ECLI:CZ:NSS:2020:4.AS.431.2019:75
sp. zn. 4 As 431/2019 - 75
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
Mgr. Petry Weissové a Mgr. Ing. Radovana Havelce v právní věci žalobce a) Ing. arch. M. T.,
zast. JUDr. Pavlem Čapčuchem, advokátem, se sídlem Orlí 492/18, Brno, a žalobkyně b)
Heršpická – správa nemovitostí, spol. s r. o., se sídlem Strážní 7, Brno, zast. JUDr. Ivanou
Dreslerovou, advokátkou, se sídlem Ponávka 2, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad
Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo nám. 3/5, Brno, za účasti osob zúčastněných na
řízení: I) doc. RNDr. M. B., Ph. D., II) doc. RNDr. L. B., Ph. D., III) MUDr. F. P., zast. Mgr.
Michalem Zahutou, advokátem, se sídlem, Veveří 365/46, Brno, IV) Mgr. V. P.,
zast. Mgr. Michalem Zahutou, advokátem, se sídlem, Veveří 365/46, Brno, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 30. 6. 2017, č. j. JMK 98052/2017, sp. zn. S-JMK 66524/2017/OÚPSŘ,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně b) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne
25. 9. 2019, č. j. 30 A 190/2017 - 179,
takto:
I. Návrh žalobkyně b) na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamí t á.
II. Žalobkyni b) se uk l á dá zaplatit ve lhůtě tří dnů od doručení tohoto usnesení
České republice - Nejvyššímu správnímu soudu soudní poplatek ve výši 1.000 Kč
za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Magistrát města Brna, odbor územního a stavebního řízení (dále jen „správní orgán
prvního stupně“), rozhodnutím ze dne 10. 3. 2017, č. j. MMB/0104559/2017,
sp. zn. OUSR/MMB/0348834/2016, k žádosti 11 osob (včetně osob zúčastněných na řízení I –
IV) v řízení o určení právního vztahu podle §142 odst. 1 správního řádu deklaroval, že žalobkyni
b) nevzniklo na základě certifikátu autorizovaného inspektora - žalobce a) ze dne 23. 3. 2010,
č. j. 711007, v rámci tzv. zkráceného stavebního řízení podle §117 zákona č. 183/2006 Sb., o
územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), právo stavby ke stavbě s názvem „Brno-
Ivanovice, Obchodní centrum – Hobby Market“ na pozemcích parc. č. 965/1, 965/112, 965/138,
965/139, 965/140, 965/142, 965/143, 965/150, 965/152, 965/154, 965/155, 965/158, 965/159,
965/160, 965/161, 965/162, 965/164, 965/171, 965/206, 965/274, 1126/2, 1126/4, 1126/5,
1126/12, 1126/13, 1126/23, 1126/33, nacházejících se v k. ú. Ivanovice, v obci Brno (dále jen
„stavba“).
[2] Proti tomuto rozhodnutí podali jak žalobce a), tak žalobkyně b) odvolání, která žalovaný
zamítl shora označeným rozhodnutím, a potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.
[3] Žalobce a) a žalobkyně b) brojili proti rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené
rozhodnutí“) samostatnými žalobami, které byly usnesením Krajského soudu v Brně (dále
jen „krajský soud“) ze dne 29. 1. 2019, č. j. 30 A 190/2017 - 87, spojeny ke společnému
projednání a rozhodnutí. V záhlaví specifikovaným rozsudkem následně krajský soud žaloby
zamítl.
[4] Žalobkyně b) (dále jen „stěžovatelka“) nyní rozsudek krajského soudu (dále
jen „napadený rozsudek“) napadá kasační stížností. K té podáním ze dne 23. 3. 2020 doplnila
také návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[5] Stěžovatelka v něm především uvádí, že jí kvůli právním následkům napadeného
rozhodnutí a napadeného rozsudku hrozí nepoměrně větší újma, než která může vzniknout jiným
osobám v důsledku přiznání odkladného účinku. Poukazuje přitom na to, že bylo zahájeno řízení
o odstranění stavby (podle oznámení o zahájení řízení o odstranění stavby ze dne 24. 2. 2020,
č. j. MCBIVA 00225/20, sp. zn. S-MCBIVA 00225/20/2) z důvodu, že stavba nebyla řádně
povolena. I přesto, že uvedené oznámení neodkazuje přímo na napadené rozhodnutí
nebo napadený rozsudek, má stěžovatelka za to, že zahájení řízení o odstranění stavby je přímým
důsledkem vydání napadeného rozhodnutí. Stěžovatelce tudíž nepřiznáním odkladného účinku
kasační stížnosti hrozí újma v podobě povinnosti odstranit stavbu, což by představovalo jednak
zásah do jejích vlastnických práv a jednak ztrátu zisku v podobě nájemného, které jí hradí
společnost Bauhaus. Také jí hrozí újma spojená s nutností vynaložit náklady v případě vedení
řízení o dodatečném povolení stavby podle §129 odst. 2 stavebního zákona.
[6] Podle stěžovatelky nebude přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ani v rozporu
s veřejným zájmem. Může totiž nastat situace, že bude rozhodnuto o dodatečném povolení
stavby a přitom zde již nebude rozhodnutí o tom, že právo stavby nevzniklo; vznikne
tedy nadbytečné rozhodnutí o dodatečném povolení stavby. Absence dvoukolejnosti správních
rozhodnutí, která bude zaručena přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti, je ve veřejném
zájmu. Taktéž stěžovatelka uvádí, že byla-li by nucena odstranit stavbu, vedlo by to k propuštění
většiny zaměstnanců společnosti Bauhaus, která má stavbu v pronájmu. Došlo by tedy
k poškození práv zaměstnanců a společnosti Bauhaus; nadto zaměstnanost představuje veřejný
zájem. Stát by taktéž utrpěl, neboť po nuceném odstranění stavby by stěžovatelka a společnost
Bauhaus nemohly vykonávat činnost, z níž mu plynou daně, odvody a jiné dávky.
[7] Co se týče dopadu přiznání odkladného účinku kasační stížnosti na jiné osoby, podle
stěžovatelky samotnou existencí stavby nikomu přímá újma nevzniká. Osoby zúčastněné na řízení
jsou pouze potenciálně stiženy újmou, která jim vznikla v důsledku absence jejich účasti
na stavebním řízení. Také podle stěžovatelky nelze odhlédnout od toho, že stavba je používána
již téměř 8 let, aniž by proti jejímu provozu brojil kdokoliv z veřejnosti nebo ze sféry žalovaného.
Přiznání odkladného účinku i z toho důvodu nebude v rozporu s veřejným zájmem ani nebude
na újmu žalovanému či osobám zúčastněným na řízení.
[8] Pro uvedené skutečnosti navrhuje stěžovatelka Nejvyššímu správnímu soudu, aby přiznal
kasační stížnosti odkladný účinek, který bude působit nejenom ve vztahu k napadenému
rozsudku, ale i ve vztahu k napadenému rozhodnutí.
[9] Žalobce a) ve vyjádření k návrhu stěžovatelky na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti ze dne 1. 4. 2020 sdělil, že tento návrh považuje za důvodný, zcela se s ním ztotožňuje
a navrhuje, aby mu bylo vyhověno.
[10] Osoby zúčastněné na řízení I) a II) ve společném vyjádření k návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti uvedly, že se jím stěžovatelka snaží pouze prodloužit
nezákonný stav – existenci a fungování stavby. Poukázaly na to, že stěžovatelka mohla nápravu
tohoto stavu provést už po vydání napadeného rozhodnutí v červnu 2017. To však neučinila
a na začátku roku 2020 nepovolená stavba stále stojí a je provozována, ačkoliv negativně zasahuje
do životů obyvatel bydlících v přilehlých rodinných domech. Dalším prodlužováním
nezákonného stavu se bude podle osob zúčastněných na řízení I) a II) zvyšovat jednak škoda,
která vzniká těmto obyvatelům na hodnotě jejich nemovitostí, a jednak prodlužovat újma
spočívající v každodenním obtěžování provozem a světelným smogem. Osoby zúčastněné
na řízení I) a II) rovněž označily za nepravdivé tvrzení stěžovatelky, že za 8 let existence stavby
proti jejímu provozu nebrojil nikdo z veřejnosti. K případné újmě, kterou stěžovatelka spatřuje
v nutnosti vynaložit náklady na podání žádosti o dodatečné povolení stavby, osoby zúčastněné
na řízení I) a II) uvedly, že doklady k takové žádosti již stěžovatelka nepochybně má, neboť
si je mohla obstarat již po vydání napadeného rozhodnutí vědoma si toho, že stavba
není oprávněná a obyvatelé okolních rodinných domů se jí brání.
[11] Osoby zúčastněné na řízení III) a IV) také považují návrh na vydání odkladného účinku
kasační stížnosti za nedůvodný. Mají za to, že tvrdí-li stěžovatelka, že jí hrozí újma kvůli
možnému odstranění stavby, opomíjí skutečnost, že v řízení o odstranění stavby je oprávněna
podat žádost o dodatečné povolení stavby. V důsledku této žádosti stavební úřad řízení
o odstranění stavby ex lege přeruší a stěžovatelkou předestřená újma ji nepostihne. Stěžovatelka
má tedy sama, alespoň pro dodatečný časový úsek, možnost přivodit následky, které požaduje
po Nejvyšším správním soudu prostřednictvím přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
neboť řízení o dodatečném povolení stavby neskončí dříve, než bude rozhodnuto o kasační
stížnosti stěžovatelky. Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti tudíž nemá v posuzované
věci smysl. Podle informací zjištěných od stavebního úřadu Brno-Ivanovice nadto stěžovatelka
již o dodatečné povolení stavby požádala a ke kompletaci potřebných dokladů jí byla stanovena
lhůta půl roku; stěžovatelce tedy žádná újma nehrozí.
[12] Osoby zúčastněné na řízení III) a IV) také nesouhlasily s tvrzením stěžovatelky,
že samotnou existencí stavby nikomu přímá újma nevzniká a poukázaly na to, že jim a desítkám
dalších obyvatel sousedních pozemků vznikla stavbou zásadní újma, neboť v důsledku
ní byl v téměř bezprostřední blízkosti jejich rodinných domů neoprávněně postaven
a je provozován hypermarket o zastavěné ploše téměř 22.000 m 2 s celoročním a takřka
celodenním provozem, konstantní kamionovou dopravou, reklamními slogany a služebními
hlášeními opakovaně pouštěnými z amplionů, světelným smogem a dalšími vlivy. Osoby
zúčastněné na řízení III) a IV) se stavbě dlouhodobě brání všemi dostupnými právními
prostředky. Stěžovatelka je nadto od roku 2011 žalovala o částku přesahující 5 milionů Kč z titulu
náhrady škody za prodlení se stavbou. Žalobu zamítl Městský soud v Praze, stěžovatelka
proti ní podala odvolání.
[13] Osoby zúčastněné na řízení I)-IV) z právě uvedených důvodů Nejvyššímu správnímu
soudu navrhly, aby kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznal.
[14] Žalovaný se k návrhu stěžovatelky na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
ve stanovené lhůtě nevyjádřil.
[15] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti nebyly v právě posuzovaném případě splněny.
[16] Zdůrazňuje přitom, že je třeba mít na paměti mimořádnou povahu odkladného účinku.
Kasační stížnost proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví není řádným opravným
prostředkem, u něhož by bylo možno odkladný účinek očekávat. Přiznáním odkladného účinku
kasační stížnosti Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé
právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět
jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno. Přiznání
odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce vyjádřil
v §73 odst. 2 s. ř. s.
[17] Podle tohoto ustanovení soud může přiznat žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká
přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem. Uvedené podmínky platí přiměřeně i pro odkladný účinek kasační
stížnosti podle §107 s. ř. s.
[18] Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 1. 7. 2015,
č. j. 10 Ads 99/2014 - 58, vyslovil, že k přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je nutné
naplnit tři materiální předpoklady: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí
pro stěžovatele znamenat újmu, 2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká
přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, 3) přiznání odkladného účinku
nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Vznik takto chápané újmy nadto musí
být v příčinné souvislosti s výkonem či jiným právním následkem plynoucím z rozhodnutí
krajského soudu.
[19] Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu také vyplývá, že povinnost tvrdit
a prokázat skutečnost, že výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro stěžovatele
znamenaly újmu, která je nepoměrně větší, než může přiznáním odkladného účinku vzniknout
jiným osobám, stíhá samotného stěžovatele; přičemž postačuje pouhý předpoklad tvrzené újmy.
Stěžovatel je tedy pro úspěšnost svého návrhu povinen tvrdit včas, úplně a konkrétně rozhodné
skutečnosti o vzniku nenahraditelné újmy. Tvrdit a osvědčovat rozpor přiznání odkladného
účinku s důležitým veřejným zájmem, popř. i újmu, jež by měla vzniknout jiným osobám,
je naopak úkolem žalovaného. Soud tedy není oprávněn zjišťovat splnění uvedených podmínek
z úřední povinnosti (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2017,
č. j. 2 Azs 163/2017 - 20).
[20] V nynější věci stěžovatelka především poukazuje na to, že jí nepřiznáním odkladného
účinku kasační stížnosti může vzniknout újma spočívající v povinnosti odstranit stavbu z důvodu
zahájení řízení o odstranění stavby, které podle ní představuje přímý důsledek vydání napadeného
rozhodnutí. Konkrétně tvrdí hrozící újmu v podobě zásahu do jejích vlastnických práv a také
v podobě ztráty zisku z nájemného stavby, které jí hradí společnost Bauhaus. Podle stěžovatelky
jí také hrozí újma spojená s nutností vynaložit náklady v případě vedení řízení o dodatečném
povolení stavby podle §129 odst. 2 stavebního zákona.
[21] Odstranění stavby nepochybně představuje citelnou újmu, jelikož jednoznačně může vést
k nevratnému porušení práv stavebníka, které by již nebylo možné zhojit ani případným
rozhodnutím v jeho prospěch, jež by v takovém případě bylo pouze akademického charakteru
a nemohlo by mu poskytnout jinou než pouze hypotetickou ochranu (srov. např. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 1. 2017, č. j. 2 As 333/2016 - 52, ze dne 15. 6. 2016,
č. j. 6 As 107/2016 - 40, či ze dne 10. 11. 2015, č. j. 6 As 230/2015 - 17). Předmětem soudního
přezkumu však v posuzovaném případě není rozhodnutí o odstranění stavby, nýbrž rozhodnutí
o určení právního vztahu podle §142 odst. 1 správního řádu, kterým správní orgán prvního
stupně deklaroval, že stěžovatelce v rámci tzv. zkráceného stavebního řízení podle §117
stavebního zákona ke stavbě nevzniklo podle certifikátu autorizovaného inspektora - žalobce a)
ze dne 23. 3. 2010, č. j. 711007, právo stavby.
[22] Stavba, jíž se týkají rozhodnutí v předmětné věci, je stále užívána v plném rozsahu.
Ve správním řízení bylo pouze podle §142 odst. 1 správního řádu deklarováno, že stěžovatelce
v rámci tzv. zkráceného stavebního řízení podle §117 stavebního zákona nevzniklo právo stavby
k této stavbě. K zahájení řízení o odstranění této stavby kasační soud zdůrazňuje, že samotné
odstranění stavby dosud pravomocně nařízeno nebylo. Nadto je více než pravděpodobné,
že v průběhu řízení o odstranění stavby stěžovatelka požádá [pokud tak již neučinila,
jak naznačují ve svém vyjádření osoby zúčastněné na řízení III) a IV)] o dodatečné povolení
stavby podle §129 odst. 2 stavebního zákona, jak v návrhu na přiznání odkladného účinku
předjímá, a stavební úřad tudíž toto řízení přeruší a podvede řízení o podané žádosti o dodatečné
povolení stavby. Je-li tedy v nynějším řízení jeho předmětem rozhodnutí o určení právního
vztahu podle §142 odst. 1 správního řádu, jen stěží může kasační soud hodnotit újmu
stěžovatelky, která jí případně vznikne v důsledku jiného následného řízení, jehož další průběh
a výsledek nelze v současnosti jakkoliv předvídat. Teprve v případě naplnění podmínek
pro výkon rozhodnutí o nařízení odstranění stavby by bylo možné uvažovat o hrozbě
nenahraditelné újmy.
[23] Ze shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že nebyla naplněna
již první z výše uvedených podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
(viz odst. [18]), neboť výkon nebo jiné právní následky napadeného rozhodnutí a napadeného
rozsudku pro stěžovatelku neznamená vznik bezprostřední újmy. Za tu v nynějším řízení, v němž
je přezkoumávána zákonnost rozhodnutí o deklaratorním určení právního vztahu podle §142
odst. 1 správního řádu, nelze považovat ani stěžovatelkou tvrzené vynaložení nákladů
na případné vedení řízení o dodatečném povolení stavby.
[24] Za této situace již nebylo třeba zkoumat naplnění zbylých zákonných předpokladů
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §73 odst. 2 s. ř. s.,
tedy disproporcionalitu případné újmy a absenci rozporu přiznání odkladného účinku s důležitým
veřejným zájmem.
[25] Nejvyšší správní soud tudíž uzavírá, že nebyly naplněny požadavky stanovené v §73
odst. 2 s. ř. s. ve spojení s §107 téhož zákona, a proto návrh na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti zamítl. Soud závěrem uvádí, že tímto usnesením nepředjímá budoucí rozhodnutí
ve věci samé.
[26] Nejvyšší správní soud nad rámec výše uvedeného dodává, že nepřehlédl, že stěžovatelka
navrhovala odložit také účinky rozhodnutí správních orgánů obou stupňů. Především je třeba
zdůraznit, že odložení účinků se vztahuje zásadně k tomu rozhodnutí, které je předmětem
přezkumu, jak plyne z dikce §73 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §107 téhož zákona (tj. v řízení
o kasační stížnosti ve vztahu k napadenému rozsudku).
[27] Přesto, že se stěžovatelka dovolává judikatury kasačního soudu (konkrétně usnesení
ze dne 16. 3. 2006, č. j. 2 Afs 77/2005 - 96), neshledává Nejvyšší správní soud pro postup
jako v odkazované věci v souzeném případě prostor. Nelze totiž nevidět, že závěr vyslovený
v usnesení druhého senátu vycházel ze skutkových okolností dané věci, v níž byla řešena otázka
vyměření daně z přidané hodnoty. Kasační soud v té věci zvážil konkrétní skutkové okolnosti
případu a dovodil, že v mimořádné situaci, pokud by důsledkem neodložení účinků rozhodnutí
o odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru mohl být výkon správního rozhodnutí
(tj. povinnost zaplatit uvedenou daň) předtím, než věc bude posouzena též kasačním soudem,
lze výjimečně vymezit rozsah odkladného účinku soudním rozhodnutím i ve vztahu ke správním
rozhodnutím. Druhý senát kasačního soudu to dovodil právě z důvodu možného ohrožení
stěžovatele případným výkonem správního rozhodnutí, které potenciálně může být kasačním
soudem v budoucnu zrušeno, avšak až poté, co již byl výkon rozhodnutí uskutečněn.
[28] Tak tomu však v souzené věci v žádném případě není. Již výše Nejvyšší správní soud
vyložil důvody, pro které není naplněn ani první z předpokladů pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti (vznik bezprostřední újmy, jež by mohla stěžovatelce vzniknout) a výkon
napadeného rozhodnutí zde nepřichází v úvahu vzhledem k jeho povaze jako rozhodnutí
o určení právního vztahu. Tudíž ani žádné nenávratné účinky, jak tomu mohlo
popř. být v případě posuzovaném druhým senátem, nejsou s napadeným rozhodnutím
v souzeném případě spojeny.
[29] V souladu s §4 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích je s podáním návrhu
na zahájení řízení (zde návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti) spojen vznik
poplatkové povinnosti. Podle položky č. 20 Sazebníku soudních poplatků je návrh na přiznání
odkladného účinku ve správním soudnictví zpoplatněn částkou 1.000 Kč. Tento soudní poplatek
nebyl s podáním návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zaplacen, a proto soud
stěžovatelce uložil, aby poplatek ve stanovené výši zaplatila [§4 odst. 1 písm. h) a §7
odst. 1 zákona o soudních poplatcích] a určil jí k tomu přiměřenou lhůtu.
[30] Soudní poplatek lze zaplatit:
- vylepením kolků na tomto tiskopisu nebo
- bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – 46127621/0710, vedený u České
národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby
lze získat na internetových stránkách www.nssoud.cz v položce Rychlé odkazy – Úhrada
soudních poplatků.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
Nebude-li soudní poplatek včas dobrovolně zaplacen, bude vymáhán.
V Brně dne 23. dubna 2020
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu
Vyhovuji výzvě a zasílám Nejvyššímu správnímu soudu v kolkových známkách určený soudní
poplatek.
ke sp. zn. 4 As 431/2019
podpis .................................................
Místo pro nalepení kolkových známek: