ECLI:CZ:NSS:2020:4.AS.247.2020:26
sp. zn. 4 As 247/2020 - 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: M. Č., zast. Mgr. Václavem
Voříškem, advokátem, se sídlem Pod Kaštany 245/10, Praha 6, proti žalovanému: Krajský úřad
Pardubického kraje, se sídlem Komenského náměstí 125, Pardubice, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 24. 9. 2019, č. j. KrÚ 69320/2019/ODSH/12, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 15. 7.
2020, č. j. 52 A 100/2019 - 75,
takto:
I. Kasační stížnost se o d m ít á .
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobci se v rací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč,
který mu bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích shora nadepsaným rozsudkem
zamítl žalobu, v níž se žalobce domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného,
kterým žalovaný částečně vyhověl odvolání žalobce a ve zbytku potvrdil rozhodnutí Městského
úřadu Hlinsko ze dne 18. 3. 2019, č. j. Hl 18950/2019/ODP, jímž byl žalobce uznán
vinným ze spáchání přestupku podle §125f odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu
na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, a to tím, že jako provozovatel
vozidla reg. zn. X, v rozporu s §10 zákona o silničním provozu nezajistil, aby při užití vozidla na
pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních
komunikacích stanovená tímto zákonem.
[2] Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále též „stěžovatel“) dne 31. 7. 2020 blanketní
kasační stížnost, v níž uvedl, že kasační stížnost doplní na výzvu soudu ve lhůtě soudem
stanovené.
[3] Nejvyšší správní soud stěžovatele usnesením ze dne 4. 8. 2020, č. j. 4 As 247/2020 - 18,
vyzval, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení doplnil kasační stížnost
tak, že uvede, z jakých konkrétních skutkových a právních důvodů napadá rozsudek krajského
soudu a poučil stěžovatele, že nebude-li kasační stížnost ve stanovené lhůtě doplněna, Nejvyšší
správní soud ji odmítne podle ustanovení §37 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“).
[4] Toto usnesení Nejvyššího správního soudu bylo dle údajů na doručence doručeno
zástupci stěžovatele do jeho datové schránky dne 7. 8. 2020. Lhůta k doplnění kasační stížnosti
v délce jednoho měsíce tak počala běžet dne 8. 8. 2020 a uplynula v pondělí dne 7. 9. 2020.
Zástupce stěžovatele však na výzvu k doplnění kasační stížnosti žádným způsobem nereagoval.
Kasační stížnost tudíž stále nesplňuje náležitosti předepsané v §106 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
s §103 odst. 1 s. ř. s.
[5] Podle §106 odst. 1 s. ř. s. [k]romě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost obsahovat
označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj
o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení §37 platí obdobně“. Podle odst. 3 téhož ustanovení
„[n]emá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě
jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě
může stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu
může soud na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc.
[6] Podle §37 odst. 5 s. ř. s. [p]ředseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění
vad podání a stanoví mu k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení
nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní
důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen.
[7] Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, pokud stěžovatel v kasační
stížnosti neuvede, z jakých důvodů napadá rozhodnutí, proti němuž kasační stížnost směřuje
(§106 odst. 1 s. ř. s.), a tyto vady k výzvě soudu nebyly odstraněny, nelze v řízení pokračovat
a soud kasační stížnost odmítne (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 4. 6. 2003, č. j. 2 Ads 29/2003 - 40, č. 6/2003 Sb. NSS). Stejně tak je tomu
i v nyní posuzované věci. Stěžovatel neuvedl nic konkrétního proti postupu či rozsudku
krajského soudu. Tvrzení stěžovatele obsažená v kasační stížnosti jsou natolik obecná,
že z kasační stížnosti nevyplývá, jakých konkrétních pochybení se krajský soud podle stěžovatele
dopustil (ať již ve smyslu vad řízení, či v právním závěru). Sám stěžovatel ostatně v kasační
stížnosti uvádí, že kasační stížnost doplní, avšak v zákonné lhůtě tak neučinil ani přes výzvu
soudu. Takto formulovanou kasační stížnost, která je mimořádným opravným prostředkem,
považuje zdejší soud za nedostačující ve smyslu §106 odst. 1 s. ř. s.
[8] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že ačkoliv stěžovatele řádně vyzval k odstranění
vytýkaných vad kasační stížnosti a současně ho poučil o následcích nerespektování této výzvy,
vytýkané vady stěžovatel ve stanovené lhůtě neodstranil. Vzhledem k tomu, že potřebné důvody
stěžovatel nedoplnil, nebyly splněny podmínky §106 odst. 1 s. ř. s. pro projednání kasační
stížnosti. Za této procesní situace Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §37 odst. 5 s. ř. s.
ve spojení s §120 téhož zákona odmítl, neboť nebyla ve stanovené lhůtě doplněna a v řízení
není možno pro tento nedostatek pokračovat.
[9] Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z §60 odst. 3 věta první s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti, jestliže kasační stížnost byla odmítnuta.
[10] Podle §10 odst. 3 věta třetí zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), „[b]yl-li návrh na zahájení řízení
před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek“. Podle odst. 5
téhož ustanovení „[v] řízení, v němž lze rozhodnout bez jednání, postupuje soud obdobně podle odstavců 3 a 4,
dokud nebylo vydáno rozhodnutí o věci samé“.
[11] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v projednávané věci jsou naplněny zákonné
podmínky pro vrácení zaplaceného soudního poplatku za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč.
Zástupce stěžovatele uhradil soudní poplatek převodem z účtu ke dni 3. 8. 2020. Vzhledem
k tomu, že kasační stížnost byla odmítnuta, aniž by bylo vydáno rozhodnutí o věci samé,
byly naplněny podmínky pro vrácení soudního poplatku zaplaceného stěžovatelem,
jak jsou vymezeny v §10 odst. 3 věta třetí ve spojení s odst. 5 zákona o soudních poplatcích.
[12] Na základě výše uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že se stěžovateli
vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč. Tento mu bude v souladu
s §10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu
do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce Mgr. Václava Voříška, advokáta,
se sídlem Pod Kaštany 245/10, Praha 6.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. září 2020
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu