ECLI:CZ:NSS:2020:4.AS.271.2020:38
sp. zn. 4 As 271/2020 - 38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: DEPODENTAL CZ, s.r.o.,
IČO: 282 93 916, se sídlem Minská 132/100, Brno, zast. JUDr. Ivo Panákem, advokátem,
se sídlem Kounicova 284/39, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví,
se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 5. 2018,
č. j. MZDR 73266/2015-2/FAR, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 5. 8. 2020, č. j. 10 Ad 11/2018 - 57,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek vůči rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 5. 8. 2020, č. j. 10 Ad 11/2018 - 57, a vůči rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 5. 2018,
č. j. MZDR 73266/2015-2/FAR.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností ze dne 18. 8. 2020 žalobce (dále též „stěžovatel“) brojí proti v záhlaví
nadepsanému rozsudku městského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti shora
uvedenému rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí
Státního ústavu pro kontrolu léčiv ze dne 8. 10. 2015, č. j. sukl178992/2015. Posledně uvedeným
rozhodnutím byl stěžovatel shledán vinným za spáchání správního deliktu podle §103 odst. 1
písm. a) zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech, ve znění účinném do 31. 3. 2017,
za což byla stěžovateli uložena pokuta ve výši 500.000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení
ve výši 1.000 Kč.
[2] Kasační stížnost byla spojena s návrhem na přiznání odkladného účinku, který
stěžovatel odůvodnil negativním dopadem pokuty na jeho podnikání, přičemž úhrada pokuty
v současné době není v možnostech stěžovatele. Stěžovatel nyní hradí ztrátu z minulých období,
avšak perspektiva na trhu je dobrá a lze očekávat, že stěžovatel bude v budoucnu generovat zisk.
V případě, že by byl majetek, který stěžovatel potřebuje k výkonu podnikatelské činnosti,
postižen výkonem rozhodnutí a exekuován, nemohl by stěžovatel již dále podnikat a realizovat
svoji podnikatelskou činnost a na případnou úhradu pokuty vydělat. Pokud by byla soudem
zrušena správní rozhodnutí, nebylo by již možné napravit vzniklou újmu způsobenou výkonem
nesprávného rozhodnutí. Stěžovatel dodal, že značná část jeho podnikatelské činnosti
se odehrává ve formě účasti na veřejných zakázkách, k této je však nezbytné prokazovat
i bezdlužnost. Za situace, kdy je účet stěžovatele již obestaven exekucí, není možné
v podnikatelské činnosti, která by mohla přinést finanční zisk, pokračovat. Dále stěžovatel
poukázal na to, že dočasný odklad platby pokuty bezprostředně neohrožuje veřejný zájem.
Stěžovatel totiž činí kroky směřující k tomu, aby zvládl hospodářské potíže, odklad platby
vyměřené pokuty tedy neznamená, že pokuta nebude později uhrazena.
[3] Žalovaný ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedl,
že tvrzení stěžovatele o tom, že úhrada pokuty není v jeho finančních možnostech a znamenala
by pro něj ukončení výkonu jeho podnikatelské činnosti, bez dalšího neprokazuje existenci
nepoměrně větší újmy. Stěžovatel nadto uvádí, že jeho finanční situace se zlepšuje a očekává
generování zisku. Újma však musí dosahovat určité intenzity a závažnosti
tak, aby měla pro žalobce zásadní a citelný význam. Dále žalovaný vyslovil domněnku,
že se stěžovatel pouze pokouší vyhnout své platební povinnosti, přičemž poukázal
na to, že stěžovatel nepožádal o rozložení vymáhané pokuty do splátek, aby omezil dopad
tvrzených negativních následků pokuty. Úhrada pokuty pak nutně nemusí znamenat zamezení
účasti stěžovatele na veřejných zakázkách, jelikož požadavek bezdlužnosti se týká pouze
vybraných věřitelů. Pokud by neuhrazená pokuta přece jen bránila vydání potvrzení
o bezdlužnosti, zákon hovoří vždy jen o splatných pohledávkách a stěžovateli nic nebrání
v žádosti o splátkový kalendář a splatnost dluhu tak odsunout. Žalovaný dále zdůraznil, že institut
odkladného účinku nelze obecně uplatňovat vůči všem podnikatelům, kteří nevykazují žádné
účetní zisky, zvláště pokud vykonávají podnikatelskou činnost i přesto, že dlouhodobě hospodaří
se ztrátou. Stěžovatel nadto neprokázal, jaká konkrétní nepoměrně větší újma mu měla
být napadeným rozhodnutím způsobena, pročež nesplnil již první podmínku pro přiznání
odkladného účinku podané kasační stížnosti.
[4] Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní
soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije
přiměřeně. Jde o institut výjimečný, jehož účelem je ochránit adresáta veřejné správy
před případnými neodstranitelnými negativními následky aktu veřejné správy (srov. usnesení NSS
ze dne 27. 1. 2012, č. j. 2 As 132/2011 - 115).
[5] Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjišťuje
kumulativní splnění zákonných předpokladů (přiměřeně dle §73 odst. 2 s. ř. s.), tj. 1) výraznou
disproporcionalitu újmy způsobenou stěžovateli v případě, že účinky napadeného rozhodnutí
nebudou odloženy, ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí
odloženy byly, a 2) absenci rozporu s důležitým veřejným zájmem. Důvody možného vzniku
nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou vždy individuální, závislé
pouze na konkrétní situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy
má proto stěžovatel, jenž musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné
právní následky rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností vznik újmy vyvozuje
a uvést její intenzitu. Stěžovatelem uvedená tvrzení musí svědčit o tom, že negativní následek,
jehož se v souvislosti s napadeným rozsudkem městského soudu (resp. s napadeným správním
rozhodnutím) obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma přitom musí být závažná
a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní.
[6] Z výše uvedených tvrzení stěžovatele Nejvyšší správní soud dovodil, že újma hrozící
stěžovateli je skutečná a intenzivní. Uložená pokuta ve výši 500.000 Kč představuje
pro stěžovatele citelný zásah do majetkové sféry a její okamžité uhrazení by mohlo
mít pro stěžovatele likvidační účinky. Nejvyšší správní soud současně neshledal, že by odkladným
účinkem mohla třetím osobám vzniknout újma nepoměrně větší, než je újma hrozící stěžovateli.
Jediným subjektem, kterého se přiznání odkladného účinku dotkne, bude stát, neboť tomu
nebude neprodleně zaplacena částka ve výši pokuty vyměřené stěžovateli. Výše pokuty
je však s ohledem na výši státního rozpočtu zanedbatelná, a odložení její úhrady tak nemůže
mít negativní vliv na fungování státu.
[7] Nejvyšší správní soud se dále zabýval otázkou, zda by přiznání odkladného účinku
nebylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. V posuzovaném případě vystupuje do popředí
veřejný zájem na potrestání pachatelů správních deliktů. Přiznáním odkladného účinku kasační
stížnosti však dojde pouze k odložení vykonatelnosti rozhodnutí městského soudu a správních
orgánů do doby, než Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodne. Stěžovatel
tak po určitou dobu nebude muset uloženou povinnost splnit, avšak bude k tomu povinen
v případě neúspěchu své kasační stížnosti. Přiznáním odkladného účinku tak pouze dojde
k dočasnému odložení výše uvedeného veřejného zájmu, nikoliv k jeho popření.
[8] Ze shora uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti
stěžovatele odkladný účinek. Do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem
se tedy pozastavují účinky napadeného rozsudku, jakož i napadeného rozhodnutí žalovaného.
Tímto rozhodnutím Nejvyšší správní soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí
rozhodnutí o věci samé.
[9] Ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody,
nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly, může Nejvyšší správní soud toto usnesení i bez návrhu
zrušit (§73 odst. 5 ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. září 2020
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu