ECLI:CZ:NSS:2020:4.AS.360.2019:42
sp. zn. 4 As 360/2019 - 42
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci navrhovatelů: a) Spolek Šárecké
údolí, IČ 22886052, se sídlem Pod Mlýnkem 68/4, Praha 6, b) Spolek pro Hanspaulku,
IČ 26607379, se sídlem U Beránky 2033/7, Praha 6, oba zast. JUDr. Ondřejem Tošnerem,
advokátem, se sídlem Slavíkova 23, Praha 2, proti odpůrci: Hlavní město Praha,
se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1, zast. Mgr. Vojtěchem Novotným, advokátem,
se sídlem Karlovo náměstí 671/24, Praha 1, o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy
č. 53/2018 - Celoměstsky významné změny vlny IV (1. část) Územního plánu sídelního útvaru
hl. m. Prahy - v části změny Z 2778/00, v řízení o kasační stížnosti odpůrce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2019, č. j. 8 A 66/2019 - 37,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Odpůrce je povinen zaplatit navrhovatelům na náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti částku ve výši 6.365 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku
k rukám advokáta JUDr. Ondřeje Tošnera.
Odůvodnění:
I. Shrnutí předcházejícího řízení
[1] Zastupitelstvo hlavního města Prahy usnesením ze dne 14. 6. 2018, č. 38/71, vydalo
celoměstsky významné změny vlny IV (1. část) Územního plánu sídelního útvaru hl. m. Prahy
ve formě opatření obecné povahy č. 53/2018, kterým za použití §43 odst. 4 a §55 odst. 2
zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), §13
a přílohy č. 7 vyhlášky č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně
plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, §171 a násl.
zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), ve spojení s §188 odst. 4 stavebního
zákona, byly vydány změny Z 2756/00, Z 2766/00, Z 2768/00, Z 2774/00, Z 2778/00,
Z 2796/00, Z 2799/00, Z 2801/00, Z 2806/00, Z 2807/00, Z 2810/00, Z 2816/00, Z 2817/00,
Z 2823/00, Z 2825/00 a Z 2828/00 Územního plánu sídelního útvaru hl. m. Prahy, schváleného
usnesením Zastupitelstva hlavního města Prahy č. 10/5 dne 9. 9. 1999, jehož závazná část
byla vydána obecně závaznou vyhláškou č. 32/1999 Sb. hl. m. Prahy, ve znění pozdějších obecně
závazných vyhlášek a opatření obecné povahy.
[2] Hlavní cíl změny územního plánu Z 2778/00 (dále též „změna „Z 2778/00“), která
se vztahovala k pozemkům p. č. 2234, 2235, 2236 a k usedlosti Šatovka v Šáreckém údolí,
byl vymezen
takto:„změna funkčního využití ploch zátopová území z funkce: čistě obytné /OB/, sady,
zahrady a vinice /PS/ na funkci: veřejné vybavení /VV/ Šatovka - zdravotní zařízení“. V textové části
změny se mimo jiné uvádí: „a) Změna nemění zastavěné území. Změnou se navrhuje nová zastavitelná plocha
na úkor nezastavitelného území. Rozsah řešeného území je 8 603 m2“. c) Změna navrhuje plochu veřejné vybavení
/VV/ na úkor stávající plochy čistě obytné /OB/a sady, zahrady a vinice /PS/. Změna rozšiřuje zastavitelnou
plochu na úkor plochy /PS/.“. Změna Z 2778/00 byla provedena z důvodu umístění areálu domova
pro seniory, jak vyplývá z textové části jejího odůvodnění.
[3] Navrhovatelé, kteří mají sídlo na Praze 6, sdružují místní občany a zabývají se ochranou
přírody a krajiny, podali návrh na zrušení uvedené části opatření obecné povahy. Městský soud
v Praze (dále jen „městský soud“) rozsudkem ze dne 4. 9. 2019, č. j. 8 A 66/2019 - 37, opatření
obecné povahy č. 53/2018 - Celoměstsky významné změny vlny IV (1. Část) Územního plánu
sídelního útvaru hl. m. Prahy v části změny Z 2778/00 zrušil dnem nabytí právní moci tohoto
rozsudku.
[4] V odůvodnění rozsudku se městský soud ztotožnil s argumentací navrhovatelů,
podle níž je změna Z 2778/00 zcela zjevně v příkrém rozporu s kapitolou 1 bodu 10, kapitolou
2.2.2. bodu d) a kapitolou 2.4.2. bodu a) Zásad územního rozvoje hl. m. Prahy. Tato ustanovení
totiž v souladu se stavebním zákonem důsledně zohledňují ochranu krajiny a nezastavitelných
pozemků, zatímco jim podřízená část opatření obecné povahy směřuje k změně nezastavitelných
pozemků na zastavitelné a k předpokládané výstavbě v ochranném pásmu chráněného přírodního
parku.
[5] Podle městského soudu není změna Z 2778/00 ani v souladu s cíli územního plánování
vymezenými v §18 odst. 4 stavebního zákona a s jeho ustanovením §55 odst. 4, neboť postrádá
požadované vyhodnocení účelného využití zastavěného území a potřeby nově vymezených
zastavitelných ploch. Pouhým odkazem na urbanistickou studii označující umístění domu
pro seniory do stávající zástavby za vhodné odpůrce této povinnosti nedostál. Navíc ani netvrdil
potřebu vymezení nových zastavitelných ploch a naopak pod bodem G předmětné části opatření
obecné povahy uvedl, že má k dispozici 9,8 ha ploch pro veřejné vybavení, takže není zřejmá
potřeba zvýšení této plochy o dalších 6.337 m2. V tomto směru je argumentace odpůrce
nedostatečná a vnitřně rozporná.
[6] Městský soud shledal změnu Z 2778/00 za rozpornou taktéž s požadavky na činnost
v ochranném pásmu přírodní památky, jež jsou stanoveny v čl. 4 odst. 3 písm. a) vyhlášky
hl. m. Prahy č. 4/1982, podle něhož v ochranném pásmu není dovoleno provádět jakoukoli
výstavbu mimo stavby sloužící lesnímu hospodářství a stavby zabezpečující plnění funkce lesů
po projednání s orgány státní ochrany přírody. Požadavky vyplývající z vyhlášky č. 4/1982
totiž sice budou řešeny v územním a stavebním řízení, nicméně tento právní předpis výslovně
zakazuje výstavbu v ochranném pásmu, a je tak velmi nejisté, zda příslušný orgán ochrany přírody
udělí souhlas s výstavbou, kterou odpůrce zamýšlí. Pokud tedy odpůrce zadal urbanistickou studii
a plánuje výstavbu v daném území, je takový postup stěží obhajitelný a ekonomicky nerozumný.
[7] Konečně městský soud shledal ve vztahu k pozemku p. č. 2236 nesoulad změny Z 2778/00
s požadavky na ochranu zemědělského půdního fondu vymezenými v ustanoveních §4 odst. 1
a §5 odst. 1 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu (dále jen „zákon
o ochraně zemědělského půdního fondu“). Kvůli absenci odůvodnění totiž nelze přezkoumat,
zda tyto požadavky byly naplněny a zda v tomto směru není jiné vhodnější řešení. Grafická část
odůvodnění změny Z 2778/00 pak postrádá výkres předpokládaných záborů půdního fondu.
V tomto ohledu je tak přezkoumávaná část opatření obecné povahy nepřezkoumatelná.
[8] Závěrem městský soud uvedl, že napadená část opatření obecné povahy zjevně nepředjímá
její možné důsledky na území přírodního parku a nezabývá se jinými, šetrnějšími variantami.
Dotčené pozemky se nacházejí v ochranném pásmu přírodního parku a odpůrce změnou
Z 2778/00 nerespektuje jeho klíčový význam. Účelem ochranného pásma je totiž vytvoření určité
přechodové plochy mezi konkrétním zvláště chráněným územím a vnější povětšinou urbánní
krajinou. Pokud tedy budou dotčené pozemky zastavitelné, otevře se prostor také pro výstavbu
v ochranném pásmu a hranice přírodního parku zůstane obnažena a bude bezprostředně sousedit
s plánovaným objektem občanské vybavenosti. Takový stav považuje městský soud z hlediska
ochrany přírodního bohatství za nepřijatelný, a proto opatření obecné povahy v rozsahu změny
Z 2778/00 nemůže obstát.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření navrhovatelů
[9] Proti tomuto rozsudku městského soudu podal odpůrce (dále též „stěžovatel“) včasnou
blanketní kasační stížnost z důvodů uvedených v ustanoveních §103 odst. 1 písm. a), d) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
[10] V jejím doplnění, které Nejvyšší správní soud obdržel dne 23. 10. 2019, tedy ve stanovené
měsíční lhůtě od doručení usnesení výzvy k uvedení konkrétních důvodů kasační stížnosti,
stěžovatel namítl, že městský soud učinil velmi zkratkovité a místy až formalistické závěry
o nezákonnosti napadené části opatření obecné povahy č. 53/2018 a pominul mnoho
podstatných skutečností pro posouzení jejího souladu se zákonem i klíčové argumenty, které
uplatnil odpůrce. Závěry městského soudu nejsou tudíž řádně odůvodněné ani správné
a jako takové nemohou obstát.
[11] Dále stěžovatel namítl, že z pouhé změny využití dotčených ploch z původního využití „čistě
obytné (OB) a „sady, zahrady a vinice (PS)“ na funkční využití „veřejné vybavení (VV)“ nelze dovozovat
rozpor s městským soudem citovanými ustanoveními Zásad územního rozvoje hl. m. Prahy.
Ta se totiž zmiňují o respektu, nikoliv absolutní nedotknutelnosti vypočtených chráněných území
přírody. Zcela zásadní je pak skutečnost, že územní plán hl. m. Prahy ve znění změny Z 2778/00
nově předpokládá v dotčené ploše způsob využití VV-C. Pro plochu VV regulativy podle oddílu
5 části 1a) stanoví jako hlavní využití „plochy sloužící pro umístění všech typů veřejného vybavení města,
tj. zejména pro školství a vzdělávání, zdravotnictví a sociální služby, veřejnou správu města a záchranný sociální
systém“. Jako přípustné využití se stanoví mimo jiné i „zeleň“. Kód C (v označení VV-C) pak určuje
míru využití dotčené plochy na jedenáctistupňové škále kódů A až K, kde kód A představuje
nejnižší hodnotu nejvyššího přípustného koeficientu podlažních ploch a k tomu odpovídající
hodnotu koeficientu zeleně. U kódu C to konkrétně znamená, že u přízemní zástavby je kód
zeleně 0,3, (tj. 30 % dané plochy musí tvořit zeleň), při počtu dvou podlaží je koeficient 0,45
a od tří podlaží je koeficient zeleně 0,55. V případě výstavby domova pro seniory bude tedy
muset být u dané lokality vyhrazeno zeleni 45 % či 55 % v závislosti na počtu navržených
podlaží, což samo o sobě garantuje minimální úbytek zeleně, a to i při zohlednění současné
zástavby, která lemuje prakticky celou ulici V Šáreckém údolí. Napadená změna Z 2778/00
tak nejenže nevylučuje respektování původního venkovského charakteru a odpovídá sídelní
struktuře v dotčené části Šáreckého údolí, ale navíc má potenciál přispět k odvrácení
další devalvace dotčené lokality. Samotný fakt, že daná plocha může být využita pro veřejné
vybavení, pak ještě nic nevypovídá o charakteru a obrazu možné zástavby. K předmětné změně
územního plánu se opakovaně vyjádřil i dotčený orgán ochrany přírody a krajiny, který vydal
souhlasné stanovisko, byť s požadavkem na maximální zachování funkční plochy „sady, zahrady
a vinice (PS)“ a minimální desetimetrový odstup případných budov od lesního pozemku,
což bylo v příslušné části opatření obecné povahy zohledněno. Na tyto skutečnosti
bylo poukázáno ve vyjádření k návrhu na zrušení části opatření obecné povahy a byly zřejmé
také z obsahu správního spisu, avšak městský soud je nikterak nezohlednil.
[12] Podle následující stížnostní námitky lze z bodu G textové části odůvodnění předmětné části
opatření obecné povahy seznat dostatečné důvody nutnosti vymezení nové zastavitelné plochy
v dotčeném území. V něm se totiž uvádí, že potřeba změny Z 2778/00 vyplývá ze snahy zajistit
infrastrukturu sociálních pobytových služeb v Praze 6 a umístit komplex domova pro seniory
v přírodní lokalitě. Vymezení nových zastavitelných ploch je přitom ospravedlnitelné zejména
tím, že realizací zamýšleného záměru nebude narušen ráz dotčeného území, když komplex svou
povahou koresponduje s rekreačním charakterem Tiché Šárky a bude začleněn do stávající
struktury zástavby. Předmětnou změnou nebude zasaženo do celoměstského systému zeleně
ani územního systému ekologické stability, neboť je zamýšlena pouze dostavba stávajícího sídla,
která respektuje dosavadní urbanistický vývoj údolí. Podle odůvodnění napadené části opatření
obecné povahy se tedy jedná v podstatě jen o doplnění stávající struktury zástavby, které navazuje
na již existující stavbu zchátralé usedlosti Šatovka, a nikoli o zabrání nových ploch směrem
do volné krajiny. Navíc podobné, dosud nevyužité plochy se pro účely umístění domova
pro seniory na území Prahy 6 nenacházejí, což nelze bez dalšího vyvrátil jen poukazem
na nenaplněnost rozvojových ploch pro veřejné vybavení. Z těchto důvodů není správný závěr
městského soudu o rozporu změny Z 2778/00 s cíli územního plánování i požadavky na ochranu
nezastavitelných ploch.
[13] Stěžovatel také namítl zmatečnost závěru městského soudu o rozporu části opatření obecné
povahy s požadavky na činnost v ochranném pásmu přírodní památky. Městský soud
totiž na jedné straně připouští, že kolize s čl. 4 odst. 3 písm. a) vyhlášky hl. m. Prahy č. 4/1982
přichází v úvahu až ve fázi posuzování konkrétního stavebního záměru v řízení o umístění
stavby, neboť změna územního plánu sama o sobě ještě nijak nepředjímá budoucí podobu
zástavby v dotčené lokalitě. Na druhou stranu však městský soud konstatuje nezákonnost změny
Z 2778/00 právě pro rozpor s požadavky na činnost v ochranném pásmu přírodní památky,
protože postup odpůrce se mu jeví jako těžko obhajitelný a ekonomicky nerozumný. Navíc soud
při přezkumu územního plánu není povolán k tomu, aby posuzoval vhodnost zvoleného
funkčního využití území, natož aby hodnotil, zda zvolené řečení je dost rozumné.
Naopak by měl být jen pojistkou před excesy v územním plánování a nedodržováním zákonných
mantinelů, přičemž musí vždy zvažovat, zda tvrzený zásah skutečně představuje reálné
a konkrétní porušení práva navrhovatele, což z uvedených důvodů nebylo naplněno. Městský
soud také ve zmíněném směru zcela pominul skutečnost, že orgán ochrany přírody a krajiny
vyslovil souhlas s dotyčnou změnou územního plánu.
[14] Rovněž stěžovatel namítl, že textová část odůvodnění změny Z 2778/00 obsahuje
pod bodem M vyhodnocení předpokládaných důsledků navrhovaného řešení na zemědělský
půdní fond a pozemky určené k plnění funkce lesa. Dále dotčené pozemky nenáleží
do zemědělského půdního fondu, neboť nejsou zemědělsky obhospodařovány a ani nemají
být takto využívány v budoucnu, byť jeden z nich byl v rozporu s faktickým stavem formálně
veden v jedné z kategorií zemědělské půdy. Navíc jsou předmětné pozemky zanedbané
a tvoří součást struktury zástavby lemující prakticky celou ulici V Šáreckém údolí.
Proto je nesprávný též závěr městského soudu o nepřezkoumatelnosti napadené části opatření
obecné povahy z hlediska ochrany zemědělského půdního fondu.
[15] Z uvedených skutečností podle stěžovatele vyplývá, že přezkoumávanou změnou
územního plánu nedochází k dotčení zájmů chráněných zákonem o ochraně přírody a krajiny,
a proto nelze přisvědčit městskému soudu, že po provedení testu proporcionality nemůže
tato změna obstát. I pokud by však došlo k některým pochybením vytýkaným městským soudem,
nemohly by takové formální nedostatky vést k reálnému porušení práv navrhovatelů
ani být důvodem pro zrušení předmětné části opatření obecné povahy, neboť by se jednalo
o nepřiměřený zásah do práva na územní samosprávu. V souvislosti se zásadami proporcionality
a zdrženlivosti soudního přezkumu navíc městský soud zcela pominul, že navrhovatelé v návrhu
na zrušení změny Z 2778/00 připouštějí možnost dosažení zamýšleného cíle využitím
již k zastavění vymezeného území (OB) na plochu s funkčním využitím (VV), případně plošně
omezeným doplněním této plochy v pásu podél ulice V Šáreckém údolí, a to při plném respektu
k zákonem chráněným zájmům i právům třetích osob. Navrhovatelé tak v podstatě připouštějí,
že část napadené změny Z 2778/00 se nedotýká jejich právní sféry. Z tohoto důvodu městský
soud v návaznosti na závěr o nezákonnosti napadené části územního plánu ji měl zrušit pouze
v nezbytně nutném rozsahu, a to bez ohledu na formulaci příslušného návrhu. Tím, že městský
soud zrušil celou změnu Z 2778/00, zasáhl nepřípustně do ústavně garantovaného práva odpůrce
na samosprávu.
[16] Z těchto důvodů stěžovatel navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci městskému
soudu k dalšímu řízení.
[17] Navrhovatelé ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedli, že pozemky řešené změnou Z 2778/00
se nacházejí v přírodním parku Šárka - Lysolaje, který je chráněn pro své dochované přírodní
a krajinné hodnoty zejména v Šáreckém údolí. Ten je charakterizován mozaikou zelených svahů
a na ně navazujících údolních luk a zahrad s nízkou, až vesnickou intenzitou zástavby, tvořenou
přírodně blízkým údolím s bývalými mlýny a usedlostmi a doplněnou o zpravidla solitérní
rodinné domy a vily. Podstatné rozšíření zastavitelné plochy pro umístění areálu občanské
vybavenosti provedené změnou Z 2778/00 je proto v rozporu s požadavkem Zásad územního
rozvoje hl. m. Prahy na ochranu přírodního parku a v něm obsaženým zákazem aktivit
narušujících dochovaný přírodní rámec daného území. Uvedenou skutečnost nevyvrací ani odkaz
stěžovatele na stanovený kód míry využití C, neboť pokud je takto celé území vymezeno
jako zastavitelné, může být umístěna stavba i u hranic přírodní památky a v prostoru mezi
zástavbou podél ulice a lesními porosty dané přírodní památky, ačkoliv ten by měl právě zůstat
nezastavěný. Není pravdou, že by daný kód garantoval minimální úbytek zeleně,
neboť ten u přízemní stavby umožňuje zástavbu více jak dvou třetin plochy. Navíc kód míry
využití území lze změnit, a to podstatně jednodušeji, než je tomu u změny plochy nezastavitelné
na zastavitelnou. Předmětná změna dále nejenže umožňuje další zástavbu podél ulice V Šáreckém
údolí, ale i zejména v celém pásu mezi touto ulicí a lesními porosty svahů Šáreckého údolí,
což však strukturu zástavby tohoto údolí a jeho venkovský a krajinně cenný charakter
nerespektuje a narušuje. Důvodný není ani odkaz na stanovisko orgánu ochrany přírody a krajiny,
neboť ten soulad změny územního plánu se Zásadami územního rozvoje hl. m. Prahy
nepřezkoumává. Touto změnou bylo rozhodnuto o stěžejní otázce, že dané místo může
být zastavěno, v důsledku čehož v řízení o umístění stavby již nelze namítat, že by mělo zůstat
nezastavěné. Proto neobstojí ani tvrzení stěžovatele, že konkrétní umístění zástavby v dotčeném
území bude řešeno až v rámci územního řízení.
[18] Dále navrhovatelé uvedli, že umístění komplexu sociálního zařízení nevyžaduje rozšíření
zastavitelné plochy do prostoru stávající zeleně až k hranici přírodní památky. Naopak zástavbou
i tohoto prostoru bude narušena struktura zastavěnosti daného údolí i přírodního parku. Navíc
v Šáreckém údolí je typické obklopení bývalých usedlostí rozsáhlými pozemky zeleně a zástavba
jejich okolí není běžná. Umístění komplexu sociálního zařízení do daného krajinného prostoru
na území přírodního parku je tak zcela cizorodé a odporující jeho poslání, jímž je ochrana krajiny
a krajinného rázu území i jeho estetických a přírodních hodnot, nikoli vytváření nových
zastavitelných ploch umožňujících novou rozsáhlou výstavbu. Areály veřejné vybavenosti
se na území přírodního parku Šárka - Lysolaje v údolí Šáreckého potoka nevyskytují a krajinný ráz
daného území je naopak charakteristický zejména přírodními plochami a solitérní zástavbou
bez větších staveb a zařízení. Na území Městské části Praha 6 je dostatek volných zastavitelných
ploch určených pro veřejnou vybavenost, což je zřejmé rovněž z odůvodnění změny Z 2778/00,
podle něhož činí nenaplněnost těchto rozvojových ploch 67,2 % (9,8 ha). Odůvodnění změny
Z 2778/00 tak postrádá přezkoumatelné vysvětlení potřeby vymezení nové zastavitelné plochy
v daném místě a v uvedeném rozsahu, v důsledku čehož nebyly pro takový postup splněny
podmínky uvedené v §18 odst. 4 a §55 odst. 4 stavebního zákona.
[19] Podle dalšího tvrzení navrhovatelů je nové zastavitelné území vymezeno také v ochranném
pásmu přírodní památky Dolní Šárka, jak se uvádí i v odůvodnění změny Z 2778/00.
Tato přírodní památka byla vyhlášena z důvodu ochrany hornin v zaříznutém údolí Šáreckého
potoka se společenstvy skal a teplomilné skalní stepi s výskytem chráněných a ohrožených druhů.
Znění §4 od st. 3 písm. a) vyhlášky hl. m. Prahy č. 4/1982 přitom stanoví, že kromě staveb
sloužících lesnímu hospodářství a plnění funkce lesů nelze v daném ochranném pásmu realizovat
jakoukoliv výstavbu, a proto městský soud správně shledal napadenou změnu územního plánu
nezákonnou i z důvodu jejího rozporu s požadavky na činnost v ochranném pásmu přírodní
památky Dolní Šárka. Tento rozpor změny Z 2778/00 s uvedeným obecně závazným právním
předpisem nemůže být zhojen ani souhlasným stanoviskem dotčeného orgánu. Nad rámec
učiněného závěru městský soud toliko konstatoval, že není rozumné, aby odpůrce měnil územní
plán a dokonce připravoval novou zástavbu, když ta je v daném místě zakázána.
Jestliže je změnou územního plánu umožněna výstavba v ochranném pásmu přírodní památky,
kde je to z důvodu její ochrany zakázáno, pak se nepochybně jedná o přímé a nepřípustné dotčení
zájmů ochrany přírody a krajiny i o exces v územním plánování.
[20] Navrhovatelé též uvedli, že do zemědělského půdního fondu náležejí i zahrady, sady a travní
porosty, a to i když případně nejsou obhospodařovány. V daném případě jsou navíc zahrady
v okolí usedlosti Šatovka využívány zahrádkáři a jsou v nich ovocné stromy, políčka na zeleninu
apod. Ke změně charakteru pozemku je sice nutno přistupovat materiálně, takže ho nelze zařadit
do zemědělského půdního fondu, pokud již jeho funkci objektivně neplní. To se však netýká
daných pozemků, a proto není žádný důvod, aby stávající plocha zemědělského půdního fondu
neplnila svoji funkci i nadále. Vyhodnocení předpokládaných důsledků změny Z 2778/00
na zemědělský půdní fond neobsahuje její bod M, jak uvádí stěžovatel. V něm je totiž uveden
jen popis záboru půd (tabulka) a zcela postrádá vyhodnocení funkce zemědělského půdního
fondu v daném místě a důsledky, které na něho bude mít zamýšlená zástavba. Dopad změny
Z 2778/00 na zemědělský půdní fond tak není nikterak hodnocen, natož aby byl srovnán s jiným
řešením. Tato změna tedy byla vydána i v rozporu se zásadami ochrany zemědělského půdního
fondu zakotvenými v §4 odst. 1 a §5 odst. 1 zákona o ochraně zemědělského půdního fondu.
[21] Konečně navrhovatelé uvedli, že umožněním zastavitelnosti dosud ozeleněné, nezastavěné
plochy přímo navazující na další lesní i nelesní přírodní plochy a nacházející se v ochranném
pásmu přírodní památky, navíc na území přírodního parku v krajinářsky a přírodně cenném
Šáreckém údolí, došlo nepochybně k negativnímu dotčení zájmů chráněných zákonem o ochraně
přírody a krajiny, takže opačné tvrzení stěžovatele neodpovídá skutečnému stavu věci. Stávající
zástavba bývalé usedlosti Šatovka se nachází v ploše obytných budov a pro její opravu
či revitalizaci není nikterak nezbytné rozšiřovat funkční plochu, v níž se nachází, minimálně
nikoli v rozsahu, jakým to učinila změna Z 2778/00, tedy v celé ploše od silnice až po hranici
přírodní památky. Jelikož se nově zastavitelné území týká jen částí předmětných pozemků,
nikoli celých, městský soud nemohl ve výroku rozsudku určit jen některé pozemky, ve vztahu
k nimž by část opatření obecné povahy zrušil. Proto je logické, že napadená změna územního
plánu byla zrušena jako celek. Stěžovateli přitom nic nebrání, aby ji v rozsahu respektujícím
požadavky právních předpisů znovu přijal.
[22] Podle navrhovatelů byla tedy změna Z 2778/00 vydána v rozporu s právními předpisy
a její zrušení městským soudem bylo správné a zákonné. Proto navrhli zamítnutí kasační stížnosti
pro její nedůvodnost.
III. Posouzení kasační stížnosti
[23] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.,
podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, jež stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti.
Přitom neshledal vady uvedené v §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti. Stěžovatel v kasační stížnosti označil důvody podle §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
[24] Podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
[25] Podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené
nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě
řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
[26] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval přezkoumatelností napadeného rozsudku.
Jeho nepřezkoumatelnost by totiž sama o sobě postačovala k zrušení rozsudku městského soudu
bez nutnosti posouzení jeho zákonnosti. Nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů jsou zejména
taková rozhodnutí, u nichž není z odůvodnění zřejmé, jakými úvahami se soud řídil
při hodnocení skutkových i právních otázek a jakým způsobem se vyrovnal s argumenty
účastníků řízení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003
- 52) nebo v nichž zcela opomenul vypořádat některou z námitek uplatněných v žalobě
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004 - 73, či
rozsudek ze dne 8. 4. 2004, č. j. 4 Azs 27/2004 - 74).
[27] V posuzované věci napadený rozsudek tyto požadavky splňuje. Městský soud totiž v jeho
odůvodnění vysvětlil, proč napadená změna územního plánu odporuje kapitole 1 bodu 10,
kapitole 2.2.2. bodu d) a kapitole 2.4.2 bodu a) Zásad územního rozvoje hl. m. Prahy,
proč postrádá požadované vyhodnocení účelného využití zastavěného území a potřeby nově
vymezené zastavitelné plochy, a není tak v souladu s ustanoveními §18 odst. 4 a §55 odst. 4
stavebního zákona, proč je v rozporu s požadavky na činnost v ochranném pásmu památky
stanovenými v čl. 4 odst. 3 písm. a) vyhlášky hl. m. Prahy č. 4/1982 a proč je nepřezkoumatelná
ohledně požadavků na ochranu zemědělského půdního fondu vymezených v §4 odst. 1 a §5
odst. 1 zákona o ochraně zemědělského půdního fondu.
[28] Rozsudek městského soudu tedy obsahuje rozhodné důvody pro v něm učiněné závěry.
S těmito důvody ostatně stěžovatel polemizuje, což by v případě jejich absence nebylo možné.
Nejvyšší správní soud proto napadený rozsudek shledává přezkoumatelným, v důsledku
čehož důvod kasační stížnosti uvedený v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nebyl naplněn.
[29] Proto se Nejvyšší správní soud mohl zabývat stěžovatelem namítanými jednotlivými aspekty
zákonnosti napadeného rozsudku.
[30] Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že i v odůvodnění opatření obecné
povahy je nutno v souladu s §68 odst. 3 a §174 odst. 1 správního řádu uvést důvody výroku,
podklady pro jeho vydání a úvahy, jimiž se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu
právních předpisů. Nedostatek rozhodovacích důvodů způsobuje jeho nepřezkoumatelnost
(srov. rozsudek ze dne 16. 12. 2008, č. j. 1 Ao 3/2008 - 136, č. 1795/2009 Sb. NSS).
[31] Nejvyšší správní soud se již zabýval i zdůvodněním souladu územního plánu s nadřazenou
územně plánovací dokumentací, přičemž dovodil, že pokud se obec zamýšlí při změně územního
plánu odchýlit od pravidel uvedených v zásadách územního rozvoje, musí takový postup
v odůvodnění změny územního plánu podložit věcně a formálně logicky správnou argumentací,
která se bude opírat o konkrétní skutečnosti, jak vyplývá například z rozsudku
ze dne 22. 12. 2011, č. j. 8 Ao 6/2011 - 87, publikovaného pod č. 2741/2013 Sb. NSS,
či z rozsudku ze dne 20. 12. 2017, č. j. 6 As 214/2017 - 69.
[32] V těchto judikátech učiněný závěr o nutnosti náležitého zdůvodnění změny územního plánu
z hlediska pravidel stanovených v zásadách územního rozvoje vycházel ze zákonné úpravy
odpovídající současnému znění §36 odst. 5 stavebního zákona, podle něhož zásady územního
rozvoje jsou závazné pro pořizování a vydávání územních plánů, regulačních plánů a pro rozhodování v území.
Zásady územního rozvoje hl. m. Prahy přitom stanoví cíle zvyšovat podíl zeleně a spojovat
ji do uceleného systému [kapitola 1 bod 10], respektovat původní venkovský charakter s tradičním obrazem sídel
v krajině včetně krajinných a stavebních dominant [kapitola 2.2.2. bod d)] a respektovat vyhlášená velkoplošná
i maloplošná zvláště chráněná území přírody a chránit přírodní parky a rozvíjet zde pouze aktivity, které
nenaruší přírodní rámec prostředí [kapitola 2.4.2. bod a)].
[33] Takto požadované kvality však napadená změna územního plánu ve vztahu k nadřazené
územně plánovací dokumentaci nedosahuje. V bodě B. textové části odůvodnění
změny Z 2778/00 se pouze uvádí, že tato změna není v rozporu „s územně plánovací dokumentací
kraje - Zásadami územního rozvoje hl. m. Prahy (ZÚR). Řešené územní změny se dle ZÚR nachází
ve Významné ploše zeleně. Dle ZÚR je nutné ve vnějším pásmu respektovat původní venkovský charakter
s tradičním obrazem sídel v krajině včetně krajinných a stavebních dominant. Návrh změny tento princip
dodržuje.“. Bod F. textové části odůvodnění změny Z 2778/00, který obsahuje komplexní
zdůvodnění přijatého řešení včetně vybrané varianty, se jen zmiňuje o tom, že „[z]měna
nezasahuje celoměstský systém zeleně ani územní systém ekologické stability. Změna se nachází v přírodním
parku Šárka - Lysolaje a v ochranném pásmu přírodní památky Dolní Šárka. Jde však o dostavbu stávajícího
sídla, která respektuje dosavadní urbanistický vývoj údolí, a navíc pouze o korekci vymezení již dnes
zastavitelného území.“.
[34] Stěžovatel tedy v napadené změně územního plánu konstatuje její soulad s uvedenými třemi
principy zásad územního rozvoje, aniž tento závěr blíže odůvodnil. Navíc jeho úsudek,
podle něhož změna Z 2778/00 nezasahuje celoměstský systém zeleně, je v rozporu s jeho
tvrzením, že řešené územní změny se podle nadřazené územně plánovací dokumentace nacházejí
ve významné ploše zeleně. Ostatně samotné zásady územního rozvoje zdůrazňují nutnost rozvoje
systému zeleně, takže vymezení nové zastavitelné plochy pro funkci veřejného vybavení na úkor
nezastavitelného území je evidentně v rozporu s takto vytčeným cílem. Jestliže tedy stěžovatel
považoval za nutné vybudovat areál domova pro seniory mimo celkovou koncepci zeleně
uvedenou v zásadách územního rozvoje, měl tento svůj záměr pečlivě zdůvodnit, což vůbec
neučinil. To samé platí i ohledně dalšího cíle nadřazené územně plánovací dokumentace,
jenž spočívá v respektování původního venkovského charakteru dané lokality. S tímto cílem
je totiž vymezení další plochy veřejného vybavení na dosud nezastavěném území evidentně
v rozporu, a nikoliv v souladu, jak se nelogicky uvádí v odůvodnění změny Z 2778/00,
přičemž stěžovatel nikterak neobjasnil potřebu této odchylky oproti zásadám územního rozvoje.
Vymezení stavby veřejného vybavení v přírodním parku a v ochranném pásmu přírodní památky
pak stěžovatel vysvětlil pouze tím, že se jedná o korekci již zastavitelného území a o dostavbu
sídla respektující dosavadní urbanistický vývoj lokality, aniž toto své tvrzení jakkoliv rozvedl
a doložil. Proto rozpor změny Z 2778/00 s tímto cílem zásad územního rozvoje nebyl náležitě
vyvrácen ani ničím zdůvodněn.
[35] Se stěžovatelem lze souhlasit, že cíle uvedené v nadřazené územně plánovací dokumentaci
nejsou absolutně nedotknutelné a nevylučují odlišné funkční využití dotčeného území.
Není tak možné přisvědčit závěru městského soudu o nezákonnosti změny Z 2778/00 pro jeho
rozpor s příslušnými ustanoveními Zásad územního rozvoje hl. m. Prahy. Nicméně uvedený
nesoulad bylo nutné pečlivě odůvodnit, jak se uvádí ve zmiňované judikatuře Nejvyššího
správního soudu. Stěžovatel však svůj záměr odchýlit se při změně územního plánu od pravidel
nadřazené územně plánovací dokumentace nepodložil věcně a formálně logicky správnou
argumentací, která by se opírala o konkrétní skutečnosti. Naopak na takové zdůvodnění naprosto
rezignoval, v důsledku čehož nebylo možné ověřit nezbytnost vymezení nové zastavitelné plochy
oproti principům definovaným v zásadách územního rozvoje. Kód míry využití území C
stanovený pro nově vymezenou plochu s funkcí veřejného vybavení nesvědčí o souladu změny
Z 2778/00 s pravidly uvedenými v nadřazené územně plánovací dokumentaci,
neboť je evidentní, že areál domova pro seniory minimálně nepovede ke spojování zeleně
do uceleného systému ani nebude respektovat původní venkovský charakter dané lokality.
Souhlasné stanovisko orgánu ochrany přírody a krajiny k napadené změně územního plánu
stěžovatele nezbavilo povinnosti ji náležitě odůvodnit, a to i z hlediska jejího souladu se zásadami
územního rozvoje. Městskému soudu proto nelze vytýkat, že tyto skutečnosti nezohlednil
při svém rozhodování.
[36] Odůvodnění změny Z 2778/00 tak neobsahuje žádné relevantní důvody pro v něm učiněný
závěr o jejím souladu se Zásadami územního rozvoje hl. m. Prahy. V tomto směru je řešená část
opatření obecné povahy nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů.
[37] V rozsudcích Nejvyššího správního soudu sp. zn. 8 Ao 6/2011 a sp. zn. 6 As 214/2017
se dále uvádí, že zákonným podmínkám, podle nichž je možné změnou územního plánu vymezit
další zastavitelné plochy, neodpovídá obecné konstatování o nemožnosti využití již dříve
vymezených zastavitelných ploch a potřebě vymezit plochy jiné. Obec tedy musí v potřebné
a přezkoumatelné míře podrobností zdůvodnit nejen to, které zastavitelné plochy jsou dosud
nevyužity a proč je nelze použít k nové výstavbě, ale i to, proč se u konkrétních pozemků mění
jejich charakteristika z nezastavitelných na zastavitelné, a proč se jeví být vhodnou náhradou
za pozemky nevyužité. Vyhodnocení účelného využití zastavěného území je přitom nutné provést
u každé změny, jejíž podstatou je změna původně nezastavitelné plochy na plochu zastavitelnou
(srov. rozsudek Nejvyšší správního soudu ze dne 28. 2. 2017, č. j. 4 As 220/2016 - 198),
a to dokonce i při pořizování zcela nového územního plánu, jak vyplývá z dalšího rozsudku
téhož soudu ze dne 6. 6. 2013, č. j. 1 Aos 1/2013 - 85, publikovaného pod č. 2903/2013 Sb. NSS.
[38] Závěr o nutnosti náležitého objasnění změny opatření obecné povahy z hlediska nezbytnosti
vymezení nových zastavitelných ploch učiněný v uvedené judikatuře vycházel ze zákonné úpravy,
která odpovídá současnému znění ustanovení §18 odst. 4 věty čtvrté, §53 odst. 5 písm. f) a §55
odst. 4 stavebního zákona. Podle §18 odst. 4 věty čtvrté stavebního zákona zastavitelné plochy
se vymezují s ohledem na potenciál rozvoje území a míru využití zastavěného území. Podle §53 odst. 5
písm. f) stavebního zákona součástí odůvodnění územního plánu je kromě náležitostí vyplývajících
ze správního řádu zejména vyhodnocení účelného využití zastavěného území a vyhodnocení potřeby vymezení
zastavitelných ploch. Podle §55 odst. 4 stavebního zákona další zastavitelné plochy lze změnou územního
plánu vymezit pouze na základě prokázání potřeby vymezení nových zastavitelných ploch.
[39] Napadená změna územního plánu však není v požadované kvalitě zdůvodněna ani ve vztahu
k těmto ustanovením stavebního zákona. V bodě G. textové části odůvodnění změny Z 2778/00
se pouze uvádí, že „[z]měna požaduje výstavbu komplexu veřejného vybavení, zejména bydlení pro seniory
na úkor stávající plochy sady, zahrady a vinice. Představuje nárůst funkce veřejného vybavení v rozsahu 6 337 m2
na úkor nezastavitelných ploch. Ve vnějším pásmu města změna vyžaduje nárůst o 0,63 ha, což představuje
nárůst daného typu ploch MČ Praha 6 o 25,3 %. V MČ Praha 6 je nenaplněnost rozvojových ploch vymezených
územním plánem pro veřejné vybavení 67,2 % (9,8 ha), rozloha ploch pro veřejné vybavení zde ve vnějším pásmu
od roku 2000 klesla o 0,14 ha, tj. 5,2 %. Návrh nového zastavitelného území je odůvodněný vzhledem
k umístění komplexu v přírodní lokalitě. Dům pro seniory ve své studii prokazuje vhodnost začlenění
do struktury zástavby a koresponduje s rekreačním charakterem Tiché Šárky.“. Bod F. textové části
odůvodnění změny Z 2778/00, který obsahuje komplexní zdůvodnění přijatého řešení včetně
vybrané varianty, se jen zmiňuje o tom, že „[l]okalita se nachází v současně zastavěném, nezastavitelném
a zastavitelném území. Změnou dojde k rozšíření zastavitelného území na úkor nezastavitelného území v rozsahu
6 337 m2.“
[40] Odůvodnění změny Z 2778/00 tedy neobsahuje žádný výčet nevyužitých zastavitelných
ploch na území Městské části Praha 6 ani vysvětlení, z jakých důvodů je nelze použít k nové
zástavbě. Naopak stěžovatel se ve změně územního plánu zmiňuje o vymezení nové zastavitelné
plochy o rozloze 0,63 ha za účelem vybudování domova pro seniory na úkor stávající plochy
sady, zahrady a vinice, přičemž sám v podstatě konstatuje dostatečnou kapacitu a nenaplněnost
rozvojových ploch pro veřejné vybavení o rozloze 9,8 ha, jež několikanásobně přesahuje výměru
zamýšlené zástavby. Potřeba vymezení nové zastavitelné plochy není z argumentace stěžovatele
vůbec zřejmá, na čemž nic nemění ani jeho obecný poukaz na vhodnost začlenění domova
pro seniory do přírodní lokality, stávající struktury zástavby a rekreační povahy daného území.
Z něho si totiž nelze učinit žádný úsudek o tom, proč uvedená stavba musí být vybudována
právě na dotčených pozemcích, a nikoliv v jiných lokalitách Městské části Praha 6, které
jsou již vymezeny pro funkci veřejného vybavení.
[41] Není proto možné souhlasit se stěžovatelem, že z odůvodnění změny Z 2778/00 je možné
seznat dostatečné důvody svědčící o nutnosti vymezení další zastavitelné plochy v dotčeném
území. V tomto směru naopak napadená část opatření obecné povahy postrádá jakoukoliv bližší
argumentaci a navíc si ze zmíněných důvodů odporuje. Tento nedostatek již není možné účinně
napravit vysvětlením nezbytnosti nové zástavby v řízení před správními soudy, což se týká i ničím
nedoloženého tvrzení stěžovatele o tom, že dosud nevyužité plochy vhodné pro účely umístnění
domova pro seniory se na území Městské části Praha 6 nenacházejí. Městský soud tedy učinil
správný úsudek o nedostatečnosti a vnitřní rozpornosti argumentace stěžovatele ohledně cíle
územního plánování vymezeného v §18 odst. 4 stavebního zákona a zásady stanovené v §55
odst. 4 téhož zákona.
[42] Z těchto důvodů odůvodnění změny Z 2778/00 neobsahuje žádné relevantní důvody
ani pro v něm učiněný závěr o dostatečnosti vyhodnocení účelného využití zastavěného území
a o prokázání potřeby vymezení nové zastavitelné plochy. I v tomto ohledu je napadená část
opatření obecné povahy nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů.
[43] Stejný závěr je nutné učinit taktéž ve vztahu k posouzení souladu napadené změny územního
plánu s ustanovením čl. 4 odst. 3 písm. a) vyhlášky hl. m. Prahy č. 4/1982, podle něhož není
v ochranném pásmu dovoleno provádět jakoukoliv stavbu mimo stavby sloužící lesnímu
hospodářství a stavby zabezpečující plnění funkce lesů, a to po projednání s orgány státní správy
ochrany přírody. Bod F. textové části odůvodnění změny Z 2778/00 totiž uvádí, že se nově
vymezená zastavitelná plocha nachází v ochranném pásmu přírodní památky Dolní Šárka,
jak již bylo zmíněno. Tato skutečnost přitom není z hlediska uvedeného požadavku vyplývajícího
z obecně závazného právního předpisu stěžovatele ničím zdůvodněna. Je pravdou, že tento
rozpor by měl být meritorně řešen až v navazujícím územním a stavebním řízení.
Nicméně pokud je napadenou částí opatření obecné povahy vymezena nová zastavitelná plocha
v ochranném pásmu přírodní památky, kde je to z důvodu její ochrany zakázáno,
mělo by být již ve změně územního plánu náležitě vysvětleno, proč je taková výstavba možná.
Městskému soudu tedy není možné vytknout zmatečnost argumentace spočívající na jedné straně
ve zdůraznění řešení souladu napadené změny územního plánu s vyhláškou hl. m. Prahy
č. 4/1982 v navazujících řízeních a na straně druhé v úsudku o obtížné obhajitelnosti výstavby
v ochranném pásmu i přes výslovný zákaz obsažený v tomto právním předpise. Souhlas orgánu
ochrany přírody s dotyčnou změnou územního plánu nemůže zhojit její rozpor
s obecně závazným právním předpisem obce. Závěr městského soudu je proto nutné korigovat
jen v tom smyslu, že změna Z 2778/00 není nezákonná pro její nesoulad s čl. 4 odst. 3 písm. a)
vyhlášky hl. m. Prahy č. 4/1982, nýbrž je v tomto směru nepřezkoumatelná pro nedostatek
důvodů.
[44] Nejvyšší správní soud v dosavadní rozhodovací činnosti dospěl k závěru o nutnosti řádného
odůvodnění nové zastavitelné plochy ve změně územního plánu i z hlediska požadavků
obsažených v §4 odst. 1 a §5 odst. 1 zákona o ochraně zemědělského půdního fondu a současně
dovodil, že v tomto směru nepostačuje pouze povšechné odůvodnění vztahující se k územnímu
plánu jako celku, v němž nejsou uvedeny úvahy ohledně nezbytnosti zabrání
zemědělské půdy v konkrétní lokalitě pro sledovaný účel (např. rozsudek NSS ze dne 6. 6. 2013,
č. j. 1 Aos 1/2013 - 85). Uvedená ustanovení zákona o ochraně zemědělského půdního fondu
totiž vycházejí z principu, podle něhož je nutné pro nezemědělské účely použít zejména
nezemědělskou půdu, nezastavěné a nedostatečně využité pozemky v zastavěném území
nebo na nezastavěných plochách stavebních pozemků staveb mimo tato území, stavební proluky
a plochy získané zbořením přežilých budov a zařízení, přičemž při územně plánovací činnosti
je třeba navrhnout a zdůvodnit takové řešení, které je z hlediska ochrany zemědělského půdního
fondu nejvhodnější, a to při vyhodnocení předpokládaných důsledků navrhovaného řešení
na zemědělský půdní fond ve srovnání s jiným možným řešením.
[45] Textová část odůvodnění napadené změny územního plánu však tyto požadavky nesplňuje.
V jejím bodě M. se uvádí, že [z]měna vyvolá zábor ZPF uvnitř zastavěného území z ploch pro PS pro sady,
zahrady, vinice na plochu VV-C v nezastavitelném území, z ploch pro OB na plochu VV-C v zastavitelném
území“. V napadené části opatření obecné povahy se tedy výslovně připouští zábor zemědělského
půdního fondu v důsledku vymezení nové zastavitelné plochy, takže nemůže obstát stížnostní
námitka, podle níž dotčené pozemky nenáleží do zemědělského půdního fondu, jelikož nejsou
zemědělsky obhospodařovány ani nemají být takto využívány v budoucnu. Z hlediska zařazení
předmětných pozemků do zemědělského půdního fondu není rozhodná ani jejich případná
zanedbanost či návaznost na stávající zástavbu. Vyhodnocení předpokládaných důsledků řešené
změny územního plánu na zemědělský půdní fond však bod M. textové části odůvodnění změny
Z 2778/00 neobsahuje. V něm jsou totiž tabulkovou formou uvedeny toliko popis jednotlivých
zabraných půd, jejich třída ochrany a výměra bez vyhodnocení nezbytnosti tohoto postupu
a důsledků, které bude mít zamýšlená stavba na zemědělský půdní fond. Posouzení dopadu
vymezení nové zastavitelné plochy na zemědělský půdní fond tedy nebylo vůbec provedeno.
[46] Odůvodnění změny Z 2778/00 proto neobsahuje ani žádné relevantní důvody pro v něm
učiněný závěr o jejím souladu se zásadami zakotvenými v §4 odst. 1 a §5 odst. 1 zákona
o ochraně zemědělského půdního fondu. Rovněž v tomto směru je napadená část opatření
obecné povahy nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů, jak správně dovodil i městský soud.
[47] Vzhledem k nepřezkoumatelnosti změny Z 2778/00 ve všech jejích aspektech posuzovaných
v tomto řízení o kasační stížnosti se již nebylo možné k dalším námitkám stěžovatele zabývat
otázkami její zákonnosti. Při takové možnosti by Nejvyšší správní soud jistě zohlednil dosavadní
judikaturu, podle níž správní soudy při přezkumu územních plánů nejsou povolány k posuzování
vhodnosti ani rozumnosti zvoleného funkčního řešení území a při respektování zásad
proporcionality a zdrženlivosti slouží v zásadě jen jako pojistka před excesy v územním plánování
a nedodržováním zákonných mantinelů. Změna Z 2778/00, stejně jako další změny Územního
plánu sídelního útvaru hl. m. Prahy řešené Nejvyšším správním soudem ve zmiňovaných věcech
sp. zn. 8 Ao 6/2011 a sp. zn. 6 As 214/2017, však v podstatě neobsahovala žádné odůvodnění
vymezení nové zastavitelné plochy, takže její zrušení pro nepřezkoumatelnost představuje
důsledek nesplnění povinnosti stěžovatele při vydání části opatřené povahy, a nikoli nepřiměřený
zásah do činnosti územně samosprávného celku. To samé platí i ohledně zrušení celé napadené
části opatření obecné povahy, neboť vymezení nové zastavitelné plochy představovalo jediný
předmět řešené změny územního plánu a zasahovalo do všech dotčených pozemků.
Za této situace nemohlo být přistoupeno k derogaci jen části změny Z 2778/00, jak stěžovatel
namítal, a musela být zrušena celá napadená změna územního plánu.
[48] Městský soud tedy posoudil příslušné právní otázky správně a jeho rozsudek je zákonný.
Ani důvod kasační stížnosti uvedený v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. nebyl naplněn.
IV. Závěr a náklady řízení
[49] S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
[50] Navrhovatelé byli v řízení o kasační stížnosti zcela úspěšní, a proto jim Nejvyšší správní soud
podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši.
Odměna za zastupování každého z navrhovatelů advokátem v řízení o kasační stížnosti činí
podle §11 odst. 1 písm. d) ve spojení s §7 a §9 odst. 4 písm. d) a §12 odst. 4 vyhlášky
č. 177/1996 Sb., odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), částku 2.480 Kč
za jeden úkon právní služby (vyjádření ke kasační stížnosti), a to s přihlédnutím k tomu,
že za společné úkony při zastupování dvou osob náleží zástupci za každou z nich odměna
snížená o 20 %. Celkem tedy ustanovenému zástupci náleží odměna ve výši 4.960 Kč,
tj. 2 x 2.480 Kč. Náhrada hotových výdajů (režijní paušál) činí podle §13 odst. 4 advokátního
tarifu za uvedený úkon právní služby 300 Kč. S ohledem na skutečnost, že advokát je plátcem
daně z přidané hodnoty, zvyšuje se částka odměny a náhrady hotových výdajů podle §57 odst. 2
s. ř. s. o tuto daň ve výši 21 % z částky 5.260 Kč, tj. po zaokrouhlení o částku 1.105 Kč. Nejvyšší
správní soud proto rozhodl o povinnosti stěžovatele zaplatit navrhovatelům náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti v celkové výši 6.365 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto
rozsudku k rukám jejich zástupce.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. května 2020
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu