ECLI:CZ:NSS:2020:4.AS.24.2020:12
sp. zn. 4 As 24/2020 - 12
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
Mgr. Petry Weissové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: Ing. B. F., proti žalovanému:
Zeměměřický a katastrální inspektorát v Brně, se sídlem Moravské náměstí 1, Brno, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 2. 2019, č. j. ZKI BR-O-2/27/2019-29, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 1. 2020,
č. j. 62 A 62/2019 - 94,
takto:
I. Návrh žalobkyně na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamí t á.
II. Kasační stížnost se zamí t á.
III. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Katastrální úřad pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Holešov (dále jen „správní orgán
prvního stupně“), rozhodnutím ze dne 22. 11. 2018, č. j. OR-232/2018-740/33, nevyhověl
nesouhlasu žalobkyně s neprovedením opravy chyby v katastrálním operátu a vyslovil, že budova
č. p. X, která je součástí pozemku parcelní číslo st. X v katastrálním území Rajnochovice, budova
č. p. X, která je součástí pozemku parcelní číslo st. X v katastrálním území Rajnochovice, a
budova bez č. p./č. e., jiná st., která je součástí pozemku parcelní číslo st. X v katastrálním území
Rajnochovice, budou v katastru nemovitostí evidovány beze změn.
[2] Žalovaný v záhlaví uvedený rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl
odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.
II.
[3] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Brně (dále
jen „krajský soud“). Součástí žaloby učinila žalobkyně také žádost o osvobození od soudních
poplatků a o ustanovení zástupce pro řízení před krajským soudem.
[4] Krajský soud usnesením ze dne 3. 6. 2019, č. j. 62 A 62/2019 - 34, obě žádosti žalobkyně
zamítl, neboť jí tvrzenou majetkovou situaci nepovažoval za věrohodně rozkrytou; svá tvrzení
totiž nedoložila. Žalobkyně v reakci na to přípisem ze dne 11. 6. 2019 opětovně požádala o úplné
osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě.
[5] Krajský soud usnesením ze dne 9. 8. 2019, č. j. 62 A 62/2019 - 65, žalobkyni osvobodil
od soudních poplatků do výše dvou třetin a vyzval ji k úhradě soudního poplatku v částce
1.000 Kč. Její žádost o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě však zamítl. Při svém posouzení
vycházel především z žalobkyní nově doložených listin, které mu postačovaly k vytvoření
věrohodného obrazu o její majetkové situaci. Krajský soud uzavřel, že žalobkyně je osobou
nacházející se na hranici dostatečnosti finančních prostředků k tomu, aby byla schopna unést
náklady soudního řízení ve výši 3.000 Kč, a tudíž v daném případě shledal důvod k částečnému
osvobození od soudních poplatků podle §36 odst. 3 s. ř. s., tak, aby se žalobkyně přiměřenou
mírou (do výše jedné třetiny soudního poplatku) podílela na procesním riziku jí vyvolaného
soudního sporu. K zamítnutí žádosti žalobkyně o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě krajský
soud vysvětlil, že ustanovení zástupce v posuzované věci nepovažuje za nezbytně nutné
k ochraně práv žalobkyně, a to zejména proto, že žaloba žalobkyně je srozumitelná, jak z hlediska
skutkového, tak i z hlediska namítaných vad napadeného rozhodnutí, a byla doplněna potřebnými
přílohami. Ve spojení se správním spisem měl tudíž krajský soud dostatečný podklad pro vydání
meritorního rozhodnutí.
[6] Žalobkyně soudní poplatek ve výši 1.000 Kč ve stanovené lhůtě uhradila. V přípise
ze dne 29. 11. 2019 však krajský soud opětovně požádala o úplné osvobození od soudních
poplatků a o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě. Žádost nikterak blíže neodůvodnila, pouze
přiložila usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 15. 8. 2017,
č. j. 60 Co 109/2017 - 356, kterým byla podle jejího názoru v jiném soudním řízení od soudních
poplatků plně osvobozena. Současně uvedla, že „osobní, majetkové a výdělkové poměry, jež jsem soudům
k řízení doložila, se dosud výrazně nezměnily.“
[7] Krajský soud usnesením ze dne 3. 1. 2020, č. j. 62 A 62/2019 - 94 (dále jen „napadené
usnesení“), opakované žádosti žalobkyně o plné osvobození od soudních poplatků a o ustanovení
zástupce pro řízení o žalobě zamítl. Neshledal totiž důvod se odchýlit od svých závěrů uvedených
v cit. usnesení č. j. 62 A 62/2019 - 65, kterým žalobkyni osvobodil od soudních poplatků do výše
dvou třetin a zamítl její žádost o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě, a to zejména proto,
že se majetkové a osobní poměry žalobkyně od jeho vydání nezměnily a soudní poplatek ve výši
1.000 Kč byl již žalobkyní zaplacen. Krajský soud rovněž zdůraznil, že důvodem pro vyhovění
žádostem žalobkyně nemůže být pouhý odkaz na rozhodnutí jiného soudu v jiné věci vedené
v rámci civilního soudnictví týkající se osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
III.
[8] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) nyní brojí proti napadenému usnesení kasační
stížností. Navrhuje jej zrušit a vrátit věc krajskému soudu k dalšímu řízení.
[9] Stěžovatelka především nesouhlasí s tím, že nebyla v řízení o žalobě plně osvobozena
od soudních poplatků a nebyl jí ustanoven zástupce, a to zejména kvůli tomu, že nemá právní
vzdělání a z důvodu složitostí projednávané věci by mohlo dojít ke značné újmě na jejích
právech.
[10] Stěžovatelka považuje posouzení její životní a finanční situace učiněné krajským soudem
za neobjektivní a výklad zákona za svérázný. Krajský soud podle stěžovatelky pochybil,
nepřihlédl-li v řízení k zákonu o hmotné nouzi, k účelu pobíraných dávek hmotné nouze a jiných
sociálních dávek a také k pojmu „příjmová chudoba“ s ohledem na zaslanou statistiku Českého
statistického úřadu z roku 2018.
[11] Stěžovatelka má také za to, že napadené usnesení je zmatečné, neboť v jeho odůvodnění
je uvedeno, že se osvobození vztahuje i na řízení o kasační stížnosti, a ačkoliv jí nebyl krajským
soudem ustanoven zástupce, je podle poučení obsaženého v napadeném usnesení povinna
být v řízení o kasační stížnosti zastoupena advokátem.
[12] Součástí kasační stížnosti stěžovatelka učinila rovněž žádost o osvobození od soudních
poplatků a o ustanovení zástupce pro řízení před Nejvyšším správním soudem. Odvolávala
se přitom na rozhodnutí kasačního soudu ze dne 29. 8. 2019, č. j. Na 141/2019 - 7.
IV.
[13] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
V.
[14] Nejvyšší správní soud na úvod poznamenává, že o návrhu stěžovatelky na osvobození
od soudních poplatků nebylo nutno rozhodovat, neboť podáním kasační stížnosti
proti procesnímu rozhodnutí krajského soudu (s výjimkou procesního rozhodnutí, kterým
se řízení o žalobě končí) nevzniká stěžovateli poplatková povinnost (srov. usnesení rozšířeného
senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19). Napadené
usnesení, kterým krajský soud nepřiznal stěžovatelce plné osvobození od soudních poplatků
a zamítl její návrh na ustanovení zástupce pro řízení o žalobě, nepochybně takovým procesním
rozhodnutím je.
[15] Jen pro úplnost kasační soud k právě uvedenému dodává, že za předpokladu,
že by s podáním kasační stížnosti v souzené věci poplatková povinnost spojena byla a přitom
stěžovatelka již je zčásti osvobozena od placení soudních poplatků zmíněným usnesením
č. j. 62 A 62/2019 - 65, toto osvobození by se na ni ve stejném rozsahu (dvou třetin) vztahovalo
bez dalšího i v řízení o kasační stížnosti v souladu s §36 odst. 3 s. ř. s.
[16] Z citovaného usnesení rozšířeného senátu č. j. 1 As 196/2014 - 19, současně plyne,
že ač je povinné zastoupení stěžovatele bez příslušného právnického vzdělání advokátem obecně
jednou ze základních podmínek řízení o kasační stížnosti, ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s.
se neuplatní v případech, kdy kasační stížnost směřuje proti procesnímu rozhodnutí učiněnému
v řízení o žalobě, jež slouží toliko k zajištění podmínek řízení nebo jeho řádného průběhu.
Takovým typem rozhodnutí je i nyní napadené usnesení, jak již výše uvedeno. V daném případě
tak ani podmínka povinného zastoupení stěžovatelky advokátem v řízení o kasační stížnosti
nemusí být splněna.
[17] Nejvyšší správní soud i tak vážil, zda je přes právě uvedené ustanovení
zástupce v nynějším řízení o kasační stížnosti nezbytně třeba k ochraně práv stěžovatelky.
Dospěl přitom k závěru, že tomu tak není. Kasační stížnost splňuje předepsané náležitosti
a lze z ní seznat, z jakých skutkových a právních důvodů stěžovatelka považuje napadené
usnesení krajského soudu za nezákonné. Nejvyššímu správnímu soudu proto nic nebrání
v tom, aby o takto formulované kasační stížnosti věcně rozhodl, aniž by stěžovatelka v důsledku
své neznalosti práva mohla utrpět jakoukoli újmu. V tom je také věc odlišná od případu, na nějž
se stěžovatelka odvolává v kasační stížnosti (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
29. 8. 2019, č. j. Na 141/2019 - 7), v němž byl stěžovatelce zástupce ustanoven za účelem podání
kasační stížnosti a jejího zastupování v řízení u Nejvyššího správního soudu. O takový případ
se zde ale nejedná. Nejvyšší správní soud tudíž stěžovatelčin návrh na ustanovení zástupce
pro řízení o kasační stížnosti zamítl.
[18] Nejvyšší správní soud následně posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[19] Kasační stížnost není důvodná.
[20] V nynější věci jde o posouzení zákonnosti usnesení, jímž krajský soud zamítl opakovanou,
v pořadí již třetí, stěžovatelčinu žádost o úplné osvobození od soudních poplatků a o ustanovení
zástupce pro řízení o žalobě.
[21] Nejvyšší správní soud již ve své judikatuře vyslovil, že „[o] opakované žádosti o osvobození
od soudního poplatku v rámci jednoho řízení je soud povinen rozhodnout jen v případě, že tato žádost obsahuje
nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení.“ (rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2008, č. j. 4 Ans 5/2008 - 65). Je totiž nepochybné,
že mohou existovat takové výjimečné okolnosti, za kterých bude opakovaná žádost opodstatněná
(shodně též rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 8. 2009, č. j. 4 As 12/2009 - 119,
nebo ze dne 28. 7. 2011, č. j. 8 As 65/2010 - 106).
[22] Je však výlučně na účastníkovi řízení - žadateli o osvobození od soudních poplatků,
aby ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s. nejen tvrdil, ale také doložil, že podmínky pro požadované
osvobození splňuje a že nemá dostatek prostředků k úhradě soudních poplatků. Soud
zde nepostupuje z úřední povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50).
[23] V souzené věci tedy krajský soud stěžovatelku usnesením č. j. 62 A 62/2019 - 65,
osvobodil od placení soudních poplatků do výše dvou třetin; její žádost o ustanovení zástupce
pro řízení o žalobě zamítl. V nastalé situaci stěžovatelka, aniž se tomuto rozhodnutí bránila
podáním kasační stížnosti, závěry krajského soudu akceptovala a také soudní poplatek za žalobu
v poměrné výši 1.000 Kč uhradila. Dodatečně ve svém podání ze dne 29. 11. 2019 výslovně
uvedla, že její osobní, majetkové a výdělkové poměry, které již „soudům doložila“, se dosud výrazně
nezměnily a poukázala na rozhodnutí Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně ze dne
15. 8. 2017, č. j. 60 Co 1096/2017 - 356, které také připojila a s tímto odůvodněním opětovně,
a to již potřetí, požádala o úplné osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce
z řad advokátů.
[24] Za těchto okolností však již krajský soud nebyl povinen o žádosti o osvobození
od soudních poplatků a související žádosti o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě,
znovu rozhodovat (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2015,
č. j. 8 Afs 201/2014 - 13). Rozhodoval-li přesto krajský soud o opakovaných žádostech
stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro řízení napadeným
usnesením, nepochybil, dospěl-li k závěru o jejich nedůvodnosti. Stěžovatelka neuvedla žádné
skutečnosti, jež by svědčily o změně jejích poměrů rozhodných pro úvahy o úplném osvobození
od soudních poplatků a takovou skutečností dokládající změnu poměrů nemohlo být ani citované
usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, vydané v civilní věci. Jednalo
se o rozhodnutí vydané v roce 2017, které tudíž nemohlo svědčit o změně poměrů stěžovatelky
v době od její žádosti ze dne 11. 6. 2019, o níž krajský soud rozhodoval usnesením
ze dne 9. 8. 2019, č. j. 62 A 62/2019 - 65, na podkladě stěžovatelkou předložených, v té době
aktuálních, podkladů. Krajský soud správně vyslovil, že pouhý odkaz na rozhodnutí jiného soudu
v jiné věci vedené v rámci civilního soudnictví není v nynějším případě rozhodný.
[25] S ohledem na výše uvedené jsou nedůvodné námitky stěžovatelky vztahující
se k „neobjektivnímu a svéráznému“ výkladu podanému krajským soudem v napadeném usnesení
a také námitky, v nichž stěžovatelka nesouhlasí s tím, že ačkoliv nemá právní vzdělání
a posuzovaná věc je složitá, nebyla krajským soudem osvobozena od soudních poplatků a nebyl
jí ustanoven v řízení o žalobě zástupce.
[26] Krajský soud rovněž nepochybil, nepřihlédl-li v daném případě k zákonu o hmotné nouzi
a účelu dávek hmotné nouze a dalších sociálních dávek. Při posuzování podmínek
pro osvobození od soudních poplatků nejsou tato hlediska obecně významná, jak plyne z §36
odst. 3 s. ř. s. Stěžejní je, jaká tvrzení stěžovatelka uvede v žádosti o osvobození od soudních
poplatků (resp. též i v související žádosti o ustanovení zástupce) a zda tato svá tvrzení také doloží.
Kromě odkazu na výše zmíněné civilní rozhodnutí však stěžovatelka netvrdila ničeho o svých
poměrech a ani nedoložila žádnou změnu poměrů odůvodňující změnu postoje krajského soudu
k jejím opakovaným žádostem.
[27] Stěžovatelka nakonec v kasační stížnosti namítá „zmatečnost“ napadeného usnesení.
S ohledem na obsah tvrzení spojených s touto zmatečností je však zjevné, že stěžovatelka věcně
nemíří k uplatnění kasačního důvodu podle §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., nýbrž vytýká vnitřní
rozpornost napadeného usnesení, jež je vadou, kterou lze podřadit pod kasační důvod
podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Kasační soud však v napadeném usnesení namítanou vadu
vnitřní rozpornosti neshledal.
[28] Krajský soud v napadeném usnesení citoval §36 odst. 3 s. ř. s., z něhož vyplývá,
že osvobození od soudních poplatků přiznané v řízení před krajským soudem se vztahuje
i na řízení o kasační stížnosti. Obdobně podle §35 odst. 10 s. ř. s. platí, že zástupce ustanovený
v řízení před krajským soudem zastupuje navrhovatele i v řízení před Nejvyšší správním soudem.
V nyní posuzované věci sice stěžovatelce v řízení o žalobě krajský soud zástupce neustanovil,
to však nebylo na závadu poučení, které současně v napadeném usnesení stěžovatelce poskytl
pro případ, že by se mu chtěla bránit podáním kasační stížnosti. V nynější věci se ale obecná
podmínka řízení o kasační stížnosti vyplývající z §105 odst. 2 s. ř. s., kterou krajský soud uvedl
v poučení napadeného usnesení, a to, že v tomto řízení musí být zastoupena advokátem,
na stěžovatelku neužije (viz výše odst. [14] a [16]). V případě, že by tomu tak nebylo,
byla by stěžovatelka v souladu s poučením, které se jí v napadeném usnesení dostalo, buď sama
povinna advokáta vyhledat s žádostí o právní pomoc, nebo u kasačního soudu podat žádost
o ustanovení zástupce; jak ostatně i nyní učinila. Stěžovatelkou uváděné závěry krajského soudu
tudíž nejsou navzájem rozpornými a Nejvyšší správní soud proto nepřisvědčil námitce,
že je napadené usnesení „zmatečné“.
VI.
[29] Nejvyšší správní soud neshledal kasační námitky důvodnými, proto kasační stížnost zamítl
podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s.
[30] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl
podle §60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 téhož zákona. Stěžovatelka nebyla v řízení
o kasační stížnosti úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž
by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů
řízení nepřiznal, protože mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední
činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. února 2020
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu