1.30/17-5, žalovaný zamítl odvolání
žalobkyně a potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.
[2] Krajský soud v Plzni (dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 27. 2. 2020,
č. j. 30 A 155/2018 - 76, zamítl žalobu proti tomuto rozhodnutí žalovaného. V kasační stížnosti
proti tomuto rozsudku žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) navrhla, aby Nejvyšší správní soud
přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Tento návrh odůvodnila tím, že je malá společnost
podnikající v pohostinství, její finanční možnosti jsou velice omezené a od 12. 3. 2020 je zcela
bez příjmů v důsledku vládních opatření v boji proti koronavirové nákaze. V dané chvíli
by tak pro ni výkon rozhodnutí znamenal jasný úpadek a ukončení činnosti, čímž by byli
poškozeni i její zaměstnanci. Na podporu svých tvrzení stěžovatelka předložila výpis z účtu
a výsledovku za rok 2018.
[3] Žalovaný ve svém vyjádření nesouhlasí s přiznáním odkladného účinku a tvrdí, že jeho
přiznání by bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem, konkrétně zájmem na včasném
potrestání pachatele. Tvrzení stěžovatelky o důsledcích koronavirové krize na její hospodářskou
situaci neshledal žalovaný přesvědčivým v důsledku existence vládních kompenzačních programů
(např. program Antivirus).
II. Posouzení návrhu Nejvyšším správním soudem
[4] Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek. Soud jej však může na návrh stěžovatele
přiznat; §73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s §107 s. ř. s.
lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout
jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[5] Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, jež je mimořádným opravným prostředkem
směřujícím proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, přichází v úvahu pouze ve výjimečných
situacích, v nichž by, s ohledem na poměry konkrétního stěžovatele, mohly výkon či případné
jiné právní následky rozhodnutí u tohoto stěžovatele vést k velmi závažným až nevratným
následkům.
[6] S ohledem na výše uvedené tak lze konstatovat, že možnost přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti je podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek, tj. kasační
stížnosti lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Břemeno
tvrzení i břemeno důkazní ohledně prokázání splnění podmínek pro přiznání odkladného účinku,
tj. negativních právních důsledků spjatých s rozhodnutím krajského soudu, nese v dané věci
stěžovatel. Hrozbu nepoměrně větší újmy musí stěžovatel dostatečně určitě tvrdit a rovněž
náležitě doložit.
[7] Nejvyšší správní soud připomíná, že i krajský soud přiznal žalobě stěžovatelky odkladný
účinek usnesením ze dne 20. 7. 2018, č. j. 30 A 155/2018 - 55. Toto své rozhodnutí odůvodnil
zejména tím, že stěžovatelka hospodařila v letech 2015 i 2016 se ztrátou a v roce 2017 vykázala
zisk pouze ve výši 802.083 Kč. S ohledem na výši sankce by tak trvání na jejím rychlém uhrazení
způsobilo stěžovatelce vážnou újmu. Přiznáním odkladného účinku žalobě by naopak nikomu
žádná újma nevznikla.
[8] Tyto závěry krajského soudu jsou do značné míry podstatné i v současné době. Z výsledovky
za rok 2018 vyplývá, že stěžovatelka byla opět ve ztrátě, a to tentokrát ve výši 1.151.308,11 Kč.
Ze zjištění učiněných žalovaným je přitom zřejmá pravdivost tvrzení stěžovatelky, že na její
existenci závisí její zaměstnanci. Z předmětu činnosti stěžovatelky (pohostinství) je dále evidentní,
že do jejího hospodaření zásadním způsobem zasáhla vládní opatření související s koronavirovou
krizí. V důsledku těchto opatření, která nebyla dosud plně zrušena, musela stěžovatelka poslední
tři měsíce fungovat v omezených podmínkách a patrně s výrazně nižším ziskem oproti jejím
původním očekáváním.
[9] S žalovaným je sice nutné souhlasit v tom, že dopady této mimořádné situace jsou částečně
kompenzovány vládními kompenzačními opatřeními, nicméně rozhodně nelze mít za to, že tato
opatření jsou schopná zcela pokrýt ztrátu stěžovatelky. Naopak, smyslem vládních opatření
je zejména udržení zaměstnanosti a samotné existence zasažených společností. Vzhledem
k tomu, že hospodářská situace stěžovatelky nebyla ideální ani před vypuknutím koronavirové
krize, není možné dopady vládních kompenzačních opatření na její hospodářskou situaci
přeceňovat.
[10] Nejvyšší správní soud tak s ohledem na výše uvedené dospěl v posuzované věci k závěru,
že stěžovatelka doložila a prokázala, že jí v důsledku výkonu rozsudku krajského soudu hrozí
reálná újma, a to nepoměrně větší újma, jež by potenciálně mohla vzniknout jiným osobám.
[11] Nejvyšší správní soud závěrem posoudil návrh na přiznání odkladného účinku i z hlediska
zbývající podmínky stanovené v §73 odst. 2 s. ř. s. Neshledal přitom žádné skutečnosti, pro které
by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Tvrzení
žalovaného, že přiznáním odkladného účinku bude dotčen veřejný zájem na včasném potrestání
pachatele, sice není zcela nedůvodné, nicméně míra dotčení tohoto veřejného zájmu
je ve srovnání s újmou hrozící stěžovatelce evidentně nižší. Naplnění tohoto veřejného zájmu
navíc tímto rozhodnutím není zmařeno, nýbrž pouze odloženo do doby, než Nejvyšší správní
soud věcně posoudí kasační stížnost stěžovatelky. Za této situace se tak nelze ztotožnit s názorem
žalovaného, že přiznáním odkladného účinku by došlo k výraznému oslabení generálně
preventivního působení uloženého trestu.
III. Závěr
[12] S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že v posuzované věci
byly splněny obě podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vyžadované v §73
odst. 2 s. ř. s. ve spojení s §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto přiznal kasační stížnosti
odkladný účinek.
[13] Závěrem Nejvyšší správní soud připomíná, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat budoucí rozhodnutí
o věci samé.
[14] V souladu s §4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je s podáním
návrhu na zahájení řízení (zde návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti) spojen
vznik poplatkové povinnosti. Podle položky č. 20 Sazebníku soudních poplatků je návrh
na přiznání odkladného účinku ve správním soudnictví zpoplatněn částkou 1.000 Kč.
Tento soudní poplatek nebyl s podáním návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
zaplacen, a proto Nejvyšší správní soud stěžovatelce uložil, aby poplatek ve stanovené výši
uhradila [§4 odst. 1 písm. h) a §7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.] a určil jí k tomu přiměřenou
lhůtu.
[15] Soudní poplatek lze zaplatit jedním z těchto způsobů:
? vylepením kolků na vyznačené místo na tiskopisu připojenému k tomuto usnesení;
vylepte vždy oba díly kolkové známky, tiskopis podepište a vraťte soudu, kolkové
známky neznehodnocujte;
? bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703-46127621/0710, vedený u České
národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby
je: 1040212420.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. června 2020
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu
Vyhovuji výzvě a zasílám Nejvyššímu správnímu soudu v kolkových známkách určený soudní
poplatek.
ke sp. zn. 4 Ads 124/2020
podpis .................................................
ˇ místo pro nalepení kolkových známek ˇ