ECLI:CZ:NSS:2020:4.AS.38.2018:60
sp. zn. 4 As 38/2018 - 60
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: I. P., zast. Mgr.
Stanislavem Kutnarem, advokátem se sídlem Pionýrská 495, Rožnov pod Radhoštěm, proti
žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem tř. Tomáše Bati 21, Zlín, za účasti osoby
zúčastněné na řízení: K. P., zast. Mgr. Martinem Ludvíkem, advokátem, se sídlem Palackého
2205, Rožnov pod Radhoštěm, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 8. 2016, č. j. KUZL
48244/2016, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě -
pobočka v Olomouci ze dne 29. 12. 2017, č. j. 72 A 35/2016 - 42,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
III. Osoba zúčastněná na řízení n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví
uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci (dále jen „krajský
soud“), kterým byla jako nedůvodná podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta její žaloba proti shora
uvedenému rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatelky
proti rozhodnutí Městského úřadu Rožnov pod Radhoštěm, právního odboru (dále též „správní
orgán prvního stupně“), ze dne 22. 6. 2016, č. j. MěÚ/PO/277/2/2015/Př/Pol, a toto
rozhodnutí potvrdil.
[2] Prvostupňovým rozhodnutím byla stěžovatelka uznána vinnou z přestupku proti majetku
podle §50 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění účinném
pro projednávanou věc (dále jen „zákon o přestupcích“), tím, že dne 16. 8. 2015 kolem
10:00 hodin na ulici Sladské úmyslně a vědomě vstoupila na zahradu domu č. p. X v Rožnově
pod Radhoštěm syna K. P., tak, že přeskočila plot, tedy bez souhlasu a přivolení oprávněné
osoby, a nechtěla opustit zahradu, čímž neoprávněně užívala cizí věc, a dále
ze spáchání přestupku proti občanskému soužití dle §49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích,
kterého se dopustila tím, že se v téže době a na tomtéž místě úmyslně dožadovala vstupu
k navrhovatelce, matce L. V., tak, že vyzváněla a bouchala na vstupní dveře domu a vyhrožovala,
že dveře „rozbije“, a po otevření dveří se o dveře agresivně přetahovala, čímž se dopustila
hrubého jednání. Za tyto přestupky jí byla uložena sankce napomenutí a náhrada nákladů řízení
ve výši 1000 Kč.
[3] Prvostupňový správní orgán v rozhodnutí popsal skutková zjištění a důkazy,
které provedl. Na základě výpovědí obou navrhovatelů, svědků a provedených důkazů zhodnotil,
že se stěžovatelka obou přestupků dopustila, a to zcela vědomě a úmyslně. Naopak její tvrzení
považoval za účelová a odmítl její vyjádření, že jednala v souladu se zákonem a podle pravidel.
Stěžovatelce bylo známo, že její přítomnost v domě č. p. X v Rožnově pod Radhoštěm
a na přilehlé zahradě je nežádoucí a že jak navrhovatel (syn stěžovatelky), tak navrhovatelka
(matka stěžovatelky), si ji nepřejí. I přesto dne 16. 8. 2016 kolem 10 hodiny překonala plot,
vstoupila na pozemek a setrvala na něm až do příjezdu hlídky Policie ČR, která ji vykázala.
Dle správního orgánu neměla žádný důvod vstoupit na cizí pozemek po překonání překážky,
a tedy se dopustila přestupku podle §50 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích.
[4] K naplnění skutkové podstaty přestupku podle §49 dost. 1 písm. c) zákona o přestupcích
došlo dle prvostupňového správního orgánu tím, že se stěžovatelka úmyslně dožadovala vstupu
k navrhovatelce a to tak, že vyzváněla a bouchala na vstupní dveře domu a vyhrožovala,
že je rozbije. Po otevření se o dveře agresivně přetahovala. Tímto jednáním došlo k narušení
občanského soužití, které je obecně vymezeno jako souhrn pravidel chování, jejichž respektování
a dodržování je obecně chápáno jako podmínka klidného a spořádaného soužití lidí v daném
místě, čase a situaci. Z provedených důkazů plyne, že se stěžovatelka popsaného jednání
dopustila úmyslně.
[5] Správní orgán prvního stupně uložil stěžovatelce za spáchání uvedených přestupků
nejmírnější sankci, kterou je možno v přestupkovém řízení uložit, a to napomenutí. Žalovaný tyto
závěry potvrdil a doplnil, že procesní námitky týkající se vedení řízení, posouzení omluvy
zástupce i vyřízení námitky podjatosti oprávněné úřední osoby v řízení v prvním stupni nejsou
důvodné.
[6] Se skutkovým i právním hodnocením se ztotožnil i krajský soud. Po velmi obsáhlé naraci
shledal jako nedůvodnou námitku týkající se projednání věci v nepřítomnosti stěžovatelky. Uvedl,
že za situace, kdy správní orgán prvního stupně sdělil, že omluvu zástupce neakceptuje a z jakého
důvodu, nemohla stěžovatelka legitimně očekávat, že přestupek nebude dne 15. 6. 2016
projednán. Zástupce stěžovatelky, advokát, si měl za takové situace zajistit zastoupení jiným
advokátem, jak je v praxi běžné, případně mohla stěžovatelka zmocnit jiného advokáta sama.
V této souvislosti odkázal na rozsudek NSS ze dne 14. 5. 2009, č. j. 7 As 28/2009 – 99,
a zdůraznil, že ani stěžovatelka ani jí zvolený zástupce relevantní důvod pro omluvu v kontextu
celého správního řízení neuvedli ani nedoložili.
[7] Neopodstatněnou shledal krajský soud i námitku, že ve věci rozhodovala podjatá úřední
osoba. Námitka byla podána opožděně, obsahově navíc nejde o námitku podjatosti vůči úřední
osobě, ale o námitku proti způsobu vedení řízení. Žalovaný k námitce přihlédl a vypořádal ji.
[8] Námitky týkající se nesprávně zjištěného skutkového stavu jsou taktéž liché, a to včetně
námitky, že M. M. vystupovala v řízení jako zmocněnkyně navrhovatelky i jako svědek. Toto
pochybení bylo spolu s dalšími procesními vadami napraveno v řízení poté, co žalovaný právě
z těchto důvodů v pořadí první vydané rozhodnutí městského úřadu ze dne 4. 2. 2016 zrušil.
[9] Podkladem pro prokázání přestupků navíc nebyla jen výpověď M. M., jak se mylně
domnívá stěžovatelka, ale i výpovědi dalších svědků, navrhovatelů a řada listinných důkazů,
které jsou obsahem správního spisu. Na jejich základě bylo osvědčeno naplnění skutkových
podstat a všech znaků projednávaných přestupků.
[10] Ostatně i sama stěžovatelka při jednání uvedla, že přeskočila plot, protože se domnívala,
že má právo v nemovitostech pobývat. Ačkoliv v darovací smlouvě na uvedené nemovitosti
se stěžovatelka jako dárkyně a navrhovatel K. P. jako obdarovaný dohodli na tom, že stěžovatelka
může kdykoliv navštěvovat svoje rodiče i syna, je návštěva dvoustranný akt. Je třeba souhlasu
obou stran, zejména s ohledem na právo na soukromí, vlastnické právo a nedotknutelnost obydlí.
[11] Chování stěžovatelky poté, co vnikla na pozemek, krajský soud ve shodě se správními
orgány a odkazem na rozsudek NSS ze dne 31. 3. 2010, č. j. 2 As 84/2009 – 64, zhodnotil jako
„hrubé jednání“, tedy jednání vykazující silnější intenzitu, než jednání nevhodné. V projednávané
věci stěžovatelka narušila soukromí a domov navrhovatelů a nerespektovala jejich práva. Její
jednání vykazovalo minimálně nízkou společenskou nebezpečnost a nelze akceptovat,
aby se stěžovatelka tímto způsobem domáhala vstupu do nemovitostí, ke kterým vlastní vůlí
pozbyla jakákoliv práva.
[12] Rozhodnutí správních orgánů jsou přezkoumatelná, soud nezjistil pochybení
při zjišťování skutkového stavu nebo jeho právním hodnocení. Proto žalobu zamítl.
II. Obsah kasační stížnosti
[13] Stěžovatelka napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností, jejíž důvody lze
podřadit pod §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[14] Je přesvědčena, že přestupky nespáchala, její jednání nedosáhlo jakéhokoli stupně
společenské nebezpečnosti a naopak jej považuje za přirozené. Se znalostí místních poměrů,
vedena obavou o matku a syna, bez námahy překonala poškozený plot vedle branky a zazvonila
u domu. Následná reakce syna ji emocionálně velmi rozrušila. Je si vědoma toho, že ji syn odmítá
a velmi tím trpí, zejména s ohledem na to, že dům byl dříve v jejím vlastnictví a žije v něm spolu
s jejím synem i nemocná matka.
[15] Procesní situace stěžovatelky byla výrazně zhoršena tím, že se k ústnímu jednání
nedostavil její zástupce. Rozhodující orgán sice možnost odročení jednání zvážil, ale žádosti
nevyhověl.
[16] K prokázání viny neměly správní orgány k dispozici dostatečné podklady ani přímé
důkazy, resp. využily pouze podpůrných informací, které s incidentem nijak nesouvisely. V řízení
dále nebylo zjišťováno, zda si stěžovatelka byla vědoma, že K. P. odstoupil od svého smluvního
závazku umožnit jí návštěvy v domě, zda tato jeho výhrada byla vyjádřena nade vší pochybnost.
Provedené důkazy ani neosvědčují, že sporné jednání překračuje hranici běžné morálky do
úrovně porušení zákona formou uvedených přestupků.
[17] Stěžovatelka naopak od správních orgánů očekávala, že se pokusí vést syna ke smíru
a pomohou jí, aby se mohla stýkat s příbuznými. Namísto toho se nepokusily zjistit zdroje
rozporů a nehleděly na to, že rozhodnutí spíše zhorší rodinné vztahy. Případ je „svědectvím o
překroucení hodnot v dnešní době, kdy vymizela úcta synů k matkám“.
[18] Z obsahu kasační stížnosti lze dovodit, že stěžovatelka nesouhlasí jak s rozhodnutími
správních orgánů obou stupňů, tak s napadeným rozsudkem krajského soudu a požaduje jejich
zrušení a zastavení přestupkového řízení.
[19] Osoba zúčastněná na řízení ve vyjádření uvedla, že v řízení bylo prokázáno,
že oba přestupky byly spáchány. Stěžovatelka se opakovaně a bezdůvodně domáhala styku
se svojí matkou, která však s ohledem na její dřívější chování nemá o návštěvy zájem a nepřeje si,
aby ji jakkoliv kontaktovala. Přes opakované výzvy navrhovatele, že se stěžovatelka má vzdálit,
překonala svými silami plot, vstoupila na zahradu a snažila se zajistit si vstup do domu.
[20] Kasační stížnost obsahuje nová skutková tvrzení, nepodložené závěry a polemiku
nad minulými událostmi, které buď nejsou předmětem soudního řízení, anebo je měla
stěžovatelka namítat v řízení před krajským soudem. Namítané vady řízení byly krajským soudem
řádně přezkoumány. Z obsahu spisu i dokazování plyne, že chování stěžovatelky překročilo
přiměřenou míru a tedy se jednalo o společensky nepřípustné chování. Důvody obsažené
v kasační stížnosti nenaplňují ani jeden ze zákonných důvodů, jako celek je proto nedůvodná
a osoba zúčastněná na řízení navrhuje její zamítnutí.
[21] Žalovaný se ztotožnil s vyjádřením osoby zúčastněné na řízení a rovněž navrhuje kasační
stížnost zamítnout.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[22] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná,
a stěžovatelka je zastoupena advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Přezkoumal napadený rozsudek
krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil, zda napadené
rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[23] NSS předesílá, že kasační stížnost je na samé hranici projednatelnosti, neboť namísto
věcné polemiky s rozsudkem krajského soudu obsahuje zejména popis řízení před správními
orgány a vývoje rodinných vztahů. NSS setrvale judikuje, že obsah, rozsah a kvalita stížních bodů
jsou určující pro následné soudní rozhodnutí (srov. bod 28 a. n. rozsudku rozšířeného senátu
ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 – 78, č. 2162/2011 Sb. NSS). Je tak na stěžovateli,
aby v kasační stížnosti jednoznačně vyjádřil skutkové i právní důvody, pro které napadá
rozhodnutí krajského soudu, a tyto důvody v dostatečné míře specifikoval.
[24] Stížní body lze v obecné rovině seznat toliko v části VI. (str. 4) kasační stížnosti.
Je z ní patrné, že stěžovatelka nesouhlasí se závěry krajského soudu, neboť skutkový stav nebyl
dostatečně zjištěn, soud i správní orgány vycházely z neprověřených a zprostředkovaných
informací a tím došlo k nesprávnému právnímu posouzení jejího jednání. Pouze okrajově
se zmiňuje i o tom, že projednání věci nebyl přítomen její zástupce, což mělo výrazně zhoršit její
procesní postavení.
[25] NSS tak v mezích vymezených stížními body posuzoval, zda byly provedené důkazy
dostačující k učinění závěru, že stěžovatelka spáchala jí za vinu kladené přestupky.
[26] Krajský soud i správní orgány se zabývaly zjištěnými skutečnostmi a na jejich základě
dospěly ke shodnému názoru, že jednání stěžovatelky naplňovalo skutkové podstaty daných
přestupků. NSS se s tímto hodnocením ztotožňuje.
[27] Správní orgány při posouzení věci vycházely zejména z úředního záznamu a oznámení
o přestupku ze dne 16. 8. 2015, sepsaného přivolanou hlídkou Policie ČR, dále z vyjádření
stěžovatelky, navrhovatelů a dalších svědků. Součástí spisové dokumentace jsou i listiny týkající
se péče o matku stěžovatelky, navrhovatelku přestupku L. V. (Záznamy Úřadu práce týkající se
péče o navrhovatelku L. V. ze dne 3. 12. 2015, 12. 6. 2015 a 31. 7. 2015, založené na č. l. 36 – 38
správního spisu, Protokol o ústním jednání na Úřadu práce týkající se nedostatečné péče o
navrhovatelku ze dne 20. 7. 2015, založený na č. l. 42 správního spisu, písemná vyjádření
stěžovatelky, Darovací smlouva ze dne 17. 7. 2003, či korespondence mezi stěžovatelkou, jejím
synem a rodiči svědkyně M.). Obsah uvedených dokumentů dává ucelený obraz o
problematických vztazích v rodině, jejichž podstatou je spor o péči o matku stěžovatelky.
[28] Podle §49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích se přestupku dopustí ten, kdo úmyslně naruší
občanské soužití vyhrožováním újmou na zdraví, drobným ublížením na zdraví, nepravdivým obviněním
z přestupku, schválnostmi nebo jiným hrubým jednáním.
[29] Podle §50 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích přestupku se dopustí ten, kdo úmyslně
neoprávněně užívá cizí majetek nebo si přisvojí cizí věc nálezem nebo jinak bez přivolení oprávněné osoby.
[30] Při ústním jednání konaném dne 23. 5. 2016 navrhovatelé a svědkyně M. shodně
vypověděli, že stěžovatelka překonala zamčenou branku přes plot a agresivním způsobem
se domáhala vstupu do domu. Zasahující policista, svědek P., vypověděl, že se stěžovatelka při
příjezdu hlídky Policie ČR na místě vyskytovala a po výzvě odešla. Navrhovatelka V. byla z její
přítomnosti silně rozrušená. Tomuto odpovídá i obsah úředního záznamu a oznámení o
přestupku ze dne 16. 8. 2015, které sepsal druhý ze zasahujících policistů K.
[31] Ostatně ani sama stěžovatelka nepopírá, že na pozemek vnikla přelezením přes plot,
protože branka byla zamčená. Námitka, že nebylo prokázáno, že si byla vědoma toho,
že je její přítomnost na místě nežádoucí, čímž neměla být naplněna subjektivní stránka přestupků,
je též nedůvodná. Z listin založených ve spise je zřejmé, že stěžovatelka byla opakovaně
upozorněna, že její přítomnost v nemovitostech je nežádoucí, že si její matka její péči nepřeje
a že z ní má obavy. Za tohoto stavu si musela být vědoma, že vlastník nemovitosti
nesouhlasí s jejím vstupem na pozemek a do domu a že překonáním plotu narušuje jeho práva,
čímž naplňuje skutkovou podstatu přestupku podle §50 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích.
[32] Krajský soud v souladu s rozhodnutím NSS ze dne 31. 3. 2010, č. j. 2 As 84/2009 – 64,
vyhodnotil jednání stěžovatelky, kdy agresivním způsobem bouchala na dveře a vyhrožovala,
že je rozbije, jako hrubé jednání. Stěžovatelka si musela být vědoma, že se v domě nachází její
matka, jejíž zdravotní stav vyžaduje celodenní péči, a kterou takové jednání bezpochyby rozruší.
To ostatně dosvědčil i zasahující policista. NSS se ztotožňuje s hodnocením správních orgánů
i krajského soudu, že takové chování překračuje rámec pouhé společenské nevhodnosti a tedy
naplňuje znaky skutkové podstaty přestupku proti občanskému soužití podle §49 odst. 1 písm. c)
zákona o přestupcích.
[33] Jak správně uvedl krajský soud, správní orgány nemohly na základě těchto důkazů dospět
k jinému závěru, než že bylo osvědčeno naplnění skutkové podstaty a všech znaků
projednávaných přestupků.
[34] K námitce, že správní orgány i krajský soud jako důkazy použily zprostředkované
a neověřené informace o jiných událostech NSS uvádí, že na základě zjištěných důkazů si správní
orgány oprávněně vyhodnotily vztahy v rodině jako vyhrocené – ostatně právě péče o matku
stěžovatelky, které se podpůrné důkazy týkají a o kterou se v rodině vedou spory, měla být
dle vyjádření samotné stěžovatelky důvodem, pro který se dne 16. 8. 2015 dostavila na pozemek
a k domu syna K. P.
[35] K obecnému tvrzení, že procesní postavení stěžovatelky bylo zhoršeno nepřítomností
jejího zástupce při ústním jednání NSS uvádí, že stěžovatelka nijak nekonkretizovala, jak tím
mělo být zasaženo do jejích práv. Krajský soud se s námitkou týkající se důvodnosti omluvy
zástupce obsáhle vypořádal a vysvětlil, z jakých důvodů byl postup správních orgánů v souladu
se zákonem. NSS se s tímto hodnocením ztotožňuje.
[36] NSS nepopírá, že vztahy v rodině stěžovatelky jsou komplikované. Konflikty mezi
blízkými příbuznými, zvláště opakují-li se, jsou zpravidla pro všechny z účastníků vyčerpávající.
Nicméně ani složitost rodinných vztahů nemůže vést k závěru, že ke spáchání uvedených
přestupků v nyní souzené věci nedošlo.
IV. Závěr a náklady řízení
[37] Z výše uvedených důvodů soud v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. podanou kasační stížnost
zamítl. O věci rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s., dle kterého o kasační
stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
[38] Stěžovatelka, která neměla v řízení úspěch, nemá ze zákona právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovanému,
byť měl ve věci plný úspěch, žádné náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti
nevznikly, a proto mu je soud nepřiznává.
[39] Osoba zúčastněná na řízení má podle §60 odst. 5 s. ř. s. právo jen na úhradu těch
nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Jelikož soud
žádnou takovou povinnost neuložil, rozhodl, že osoba zúčastněná na řízení nemá právo
na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. září 2020
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu