ECLI:CZ:NSS:2020:4.AFS.102.2020:25
sp. zn. 4 Afs 102/2020 - 25
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
Mgr. Petry Weissové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: E F I O S spol. s r.o.,
se sídlem Masarykova 671/33, Valašské Meziříčí – Krásno nad Bečvou, zast. JUDr. Květoslavem
Hlínou, advokátem, se sídlem Vodičkova 31, Praha 1, proti žalovanému: Generální ředitelství
cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 7. 2018,
č. j. 41838/2018-900000-314, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 12. 3. 2020, č. j. 62 Af 82/2018 - 45,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 3. 2020, č. j. 62 Af 82/2018 - 45, se z r ušuj e
a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] V záhlaví uvedeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný rozhodl
ve věci odvolání žalobkyně proti rozhodnutím, dodatečným platebním výměrům,
Celního úřadu pro Zlínský kraj (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 11. 11. 2013,
č. j. 6843-28/2013-640000-51, č. j. 6843-31/2013-640000-51, č. j. 6843-32/2013-640000-51,
č. j. 6843-33/2013-640000-51, č. j. 6843-34/2013-640000-51, č. j. 6843-35/2013-640000-51,
č. j. 6843-36/2013-640000-51, č. j. 6843-37/2013-640000-51, č. j. 6843-38/2013-640000-51,
č. j. 6843-39/2013-640000-51, č. j. 6843-40/2013-640000-51 a č. j. 6843-41/2013-640000-51,
tak, že podle §116 odst. 1 písm. a) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, změnil výrokové
části všech těchto rozhodnutí ohledně celkové výše dodatečně doměřené částky cla.
Dospěl totiž k závěru, že poté, co nabyl účinnosti zákon č. 242/2016 Sb., celní zákon, nelze podle
jeho §22 žalobkyni v posuzovaných případech spolu s povinností uhradit dodatečně doměřenou
částku cla uložit také povinnost zaplatit penále z této částky.
[2] Napadené rozhodnutí je v pořadí již druhým rozhodnutím žalovaného o odvolání
žalobkyně; první rozhodnutí o odvolání bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Brně
ze dne 14. 4. 2016, č. j. 62 Af 74/2014 - 196, a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení
(kasační stížnost žalovaného proti tomuto rozsudku byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího
správního soudu ze dne 8. 2. 2018, č. j. 10 Afs 97/2016 - 34).
II.
[3] Žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného brojila žalobou u Krajského soudu v Brně (dále
jen „krajský soud“). Ten v záhlaví označeným rozsudkem shledal žalobu důvodnou a zrušil
napadené rozhodnutí v části 1. a) a c), 2. a) a c), 3. a) a c), 4. a) a c), 5. a) a c), 6. a) a c), 7. a) a c),
8. a) a c), 9. a) a c), 10 a) a c), 11. a) a c) a 12. a) a c) a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení.
[4] Krajský soud přisvědčil žalobkyni v tom, že ačkoliv v letech 2011-2013 z pohledu celního
práva nesprávně zařazovala dovážené zboží – dřevoplastové podlahové krytiny – do podpoložky
KN 44187900 TARIC kód 00, namísto podpoložky KN 39189000 TARIC kód 90, byla v dobré
víře v to, že sazební zařazení dováženého zboží provádí řádně. Dobrá víra žalobkyně byla podle
krajského soudu založena postupem celního orgánu, který na základě protokolu o zkoušce
ze dne 25. 10. 2010 v navazujícím stanovisku k sazebnímu zařazení zboží ze dne 1. 11. 2010
aproboval dovozci DYAS.EU, a. s. zařazení totožného zboží do podpoložky KN 44187900
TARIC kód 00, přičemž obchod s předmětným zbožím následně žalobkyně od tohoto dovozce
„převzala“.
[5] Krajský soud také uvedl, že ani správní orgány nepochybily při různém zařazení
téhož dováženého zboží (v případě společnosti DYAS.EU v roce 2010 do podpoložky
KN 44187900 TARIC kód 00 a následně v případě žalobkyně v roce 2013 do podpoložky
KN 39189000 TARIC kód 90), neboť v mezidobí došlo ke změně názoru na jeho zařazování;
zřejmě s ohledem na prováděcí nařízení Komise (EU) č. 276/2013 ze dne 19. 3. 2013 o zařazení
určitého zboží do kombinované nomenklatury (účinné od 12. 4. 2013). Krajský soud
však zdůraznil, že ačkoliv v posuzovaném případě správní orgány dospěly v souvislosti
s přípravou nařízení Evropské unie k závěru o jiném sazebním zařazení žalobkyní dováženého
zboží, nemohly jej aplikovat zpětně a z toho důvodu doměřit clo, jak v případě žalobkyně učinily,
ale mohly tak učinit toliko do budoucna. Postup správních orgánů (sazební zařazování
předmětného zboží do podpoložky KN 44187900 TARIC kód 00) lze totiž v nynějším případě
považovat za dlouhodobou, jednotnou, ustálenou a určitou praxi, kterou ve vztahu
ke konkrétnímu výrobku založily již v roce 2010. Pokud tuto praxi hodlaly správní orgány v roce
2013 změnit (zařazovat předmětné zboží do podpoložky KN 39189000 TARIC kód 90),
nebyly oprávněny tak učinit zpětně, neboť by tím porušily dobrou víru žalobkyně, která od roku
2011 realizovala dovozy totožného zboží s vědomím, že správní orgány v minulosti jí používané
sazební zařazení zboží odsouhlasily.
III.
[6] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) nyní brojí proti shora specifikovanému rozsudku
krajského soudu (dále jen „napadený rozsudek“) kasační stížností z důvodů podle §103 odst. 1
písm. a) a d) s. ř. s. Navrhuje napadený rozsudek zrušit a vrátit věc krajskému soudu k dalšímu
řízení.
[7] Krajský soud v napadeném rozsudku především podle stěžovatele nezohlednil, že správní
orgány byly oprávněny v rozhodné době od vyměření cla upustit pouze v případě naplnění
podmínek uvedených v Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává
celní kodex Společenství, které má aplikační přednost před národní legislativou. Posouzením
těchto podmínek se přitom krajský soud nezabýval a stanovil si vlastní podmínku existence dobré
víry žalobkyně.
[8] Stěžovatel dále nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že názor správních orgánů ve věci
společnosti DYAS.EU ohledně sazebního zařazení dováženého zboží - dřevoplastové podlahové
krytiny – nebyl chybný. Má také za to, že žalobkyně ve správním řízení neunesla důkazní
břemeno ke svým tvrzením, že převzala obchod od společnosti DYAS.EU a zejména,
že mezi ní a touto společností existovalo osobní nebo majetkové propojení. Krajský soud
tudíž dospěl k nesprávnému závěru, že žalobkyně může dovozovat svou dobrou víru
ve správnost jí prováděného sazebního řízení pouze na základě shodného složení dováženého
zboží a na základě informací získaných od zaměstnance svého potencionálního konkurenta.
Podle stěžovatele právě absence osobního a majetkového propojení žalobkyně s dovozcem
DYAS.EU vylučuje, aby chyba správních orgánů učiněná vůči jiné právnické osobě
byla zohledněna i v případě žalobkyně.
[9] Stěžovatel také poukazuje na to, že žalobkyně ve správním řízení neprokázala,
že by v době realizace posuzovaných dovozů předmětného zboží měla k dispozici rozhodnutí
Celního úřadu Zlín, kterým bylo dovozci DYAS.EU propuštěno do volného oběhu zboží
zařazené do podpoložky kombinované nomenklatury 44187900; mohla být tudíž jen stěží v dobré
víře ve správnost aktu veřejné moci, jehož úplný obsah jí nebyl v době realizace dovozů znám.
Nadto stěžovatel zdůrazňuje, že předmětem řízení o propuštění zboží do celního režimu
není schválení sazebního zařazení zboží. Krajský soud v napadeném rozsudku tedy
podle stěžovatele fakticky popřel možnost vyhodnocování odebraných vzorků v rámci
prováděných kontrol po propuštění zboží v případech, kdy v minulosti již obdobné zboží
bylo podrobeno laboratornímu zkoumání, byť u jiného subjektu a jinými (zastaralými)
laboratorními postupy, a chybně staví individuální správní akt na úroveň precedentu pro všechny
budoucí dovozy obdobného zboží.
[10] Stěžovatel dále krajskému soudu vytýká, že výrokem I. napadeného rozsudku zrušil
v jednotlivých výrocích 1.-12. napadeného rozhodnutí vždy pouze jejich části a) a c) a věc vrátil
stěžovateli v tomto rozsahu k dalšímu řízení. Tím sice vyhověl petitu žalobkyně,
ale již se nezabýval povahou zbývajících částí b) jednotlivých výroků 1.-12. napadeného
rozhodnutí, tedy jejich samostatností a oddělitelností od zbývajících částí výroků. Takový postup
podle stěžovatele není v souladu s §78 odst. 1 soudního řádu správního. Všechny tři části a)-c)
jednotlivých výroků 1.-12. napadeného rozhodnutí jsou totiž zaměřeny na úpravu výroku
každého jednoho rozhodnutí správního orgánu prvního stupně v souvislosti se závěrem
stěžovatele o nemožnosti uložit k dodatečně doměřené částce cla žalobkyni také povinnost
zaplatit penále z této částky. Podle stěžovatele není možné zrušit pouze části a) a c) výroků 1.-12.
napadeného rozhodnutí a oddělit od nich a ponechat v právní moci pouze část b),
neboť jimi společně stěžovatel ruší povinnost žalobkyně platit penále a potvrzuje povinnost
zaplatit dodatečně doměřenou částku cla. A to zejména za situace, kdy krajský soud v napadeném
rozsudku dospěl k závěru, že žalobkyni nemělo být z důvodu prokázání její dobré víry správními
orgány clo vůbec doměřeno. Stěžovatel své závěry opírá také o rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 30. 7. 2008, č. j. 2 As 45/2008 - 60, podle něhož může soud v určitých případech
rozhodnout o částech napadeného rozhodnutí odlišně, nelze však oddělit část rozhodnutí
v případě, kdy by se zbylá část rozhodnutí stala nezákonnou nebo nelogickou. V nyní posuzované
věci přitom nejsou jednotlivé části a)-c) výroků 1.-12. napadeného rozhodnutí pro účely soudního
přezkumu oddělitelné. Krajský soud tudíž měl podle stěžovatele rozhodnout o všech částech a)-c)
jednotlivých výroků napadeného rozhodnutí shodně. Provedení faktické změny výroků
napadeného rozhodnutí je nadto podle stěžovatele v rozporu s kasačním principem správního
soudnictví.
[11] Součástí doplnění kasační stížnosti učinil stěžovatel rovněž návrh na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti.
IV.
[12] Žalobkyně se ke kasační stížnosti ve stanovené lhůtě nevyjádřila.
V.
[13] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[14] Kasační stížnost je důvodná.
[15] Nejvyšší správní soud nejprve posuzoval kasační argumentaci uplatněnou s poukazem
na §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Bylo by totiž předčasné zabývat se právním posouzením věci
samé, pokud by byl napadený rozsudek nepřezkoumatelný nebo by byly zjištěny závažné vady
řízení před krajským soudem, které mohly ovlivnit zákonnost napadeného rozsudku.
[16] Stěžovatel především krajskému soudu vytýká, že napadené rozhodnutí zrušil pouze
v částech a) a c) výroků 1.-12. a nikoliv současně také v částech b) těchto výroků, tedy nezrušil
napadené rozhodnutí v celém rozsahu. Stěžovatel má za to, že takový postup byl v rozporu s §78
odst. 1 s. ř. s. Jednotlivé části a), b) a c) výroků 1.-12. napadeného rozhodnutí
totiž nelze pro účely soudního přezkumu považovat za samostatné a od ostatních částí
oddělitelné. Stěžovatel zdůrazňuje, že všechny tři části a)-c) výroků 1.-12. napadeného rozhodnutí
byly zaměřeny vždy na úpravu výrokové části jednoho konkrétního rozhodnutí správního orgánu
prvního stupně v souvislosti se závěrem stěžovatele o neuložení penále z dodatečně doměřené
částky cla. Podle stěžovatele přitom nelze oddělit a ponechat v právní moci pouze jednu část
výroků 1.-12. napadeného rozhodnutí [část b)], neboť všemi těmito částmi [a)-c)] stěžovatel rušil
povinnost žalobkyně platit penále a potvrzoval dodatečně doměřenou částku cla.
[17] Podle §75 odst. 2 věty první s. ř. s., [s]oud přezkoumá v mezích žalobních bodů napadené výroky
rozhodnutí. Označení výroků rozhodnutí, které žalobce napadá, je přitom nezbytnou náležitostí
žaloby [§71 odst. 1 písm. c) s. ř. s.]. Podle §78 odst. 1 věty první s. ř. s., [j]e-li žaloba důvodná, soud
zruší napadené rozhodnutí pro nezákonnost nebo pro vady řízení.
[18] Problematikou možného částečného přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí se
Nejvyšší správní soud již zabýval např. v rozsudcích ze dne 17. 2. 2006, č. j. 4 Azs 11/2005 - 90,
ze dne 26. 9. 2007, č. j. 8 Afs 75/2006 - 96, nebo ze dne 30. 7. 2008, č. j. 2 As 45/2008 - 60.
Konkrétně v rozsudku č. j. 8 Afs 75/2006 - 96 kasační soud vyslovil, že „[f]ormulace citovaných
ustanovení [§75 odst. 2 s. ř. s., §71 odst. 1 písm. c) s. ř s. a §78 odst. 1 s. ř. s.; poznámka NSS]
svědčí tomu, že pokud správní rozhodnutí obsahuje více samostatných výroků, je možno žalobou ve správním
soudnictví napadnout pouze některé z nich. To je projevem dispoziční zásady ovládající přezkum správních
rozhodnutí. Soudní řád správní tedy připouští i částečný přezkum žalobou napadeného rozhodnutí. V případě,
že žalobce nenavrhuje přezkum v plném rozsahu, tzn. přezkum všech výroků napadeného správního rozhodnutí,
lze soudně přezkoumat i jen jediný výrok napadeného rozhodnutí. To samozřejmě platí za předpokladu,
že jde o výrok samostatný, který je oddělitelný a je způsobilý samostatného přezkumu. Pokud krajský soud
přezkoumá napadené rozhodnutí v takto omezeném rozsahu, může, v případě shledané nezákonnosti rozhodnutí
či vady správního řízení, zrušit rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátit k dalšímu rozhodnutí toliko v tomto
rozsahu.“
[19] V citovaném rozsudku č. j. 2 As 45/2008 - 60, Nejvyšší správní soud také uvedl,
že: „i v případě rozhodování podle ustanovení §78 odst. 1 s. ř. s. je možno rozhodovat o částech rozhodnutí
odlišně, a to při zohlednění stejných hledisek, které ospravedlňují oddělení částí rozhodnutí ve smyslu §76 odst. 2
s. ř. s. Základním předpokladem pro možnost rozdílného rozhodování o jednom rozhodnutí z hlediska formálního
je skutečnost, že se skládá ze dvou či více rozhodnutí z hlediska materiálního. Rozhodnutím v materiálním smyslu
je přitom třeba rozumět takový projev správního orgánu, který v určité věci zakládá, mění nebo ruší práva
nebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti
má anebo nemá, nebo v zákonem stanovených případech rozhoduje o procesních otázkách […]. Rozhodnutím
ve formálním smyslu je pak třeba chápat projev správního orgánu, jenž splňuje formální náležitosti kladené
na podobu správního rozhodnutí […]. V případě, že ve formálně jednotném rozhodnutí správního orgánu
je obsaženo více materiálních rozhodnutí, je třeba provést test jejich oddělitelnosti a rozhodnout, zda tato
rozhodnutí jsou vůči sobě v závislém vztahu nebo zda jsou (mohou být) na sobě zcela nezávislá. Jinak řečeno,
zda oddělením jedné části rozhodnutí od zbytku rozhodnutí (oddělení jednoho materiálního rozhodnutí od druhého,
popř. ostatních materiálních rozhodnutí) se nestane rozhodnutí jako celek (rozhodnutí ve formálním smyslu)
nebo zbylá část tohoto rozhodnutí nezákonnou nebo nelogickou. […] Pokud krajský soud přezkoumá napadené
rozhodnutí v takto omezeném rozsahu, může, v případě shledané nezákonnosti rozhodnutí či vady správního
řízení, zrušit rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátit k dalšímu rozhodnutí toliko v tomto rozsahu.“
[20] Nejvyšší správní soud zde nyní pro ilustraci cituje podstatnou část výrokové části jednoho
z přezkoumávaných rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, konkrétně rozhodnutí
ze dne 11. 11. 2013, č. j. 6843-28/2013-640000-51 (to se od znění ostatních přezkoumávaných
rozhodnutí správního orgánu prvního stupně liší pouze ve stanovených částkách dodatečně
doměřeného cla, penále a celkové dlužné částky):
„Celní úřad pro Zlínský kraj […] doměřuje […] clo ve výši 33.733 Kč (slovy Třicettřitisícsedmsettřicettři
korun českých), a to ve výši rozdílu mezi částkou cla původně vyměřenou rozhodnutím o propuštění zboží
ev. č. 11CZ13740017JQJIK7 ze dne 2. 8. 2011 a částkou cla nově stanovenou. Dle ust. §251 odst. 1
písm. a) daňového řádu vzniká povinnost uhradit penále z doměřené částky ve výši 20 %, což činí 6.747 Kč
(slovy Šesttisícsedmsetčtyřicetsedm korun českých). Celková dlužná částka činí 40.480 Kč (slovy
Čtyřicettisícčtyřistaosmdesát korun českých).
Výpočet cla a penále u rozhodnutí v celním řízení ev. č. 11CZ13740017JQJIK7 ze dne 2. 8. 2011:
Číslo a popis kolonky celního
prohlášení
Nové údaje Původní údaje
33 Zbožový kód 3918900090 4418790000
47 Základ pro vyměření poplatku
(Kč)
518.961 518.961
47 Sazba (%) 6,5 0
47 Částka (Kč) 33.733 0
Dodatečně doměřená
částka cla (Kč)
33.733 x
Penále ve výši 20% (Kč) 6.747 x
Celkem (Kč) 40.480 x
Dodatečně doměřená částka cla a penále činí celkem 40.480 Kč a podle článku 222 odst. 1 písm. a) celního
kodexu je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu pro Zlínský
kraj č. 7771-7725661/0710, vedeného u České národní banky , variabilní symbol: X.“
[21] Současně zde kasační soud pro představu uvádí výrok 1. napadeného rozhodnutí, kterým
stěžovatel změnil znění výše citované výrokové části rozhodnutí správního orgánu prvního
stupně [výrok 1. napadeného rozhodnutí je přitom co do smyslu obdobný znění výroků 2.-12.
napadeného rozhodnutí; liší se pouze tím, kterého z 12 rozhodnutí správního orgánu prvního
stupně (konkrétně jeho výrokové části) se týkají]:
„1. Ve výroku rozhodnutí č. j. 6843-28/2013-640000-51 se:
a) Věty prvního odstavce výroku „Dle ust. §251 odst. 1 písm. a) daňového řádu vzniká povinnost
uhradit penále z doměřované částky ve výši 20 %, což činí 6.747 Kč (slovy Šesttisícsedmsetčtyřicetsedm
korun českých). Celková dlužná částka činí 40.480 Kč (slovy
Čtyřicettisícčtyřistaosmdesát korun českých). “ nahrazují větou:
„Celková dlužná částka činí 33.733,- Kč (slovy Třicettřitisícse dmsettřicettři koruny
české).“
b) V tabulce s výpočtem cla a penále poslední dva řádky tabulky označené „Penále ve výši 20% (Kč)“
a „Celkem (Kč)“ vypouštějí.
c) Poslední odstavec výroku nahrazuje následujícím textem: „Dodatečně doměřená částka
cla činí celkem 33.733,- Kč a podle článku 222 odst. 1 písm. a) celního kodexu je splatná ve lhůtě
10 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu pro Zlínský kraj č. 7771-
7725661/0710, vedeného u České národní banky , variabilní symbol: X.“
[22] Z právě citované výrokové části napadeného rozhodnutí (jeho 1. výroku),
jakož i ze znění obdobných výroků 2.-12. téhož rozhodnutí, je zcela zřejmé, že se jedná
o samostatné výroky napadeného rozhodnutí, z nichž se každý týká jednoho z přezkoumávaných
dodatečných platebních výměrů. Každý z těchto výroků je dále členěn na tři části a), b) a c),
v nichž stěžovatel postupně v souvislosti se svým závěrem o neuložení penále z dodatečně
doměřené částky cla žalobkyni pozměnil znění výrokové části každého z přezkoumávaných
rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Jednotlivé části a), b) a c) jednotlivých výroků
spolu vzájemně souvisejí, neboť se vztahují k jedné a téže otázce – změně rozhodnutí o uložení
povinnosti žalobkyni platit penále z dodatečně doměřené částky cla. Tyto jednotlivé části každého
z výroků na sebe navazují a z podstaty věci jsou tedy od sebe neoddělitelné.
[23] Jak vyplývá z citovaných ustanovení soudního řádu správního a výše uvedené judikatury
kasačního soudu, byl by krajský soud v souladu s ustanovením §78 odst. 1 s. ř. s. oprávněn
rozhodovat o částech napadeného rozhodnutí odlišně, jestliže by z povahy věci nevyplynulo,
že je nelze oddělit od ostatních částí rozhodnutí. Napadené rozhodnutí, jako formálně jednotné
rozhodnutí, v sobě skutečně obsahuje více materiálních rozhodnutí (ve smyslu výše citované
judikatury). Každý jeden z výroků 1.-12. napadeného rozhodnutí se vztahuje k jinému rozhodnutí
správního orgánu prvního stupně v řízeních o dodatečném doměření cla žalobkyni,
přičemž odůvodnění těchto jednotlivých materiálních rozhodnutí je jedno společné v odůvodnění
napadeného rozhodnutí. Jednotlivá materiální rozhodnutí na sobě nejsou závislá a oddělení
jednoho nebo více z nich od ostatních by bylo možné, aniž by se tím napadené rozhodnutí
jako celek (rozhodnutí ve formálním smyslu) nebo zbylá část tohoto rozhodnutí staly
nezákonnými nebo nelogickými. Tato rozhodnutí (každé přezkoumávané samostatné rozhodnutí
správního orgánu prvního stupně o dodatečném doměření daně žalobkyni) však v sobě již žádná
další dílčí materiální rozhodnutí neobsahují. Také v souvislosti s tím jednotlivé části a), b) a c)
výroků 1.-12. napadeného rozhodnutí nepředstavují samostatné výroky, které jsou od sebe
navzájem oddělitelné a způsobilé samostatného přezkumu, jak výše uvedeno. Krajský soud
tudíž pochybil, pokud části b) všech výroků 1.-12. napadeného rozhodnutí oddělil od posouzení
částí a) a c) a na rozdíl od nich je taktéž nezrušil. Skutečnost, že žalobkyně takový postup sama
při jednání před krajským soudem dne 12. 3. 2020 navrhla, přitom na uvedeném závěru
nemůže ničeho změnit. Povinností soudu bylo v takovém případě účastníka řízení poučit
o srozumitelnosti a materiální vykonatelnosti výroku soudního rozhodnutí a vést ho postupem
podle §37 odst. 5 s. ř. s. k formulaci petitu nejenom srozumitelného, ale i možného.
[24] Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že uvedeným postupem se krajský soud dopustil vady
v řízení, která má za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s.
[25] Pro právě uvedené se Nejvyšší správní soud již nezabýval námitkami stěžovatele
směřujícími k meritu věci; bylo by to totiž předčasné.
[26] Kasační soud jen pro úplnost poznamenává, že uvedeným postupem krajský soud zatížil
napadený rozsudek rovněž stěžovatelem namítanou vadou nesrozumitelnosti.
V odůvodnění napadeného rozsudku totiž sice uzavřel, že správní orgány pochybily tím,
že žalobkyni dodatečně doměřily clo, ale současně ponechal části b) výroků 1.-12. napadeného
rozhodnutí, kterými stěžovatel změnil výrokovou část rozhodnutí správního orgánu prvního
stupně (viz odst. [22] tohoto rozsudku). Krajský soud tak ponechal ve výrokové části rozhodnutí
správního orgánu prvního stupně v původním znění (beze změn uvedených v částech a) a c)
výroků 1.-12. napadeného rozhodnutí), pouze s částečnou změnou v části uvozené slovy „[v]ýpočet
cla a penále u rozhodnutí v celním řízení […]“ a dále obsahující tabulku s výpočtem, spočívající
v odstranění dvou posledních řádků této tabulky (obsahujících údaj o částce penále a celkové
doměřené částce cla a penále). I po této změně tedy nadále zůstal ve výrokových částech
jednotlivých rozhodnutí správního orgánu prvního stupně výpočet cla a také výsledná částka
dodatečně doměřené částky cla. Jelikož ale krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku
nesouhlasí se závěrem správních orgánů o dodatečném doměření cla, není výrok I. napadeného
rozsudku v souladu s jeho odůvodněním. Napadený rozsudek je proto nesrozumitelný.
VI.
[27] Kasační stížnost je z důvodů shora vyložených důvodná. Nejvyšší správní soud
proto zrušil napadený rozsudek podle §110 odst. 1 věty první s. ř. s. a vrátil věc krajskému soudu
k dalšímu řízení. V něm je krajský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku
(§110 odst. 4 s. ř. s.). V dalším řízení tedy bude na krajském soudě, aby ve světle výše uvedených
závěrů znovu rozhodl tak, aby výroková část rozhodnutí byla v souladu s jeho odůvodněním
a tak, aby výroky tohoto rozhodnutí byly srozumitelné a materiálně vykonatelné.
[28] Součástí doplnění kasační stížnosti učinil stěžovatel i návrh na přiznání odkladného
účinku. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud přistoupil po provedení nezbytných
procesních úkonů bezodkladně k věcnému projednání kasační stížnosti, neshledal potřebným
o tomto návrhu samostatně rozhodovat.
[29] V novém rozhodnutí krajský soud rozhodne současně též o nákladech řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 3 věta první s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. června 2020
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu